KIERAN

Na turnaje jsem se těšil. Byla to možnost, jak dát ostatním princům, co proto, aniž by to vyvolalo válku. K bojišti se šlo pěšky a já se rozhodl rovnou začít se svou novou strategií. Odpojil jsem se od skupinky princů a Celestine, abych se přidal ke Collette. Byla až podivně zamlklá a smutná. Nejspíš ji to její sestra po hostině neradovala. Docela by mě zajímalo, jaký trest jí museli dát, aby to s ní takhle zamávalo. Celou cestu jsem si z ní utahoval a dobíral si ji. Bavilo mě to. Chtěl jsem vidět ten moment, kdy už to nevydrží a něco provede, ale ona držela své emoce pevně na uzdě. Nelíbilo se mi to. Doufal jsem, že se alespoň pobavím, když už ji musím nadbíhat, abych dostal její sestru. Byl jsem na ni až přehnaně drzý a ona se, i přes pár sarkastických poznámek, držela zpátky. Mohl jsem si ji tak alespoň lépe prohlédnout. Vlasy měla sepnuté na temeni hlavy, jen pár neposedných pramínků ji spadalo do obličeje. Na sobě měla prosté šaty, které by na jiné princezně nevypadaly dobře, jí ale naopak lichotily. Zvýrazňovaly její křivky, přesně na těch správných místech. Vypadala v nich působivě, přestože nebyly nijak okazalé nebo bohatě zdobené.

"Troufám si říct princi, že mi právě už déle, než je vhodné, zíráte přímo na má ňadra. Jste jen obyčejný barbar a zrovna vy mě chcete poučovat o vychování?" Vyrušil mě z mých myšlenek její hlas.

Očividně jsem byl ve svém okukování přistižen a ještě k tomu zrovna ve chvíli, kdy jsem ji opravdu až neslušně dlouhou chvíli zíral do jejího dekoltu. Jenže, co jsem měl dělat. V těch šatech přímo vybízel, abych se na něj podíval a kochal se jim. Necítil jsem se nikterak provinile a nedal tak na sobě znát jakýkoliv stud nebo překvapení, že mě načapala.

"Nerad vám kazím vaši doměnku princezno, ale vaše poprsí není tak zajímavé, abych mu věnoval víc pozornosti, než jen letmý pohled," ušklíbl jsem se a odešel s ostatními princi připravit se k ukázce boje. Akorát, že to, co jsem jí řekl nebyla pravda. Naopak, její ňadra byla opravdu VELMI zajímavá, a přestože Celestine měla dokonalé křivky a plný dekolt, já bych spíše upřednostnil ten Collettin. Tohle byly myšlenky, které jsem okamžitě zahnal do ústraní. Musím se soustředit na svůj plán a nemůžu se nechat rozptylovat ničím a nikým. 

Ukázka soubojů dopadla přesně podle mých představ. Porazil jsem všechny ostatní prince a předvedl se tak v plné parádě. Ostatně já o své výhře ani nepochyboval. S mečem jsem to uměl. Byl, jako má další ruka. Pak měla přijít na řadu střelba z luku. I v té jsem si věřil, někdo by možná podotkl, že víc, než je zdrávo. Už při vstupu na bojiště jsem od budoucí královny sklidil obdivný a velmi hladový pohled. Svýma očima mě skoro svlékala, i když se to snažila skrýt za kamennou masku. Totéž se ale nedalo říct o Collette. Ta jen protočila oči a tvářila se víc znechuceně než zaujatě. Rozhodl jsem se jí trochu zavařit a zároveň lehce pozlobit Celestine. Nejdříve jsem se své nastávající poklonil, a pak zaměřil svůj pohled na Collette, které jsem věnoval zářivý úsměv. Kýžený efekt se dostavil téměř okamžitě. To mi ale nestačilo, a tak jsem Celestine požádal o svolení, aby mohla Collette vystřelit jeden z mých šípů. Můj plán byl celkem jednoduchý, počítal jsem s tím, že jako princezna ani netuší, jak se luk drží, tehdy bych, jako správný džentlmen nastoupil já, postavil se těsně za ní a lehkými doteky ji pomohl nasměrovat šíp na cíl. Uměl jsem si představit, jak by v tu chvíli Celestine žárlila. Jenže jsem tu malou potvoru velmi podcenil. Nejenže perfektně věděla, jak se luk drží nebo, jak do něj správně vložit šíp a natáhnout tětivu. Ona mě bez mrknutí oka zahanbila před celým královským dvorem, budoucí královnou a všemi princi, když svým šípem protla ten můj. Zuřil jsem. Ne, já přímo běsnil vzteky. Jak se mohla opovážit! Zatracená holka!