Stiles stál ve skladu celý zkoprnělý netušíc co dál.

„Zvláštní," pronesla Cora a vytrhla tak Stilese z myšlenek. „Zdá se, že odchod smečky Dereka nijak neovlivnil."

Stiles se otočil na vlka a skutečně vypadal v pohodě.

„Moje teorie je tedy opravdu správná," zatvářil se Petr samolibě.

„Jaká teorie?" Stilesovi stále otřesenému z předchozích událostí nedocházelo zřejmé.

„Derek se svou smečkou neměl nikdy opravdové pouto."

Stiles chtě nechtě musel dát Petrovi za pravdu. Derek nepůsobil, jako vlk, kterého opustila smečka. Naopak klidně složil své obří tělo na podlahu a tiše pozoroval Stilese.

„Je možný, aby vlkodlak neměl smečku a přežil?" Samotného Stilese postupně začínalo otravovat, jak se neustále vyptává, ale potřeboval znát odpovědi, aby s tím vším zvládnul pracovat a vymyslet solidní plán jak z toho ven.

„Derek ale má smečku Petra a Coru. Potom tu je ještě jeho potencionální druh," vysvětlil Will a tvářil se strašně tajemně.

Stilesem projela škála emocí. Po překvapení, že má Derek potencionálního druha až po naprostý smutek, že jim není on. „Tak ho sem přiveďte! Třeba promění Dereka zpátky."

Všichni tři se na sebe podívali a téměř na stejno si povzdechli.

„My už jsme to zkusili a podařilo se to jenom částečně."

Stiles zatnul zuby při Petrových slovech. „Je to Derekův druh. Tady není žádný částečně. Musí se snažit!"

„Už teď mi přijde, že dělá, co může," mrkla na něj Cora.

Stiles byl tak plný vzteku, že mu opět unikala zjevná pravda.

„Dobře nechme toho. Teď je potřeba zaměřit se na čarodějnici a štěňata," tlesknul Will dlaněmi o sebe a přinutil tak Stilese zaměřit pozornost jinam.

„Se štěňaty bych si starost nedělal," pokrčil Petr rameny. „Vrátí se, až zjistí, v jaké kaši se ocitli."

Stiles nadzvedl obočí v nic neříkající otázce.

„Řekněme, že je každý jen tak nepřijme. Nikdo ve smečce totiž nechce vlky, co opustili svého Alfu v nejvyšší nouzi." Ke konci zněl Petrův hlas potěšeně a Stiles si sám pro sebe tiše připomněl, že je dobře, že je tento muž na jejich straně.

„Není to trochu kruté, švagre?"

„Někdo jim musí ukázat, že být vlkodlakem není jen o tom být drsný a všemi opovrhovat."

„Jako kdybychom v mládí byli jiní, ale jinak chápu, kam směřuješ," přikývl Will. „Jenom je škoda, že nebudu poblíž, až přijdou za Talií."

„Rozhodně to bude k pokukání, až je ze svého prahu vykopne."

Stiles ty dva sledoval s čím dál větším úžasem. Nešlo si totiž nevšimnout jistých podobností. Možná že byl Will pro Petra něco podobného jako Derek pro Stilese?

Petr se zdál ve Willově přítomnosti uvolněný a kousavý tón z jeho hlasu se taky vytratil. Ti dva měli zřejmě mezi sebou jisté pouto. Otázka, jak hluboké bylo?

„Dobře s tou bandou usmrkanců jsme se vypořádali, ale co čarodějnice?" vložila se do toho Cora a rychlým krokem začala chodit okolo bariéry.

„Poptám se svých zdrojů. Snad budou něco vědět. A vůbec proč jste ji předtím nezabili? Její výčet zločinů je větší než můj, a to je co říct." Na Petrovi byl znát vztek.

„To Scott. Pořád mlel něco o tom, že každý si zaslouží druhou šanci," přiznala Cora.

„Fajn," přikývl Petr prkenně a opřený o stěnu zkřížil nohy v kotnících.

Stiles by mu tu uvolněnou pózu i uvěřil, kdyby nebylo jeho očí, ze kterých téměř létaly blesky.

„Stále mi nejde na rozum, proč někdo z vás tu čarodějnici neprověřil?"

Cora pokrčila rameny a jedním provinilým pohledem loupla po Derekovi, kterému rozhovor byl očividně úplně jedno. Ležel stočený na podlaze a tiše sledoval každý Stilesův pohyb.

„Smečka výzkumy a prověrky nedělá, strýčku Petře." Její hlas se skoro nedalo zaslechnout, jak byl najednou tichý.

Petr si povzdechl. „Učil jsem vás oba, že znát svého nepřítele je základ vítězství," zakroutil hlavou.

„Promiň, strýčku, je mi jasné, že jsme to podělali, jenže nikdo ty hodiny výzkumu dělat nechtěl, dokonce ani Lydie, která je z nás nejchytřejší."

„To teda není!" vložil se do toho zhurta Stiles. „Protože kdyby byla, nenechala by vás jít do toho naslepo."

Na to nikdo neřekl nic, jelikož věděli, že má Stiles pravdu.

Všem přeju krásné Vánoce a klidné prožití svátků :)