Stiles se do skrýše přiřítil, jak přílivová vlna a už od schodů na Willa křičel. „Máte vyrobenou další protilátku, kterou bych mohl použít?"

Byl z toho všeho natolik mimo, že si nevšimnul, že s Willem je ještě někdo další.

„Dobrý den, pane Stilinski."

Stiles se zarazil a nedůvěřivě si dotyčného prohlížel. Muž byl vysoký a podle vrásek a mírně prošedivělých zrzavých vlasů mu nemohlo být víc jak šedesát.

Usmíval se vřele na Stilese úzkými rty, ale v šedých očích se ten cit neodrážel. Zůstávaly studené skoro až řezavé. Ve Stilesovi se probudily varovné signály.

Ztuhnul, jakmile k němu muž s napřaženou rukou vykročil.

„Jmenuji se Alfréd a přišel jsem na zavolání Wiliama Halea. Zdá se, že situace ve městě se vymyká kontrole." Mužův hlas zněl téměř blahosklonně.

Stilesovi se z toho zvedal žaludek. „Kdo vlastně přesně jste?" uhodil a ignoroval nabízenou dlaň.

Alfréd ji po dlouhé odmlce stáhl a urovnal si rukáv svého luxusního obleku. „Jsem zástupce ONi."

Ne, horší to už být vážně nemůže! Pomyslel si Stiles s hrůzou a rázným krokem muže obešel. „Bohužel, nemám čas se tu s vámi vybavovat. Musím ven." S tím otevřel skříň, kde na něj čekal oblek Zerferose. Měl vztek sám na sebe, že zahodil všechnu opatrnost a situaci si takto značně zkomplikoval.

„Chápu," ozval se Alfréd mírně uraženě. „A obdivuji vaši odvahu, mladíku."

Stiles ty žvásty úplně vypouštěl a mezitím, co se oblékal, se otočil na Willa a poněkud ostřejším tónem než obvykle se zeptal. „Máte tu protilátku? Sotva se držel, aby na sobě nedal znát jediný náznak zoufalství, co ho dusilo tak, že nedokázal jasně myslet.

Will s přikývnutím sáhnul do jedné z polic. „Jednu mám a vypadá z těch všech, co jsme zatím vyzkoušeli nejslibnější."

„Dobře, dejte mi ji," natáhl se pro ni Stiles a bez ohlédnutí vykročil opět ke schodům, zatímco ho hladké sklo lahvičky s protilátkou studilo do dlaně.

„Jsem rád, pane Stilinski, že víte, co je vaše povinnost," zastavil ho mužův až příliš hladký hlas. „Taky doufám, že víte, co je třeba udělat, pokud protijed nezafunguje."

Stiles sevřel volnou ruku v pěst a beze slova pokračoval v chůzi. Jinak hrozilo, že tomu šaškovi vypíchne oko mečem.

///

Stiles byl na pokraji nervového zhroucení. Bouřilo se v něm nespočet rozpolcených emocí, ze kterých se mu dělalo zle. Do toho nevěděl, jestli chce Dereka skutečně najít. Původní plán byl takový, že vyzvedne ze skrýše tu nejslibnější protilátku a prodiskutuje s Willem, co se stalo. Kam Dereka schovat v případě, zdali protilátka nezabere a udržet ho v bezpečí, dokud nepřijdou na pořádný lék.

Všechno Stilesovo plánování ovšem vylétlo do luftu, když se do toho zamotal ten páprda. Kvůli němu si musel obléct oblek a nahánět Dereka jako Zerferos.

K tomu se nedokázal zbavit dojmu, že ho někdo pronásleduje.

Plížil se tiše lesem a uvažoval, zda má vytáhnout meč nebo ne. Jen co mu ta myšlenka prolétla hlavou, ozvalo se za jeho zády hluboké vzteklé vrčení.

„Prosím, ať je to jenom puma," šeptal se zavřenýma očima a pomalu se otočil. Ramena mu ztuhla, jakmile ho ovál horký dech. Rezignovaně otevřel oči a střetl se s rudým pohledem Dereka Halea, který byl jen krok od toho, aby na něj zaútočil.

