Víc jsem říct nestihla, jelikož už muzikanti začali hrát a všichni se dali do tance. Vypustila jsem z hlavy prince Kierana, svou sestru i celý svůj život. V tu chvíli pro mě existovala jen hudba a přítomnost okamžiku. Vnímala jsem zvuk houslí, které se rozléhaly chladnou jarní nocí. Zavřela jsem oči a nechávala se unášet jemnými a rychlými tóny. Tančila jsem spolu s ostatními tělem se mi rozléval hřejivý pocit. Tanec byl rychlý a energický. V mých očích se musely odrážet jiskřičky štěstí a radosti, které mnou prostupovaly a nutili mé srdce bít rychleji. Otevřela jsem znovu oči a sledovala svého bratra. Užíval si to stejně, jako já. Jeho tvář zdobil široký úsměv kopírující ten můj. Pak jsem se podívala na Kierana. Ten už tak nadšeně nevypadal, naopak, jako by chtěl každou chvíli utéct někam hodně daleko. Nejspíš vycítil, že jej pozoruji, protože se jeho oči střetly s mými. Od té doby už se nepodíval nikam jinam. Sledovali jsme jeden druhého a pokračovali v tanci. Já s úsměvem na rtech, on s kamennou tváří. Trvalo to jen několik minut než se řadou dívek protančil až ke mě. Na několik sekund jsme jen nehybně stáli těsně u sebe a hleděli si do očí. Byla to jen chvilička, ale mi to přišlo, jako několik hodin. Nedal na sobě znát jedinou emoci a přece jsem v jeho očích zahlédla lehké jiskření. Pak jsme pokračovali v tanci. Znovu se mi na tváři vytvořil široký úsměv. Bylo zvláštní tančit s ním v noci, na louce s vesničany, v záři ohně plápolajícího vedle nás. Každou další sekundou, kdy jsme spolu tančili vypadal uvolněnější. Pak to přišlo. Úsměv, který se mu rozlil po tváři. Nebyl to žádný z těch strojených a falešných úsměvů, které jsem každý den vídala. Ne... tenhle byl první upřímný, který jsem u něj od jeho příjezdu viděla. Hleděl mi zpříma do očí, v těch jeho tančily pobavené jiskřičky a mé srdce se rozbušilo prudčeji. Jako by mi chtělo každou chvíli vyskočit z hrudi. Chytil mě za boky, vyzvedl do vzduchu a zatočil s námi. Po zbytek skladby, kterou hudebníci hráli, tančil jen se mnou. Držel se u mě tak blízko, až jsem na své tváři cítila jeho dech. Jeho ruce skoro vůbec nespouštěl z mého těla, ať už mě držel za boky, ruce nebo ji měl jen lehce položenou na mých zádech. Byly to jen letmé doteky a přesto mi připadalo, jako by mé tělo hořelo.

Když hudba umlkla a kolem nás se rozhostilo ticho, protnuté jásotem a smíchem místních, stáli jsme ještě chvíli naproti sobě. Dýchala jsem rychle a mělce, zrudlé tváře mi hořely a přestože venku bylo poměrně chladno, tělo mi zaplavovalo teplo. Nebyla jsem si jistá, jestli to bylo tím tancem, blízkostí Kierana nebo obojím. Jedno jsem však věděla jistě. Musím se od něj držet dál. Uchází se o mou sestru a podle toho, co jsem vypozorovala má o něj Celestine velký zájem. To, jak jsem se v jeho blízkosti ten večer cítila bylo velmi nebezpečné, hlavně pro mě. Já jsem totiž ta, které by to ublížilo nejvíc a to nešlo jen o zlomené srdce, ale i o trest, který by mě ze strany mé sestry čekal. Neuměla jsem si ani představit, co horšího než domluvenou svatbu by pro mě vymyslela, ale věděla jsem, že něco určitě ano. Bez jediného slova jsem proto od Kierana utekla. Bratrovi jsem řekla, že už je čas vrátit se zpátky do zámku. Byl překvapený. Většinou to byl totiž on, kdo se mě snažil přemluvit, abych už se na zámek vrátila. Tentokrát jsem to byla já, kdo chtěl odejít dřív. Potřebovala jsem být sama. Vstřebat to, co se stalo, přesto, že se vlastně nestalo vůbec nic. Taky to, jak jsem se cítila. Musela jsem to všechno vstřebat. Aniž bych čekala, vydala jsem se zpět domů. Podle zvuků těžkých nohou dopadajících na zem, jsem věděla, že mě následují. Proplížili jsme se dovnitř, aniž by nás kdokoliv viděl a já se hned vydala do svého pokoje. Převlékla jsem se do svého úboru na spaní, který tvořila lehká, bílá košilka s krátkými rukávy, sahající až po kotníky. Několik dlouhých minut jsem se převalovala ve své měkké posteli a přesto jsem nedokázala zamhouřit oči. Pronásledovaly mě myšlenky na to, co se událo večer.