"Bude lepší když tohle mít na sobě nebudeš," přešel k němu Call a sundal mu sako s královským erbem. Takhle by mezi vesničany přímo vyčníval. Jako pěst na oko bude vypadat sice i bez něj, ale rozhodně to bude lepší, než s ním.

Call jeho sako vzal a odložil ho na zem vedle křoví, princi slíbil, že po cestě zpět do zámku si ho může zase vyzvednout. Kieran se netvářil moc nadšeně, ale nakonec přikývl a pokračoval v cestě s námi. Celou cestu jsme šli mlčky, a přestože má nálada s příchodem Kierana značně klesla, čím víc jsme se blížili k místu konání oslav, tím větší se mi na tváři rozléval úsměv a mé tělo zaplavovala tak známý pocit svobody a radosti. Přidávala jsem do kroku a posledních pár metrů už skoro běžela. Můj bratr nad mým nadšením s úsměvem vrtěl hlavou, zatímco Kieran to jen zamračeně pozoroval. S Callem jsme se běželi okamžitě přivítat s místními. Princ mezitím postával opodál a všechno bedlivě pozoroval. Někteří lidé se s ním snažili započít rozhovor, ale bezúspěšně. Jeho strnulý postoj a zamračený pohled je nakonec stejně odradil. Skutečnost, že od jedné z dívek přijal korbel s pivem jsem považovala skoro za zázrak vzhledem k jeho "nadšení", že je součástí oslav.

My s Callem jsme mezitím procházeli mezi místními, popíjeli, bavili se a tančili. Užívali jsme si to stejně, jako předešlý rok. Celá louka se jen hemžila vesničany, kteří se skvěle bavili. Uprostřed stála obrovská pyramida ze dřeva na níž plál oheň tak silně, až jeho plameny šlehaly do obrovských výšin. Blížila se půlnoc a vesničané se shromažďovali kolem ohně na svůj poslední tanec, aby se rozloučili se zimou a oslavili příchod jara. Bratr zrovna někde okouzloval další mladé dívky, a tak jsem se vydala za Kieranem, který stále postával schovaný ve stínech a zamyšleně mě pozoroval.

"Já se skvěle bavím a vy?" zeptala jsem se jej s úsměvem. Měla jsem až příliš dobrou náladu, a taky jsem nejspíš požila až nezdravě moc alkoholu, jinak bych na něj tak milá být nedokázala.

"Co myslíte?" opětoval mi zcela ironicky otázku, otázkou. Já se ale nenechala rozhodit.

"Možná kdyby jste tady jen tak nepostával a přidal se k veselí, tak byste změnil názor," pokrčila jsem rameny. "Mám obrovskou žízeň. Mohu? Vy vypadáte, že už stejně nebudete," vzala jsem mu korbel s pivem z rukou, aniž bych čekala na odpověď a vypila celý jeho obsah na jeden nádech.

"Řekl bych, že vy už by jste se dnes alkoholu měla vyhýbat princezno," pozoroval mě s přimhouřenýma očima ve kterých mu poskakovaly drobné jiskřičky.

"Ale prosímvás, copak jste nikdy neviděl princeznu vypít pohár piva jedním dechem?" protočila jsem oči a chtěla se tvářit vážně, ale neudržela jsem úsměv, který se mi rozléval na tváři. "Cožpak nevíte, že je to jedna z věcí, které se princezny učí během hodin etikety?" pozvedla jsem významně jedno obočí.

Tehdy jsem si ho všimla. Lehkého úsměvu, který nedokázal Kieran zadržet na své jinak kamenné tváři. Žeby náznak jeho lidskosti? Do té chvíle jsem totiž pochybovala, že princ nějakou má. Rozhodla jsem se zjistit, jestli se mi to jen zdálo nebo v něm ta lidskost opravdu někde je a není jen nabubřelý osel.

"Pojďte si s námi zatančit," vyzvala jsem ho.

"Nikdy! Na to okamžitě zapomeňte," zavrtěl hlavou a znovu nasadil svůj nevrlý výraz.

"Ale notak, přece byste mi nedal košem," nenechala jsem se odbýt.

"Tohle skotačení není nic pro mě," trval si na svém.

"Prosím, Kierane," udělala jsem dva kroky blíž k němu, zpříma mu hleděla do očí a věnovala mu široký úsměv. Bylo ode mne nezdvořilé oslovit ho jen jménem, ale na mou obranu, byla jsem lehce opilá a on byl vážně velký morous.

V jeho výrazu se při tom oslovení na chvíli něco změnilo, než to zase stejně rychle odeznělo. Několik vteřin si mě zamračeně prohlížel, až nakonec s povzdechem přikývl. Měla jsem chuť si poskočit a obejmout ho, ale ovládla jsem se. Místo toho jsem odložila korbel, vzala jej za ruku a táhla k ohništi. Ostatní už stáli na místech a my se postavili vedle nich. Bratr mezi nimi stál také, a když všiml Kierana, který stál po mé levici, věnoval mi významný pohled. Já mu to oplatila pokrčením ramen a širokým úsměvem.

"Já ale vůbec nevím, co mám dělat. Znám všechny společenské tance, ale tohle vaše skotačení k tomu má hodně daleko," zašeptal princ, když se ke mě lehce naklonil. Byl tak blízko až jsem cítila jeho dech na svém krku. Na stejném místě mi v tom okamžiku naskočila husí kůže. Zatřásla jsem se a snažila se na sobě nedat znát, jak mě vyvedl z míry.

"To nevadí, jen se tomu prostě poddejte. Sledujte ostatní a nechte se vést hudbou a tím, jak tančí ostatní," poradila jsem mu.