Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Kapitola třicet dva


Zírala jsem na vlny narážející na okolní skály. Ten zvuk mě uklidňoval. Lehký vánek mi čechral vlasy a tmavou noc osvětlovaly hvězdy na nebi. Slzy mi už přestaly stékat po tváři, rozhodla jsem se neplýtvat jimi na muže, který si můj smutek nezaslouží. Věřila jsem mu a on mě takto zklamal. Od Celestine mě to vlastně ani nepřekvapilo. Už od dětství se ke mě vždy chovala odměřeně a s dospíváním se to jen zhoršovalo. Mrzelo mě to od ní, to ano, ale překvapená jsem vlastně nebyla.

"Collette," přerušilo mé myšlenky zvolání mého jména. Nechtěla jsem se otáčet. Nechtěla jsem, aby viděl, jak moc mi ublížil. "Prosím, musím s vámi mluvit," zněl zkroušeně.

Zhluboka jsem se nadechla, načež následoval hluboký výdech a až teprve pak jsem se otočila čelem k němu. Pomalu jsem zvedla svůj zrak od písku pod mýma nohama, k jeho obličeji. Bála jsem se toho, co uvidím. Obávala jsem se, že se v jeho obličeji bude odrážet výsměch, pohrdání, ale třeba i lítost. Co jsem ovšem nečekala, byla modřina rýsující se u jeho oka. Vypadalo to, jako by se s někým bil.

"Co se vám stalo?" neudržela jsem svou zvědavost a položila mu onu otázku.

"Měl jsem menší výměnu názorů s vašim bratrem," pousmál se lehce.

Jeho přiznání mě vydělilo. Okamžitě se mi hlavou začalo honit, jak asi vypadá Call, když Kieran skončil takhle. Zahleděla jsem se ke vchodu do paláce za jeho zády a už jsem se chtěla rozběhnout dovnitř, abych bratra zkontrolovala.

"Nemusíte se bát. Jediný, kdo přišel k újmě, jsem byl já," přiznal, jelikož nejspíš viděl obavy v mém obličeji.

"V tom případě je to v pořádku. Předpokládám, že jste si tu ránu zasloužil," neodpustila jsem si to lehké popíchnutí.

"To vskutku ano," pokývl hlavou a jeho pobavený úsměv, znovu vystřídal zkroušený výraz. Netušila jsem, co říct, proto jsem jen přikývla a znovu pohled sklopila k zemi. "Collette, moc mě to mrzí. Vím, že jsem to pokazil, ale já opravdu neměl v plánu vaši sestru líbat. Nastražila to na mě, přesto vím, že mě to neomlouvá," začal svou omluvu.

"Nejspíš bude přece jen lepší, když z námluv neodstoupíte a vezmete si Celestine," zamumlala jsem, přesto jsem si byla jistá, že mě slyšel.

"Copak to nechápete? Já vaši sestru nechci! Ona není ta, se kterou se po tolika letech dokážu uvolněně smát a bavit se. Ona není tou, se kterou se cítím konečně šťastný, uvolněný a volný. Kolikrát vám mám ještě dokazovat, že vy jste ta, o kterou stojím," mluvil naléhavě, jakoby potřeboval, abych to, co říká opravdu pochopila.

Netušila jsem, co na to říct. Srdce mi divoce bušilo a volalo po tom, abych mu odpustila a místo smutnění, se mu rozběhla do náručí. Jenže hlava mi radila něco jiného. Pocity se ve mě bouřily a já neměla tušení, co dělat. Jen jsem tam stála, zírala na něj a hlavou se mi honila spousta myšlenek, mezitím, co mé srdce bilo, tak mocně, až jsem měla pocit, že mi vyskočí z hrudi.

"Dobře. Nepřesvědčil jsem vás slovy, zkusím to tedy jinak... po vašem," přikývl, jako by to říkal spíš sobě, než mi. Hned na to si začal svlékat sako, boty a ponožky.

