Vějířem, který mi můj bratr donesl, jsem si rychle ovívala tvář a snažila se tvářit, co nejvíce ztrápeně. Bratrův nápad, byl stejně, jako všechny jeho předchozí, naprosto bláznivý. Několikrát jsem rychle zamrkala, než jsem si přiložila dramaticky dlaň na čelo, přivřela oči a s hlasitým povzdechem se sesunula k zemi. Těsně u ní mě pohotově zachytil můj bratr s hraným, vyděšeným pohledem. Připadalo mi to absurdní a chtělo se mi smát, ale snažila jsem se ani nehnout, abych opravdu působila tak, že jsem právě omdlela. Předstíraná nevolnost byl bratrův nápad. Měla jsem omdlít, aby se on ihned nabídl, že mě odnese do mé komnaty, abych si odpočinula. K mému překvapení jeho plán vyšel. Slyšela jsem otcův starostlivý hlas a bratra, který se ho snažil přesvědčit, že si rozhodně potřebuju odpočinout. O chvíli později už mě držel v náručí a vynášel pryč ze sálu. Rychlými kroky se vydal směrem k našim komnatám. Snažil se dostat z dohledu stráží a služebných, kteří nám byli v patách. Během sekundy jim zmizel za rohem, kde se schoval do jednoho z tmavých koutů.

Oba jsme už od mala prozkoumávali palác skrz na skrz, znali jsme každý kout, každou tajnou chodbu. Proto se nám taky už tolikrát podařilo nepozorovaně zmizet a alespoň na chvíli si užívat svobody a radovánek mimo náš domov. Dováděli jsme v lesích, pobíhali bosí po pláži nebo závodili na koních. Jakmile jsme si byli jisti, že jsme našim pronásledovatelům zmizeli z dohledu, vydali jsme se spolu s bratrem jednou z tajných chodeb ven. Šli jsme se projít na pláž. Na nebi svítily hvězdy a obloha byla ten večer jasná. Zahodili jsme své boty u jedno ze skalních výběžků a bosýma nohama procházeli po jemném písku. Nohy nám omývaly vlny a vlasy čechral lehký letní vánek.

„Je ti jasné, že bude Celestine zuřit," prolomil Call to ticho mezi námi.

„Já vím," přikývla jsem a zastrčila si neposedný pramen vlasů za ucho.

„Co ti Kieran řekl?" Zastavil Call v pohybu a čekal na mou odpověď.

„Kdo?" Pozvedla jsem nechápavě obočí.

„Princ Kieran Luis II. z Darwaru, tančila jsi s ním," vysvětlil mi bratr a až teprve tehdy mi došlo o kom to mluví. Takže princ Kieran.

„Poučoval mě o etiketě. Je to vlastně celkem ironické, protože sám jedno z pravidel etikety porušil, zapomněl se mi totiž představit," zavrtěla jsem hlavou. Nechtěla jsem zacházet do podrobností.

„Kieran je vůl," kopl Call do písku, ruce založené v kapsách kalhot.

„Carvelle," zamračila jsem se na něj a v tu chvíli jsme se oba rozesmály.

„Teď jsi zněla jako Celestine," pronesl mezi salvami smíchu.

„Carvelle, kolikrát tě mám upozorňovat, abys mluvil slušně. Tohle se na prince nehodí," narovnala jsem se, založila si ruce v bok a věnovala mu zamračený pohled. Toho má snaha napodobit naši sestru znovu rozesmála, a to už jsem smíchy vyprskla i já.

Ještě několik hodin jsme se jen tak procházeli po pláži a vyčkávali až ples skončí a všichni se odeberou spát. Pak bychom se nepozorovaně vplížili do paláce a vydali se do svých komnat. Nejspíš bychom se procházeli a dováděli na pláži až do samého svítání, kdyby nás nevyhnala náhlá přeháňka, která se přihnala od moře. Ačkoliv jsme se co nejrychleji rozběhli zpátky do paláce, stihla nás i tak lehce zkropit. Jakmile jsme se dostali nepozorovaně zpět, zamířili jsme k chodbě vedoucí do našich komnat. Call už byl skoro u té své, když jsem se zastavila na místě.

„Zaběhnu si ještě do kuchyně pro sklenici vody," zašeptala jsem směrem k bratrovi.

„Dobře, tak dobrou noc Ell," kývnul na mě, než zmizel za dveřmi pokoje. Nesnášela jsem své první jméno a byla ráda, že mi Call říkal mým druhým, respektive jeho zkratkou. Celestine nesnášela, když ji někdo oslovoval zkráceninou nebo zdrobnělinou jejího jména. Nám s bratrem to tak ale vyhovovalo.

„Dobrou Calle," zašeptala jsem do prázdné chodby a potichu se vydala do naší kuchyně.

Služebnictvo už dávno spalo, ale k tomu abych si jen dala sklenici vody jsem nikoho z nich nepotřebovala. Jakmile jsem osvěžila své hrdlo průhlednou tekutinou, vydala jsem se potichu zpět chodbami k mému pokoji. Nakonec jsem ale zastavila, u již prázdného tanečního sálu.

Potichu a opatrně jsem pootevřela dveře, abych prošla dovnitř. Boty, které jsem do té doby držela v ruce, jsem odložila na zem a jen s bosýma nohama špinavými od písku a mořské vody, lehce našlapovala až do samého středu tanečního parketu. Tanec jsem milovala, ale víc než na plesech, jsem raději tančila sama. V hlavě jsem si vybavila jednu ze svých oblíbených melodií, do rukou uchopila lem šatů a lehce je tak nadzvedla, aby se mi nemotaly pod nohy a tančila po prázdném a tichém sále. Můj účes už nebyl stejně perfektní, jako před několika hodinami a vlasy se mi od venkovní průtrže lepily na obličej. I tak ale na mé tváři pohrával spokojený úsměv a já zavřela oči a nechávala se unášet silou okamžiku.