Někteří princové by vážně neměli mít přístup ke zbraním. Jejich šermířské a bojové schopnosti byly směšné a už i já uměla bojovat lépe než oni. To samé se dalo říct o jejich střelbě z luku. Na řadě byl Kieran. Vyšel na bojiště jen v hnědých, kožených, jezdeckých kalhotách a bílé haleně. Dával tak na odiv svaly, které se mu pod ní rýsovaly. Sestra z něj byla u vytržení a já nad tím jen protočila oči. Mohl mít svalů kolik chtěl, nic to neměnilo na faktu, že je to blbec. Poklonil se před Celestine a pak svůj pohled přesunul na mě. Věnoval mi zářivý úsměv a Celestine po mě střelila naštvaným pohledem. Jen jsem zvedla ruce v obranném gestu a zavrtěla hlavou, abych tak dala jasně najevo, že já s tímhle nemám nic společného. Ještě chvíli si mě podezřívavě měřila, než svůj pohled znovu přesunula do arény.

Kieran si v boji vedl velmi dobře, to jsem musela uznat i já, i když nerada. Celestine ani neskrývala radost, kterou z jeho výkonu měla. Očividně se stal jedním z jejich favoritů. Musela jsem při té myšlence protočit očima. Nedokázala jsem si představit, že by si vzal mou sestru a stal se králem. Tajně jsem doufala, že brzy něco pokazí a upadne tak na dno pomyslného žebříčku. Od doby, kdy na mě poprvé promluvil při tanci, jsem jej nemohla ani vystát. A tím, jak si ze mě neustále utahoval, se mi protivil víc a víc. Po celou dobu probíhajícího turnaje jsem ho propalovala pohledem, jako bych si přála aby jen můj pohled měl moc nechat cokoliv vzplanout, v tomhle případě konkrétně jeho.

"Pokud vaše výsost dovolí, rád bych nechal jeden z mých pokusných šípů vystřelit vaši sestru," vytrhla mě z přemýšlení jeho slova.

Zatřepala jsem hlavou abych se vzpamatovala a snažila se přijít na to, o čem to mluví. Stál zrovna s pohledem těkajícím z Celestine na mě a zpátky. V ruce držel luk a toulec se šípy. Střelba. Došlo mi konečně o čem předtím mluvil. Měl zrovna předvést svou zdatnost ve střelbě z luku. Jediné, co jsem nechápala, byla jeho žádost, abych přišla jeden z jeho pokusů využít já. Proč to nenabídl Celestine? Sestra si nejspíš kladla tu stejnou otázku, jak jsem vytušila z jejího pohledu. Ten vystřídal několik emocí. Z překvapení, přes zklamání, vztek až po její klasický kamenný výraz.

"Dobrá," přikývla nakonec, ale mi bylo jasné, že z toho ani trochu nadšená nebyla. Kdyby tolik nedbala na slušné vychování a dodržování zásad, nejspíš by ho i s jeho nabídkou poslala do patřičných míst. Místo toho ale jen dusila své pocity v sobě a jeho žádost mu bez dalších zbytečných slov odkývala.

Nechtěla jsem tam jít, jenže sestřin pohled vrývající se mi pod kůži, mi dal jasně najevo, že nemám na vybranou. Zvedla jsem se tedy ze svého místa a vydala se doprostřed arény za Kieranem. Ten mi věnoval spokojený úšklebek a já měla chuť udělat cokoliv proto, aby mu z tváře zmizel. Postavila jsem se vedle něj a čekala až poprvé vystřelí. Nepřekvapilo mě, že trefil střed, vlastně jsem to čekala, dle jeho dovedností, které předvedl už při boji. Podal mi luk a jeden z šípů, načež mi uvolnil místo, abych mohla také vystřelit. Na tváři mu pořád pohrával ten úšklebek a mě tím vytáčel víc a víc. Správně bych měla střílet hůř než on, bylo by nepatřičné, kdyby byla princezna lepší střelec než zkušený princ. Jenže já střílet uměla. Call mě to začal učit v době, kdy on sám tvrdě trénoval a já ho při tom chodila sledovat a povzbuzovat. To jak mě Kieran provokoval a rozčiloval jen způsobilo, že jsem se přestala ovládat a místo, abych poslechla svůj mozek, který mi jasně říkal, abych to nedělala, jsem se řídila svými emocemi, kterým zrovna v tu chvíli velel vztek.

Natáhla jsem tětivu, zaměřila se na svůj cíl a zhluboka se nadechla. Pak už jsem jen uvolnila paže a vypustila tak střelu, která zasáhla nejen střed, ale dokonce protla Kieranův šíp. Arénou se ozvalo hlasité "och", jak byli všichni přítomní překvapení. Za jiných okolností by mi nejspíše gratulovali, ale v tu chvíli bylo jen hrobové ticho. To, že jsem si vykopala hrob mi došlo ve chvíli, kdy jsem se otočila na Kierana a svou sestru. Princ na terč zíral s naštvaným výrazem, rty pevně semknuté v očích mu jiskřilo. To bylo ale nic oproti tomu, jak se tvářila má sestra. Pokud jí představení u slavnostní večeře naštvalo tak, že mi kvůli toho uložila domácí vězení, nechtěla jsem ani přemýšlet nad tím, jaký trest bude následovat za tohle. Stočila jsem svůj pohled zpět k princi, kterému se na obličeji znovu objevil ten zatracený úšklebek ve chvíli, kdy si uvědomil, že mě od mé sestry čeká další trest. Nesnášela jsem ho! Za tohle stejně mohl on! Dostával mě jen do problémů! Zatracený Kieran!