Vylekaně jsem na něj zírala s vytřeštěnýma očima a pootevřenými rty. Nevěděla jsem, co má v plánu a jeho náhlé počínání mě lehce děsilo. Jakmile se svlékáním skončil, zůstal jen v košili, kalhotech, s holýma nohama stejně, jako jsem měla já. Pak přešel až přede mě, natáhl pravou ruku, dlaní vzhůru.

"Smím prosit?" pronesl a mi náhle svitlo.

Místo odpovědi jsem se hlasitě rozesmála, což vykouzlilo úsměv i na jeho tváři. Rozhodl se tančit se mnou bosý v písku, aby mi dokázal, jak moc mu na mě záleží. Kdekomu by to přišlo zvláštní, možná bláznivé, jenže to je právě to, co to bylo. Právě tohle totiž bylo něco, co mě vystihovalo a on to věděl. Chtěl udělat něco, co miluju. O to větší hodnotu a význam to mělo, jelikož tohle jeho počínání bylo mimo jeho obvyklé chování. Dělal něco, co by dosud nikdy dobrovolně neudělal, jen aby mi dokázal, že mu na mě záleží. Bez dalších slov jsem jeho nabízenou ruku přijala a nechala se vést k okraji pláže, kde už naše chodidla omývala chladná mořská voda.

"Tohle mi moc nejde, tak se mi prosím nesmějte," pokrčil rameny, když pár vteřin přemýšlel, jaký první krok udělat, aby z toho nevyšel, klasický plesový tanec.

"Prostě se nechte vést svým srdcem," poradila jsem mu s úsměvem.

"To je skvělá ráda," pronesl s vážným výrazem a udělal dva kroky směrem ke mě, takže stál, tak blízko, až jsem na své tváři cítila jeho dech.

Nejprve jsme jen oba zvedli jednu ruku do vzduchu a přitiskly dlaně k sobě, načež jsme pomalu krok za krokem udělali kolečko, kolem své osy. Hleděli jsme si navzájem zpříma do očí a ani jeden nic neřekl. Následně mě Kieran chytil za ruku a zatočil mnou, aby si mě hned vzápětí přitáhl zpět do své náruče a přitiskl mě na své tělo. Přestože mě mořská voda na nohou chladila, tělo jsem měla v jednom ohni. Tančili jsme spolu po pláži a já si připadala, jako ve snu. Poprvé jsem viděla Kierana naprosto uvolněného. Jakoby zapomněl na všechny ty konvence, etiku a další věci, které ho dosud držely zpátky. Místo toho se na mě usmíval a tančil se mnou, tak přirozeně, až mi připadalo, jako by to byla jeho druhá přirozenost. Několikrát mě zvedl do vzduchu a zatočil mnou, až mi tím vykouzlil na rtech šťastný úsměv. Netušila jsem kolik času uběhlo, ale byla bych schopná s ním protančit klidně celou noc. Nakonec jsme zůstali stát na místě, obličeje těsně u sebe.

"Miluju tě Collette," zašeptal, načež udělal první krok a lehce mě políbil.

Čekal jestli budu spolupracovat nebo se odtáhnu. Malou chviličku jsem měla nutkání od něj odstoupit, ale nakonec jsem se polibku poddala a nechala se jim naprosto unést. Když jsme se od sebe nakonec odtrhli, byly jsme oba vysmátí a zadýchaní s mokrýma, špinavýma nohama od mořské vody a písku, vlasy rozevláte od větru. Dalších několik minut jsme pak seděli v písku, hleděli na hvězdnou oblohu nad námi a povídali si. Já mu řekla vše o mé matc, komplikacích kolem mého narození, ale i o mém ne zrovna dobrém vztahu s Celestine. On mi naoplátku povídal o svém vztahu s otcem a nakonec mi i přiznal své původní plány ohledně využití mé osoby, aby se dostal k mé sestře, nezapomněl ale dodat, že jsem mu jeho snahu značně zkomplikovala tím, že jsem si pro sebe ukradla jeho srdce. Byla jsem ráda, že mi to sám řekl a nedozvěděla jsem se to od někoho jiného.





Pomalu se začínáme blížit do finále. Příští kapitola bude velmi napínavá a čeká nás jedno drama za druhým.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro