V minulém díle

„Ahoj." pozdravili jsme kluky v obýváku, když jsme přišli.

Byli tam Hazza s Louím a hráli na nintendu. Tessa si sedla k nim a já šel Zaynovi pomoct s Emmou, která znovu usnula po tom, co ji Perrie nakrmila.

...

Z pohledu Tessy

„Kde máte Liama?" zeptala jsem se po chvilce.

„Nahoře, skypuje s Dani. Holky ještě pracují?" odpověděl mi Harry.

„Jo." odvětila jsem.

„V kuchyni je pizza, tak jestli chcete vezměte si jí nebo v lednici salát a Nialle zapomněl sis tady mobil, volala ti máma." zavolal Hazz trochu hlasitěji, aby ho slyšeli i kluci. Emmu odnesl Zayn s Niallem nahoru, protože pořád spinkala.

„Dík Hazz a kde ho mám?" zeptal se Niall, když se se Zaynem vraceli dolů za námi.

„Celou dobu v kuchyni na stole." odpověděl mu Hazz a Niall si tam došel.

„Tak co Tess už tě to nebolí?" zeptal se mně Zayn.

„Jen trochu." usmála jsem se, on se zvedl a šel si do kuchyně pro pizzu a pití.

„Chceš taky něco?" zeptal se před odchodem.

„Prosím džus. Děkuju." usmála jsem se na něj a nohu si položila nahoru na sedačku.

Když se Zayn vrátil položil jídlo na stůl a na nohu mi dal studený obklad a obvázal mi to, aby to tam drželo.

„Děkuju." upřímně jsem se na něj usmála.

Z pohledu Nialla

Odešel jsem do soukromí, abych nikoho nerušil, do zimní zahrady. Zavolal jsem mamce, od které jsem měl tři zmeškané hovory.

Stalo se snad něco? Tak dlouho jsem nebyl bez mobilu.

Probíhalo mi v hlavě, zatímco jsem vytáčel hovor. Mamky hlas se ozval po třetím zvonění.

„Ahoj Nialle." řekla mi smutným tónem.

„Ahoj mami, děje se něco doma?" zeptal jsem se strachem z tónu jejího hlasu.

„Nialle, mohl bys prosím přijet?" řekla a začala brečet.

„Mami, co se stalo?" zeptal jsem se, protože mi nechtěla říct, co se stalo. Bál jsem se z toho, jak mi začala brečet do telefonu.

„Táta měl autonehodu a je v nemocnici na operačním sále." řekla a rozbrečela se ještě víc.

„Jsi tam sama?" zeptal jsem se a začal brečet s ní.

„Greg je na cestě z Manchesteru, protože jsou u Denisiných rodičů." odpověděla a ve dveřích se objevil Louis.

„Nialle, jsi v pohodě?" zašeptal a šel ke mně, když viděl, jak se mi po tvářích koulejí slzy.

„Neboj, sednu na letadlo a za tři hodiny jsem u tebe." řekl jsem, položil hovor a telefon na stolek a objal Louise a rozbrečel se.

Proč zrovna náš táta? říkal jsem si, proč svět musí být tak nespravedlivý.

„Nialle, klid, řekneš mi, co se stalo?" uklidňoval mně Louis.

„Musím domů, táta měl autonehodu." řekl jsem, ale začal jsem brečet znovu. „Můžu tě o něco poprosit?" pokračoval jsem po chvilce.

„Ty, vždycky, neboj. Věřím, že tvůj táta bude v pohodě." odpověděl mi soucitně.

„Sbalím si pár věcí a hodíš mně prosím na letiště?" poprosil jsem ho.

„Jasně, vezmu si džíny a sraz dole?" slíbil mi.

„Díky brácho, jsi fakt kámoš." poděkoval jsem a než jsme odešli nahoru, otočil se na mně.

„Ty jsi byl ten, kdo mi po rozchodu s El nejvíc pomohl, dlužím ti to." usmál se a objal mně.

Poté jsme každý odešli do svého pokoje. Vzal jsem si menší cestovní tašku, do ní hodil pět triček, tepláky a džíny. Vzal jsem si ještě tašku s notebookem, do které jsem přihodil nabíječku na noťas a mobil, samotný noťas a peněženku. Do ruky jsem si vzal mobil a šel dolů.

