Stiles sám sobě sice přislíbil, že se vrátí, ale udělat a slíbit jsou dva rozdílné skutky. Takže to neustále nevědomky oddaloval.

Dvakrát se mezitím stalo, že se za ním lidé na ulici rozeběhli. Jedině díky rychlým nohám a prohnanosti ho doposud nikdo nechytil.

Neměl ponětí, jestli ho poznali, nebo ho pronásledovali jenom proto, že jim přišel nějakým způsobem podezřelý. Faktem bylo, že ho to přestávalo bavit. Přesto v něm zůstávalo něco, co mu bránilo se jen tak vrátit a pokračovat v životě, jako kdyby se nic nestalo.

Netušil, že brzy povede prazvláštní rozhovor s bandou vlkodlaků, kteří ho donutí vidět všechno trochu z jiné perspektivy.

Na obhlídce narazil na Derekovu smečku, jež se na školním parkovišti právě vypořádala s několika vyděděnci.

Tedy až na jednoho, jenž se plížil za zády Lydie Martinové.

Stiles neváhal a nechal vzduchem prosvištět dýku. Vyděděnec spadnul na zem, netušíc co ho zabilo.

Popravdě takový počet tvorů už dlouho na jednom místě neviděl. Od doby co trávil čas aktivně na obhlídkách, se vyděděnci objevovali zřídka.

Vlkodlaci se na parkovišti otáčeli jak pomatená dřevěná káča.

Stiles měl chuť po nich hodit i druhou dýku, aby je donutil se vzpamatovat. Neudělal to, protože si připomněl, že to jsou pořád vlkodlaci bez tréninku, kteří se stále sžívali se svým vlčím já. Koneckonců Derek je přeměnil teprve před rokem. Kdy se sám stal alfou. Po útoku zdivočelého vlkodlaka, kterého nestihli zarazit, dokud nezabil pět lidí. Dospělo to k tomu, že Derek na něj narazil v lese a byl nucen se bránit. Vlčí moc potom, co vyhrál nad protivníkem, přešla na Dereka, který nikdy nechtěl být Alfou. Na smečce to nyní bylo jasně znát. Stala se z nich štěňata, která pokud někdo nezasáhne, skončí špatně.

„Odkud dýka přilítla?" zaslechl Stiles Derekův hlas, jakmile vyšel ze stínů.

„Nemáš zač," kývl Stiles na dívku se zrzavými vlasy a rázným krokem si to zamířil k Derekovi, jenž svíral dýku.

Vlkodlak si ho pečlivě prohlédnul, než mu vrátil zbraň. Poté se obrátil k Lydii. „Měla bys být opatrnější."

Dívka schovaná v náručí svého přítele Jacksona, přikývla, aniž by spustila pohled ze Stilese.

Ten měl co dělat, aby se nezačal ošívat. Znal dívku, jen z doslechu, ale to co o ní věděl, ho znervózňovalo. Její schopnosti Banshee se staly legendou. Stejně jako její geniální mysl. Proslýchalo se dokonce, že za Derekem přišla sama, ve chvíli, kdy jejího přítele Jacksona Alfa přeměnil. Derek ji prý později věnoval dřevěný Triskelion.

Na Stilese se dívala pohledem, jako kdyby přesně věděla, kdo se skrývá pod kápí.

„No přeju vám hezký lov, smečko," zamával s dýkou a strčil si ji do pouzdra na stehně.

„Můžeš se k nám přidat, jestli chceš?" ozval se Scott, jenž stál doposud tiše vedle své přítelkyně Allison, která svírala v ruce luk. Lovec, co se nenechal strhnout a myslel vlastní hlavou. Pro Derekovu smečku byla velkým přínosem. Stejně tak pro Scotta. Urovnala mu hlavu, potom co se stal vlkodlakem.

Stiles si dobře vzpomínal, na Scottovo chování, když nabil svých nových schopností. Nikdo na mladého vlkodlaka nezabíral dokonce ani jeho máma Melisa nebo šerif, kterého si dřív Scott vážil. Teprve až Allison dokázala Scotta srovnat.

Stiles jenom nikdy nepochopil co na tom klukovi Allison vidí. Byl jak nevycválané štěně, jež se na něj právě teď dívalo s takovou radostí až mu to lezlo na nervy. „Nemyslím, že je to dobrý nápad. Tahle věcička," ukázal na meč, „tě zbaví všech tvých schopností, pokud ho použiju ve tvé blízkosti."

„Tak to bude možná lepší držet se od tebe dál," promluvil vysoký kluk, jenž vypadal jak Cherubín. Celkový vzhled mu kazil jen nadutý výraz.

„Přesně!" souhlasil Stiles a otočil se k nim zády. „Mějte se chlupáčci."

