Stála těsně u hradeb a rozhlížela se po okolí. Hlavu těžkou, plnou snahy zjistit pravdu. Kameny byly porostlé břečťanem tolik, že mezi listy a šlahouny rostliny jen občas prosvítal hrubý kamenný povrch. Vítr si pohrával s jejími vlasy, svázanými do volného copu.

Přistoupila k ní osoba. Přišla tak potichu a nečekaně že v Eleanor až hrklo. Rychle se otočila a spatřila člověka, kterého by tu nečekala.

,,Zdravím tě princezno, chtěla jsem si s tebou promluvit osamotě. Někde, kde nebudou oni."

Slovo oni nespecifikovala.

,,I zdi mají uši. Myslím že pokud mi chcete zdělit něco opravdu důležitého, měli bysme opustit tohle místo. Co říkáte na projížďku na koni!" odpověděla královně, než stihla cokoliv říci.

Ta jí místo odpovědi kývla na souhlas. A vydala se po schodech dolů. Princezna následovala její kroky, ovšem pořád ve svých myšlenkách.

Sešly do stájí a královna si vybrala koně. Pro Eleanor bylo zvláštní, že koně nikdo nehlídá.

,,Není nebezpečné, že koně nikdo nehlídá?"

,,Neboj se, ti se dokážou ubránit i sami!"

Další slova, kterým nerozuměla. Zvláštností je tu čím dál tím víc!

Když královna vyvedla jednoho z koní že stájí, ukázala i Eleanor, kde se nachází její klisna. Rychle koně osedlali a vyjeli směrem od zámku bránou střeženou čtyřmi rytíři.

Jakmile byly z dohledu strážců, nechaly koně, aby uvolnili tempo a přišel čas na vysvětlování.

Tak, je tu další kapitola. Tajemství jsou zatím zahalená(a ještě přibudou o to se nebojte), ale některá již brzy vyjdou na povrch. Budu moc ráda, když dáte kapitole hvězdičku, nebo k této slátanině napíšete kometář. Děkuji moc, vaše
ebrhart