KIERAN

Při tanci se Celestine jsme si příjemně popovídali. Princezna byla zdvořilá a očividně velmi chytrá. Bylo patrné, že jsem princezně sympatický, i když se to snažila nedávat moc najevo. Po nějaké chvíli postávání jsem se nakonec rozhodl vyzvat k tanci i její sestru. Chtěl jsem k ní být zdvořilí, ale nemohl jsem si pomoct. Hleděl jsem do jejich smaragdových očí a z úst vypouštěl jednu nevhodnou poznámku za druhou. Nevím, co to do mě vjelo. Chtěl jsem vidět její reakci, vyprovokovat jí, aby předvedla něco z těch vylomenin o kterých se mluvilo. Jenže ona to ustála se vší důstojností. Alespoň to tak z počátku vypadalo. Hraná nevolnost a rychlý útěk z plesu, mi jen dokazali, že to, co se o ní říkalo byla pravda. Nevěřil jsem, že by jí to král nebo její sestra uvěřili, ale přesto princeznu poslali i s jejím bratrem pryč ze sálu. Princové si mezi sebou okamžitě začali špitat. Ti idioti jí to uvěřili do posledního detailu. Musím uznat, že nevolnost zahrála velmi přesvědčivě, stejně tak, jako její bratr starost o ni. Pochyboval jsem, že by ji opravdu odnesl odpočinout si do jejího pokoje. Nejspíš utekli a pak dováděli někde v lese.

Druhý den námluv jsme se všichni vydali na prohlídku trhů a náměstí. V království zrovna probíhaly oslavy jara, a tak každý kout zdobily květiny a stužky. Ze stánků se k nám nesla vůně čerstvě napečených dobrot. Skvěle jsme si se Celestine povídali, než se k nám nahrnula skupina dalších princů a zkazili mi tak mou výhodu, být s ní chvíli o samotě. Zjistil jsem, že je princezna v mnoha ohledech stejná, jako já. Byli jsme si povahově dost podobní, i když ona oproti mě působila mnohem mírumilovněji. Celestine zrovna s princi horlivě debatovala o bohatstvích jejich království, když jsem svůj pohled zaměřil ke skupině muzikantů právě ve chvíli, kdy k nim došla i Collette se svým bratrem. Užasle je pozorovala, vypadalo to, že skoro ani nedýchá, jak všechnu svou pozornost věnovala jejich hraní. O chvilku později věnovala svému bratrovi široký úsměv, který následovalo pukrle, jakoby jej vyzývala k tanci. A taky, že tomu tak bylo. On ji zdvořilost oplatil a v zápětí už oba tančili do rytmu hudby. Přitáhli tak pozornost několika místních, až se nakonec hlouček lidí kolem nich jen rozšiřoval. Po chvíli, kdy společně tančili se rozdělili a každý z nich se vydal mezi obyvatele vybrat si nového tanečního partnera. Nedokázal jsem potlačit pobavený úšklebek, když jsem sledoval, jak Collette tančí s jedním staříkem. Ten chudák te divošce sotva stačil a ona se s obrovským úsměvem na tváři snažila spolu s ním poskakovat do rytmu hudby. Obličej ji celý zářil štěstím a radostí. Vypadala tak... jinak. Nedokázal jsem to popsat. Ostrý nádech, který se vedle mě ozval, zahnal všechny mé myšlenky a já se tak vzpamatoval. Byla to Celestine. Očividně nebyla nadšená z počínání svých sourozenců a já se jí nemohl divit. Takhle by se královská rodina neměla chovat. Byla to vteřina, možná dvě, co Celestine propalovala Collette pohledem. Navzájem si zíraly do očí, jako by mezi nimi probíhala tichá konverzace. Nakonec se Celestine otočila zpět k princům a vrátila se k předchozí debatě. Collette svěsila hlavu k zemi a spolu s bratrem se opět přidali k naší skupině, při cestě zpátky na zámek.

Jakmile se setmělo, následovala obrovská hostina a večeře na počest oslav jara. Stoly se prohýbaly pod množstvím vynikajícího jídla a ostatní princové se někdy až nevytříbeně cpali, jakoby týdny hladověli. Někteří to dokonce lehce přehnali s množstvím alkoholu, když si nechávali dolévat jednu sklenku vína za druhou. Jen jsem nad nimi kroutil hlavou. Následovala zábava, kterou měly obstarat obě princezny. Jako první vystoupila Celestine se svou hrou na harfu. Bylo znát, že se velmi intenzivně věnovala tréninku, jenže já to nedokázal náležitě ocenit. Hra na harfu pro mě byla jedna z nejnudnějších věcí, které princezny vždy na plesech předváděly. Pořád ty samé skladby dokola, a když už jsem je slyšel po několikáté, začínaly mi drásat uši. Samozřejmě jsem na sobě nedal nic znát a ještě stihl princezně, když kolem mě procházela, pochválit její talent. Věnovala mi milý a široký úsměv. Její oči za ní říkaly, jak moc ji pochvala ode mě potěšila a já si tak mohl připsat další pomyslný bod při mé cestě k trůnu. Po ni následovala se svým vystoupením její sestra. Upřímně jsem se těšil na to, co předvede. Tím jsem myslel samozřejmě nějakou z jejich vylomenin. Nemusel jsem čekat dlouho, když se do sálu začali hrnout hudebníci z trhů a další lidé, nejspíše tanečníci. Collette po celou dobu mluvila a vysvětlovala jejich přítomnost. To už se ale na čele její sestry objevila malá vráska, což znamenalo, že její počínání nebylo nejmoudřejší.