Udělal sotva pět kroků, když se za ním ozval dusot nohou. Něčí ruka ho následně chytla za rameno a otočila. Stiles měl na jazyku Derekovo jméno, který celou dobu co se vybavoval se smečkou, mlčel. Tudíž ho poměrně překvapilo, že to byl Scott, kdo ho zastavil.

„Kde je Stiles?"

Stiles byl rád, že mu není vidět pod kápi, protože jeho výraz by stál v té chvíli za to. „Jak to mám sakra vědět? Vypadám, jako někdo, kdo nosí po kapsách křišťálovou kouli?" odseknul a vyvlíknul se z vlkodlakova sevření.

Scott překvapeně zamrkal a nechal paži klesnout zpět k tělu. „Našli jsme video z-"

„Jaký video?" skočil mu Stiles vztekle do řeči. Nervozita se postupně začínala šířit. Vědí snad, že je Zerferos?

„Našli jsme mobil jednoho z kompliců a v něm byla nahrávka, kde měl Stiles tvoje dýky," vložil se do toho Derek a pohledem sjel ke zbraním.

Stiles se k vlkovi otočil, mezitím co se snažil najít vysvětlení, kterému by mohli uvěřit. Mysl mu ale plavala v oparu paniky. Nesmí mít stín podezření, že je Zerferos, jinak jsou všichni, v pěkný kaši. Je možný, že měl moje náhradní dýky," potvrdil, „popravdě jsem se ho na podrobnosti ani neptal," napřímil se s rukama za zády, aby se nedalo poznat, jak se mu klepou.

„Mluvil jsi s ním?" vyhrkl Scott s očima navrch hlavy.

Stiles přikývl a nenápadně od vlka couvnul, poněvadž to vypadalo, že se po něm samou dychtivostí chystá skočit. „Těsně po útoku.

„Víš, kde je teď?" přiblížil se k němu Scott.

„Ne. Potom co byl vykázán z města ne."

Scott vypadal jeho odpovědí hodně zklamaně, proto to Stilesovi nedalo a musel se zeptat. „Proč se na něj ptáš? Pokud vím, bratři jste zrovna nebyli, přestože vaši rodiče spolu žijí.

Scott zakňučel a stáhnul se. „Udělal jsem chybu a chtěl bych to napravit."

Stiles se musel kousnout do jazyka, aby udržel uchechtnutí. „Snad budeš mít možnost."

„Co tím myslíš?" hlesl Scott.

Stilesovi se pod kápí objevil krutý úsměv. „Třeba už je dávno někde v příkopě."

„Nikdo by mu neublížil!" vykřikl mladý vlkodlak.

Stiles se tentokrát zasmál. „Jsi naivní. Člověk je pro nadpřirozeno lovnou zvěří."

„Pro nás ne!" Derekův hlas v sobě nesl hranu, o kterou se dalo lehce pořezat, pokud si jeden nedal pozor.

Stiles se ale bez jediného zaváhání přiblížil. „Zatím jsi, Alfo, neudělal nic, čím bys prokázal opak," dloubl ho do hrudi a zíral mu do tváře v jasné výzvě.

Smečka se za Derekovými zády neklidně pohnula, neboť jako cizinec stál Stiles příliš blízko. Nehodlal se ale ani o píď pohnout.

„Hledáme ho," procedil Derek skrz zuby a naklonil se blíž. Jejich obličeje dělil sotva milimetr.

Stilesovi srdce v hrudním koši se rozbušilo a dlaně se zpotily. Stát Derekovi takto blízko se mu nikdy moc nevyplatilo. Tentokrát, přestože ho tělo zradilo, si z něj nebude dělat vlkodlak srandu, poněvadž kouzla na obleku dělala svou práci. „Možná, že jen ztrácíte čas." Slova pronášel se vší jedovatostí, kterou v sobě našel a která pramenila hlavně ze znechucení jeho samotného. Očividně se svých zlozvyků, co se týkalo Dereka, nezbavil. „Podle mě už je v nějakém anonymním hrobě."

Derekova ramena se viditelně napjala. Stiles by dokonce přísahal, že jeho tvář pobledla. „Stiles je chytrý. Nedá se lehce," dodal Alfa ochraptěle.

„Mysli si to dál, Alfo," poklepal ho po ztuhlé paži a postupně se od všech vzdaloval. „Až ho uvidím, dám mu vědět, že je po něm sháňka."

Derek se Scottem se jeden po druhém rozzářily jako štěňata nad miskou piškotů. Na zbytku vlkodlaků byla znát úleva.

Stiles jejich reakci nechápal, proto se radši ztratil ve stínech. Možná, že kdyby se zamyslel, co řekl, došlo by mu to, ale ani ten největší genius si nikdy nespojí všechno.  

Dneska kapitola málem nevyšla, protože se před hodinkou internet postavil proti mě. Byl to souboj vůlí, ale vyhrála jsem teda snad. Pokud něco bude špatně s kapitolou dejte mi prosím vědět do komentářů prosím díky.