„Tess?" oslovil jsem jí a šel k ní. Seděla v kuchyni s čajem, přisedl jsem si k ní a začal mluvit. Klukům ať to řekne Louis, ale Tess jsem to chtěl říct sám.

„Co noha?" zeptal jsem se nejdřív.

„Už je to lepší. Ty někam jedeš?" zeptala se, když viděla mojí tašku.

„Právě o tom jsem s tebou chtěl mluvit ..." chvilku jsem se odmlčel, abych zase nezačal hned brečet. „Volala mi mamka a musím domů, táta měl autonehodu a je v nemocnici. Kdyby se stalo cokoliv volej, kluci tu budou a Louí ti bude kdykoliv k dispozici. Hodí mně jen na letiště, do tvého odletu budu snad zpátky." řekl jsem.

„Dobře, drž se a pozdravuj mamku a zavolej, až přistaneš a samozřejmě jak je tvému taťkovi." objala mně a políbila, pak jsem už, ale musel odejít, protože mně tlačil čas. V sedm mi letí letadlo z Londýna do mého rodného města Mulingar. Když jsem čekal na letišti, psal mi Greg.

*Ahoj Nialle, táta měl autonehodu, ale myslím, že mamka ti to volala. Jedeš domů? Jestli chceš někde vyzvednout, klidně napiš. Gregxxx*

Měl jsem ještě půl hodiny, p než půjdu do letadla, a tak jsem mu hned odepsal.

*Ahoj Gregu, mamka mi volala. Už jsem na letišti, vyzvedneš mně prosím v půl deváté v Mullingaru na letišti? Dík Niallxxx*

Po chvilce mi přišla odpověď.

*Jasně, budu tam Gregxxx*

Z pohledu Perrie

Domů jsem dorazila po půl osmé a v obýváku byla jenom Tessa.

„Ahoj Tess, kde jsou všichni?" zeptala jsem se s pozdravem a koukala kolem, odkud na mně kluci vyskočí.

„Louis vezl Nialla na letiště, Liam je nahoře a Zayn usnul s Emmou."

„Niall to tady už nemohl vydržet s klukama?" zeptala jsem se smíchem.

„To né." Tessa se přesunula za mnou do kuchyně, kde jsem vyklízela jsem nákup. Musela jsem se cestou stavit něco málo nakoupit, protože jsme všechno vyžrali.

„Jeho táta je v nemocnici." řekla Tessa a mně smích rázem přešel, všechno jsem položila a šla ji obejmout.

„To je mi líto. Co se stalo?" zeptala jsem se lítostivě.

„Prý měl autonehodu a je na operačním sále." odvětila mi Tess, když jsem se od ní odtáhla.

„Jdu nahoru, převlíknout se a přijdu." řekla jsem a odešla.

Když jsem přišla do mého a Zaynova pokoje, který s námi už přes měsíc sdílí naše dcerka Emma. Spinkala spokojeně v její postýlce, pohladila jsem jí po tvářičce a šla dál k mojí skříni. Na naší manželské posteli spal napříč rozvalený Zayn, kterého jsem políbila na tvář. Převlíkla se a šla dolů za Tessou. Ještě, než jsem odešla, dala do postýlky k Emmě jednu vysílačku a druhou jsem si vzala s sebou.

Tu vysílačku jsem tam dala i když je tam Zayn, protože spí jako dřevo a trochu se bojím, že by se nevzbudil i kdyby brečela na lesy.

V lednici jsem si vzala zbytek salátu s tuňákem ze včera a šla za Tessou do obýváku. Tess seděla opřená o opěradlo a koukala na Dva a půl chlapa, sedla jsem si naproti k druhému opěradlu, na které jsem si položila salát a vysílačku dala na stolek. Asi deset minut jsem koukala s Tessou na telku a pak mi zazvonil mobil, se kterým jsem odešla do zimní zahrady.

„Ahoj mami." pozdravila jsem jí po zvednutí hovoru, naposledy jsem s ní mluvila po mém porodu.

„Ahoj holčičko, jak se máte?" zeptala se s úsměvem.

„Máme se dobře, Zayn a Emma spí. Dneska jsem s holkama už trošku pracovala a hlídal Zayn s klukama." pochlubila jsem se hrdě. Mamka se bála, že to nebudu zvládat, ale já myslím, že jsem celkem dobrá máma i na jak jsem mladá. Emma nebyla dlouho plánovaná, ale byli jsme rádi, když jsme zjistili, že jí čekáme.

