„Nevím, jestli tě mám obdivovat, nebo litovat, lidský chlapče," povzdechla si babizna a vypadala skoro až lítostivě. „On tvou lásku nikdy neobětuje. Je to vlkodlak ti jsou zvyklý jenom brát," šlehla po něm ostrým pohledem, „nebo, udělal někdy něco, čím si tvou lásku zasloužil?" Její tón zněl téměř útočně.

„Chtěl mě do své smečky!" vyhrkl Stiles triumfálně a vyškrábal se těžkopádně do sedu. Lahvičku stále v ruce.

„Jistě, s podmínkou, že z tebe bude stejná bestie," odfrkla si stařena.

Stiles zakroutil hlavou. „Možná zpočátku, ale potom mu bylo jedno, čím jsem. Chtěl mě po svém boku." Odmítal se Stiles jen tak vzdát a nechat se od ní zmanipulovat. Derek nebyl dokonalý, ale padouch také ne, jak se ho tady snažila svými řečmi přemluvit.

„Jsi naivní, lidský chlapče," uchechtla se a znovu si k němu přidřepla. „Vlkodlak se nikdy nespokojí s člověkem. Dřív nebo později ho vždy opustí a půjde za smečkou."

Stiles si nemohl pomoc, slyšel v jejím hlase něco víc. „Vás vlkodlak opustil, konstatoval a dlaně se mu lehce zapotily, jakmile se v její tváři objevila nenávist.

„To sem nepatří!" odsekla a vstala. „Přísahám ti ale, že z něj vysaju poslední kapku síly a pak ho odhodím, jako kus hadru, přesně, jak si zaslouží!"

„O čem to mluvíte?" Stilesem projela hrůza spolu s uvědoměním. Očividně nebyl jediný, kdo hrál o čas a ta aura kolem Dereka ho neměla jenom zadržet.

„Oběma nám lidský chlapče, udělám laskavost, když ho vymažu ze světa. Koneckonců nebude první ani poslední," chechtala se mezitím, co se Stiles škrábal zoufale na nohy.

„Zruš to!" syčel směrem k ní, zatímco co pajdal k Derekovi.

„Ne," zamítla, „tušíš, kolik má v sobě síly?" vykročila ke Stilesovi. „Je ze starého rodu jeho síla mně bude živit hodně dlouhou dobu," chytla Stilese za rameno.

Ten nijak nereagoval, neboť se soustředil na vrčícího Dereka, který působil zatím docela v pořádku.

Zoufalství v něm rostlo a Cora s posilami stále nikde. „Zruš to kouzlo a já ti povím jméno Derekova druha," blafoval, jenže potřeboval na ní páky. Dokonce byl připravený tvrdit, že je to on sám, jen aby ji přinutil to zrušit.

Babizna ho pouze poplácala po rameni. „Není třeba, zjistila jsem to sama. Jenom jsem si s tebou hrála."

Stiles potlačil slzy zoufalství. „Tak si vezmi mě a jeho nech jít! Sama jsi říkala, že moje krev je jedinečná."

Babizna dělala, že o nabídce uvažuje, zatímco se bavila jeho zoufalstvím. „Lákává nabídka, ale ne. Chci, abys žil a objevil svůj potenciál."

Stiles neměl sebemenší tušení, o čem to mluví a nezajímalo ho to. Prioritou pro něj bylo zachránit Dereka. Kéž by měl u sebe Zerferův meč. Vložil do toho přání veškerou svou sílu. Potřeboval babiznu zastavit, i kdyby to mělo být to poslední, co udělá.

Srdce mu vynechalo úder, když mu v jeden moment ruka ztěžkla pod známou tíhou. Bez váhání ho namířil na babiznino hrdlo. „Zastav to kouzlo!"

Stařena se ovšem nenechala zastrašit a se zvednutou hlavou hrdě pronesla. „S tímhle mě nezabiješ je stvořený z kostí mých sester."

Stilese nová informace zaskočila, nemínil se, ale nechat zblbnout. „Zruš to kouzlo," zopakoval a špičku meče jí přiložil až ke krku a lehce zatlačil.

„Jsi směšný, lidský chlapče," zvedla paži, a než stačil Stiles cokoliv udělat, luskla.

Stiles se napjal v očekávání, jenže nic se nestalo.

Oba na sebe zůstali překvapeně zírat. Následně to babizna zkusila znovu a opět nic. Stiles stál pevně na nohách s mečem neochvějně v ruce.

Pak se stalo několik věcí na jednou.

Stařena se po něm i přes hrozbu meče natáhla, ve tváři šílenství.

Dveře od skladu se s rachotem rozrazily.

Stiles nestačil ani mrknout, když kolem něj s řevem proběhl Petr a srazil babiznu k zemi.

Těsně za ním běžel Will s napřaženými dlaněmi, ze kterých šla nafialovělá záře.

„Co se tu sakra děje?" hlesnul a nechal bezvládně meč s paží klesnout k zemi. „Od kdy Will takto kouzlí?"

Pomalu se nám začne odhalovat pravda, tak si držte klobouky pojdeme z kopce! 

Všem vám děkuju za podporu a uvidíme se zase v úterý ve stejný čas :)