„Zastrč drápy, Sourwolfe," pronesl s bručením a sundal si kápi.

Vlkodlak překvapeně zamrkal, než zhluboka nasál vzduch nosem.

„Jo jsem to já, ty přerostlé štěně." Věta ze Stilesových úst vyšla poněkud přidušeně, poněvadž ho Derek popadnul a přitiskl k sobě, jak plyšového medvídka.

Stiles si tak uvědomil, že Derek je jaksi bez trička. Zrudnul, jak přezrálé rajče a v duchu si nadával za svou nevšímavost. Fakt byl mimo, jestli si toho malého detailu všimnul až teď. Ve snaze přijít na jiné myšlenky začal mluvit o tom, co mu první prolétlo hlavou. „Víš, mnohokrát mě napadlo, co se stane, když všechno praskne. Jaká bude tvoje reakce a popravdě tohle mě nenapadlo," trhnul s uchechtnutím lehce pravým ramenem a dal si ještě chvíli, aby si užil pevné objetí, které je zřejmě jedno z posledních, poněvadž pokud to vyjde a Derek opět získá zdravý rozum, už nikdy mu zcela neuvěří. Samotná představa mu ucpala hrdlo a nutila ho rychle mrkat. V případě, že měl ale na vybranou. Raději zvolil život v zpovzdáli, než aby si celý život vyčítal, že neudělal dost pro Derekovu záchranu.

Derek Stilese po celou dobu svíral, jako tonoucí a odmítal se ho pustit.

„Škoda, že to skončí takhle," povzdechl si Stiles a odtáhnul se od protestujícího vlkodlaka. „Pojď, musíme se schovat," vzal ho za ruku a táhnul směrem, odkud předtím přišel. V hlavě mezitím sestavoval hrubý plán, který měl už teď hromadu trhlin, jenže nic lepšího zatím neměl. Potřeboval získat čas a zjistit, co se s Derekem vlastně stalo, protože ať se s ním dělo cokoliv tak Vyděděncem nebyl. Kdyby ano už dávno by postrádal ruku, za kterou se s vlkem momentálně držel.

Je možný, že ho proklela nějaká čarodějka? Stiles dobře věděl, že si Alfa nikdy nebral servítky a ty ženské byly děsné netykavky, co si hned všechno moc braly. Nebo Alfu někdo otrávil? Proč by to ale dělal? Navíc to nepůsobilo, jako otrava jako spíš kletba.

Stiles se natolik ponořil do různých teorií, že zapomněl dávat pozor.

Chybělo jen pár metrů k hlavní silnici, kde nechal zaparkovaný Jeep, když se pod jejich nohama náhle objevila modrobílá mlha co do lesa rozhodně nepatřila.

Stiles se v panice rozhlédl kolem, zatímco Derek si s vrčením před něj stoupnul.

„Tušil jsem, že selžeš, chlapče," ozvalo se odněkud zprava.

Stilesovi automaticky cukla ruka k meči, jenže nedotknul se ho ani konečky prstů, poněvadž mu na poslední chvíli došlo, co by to znamenalo. Nesmí ho tasit, jelikož Derek by se stal bezmocným.

„Je dobře, že brzy povstane nový Zerferos," zazněl hlas znovu, „neboť ty, chlapče, začínáš zapomínat, kdo vlastně jsi."

Derekovo výhružné vrčení nabralo na intenzitě, jak hlavou otáčel sem a tam.

Stilesovi nejdřív nedocházelo proč, neboť se příliš soustředil na neznámý hlas. Jakmile se, ale zaměřil na okolí, došlo mu to.

Z modrobílé mlhy se vynořovaly postavy v zelenohnědých hábitech v kápích, ze kterých byly vidět pouze rudě svítící tečky místo očí.

Stilesovi se zatajil dech a nohy mu vrostly do země.

ONi přišli, aby nad Zerferosem vynesly svůj poslednísoud.

Pomalu, ale jistě se nám to řítí do finiše :) Ale nebojte pár kapitol ještě bude.  

Jen se zeptám neznáte někoho přes grafiku, kdo by mi byl schopen udělat obálku na další knížku?