„To je dobře, že to takhle zvládáte. Napadlo mně, jestli nechcete na přijet třeba na týden, jestli máte volno? Abychom viděli malou Emmu." navrhla mamka.

„Rádi přijedeme a myslím, že kluci budou mít i volno, tak to půjde." usmála jsem se.

„Přijedete už zítra?" zeptala se.

„To bychom mohli. Moc se těším a ti moji spáči určitě taky, pozdravuj taťku." odpověděla jsem.

„Taky se na vás moc těším." ujistila mně.

„Promiň už budu muset jít volá mně Emma." omluvila jsem se, protože akorát začala brečet ve vysílačce.

„Jasně, neomlouvej se, babička a děda posílají pusinku." rozloučila se.

„Tak pa, děkuju a zítra." rozloučila jsem se a vydala nahoru.

Vešla jsem do ložnice a rovnou zamířila k Emmě. Zayn, ten se ani nepohnul Vzala jsem jí z postýlky a šla jsme dolů a nechala ho tam spát dál.

„Ahoj Louí." pozdravila jsem ho, když jsem se vrátila. Už tu byl taky, seděl na sedačce vedle Tessy.

„Tak co Niall?" zeptala jsem se a sedla si s Emmou na sedačku.

„Psal mi, že ho Greg vyzvedl na letišti a ráno zavolá." odpověděl mi krátce.

„Jak to zvládá?" zeptala jsem se, zatímco kojila Emmu.

„Byl docela nervózní, ale snad bude v pohodě. Co budete dělat o víkendu?" změnil téma.

„Pojedeme k mojí mamce do South Shields." odvětila jsem.

„Taky mně napadlo, že až zítra mamka přiletí, odjel bych s ní a Fizzy na víkend do Doncasteru. Pojedeme s Tessou." řekl a Tessa mezitím odešla nahoru.

„Jo myslím, že si potřebujete odpočinout od práce. Jdete zítra do studia?" napadlo mně, že se zeptám Louise, protože Zayn nevypadá, že by se ještě dneska vzbudil a budit ho nechci.

„Od osmi do jedné, proč se ptáš?"

„Potřebuju taky s holkama do studia. Se Zaynem se asi dneska nedomluvím, kvůli hlídání." zasmála jsem se.

„V kolik bys potřebovala? Zkusím napsat Paulovi, jestli by nás pustil dřív. Navíc bude pátek." ušklíbl se.

„Holky říkali v jedenáct, ale myslím, že dvanáctá bude stačit. Jsi zlatej, děkuju." vděčně jsem se usmála a Louis si vzal ze stolku mobil.

Z pohledu Nialla

Na letišti v Mullingaru mně vyzvedl Greg a jeli jsme za mamkou a tátou do nemocnice. Na chodbě na židli seděla mamka a hypnotizovala dveře operačního sálu.

Ahoj :) hlásím se po delší době s novým dílem:). Omlouvám se, že je až teď, ale neměla jsem čas.

Děkuju Vám za podporu v podobě votes a přečtení. Nemůžu uvěřit a nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že dosáhnu 3K přečtení, které už tu za chvíli bude, jsem úžasní.

Jak jste si asi všimli, na začátku tohoto týdne jsem přidala rozhovory s wattpad spisovateli. Je to pro mně nová zkušenost, ale bylo to super dělat rozhovor s někým kdo se věnuje stejné zálibě a vidět wattpad z jiného pohledu. Děkuju za podporu i u tohoto díla.

Jinak už mám autora na další rozhovor, rozhovor budeme dělat v týdnu, takže další týden ho snad zvládnu přidat. Tento týden jdu na praxi a ten další týden bude horší, protože budu dopisovat asi pět testů a budu to dopisovat odpoledne, takže můj volný čas se zkrátí.

Pár slov bych chtěla věnovat autorce připravovaného rozhovoru. Tato autorka mi sama napsala do zpráv, jestli bych s ní rozhovor udělala, bylo to pro mě překvapení, když jsem to viděla v e-mailu, kam mi chodí upozornění. Mile mně to překvapilo a nemohla jsem tomu uvěřit, takže neváhejte a napište mi, čas si na Vás určitě udělám.

To je snad všechno, co jsem Vám chtěla říct a mějte se hezky a užijte si čtení a snad se vám díl líbí.

Vote nebo koment potěší.

S láskou Patty :)

Aktualizováno 12. 5. 2017.