Celestine byla naštvaná, a to ještě její představení ani nezačalo. Znovu jsem přesunul svůj pohled na Collette, která zrovna začala hrát na housle. Neznal jsem žádnou princeznu, která by na ně uměla nebo se to chtěla naučit. Dokonce i skladba nebyla jedna z těch klasických, tuhle jsem v životě neslyšel. Hudebníci spolu s Collette hráli a tanečníci začali tančit. Byli skvěle sehraní a já nevěděl, kam se dívat dřív. Znovu jsem pohled přesunul na královskou rodinu. Carvell měl na tváři široký úsměv a šibalské jiskřičky v očích. Král jen bez jediného náznaku emoce seděl, lokty opřené o stůl, ruce semknuté k sobě a podpíral si jimi bradu. Zato Celestine emocemi jen hýřila. Vystřídalo se jí jich v očích hned několik, ale nejzřetelnější byl vztek. Tvář měla kamennou, ale oči prozrazovaly všechno. Rty měla semknuté pevně k sobě a v levé ruce svírala vidličku tak silně, až jí zbělely klouby na rukou. Mezitím se Collette přidala k tanečníkům aniž by přestala hrát na housle. Suknice šatů se vznášela nahoru a dolů, jak se při tanci otáčela a při tom všem působila tak klidně a sebejistě. I kdyby jen stála na místě a hrála na housle, bylo to jiné než u její sestry. Collette hrála srdcem, dávala do toho emoce a jednou z nich byla vášeň. Bylo poznat, že hudbu i tanec miluje. Když jsem svůj pohled znovu přesunul na členy královské rodiny, Carvell se zrovna zvedal od stolu, odkládajíc své sako na židli, aby se mohl připojit k tanečníkům. Celestine ho probodávala pohledem a skrz zaťaté zuby mu skoro neslyšně sdělovala, aby to nedělal. Nebyla to prosba nýbrž varování. Carvell si z toho ale nic nedělal a i přes výslovný nesouhlas své sestry, začal s tanečníky spolupracovat i on. Očividně si to užíval stejně, jako jeho dvojče. Vztek Celestine se ještě mnohem víc prohloubil, když si všimla, že se král při sledování toho představení lehce usmívá. Jako by si to užívali všichni kromě ní. Znovu kolem mě Collette protančila s ladnými, ale absolutně se k princezně nehodícími pohyby. Neudržel jsem kamennou tvář a při pohledu na ni mi zacukaly koutky úst lehkým úsměvem. Toho si všimla i Celestine a bylo to, jako by její pohár trpělivosti, přesně v tu danou chvíli přetekl. A to doslova. Prudce vstala od stolu, až svým počínáním převrhla sklenici s vínem a vzteky udeřila pěstí do stolu.

"A dost!" Zakřičela. Dýchala rychle a hluboce. Z očí jí šlehaly plameny, jak byla rozzuřená.

Všichni jsme okamžitě ustali v pohybu a v tichosti čekali, co se bude dít dál. Nikdo si nedovolil nic namítat, ani se nadechnout, aby budoucí královnu nerozzuřil ještě víc. Následovalo několik hlubokých nádechů a výdechů, než znovu promluvila.

"Myslím, že zábavy již bylo dost. Je čas na ten úchvatný dezert, který si pro nás naši kuchaři připravili," pronesla o něco klidnějším hlasem. Znovu se usadila a dělala jakoby se nic z toho nestalo.

Dokázala si zachovat důstojnost, to se jí muselo nechat. Carvell se přesunul zpět na své místo a znovu si na sebe oblékl své sako. Collette odložila housle a s hlavou sklopenou dopadla na svou židli vedle otce. Seděla mlčky a duchem byla nepřítomná. Sluhové nám donesli dezert do kterého se všichni s radostí pustili. Všichni až na Collette. Ta se v něm jen přehrabovala svou dezertní vidličkou. Její bratr se jí snažil něco říct, ale ona jen nesouhlasně zavrtěla hlavou a dál se věnovala pitvání svého jídla. Celestine už se na ostatní znovu spokojeně usmívala, ale z očí ji ten vztek nezmizel. Pro ně nejspíš skončila hostina katastrofou. Pro mě, ale byla naopak velmi přínosná. Uvědomění, že má o mě Celestine velký zájem mě mile potěšila a to, že očividně žárlila na svou sestru mi jen hrálo do karet. Rozhodl jsem se tedy pro novou taktiku. Vykašlu se na všechno to pletichaření a intriky do kterých se již pustili ostatní princové. Nejednoho jsem už slyšel, jak se snaží šířit nepodložené zvěsti o těch druhých nebo, že za pomocí svých sluhů sabotují pokusy o sblížení s princeznou. Dnešní zjištění mi vnuklo zajímavý nápad. Rozhodl jsem se, že se více zaměřím na princeznu Collette. Čím víc se o ni budu zajímat, tím více bude Celestine žárlit. To by ji pak mělo přimět, aby se mi mnohem více podbízela sama, aniž bych se já musel zesměšňovat nebo ji podlézat. Zachovám si tak svou důstojnost a zároveň získám přesně to, co chci.