Další den jsem se ihned po společné snídani, kdy Celestin po celou dobu dělala, jako bych ani neexistovala, vydala za otcem. Byl zrovna ve své pracovně, jako každé dopoledne. Zaklepala jsem a po vyzvání vešla dál. Jeho pracovnu jsem milovala. Už jako malá jsem za ním často chodila, abych ho pozorovala při vladařských povinnostech. Jeho pracovna byla veliká místnost, ve které vaši pozornost, jako první upoutaly obří knihovny tyčící se až ke stropu a lemující celou zeď na jedné straně a tři na druhé, rozdělující dva výklenky s velkými obloukovými okny. Naproti dveřím, pak na druhé straně místnosti, stál mohutný stůl z masivu, schovaný pod spoustou pergamenů, dopisů a map. Otec byl vždy celkem nepořádný.

Přešla jsem tedy přes celou místnost až ke stolu, za kterým seděl otec a pročítal si dopisy, které mu ráno doručil posel. Hlavu měl skloněnou nad jedním z nich a mi jen hlavou pokynul, abych se posadila do jednoho z křesel na druhé straně stolu. Beze slov jsem se posadila a čekala až ke mě zvedne svůj pohled.

"Děje se něco El? Je to už dlouhá doba, co jsi sem za mnou přišla naposledy, aby jsi mě pozorovala při práci, takže předpokládám, že máš něco na srdci," podíval se na mě po chvíli starostlivým pohledem.

"Jsem tvé nemanželské dítě?" přešla jsem rovnou k věci. Nechtěla jsem to dlouho zbytečně natahovat a obcházet nepřímými otázkami. Nejdůležitější pro mě bylo, mít to rychle za sebou. Tohle pro mě bylo bolestivé téma. Stačilo, že mi předchozí večer, Celestine rozcupovala srdce na kousky, svou krutostí.

"Jak jsi na to přišla? Kdo ti něco takového řekl?" zamračil se otec, přesto jsem si všimla, jak lehce znervózněl.

"Není podstatné, kdo mi to řekl. Chci aby jsi mi odpověděl na otázku, a aby jsi ke mě byl zcela upřímný," pronesla jsem tiše s pohledem zabodnutým do jeho očí. Následný hlasitý povzdech, vycházející z jeho úst, byl pro mě, jako rána do srdce. Nemusel nic říct, a přesto mě ranil.

"Elisho," vyslovil mé druhé jméno, načež následoval další dlouhý povzdech. Rukama si přejel po tváři a pohled zabodl do země. Nedokázal se mi ani podívat do očí.

"Jak? Proč?" nevěděla jsem ani na co se vlastně ptám. Potřebovala jsem jen odpovědi. Měla jsem tolik otázek a netušila, kterou začít.

"Nejspíš je načase, abych ti řekl pravdu. Ostatně už jsi dospělá a zasloužíš si to vědět," pokýval hlavou a znovu se ve svém křesle narovnal, pohled stále upřený někam pod sebe.

"To bych ti byla vděčná," přikývla jsem a pohodlněji se usadila ve svém křesle.

"Když jsem byl ve tvém věku, poznal jsem jednu vesničanku. Byla nádherná, chytrá, vtipná, ale taky stejně bláznivá a svéhlavá, jako ty. Zamiloval jsem se do ní na první pohled. Kdykoliv byla příležitost, dávali jsme si tajná dostaveníčka mimo palác. Můj otec tehdy nic netušil. Matka zemřela brzy po mém narození a otec byl v tu dobu již také na smrtelné posteli. Tehdy se rozhodl, že je nejvyšší čas mě oženit a korunovat králem," začal vyprávět.

"Vybral mi za ženu Celestinu a Carvellovu matku, Lunu. Nebyla to žádná rozmazlená a pyšná princezna, jak jsem si původně myslel. Byla hrozně milá, krásná a veselá. Jenže já stále miloval Siennu, tak se tvá matka jmenovala. S Lunou jsme si spolu dlouhé hodiny povídali, až se z nás stali velmi dobří přátelé, tehdy jsem se jí svěřil o své lásce k Sienně. Zprvu jsem se bál, že mě prozradí nebo bude naštvaná, ale překvapila mě. Chápala mě a dokonce se přiznala, že i ona je zamilovaná do někoho jiného, do mladíka, který se musel přidat do královského vojska a odcestovat," pokračoval a celou dobu přitom zíral ven z okna po jeho levici.

"Sienna i Luna, byly obě velmi chápavé. Sienna věděla, že není jediná šance, jak bychom spolu mohli být oficiálně. Věděla, že otec, by k tomu nikdy nesvolil, a kdybychom se vzali bez jeho svolení, byl by z toho jen obrovský skandál, který by uškodil celému království. Akceptovala tedy můj sňatek s Lunou i to, že si s ní musím splnit veškeré královské povinnosti, jako je například přivést na svět dědice trůnu. Stejně tak, ale i Luna akceptovala mé city k Sienně a to, že jsem ji, kdykoliv to bylo možné, navštěvoval. Sama vždy říkala, že by nám přála, abychom se mohli naplno oddat naši lásce a být spolu, ostatně ona si to stejné přála pro sebe a toho mladíka, kterého kvůli vzdálenosti, která je dělila, nemohla ani navštěvovat," vypravoval dál. V jeho očích se odrážela všechna ta láska, kterou choval k oběma ženám. K jedné přátelskou, k té druhé mileneckou.

"Jako první se narodila Celestine a stala se tak další ženou v mém životě, ke které jsem choval tu nejvroucnější lásku. O rok později mi oznámila Luna, že čeká další dítě. V tu stejnou chvíli mi Sienna oznámila tu samou zprávu. Byl jsem nadšený, ale zároveň mnou zmítal strach. Co když se o tom někdo dozví? Jak budeme vychovávat naše dítě, které je napůl královské krve? Další a další otázky mi po celou dobu jejich těhotenství běželo hlavou," zamračil se a zavrtěl hlavou.

"V den, kdy Luna začala rodit, bylo sychravo. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Ve chvíli, kdy porodní bába držela v rukou Carvella a oznamovala mi, že máme chlapce, se do místnosti přiřítil můj věrný rádce a přítel Thomas. Hnal se za mnou, jak nejrychleji to šlo, aby mi oznámil, že Sienna už začala taky rodit, ale že má ohromné bolesti a horečku. Poslal jsem za ní okamžitě naši porodní bábu i s Thomasem, aby jí byl k ruce. Netrpělivě jsem čekal na narození mého dalšího dítěte, když se Thomas vrátil se smutným výrazem ve tváři. Věděl jsem, že to mohlo znamenat jen jediné. Sienna během porodu zemřela. Nastaly u ní komplikace a spolu s horečkou a vyčerpáním, pro ni byly smrtelnou kombinací. Nastala otázka, co udělat s dítětem. Nechtěl jsem tě dát do sirotčince, ani k žádné jiné rodině. Byla jsi to poslední, co mi po mé lásce zbylo. S řešením přišla Luna. Chtěla, aby tě Thomas dopravil k ní. Jakmile tak učinil, chvíli si tě prohlížela a pak tě položila vedle Carvalla, načež prohlásila, že vás budeme vydávat za dvojčata. Ihned jsem s ní souhlasil. O tvém pravém původu, jsme tak věděli jenom my, porodní bába a Thomas," dokončil své vyprávění a konečně se na mě znovu podíval.