Stáli uvězněni v kruhu vytvořeným bytostmi v kápích a v mlze, která kolem nich skoro až líně kroužila.

„Dereku, musíš jít hned!" postrčil Stiles vlkodlaka směrem, odkud tušil hlavní silnici.

Alfa se ovšem nehnul ani o kousek. Jen se víc přikrčil až jeho mohutná ramena Stilese celého zakrývala.

„Má pravdu, pse!" ozývající se hlas z modrobílé mlhy v sobě nesl ostrou hranu nenávisti. „Dnes tu pro tebe nejsme." Masa zahalených postav se před nimi pohnula a uvolnila cestu.

„Dereku," prosím jdi," snažil se ho Stiles marně postrčit kupředu.

Derek měl ale jasno, a se zavrčením se zapřel patama o zem.

„Dobře, pse, je to tvoje volba."

Stiles se zatnutými zuby sledoval, jak se jediná cesta ven uzavírá a dostal chuť vlkodlaka praštit. Protože se takhle stává zcela bezmocným. Meč mu s vlkodlakem po boku byl úplně k ničemu a pochyboval, že samotný Alfa má šanci proti neznámé přesile.

Stilesovi se z toho obracel žaludek. K tomu vůbec netušil, co přesně ONi dokážou, poněvadž jediné, co se o nich zachovalo, že jsou ochránci Nemetonu zasazený se špatnými úmysly a udržují podle všeho rovnováhu v nadpřirozeném světě. O moci, kterou by mohli vládnout, se nikde nepsalo ani slovo. Tudíž bylo třeba se mít předními na pozoru. Po pažích mu běhal mráz, jak se o něj otírala magie, jež se zdála natolik silná, že prošla i Zerferoseovým oblekem. Stiles se zachvěl a opřel se o Derekova záda. Zde už nebyla téměř žádná šance, že se odsud dostanou živý.

„Třeba nám budeš ještě užitečný, pse."

Stiles měl sotva čas vstřebat vyřčená slova, když se tři osoby v kápích pohnuly, směrem k nim.

Derek neváhal a sekl po nich drápy. Ty ovšem prošly skrz.

To si alespoň myslel, dokud Alfa s bolestivým řevem necouvnul a nevrazil rovnou do Stilese. V nose ho zaštípal známý pach krve.

ONi na sobě ale nenesly jediný škrábanec.

S úderem srdce mu to v další moment došlo a se zatajeným dechem se postavil na špičky a mírně se naklonil na stranu. Krvavé šrámy v širokých pruzích krvácely proudem na Derekově hrudi. Vytřeštěnýma očima zvedl paži, aby vlka zastavil v dalším útoku.

Pozdě. Alfa se rozběsněný rozběh na své nepřátele, připravený je roztrhat na kusy.

Jednoho z nich se mu povedlo ihned chytit a sevřít. Osoba v kápi mu v náručí plápolala jak hadrová panenka. Následně se ale její rudé tečky místo očí rozzářily karmínovou červení a ozval se praskot kostí.

Alfa protáhle zavil a pustil svou kořist a chytil se za hrudník.

Stiles s prudkým nádechem se donutil k pohybu a rozeběhl se k Derekovi. Vítr mu svištěl kolem uší a tep mu v uších bubnoval, jenže k vlkodlakovi, který se znova dostal na nohy, se nikdy nedostal, jelikož ONi se mu postavili do cesty.

„Uhněte mi!" procedil a vrazil do nich celým tělem. Jediné, čeho ale dosáhnul, že ho neznámá síla odmrštila zpět, takže zády narazil do stromu.

Hlava mu z toho ošklivě plavala, rychle se ale vzpamatoval a spěšně se škrábal zpátky na nohy.

Viděl, jak Derek nepřestává bojovat a naprosto, mimo sebe si neuvědomuje, že každou ránu, kterou ONi uštědří, se k němu, jako bumerang vrátí.

„Tvůj, pes, umírá, Zerferosi," ozval opět ten hlas a rozpěnil tak Stilesovu krev.

Snažil se barieru v podobě osob v kápích obejít a dostat se k Derekovi, jenž se stále držel na nohou., jenže podle viditelného vyčerpání to dlouho trvat nebude, než klesne k zemi.

„Dobře, co chceš?" zařval Stiles nepříčetně.

V ten moment se kolem zakrváceného Dereka obtočily stříbrné provazy a strhly ho k zemi, jak, kdyby nebyl víc než kus dobytka.

„Chci, abys nám všem dokázal, že jsi stále Zerferos."

Cesta k Derekovi opět byla volná.

Stiles nadskočil, jakmile se jeden z ONi nepozorovaně přiblížil až k němu a vytáhl mu meč z pochvy.

„Nezabiju ho!" vykřikl ochraptěle a žaludek se mu naprázdno obrátil, když mu byla do ruky násilím podstrčena zbraň.

„Jsi Zerferos. Tvůj úkol je tyhle škůdce zabíjet."

„Ne," protestoval Stiles a ze všech sil se bránil cizím rukám, které ho tlačily vpřed. „Nezabiju ho! Není Vyděděncem!" křičel naprosto zbytečně. Rozsudek už byl stejně pro oba určen.

„Pokud ho nezabiješ ty. Bude to jeden z nás. Tak jako tak vlk dnes zemře, proč mu tedy nedopřeješ rychlou smrt?"

Stiles se neubránil trhnutí, jakmile se podíval do Derekových smířených očí. „Říkal jsi, že o něj dnes nejde." Stilesův hlas v sobě nesl zvláštní podtón prázdnoty a smutku.

„Lhal jsem, a teď toho psa zvedněte."

Stříbrné řetězy obtočené kolem Alfy ho bez problému zvedly. Téměř se nedotýkal nohama lesní půdy a plující vzduchem se nesl přímo ke Stilesovi, kde se zastavil až o špičku Stilesova meče, co mířila přímo k vlkovu srdci.

Ze Stilese vyšel vysoký zvuk plný žalu a utrpení, až se mlha kolem nich zachvěla.

Ruka s mečem se bez jeho přičinění pohnula a lesklá ocel se zbarvila Derekovou krví. Protrhl kůži, ale pořád nebyl skrz.

Stilesovi se zadrhl dech v hrdle. Takhle to skončit nemělo. „Udělám to sám!" vyhrkl s divokým pohledem.

„Dobrá."

Tlak na paži zmizel. Znovu volný trhnul chvějící se paží směrem dozadu a následně s řevem, nesoucí se okolím v poslední chvíli, stočil meč směrem dolů, kde se zabořil s duněním do půdy, která kolem něj hrozivě popraskala.

Odněkud se ozval řev, Stiles ale to ignoroval a veškerou svou pozornost věnoval Derekovi, který na něj nevěřícně zíral.

„Vždycky to budeš ty, Sourwolfe, koho si vyberu, ať teď, nebo v příštím životě, ale vždycky to budeš ty."

Doufám, že jste si kapitolu užily a byli aspoň trošku napnutí, zda je nechám dýchat nebo ne :D  

Klidně pište svoje dojmy do komentářů ráda si je přečtu. 

Uvidíme se zase příští úterý ve stejný čas. Zatím se mějte :)