Další z mnoha věcí, které mě na celé té záležitosti s námluvami znervózňovala, bylo to, že náš palác mělo po několik dlouhých týdnů obývat mnoho princů. To by mě až tolik netížilo, ale už jen pomyšlení na to, jak mezi sebou budou soupeřit, intrikovat a lstí se snažit dosáhnout vítězství, což byla ruka mé sestry a královská koruna. Já věřila v pravou lásku. Nikdy bych se nechtěla provdat z povinnosti. Celestine to nevadilo. Rychlým pohledem jsem si je všechny prohlédla. Nevěřila jsem ani jednomu z nich. Všichni mi připadali falešní, stejně jako sestřin úsměv. Otec ještě jednou všechny přítomné přivítal a pak už mohl ples započít. Nápadníci přicházeli jeden po druhém a zvali sestru k tanci. Dvořili se ji. Byli jako páv, který roztáhne svůj barevný vějířový ocas a natřásá se, aby udělal dojem a připoutal k sobě pozornost své družky. Musela jsem se nad tou myšlenkou pousmát. Carvell zvedl jedno obočí a čekal, až mu svůj úsměv vysvětlím. Vylíčila jsem mu tak svou myšlenku, a to už se usmíval i on. Bohužel si toho všiml otec a střelil po nás přísným pohledem.

Stáli jsme tam několik dlouhých minut, možná hodin. Mi osobně to přišlo spíš jako dny. Několikrát jsme i já s mým bratrem byli tančit, ale spíše jsme se tomu vyhýbali, jak jen to šlo.

„Pořád odsud chceš zmizet?" Pošeptal Carvell, když se ke mně naklonil.

„Víc než cokoliv na světě," lehce jsem přikývla.

„Výborně. Teď od tebe totiž budu potřebovat jednu laskavost," pokračoval a na tváři mu pohrával šibalský úsměv. Ty jiskřičky v jeho očích značily nějaký z jeho mnoha bláznivých nápadů. Byla pravda, že jsem chtěla pryč, ale nebyla jsem si jistá, jestli je dobrý nápad něco vyvádět zrovna v tenhle velký den naší sestry. Protože ona by mě jinak nechala zavřít v mé komnatě a dala mi domácí vězení.

„Nevím, jestli je to dobrý nápad Calle," zamračila jsem se. „Je to její velký den a ať už je to, co zamýšlíš cokoliv, nikdy nám to neodpustí," věnovala jsem mu přísný pohled do jeho očí a on po dlouhých vteřinách ticha nakonec přikývl.

„Princezno Collette, smím vás vyzvat k tanci?" Ozval se vedle nás hluboký mužský hlas. Oba jsme se tím směrem otočili. Stál tam jeden z princů a natahoval ke mně svou dlaň. Už jsem se chystala odmítnout, když jsem si všimla Celestine, která mě upřeně sledovala. Odmítnutí tedy nepřicházelo v úvahu.

„Samozřejmě," věnovala jsem mu ten nejzářivější úsměv který jsem dokázala vytvořit.

Dělalo se mi ze mě samotné špatně. Přetvářku jsem nesnášela. Bohužel ale byla jednou z věcí, která k životu královské rodiny patřila. Vložila jsem tedy svou dlaň do té jeho a nechala se vést doprostřed parketu. Prvních několik vteřin ani jeden z nás nic neřekl. Princ si mě pouze dosti důkladně prohlížel. Mrazilo mě z toho pohledu až v zádech.

„Říká se o vás, že jste opakem své sestry princezno," promluvil nakonec.

„Jak to myslíte?" Pozvedla jsem jedno obočí a opětovala mu tvrdý pohled.

„Vzpurná, nezvladatelná, dětinská, nedodržující pravidla... mám pokračovat?" V jeho očích se blýskalo. Utahoval si ze mě.

„Jestli jste mne vyzval k tanci jen proto, abyste mne mohl urážet, tak myslím, že je na čase náš tanec ukončit," zamračila jsem se na něj. Snažila jsem se zachovat si kamennou tvář, ale šlo to jen stěží.

„Ale no tak princezno, já vás přeci vůbec neurážím. Urážka by to byla, pokud by se nejednalo o pravdu. Tohle ale pravda je, nepletu se?" Pokračoval dál. Očividně si velmi užíval, utahovat si ze mě.

„Musím vás zklamat princi, ale to se velmi pletete," pozvedla jsem bojovně bradu. „A teď pokud dovolíte, musím se jít věnovat dalším hostům," odstoupila jsem od něj a poklonila se mu. Pořád jsem se snažila udržet si svou důstojnost. Princ mě nechal jít, ale jeho úsměv mě jen utvrdil v tom, že jeho výsměch stále pokračuje. Naštvaně jsem přešla až k bratrovi.

„Jaký že byl tvůj plán na útěk?" Postavila jsem se přímo před něj a on si mě překvapeně prohlédl. Pak svůj pohled zaměřil někam za mě. Nejspíš se snažil zjistit, co se během tance mezi mnou a princem stalo. Věděl ale, že já mu odpověď nedám. Pořád jsem před očima měla ten jeho pohled. Blankytně modré oči, které mě propalovaly tak silně, až jsem si chvíli myslela, že mi udělá díru až do duše.