KIERAN

Mohl jsem si v klidu užívat plesy, cestování nebo hony. Místo toho se účastním námluv plných pletichaření o budoucí královnu Emmosu. Jediný na koho jsem za tohle mohl být naštvaný, jsem byl já sám. Bylo to mé rozhodnutí a otec mi jej nakonec odsouhlasil, jakmile jsem mu vysvětlil důvod. Měl jsem jistý trůn v naší domovině, to můj mladší bratr by teď měl být na mém místě a usilovat o ruku princezny Celestine. Jenže můj bratr, ačkoliv ho mám rád, není úplně nejvhodnějším kandidátem. Navíc, i kdyby se mu povedlo vyhrát a spojit tím tak naše království, chtěl jsem mít já sám všechno pevně pod kontrolou a pod vlastním dohledem, což by mi v takovém případě bylo znemožněno. Když si ale vezmu Celestine, budu moct vládnout jak Darwaru, tak Emmosu. Otci se ta myšlenka zamlouvala. Vůbec mu nevadilo, že jsem bratra takhle vyšachoval. Ostatně otec oceňoval cílevědomost a na světě je ještě spousta princezen, o které může můj bratr usilovat. Darwar byl vždy krásnou a prosperující zemí, což je v případě námluv velký bonus.

Přesto, že mé šance uspět byly vysoké, obával jsem se, že zvěsti, které o mé osobě kolovaly, by princeznu mohly vyděsit. Netvrdím, že z velké části nejsou pravda. Říká se o mě, že jsem arogantní, sebestředný, zlý a tvrdý. Stejně, jako můj otec jsem panoval pevnou rukou a s nikým jsem se nemazlil. Každý ohavný čin, či neposlušnost, byly náležitě potrestány. Přísně jsem dodržoval zákony a pravidla, na tom podle mě nebylo nic špatného, ani to nebylo něco, za co bych se musel zpytovat svědomí. Lidé o mě často říkali, že jsem krutý, jenže to nebyla tak úplně pravda. Přísný možná, ale krutý ne... narozdíl od mého otce.

Ten byl v těhle věcech mnohonásobně horší než já. Neposlušnost a nekázeň trestal mnohem přísněji. Cokoliv se mu nelíbilo nebo nebylo podle jeho představ, neslo následky. Ten kdo roznášel drby o svém králi nebo královské rodině, přišel, jako trest o jazyk. Špehové zase o obě uši. No a zloději byly, jako trest, useknuty ruce. Mučení, utínání různých částí těl a dokonce popravy... to byly tresty, které rozdával můj otec. Já s tím nikdy nesouhlasil. Uznával jsem trest v podobě královského soudu a podle míry provinění se pak rozhodlo o osudu viníka, přičemž nejhorší, co jej mohlo potkat byl odsouzení na několik let, či doživotí v našem žaláři. Tresty smrti pro mě byly nemyslitelné. Neuznával jsem je a příčilo se mi, že je otec tak hojně využíval. Pro mě byla poprava oprávněná jen v případě odsouzení viníka za vraždu nebo vlastizradu. Několikrát jsem se snažil s mým otcem promluvit, ale marně. Tvrdil, že správný panovník má u svých poddaných budit respekt a autoritu. Jenže tyhle dvě věci rozhodně nebylo to, čeho by u obyvatelstva Darwaru dosáhl. Lidé z něj měli strach, to ten je nutil plnit jeho rozkazy a nařízení. Jiní k němu zase pociťovali znechucení... tedy hlavně k jeho činům.

Měl jsem otce vždy rád, ale svým způsobem se mi v mnoha věcech taky hnusil. Nebylo to jen jeho přístupem k trestům, ale například i chováním k mé matce, královně. Nemiloval ji a ona s tím byla smířená. Chovala se tak, jak byla vychována, což znamenalo být poslušnou ženou, která poslouchá svého muže a krále na slovo, nemluví dokud není vyzvána a přehlíží všechny jeho nedostatky. Jenže on se k ní choval, jako by byla něco podřadného. Věčně na ni křičel, držel ji zavřenou na zámku, a dokonce ji několikrát udeřil. V jeho ložnici se pak střídaly desítky služebných a vesnických dívek, které odcházely s modřinami a brekem. Sprostě je zneužil a odhodil. Rád bych jeho přístup k obyvatelům i matce změnil, ale nešlo to. Králi se přece nesmí odporovat, a přesto, že jsem jeho syn, neštítil by se některý ze svých oblíbených trestů použít i na mě nebo bratra, kdyby zaznamenal jen náznak nekázně. Proto nezbývalo, než stejně, jako matka, sklopit hlavu a dělat, jako že se nic z toho neděje.

***

Než jsem dorazil do Emmosu, nechal jsem si zjistit několik informací o královské rodině a hlavně o mé budoucí nastávající. Král Eward a jeho žena, královna Luna spolu, narozdíl od mých rodičů, měli spokojené a šťastné manželství. Milovali se a smrt jeho ženy ho tehdy velmi zasáhla. Zplodili spolu tři děti, dvojčata prince Carwella s princeznu Collette a jejich starší sestru a budoucí královnu, princeznu Celestine, o kterou jsem se měl ucházet. Ona sama nebyla ničím zajímavá. Stejně, jako má matka brala vážně svou výchovu a úděl princezny, což bylo dobře. Přísná, poslušná, vzorná princezna. V některých věcech mi trochu připomínala mě samotného. Její sourozenci byli ale jejím pravým opakem. Oba tvrdohlavý, spontální a svéhlavý. U prince se to dalo ještě přehlížet, ale princeznino chování bylo do očí bijící, což se k jejímu postavení vůbec nehodilo. To jestli je to pravda, jsem si ostatně mohl ověřit i na vlastní oči.

Při seznamovacím plese, jsem postával v jednom z rohů sálu a pozoroval okolí. Princové hojně debatovali. Předháněli se v tom, kdo je v čem lepší nebo, čí království je bohatší. Přišlo mi to směšné. Pak vítač oznámil příchod krále Edwarda. Do sálu vešel vysoký muž s tmavými již lehce prošedivělými vlasy a vousy. Na hlavě měl zlatou korunu a na sobě oblek v barvách jejich království. Po něm vstoupila Celestine. Musel jsem uznat, že byla opravdu tak krásná, jak se o ní povídá. Nadýchané a bohatě zdobené šaty se k ní hodily a jen podtrhovaly její půvab. Jako poslední, pak vešli královská dvojčata. Princ Carwall, ačkoliv to svým chováním lehce kazil, působil mužně a věřím, že ženy na něj musely stát řady. A pak tady byla princezna Collette. Překvapilo mě, jak je krásná. Čekal jsem... vlastně ani nevím, co jsem čekal. Její vzhled se mi prostě nehodil k její povaze. Celestine byla krásná, takovým tím dokonalým způsobem. Všechno na ni bylo až příliš perfektní. Zato Collette měla na svém vzhledu drobné nedostatky, které ale místo toho, aby ubíraly na kráse, ji přidávaly na hodnotě jiným způsobem. Působila prostě opravdověji. Zatřepal jsem hlavou a svou pozornost jsem opět věnoval Celestine. O tu tady jde. Tohle bude má budoucí žena a královna.