V minulém díle

„Louí?" řekl jsem, když vstoupil do jeho pokoje. Nikde jsem ho neviděl, ale po chvilce jsem slyšel tóny More Than This z jeho šatny a hned jsem věděl, kde ho najdu. Šel jsem za ním.

Dole zůstala Tess, Jay, Fizzy. Theo, ten usnul chvíli po večeři na sedačce u pohádky, takže jsem ho jen přenesl do postele. Zayn bude spát s Perrie v porodnici.

...

„Louí můžu?" oslovil jsem ho od dveří.

„Jsi sám?" ujistil se.

„Jo jsem." ujistil jsem ho.

„Tak pojď." usmál se a poklepal na místo vedle něj na sedačce.

„Řekl jsi to dole?" zeptal se a odložil kytaru vedle něj.

„Neboj, nejsem zrádce. Kde je Eleanor?" zeptal jsem se na asi trochu blbou otázku v jeho stavu.

„Já nevím asi s tím Johnem, nebo jak se jmenuje." řekl a já ho hned objal.

„Kde budou spát holky?" zeptal jsem se, když se odtáhl.

„U Liama nebo Harryho. Myslím, že jim to vadit nebude, když jsou někde pryč." řekl neutrálně.

„Dobře, jdeš spát?" zeptal jsem se soucitně.

„Dolů už dneska nejdu, vím, že bych asi měl, když přijela mamka se ségrou, ale nemůžu." řekl a pokusil se o úsměv.

„Chápu tě, tak dobrou noc." popřál jsem mu a usmál se.

„Dobrou. A Nialle, pošleš mi sem prosím, tak za půl hoďky mamku. Díky mám tě rád brácho." poprosil mně, předtím, než jsem odešel.

„Jasně, tak dobrou a zítra to bude určitě lepší." usmál jsem se a odešel dolů.

Přešel jsem schody a když jsem přišel do jídelny, otočil se na Jay.

„Louisovi není dobře, šel do sprchy a poprosil mně, abych Ti vyřídil, jestli bys za ním pak šla Jay? Budete spát u Liama, jdu vám připravit peřiny." usmál jsem se a posbíral nádobí ze stolu, které jsem cestou odnesl do kuchyně a pak zamířil rovnou nahoru.

Na schodech mně dohnala Tessa. „Stalo se něco?" zeptala se a šla za mnou.

„Řeknu ti to nahoře." odbyl jsem jí a šel k Liamovi do pokoje, kde máme v úložném prostoru, peřiny pro hosty.

„Už mi řekneš, co se stalo?" ptala se mně Tessa už po několikáté. Bojoval jsem s tím, jestli jí to říct, když mně Louis prosil abych před všemi držel pusu. Na druhou stranu si říkám, že Tessa není určitě žádná drbna.

„El se s Louisem rozešla a on je z toho hodně smutný." řekl jsem. Ona na mně vykulila oči a nezmohla se slova.

Z pohledu Louise

Vzal jsem si pod polštářem kalhoty na spaní, shodil všechno oblečení a vešel do sprchy. Nechal jsem po sobě stékat horkou vodu a přemýšlel jsem. Musím to říct mamce a omluvit se, že jsem tak zbaběle utekl. Ještě chvilku jsem přemýšlel o mně a El, pak jsem tam jen tak chvíli stál. Umyl se a po chvilce vylezl.

...

„Lou, můžu?" ozval se od dveří mamky hlas.

„Pojď." řekl jsem z postele od notebooku. Vypnul jsem ho a odložil na stůl. Mamka si potom vlezla ke mně pod peřinu, jako když jsem byl malý.

„Louí jak ti je? Proč jsi utekl, když se tě Fizzy zeptala na El?" zahrnula mně otázkami.

„Je mi dobře, to byla jen výmluva. Je mi to líto, ale dneska s vámi dole nebudu." omluvil jsem se a vyhýbal pravdě.

„Dějě se něco mezi tebou a El?" reagovala hned.

„Proto jsem odešel, dneska jsme se po týdnu viděli a ona mi řekla, že se rozcházíme, protože si našla si někoho jiného." řekl jsem a slzy mi tekly po tváři. Zabořil jsem hlavu do polštáře a ucítil mamky objetí. Po chvíli se mi zavírali oči a usnul jsem.

Ráno mně mamka vzbudila v osm, protože potřebovala odvézt na letiště. Vstal jsem, šel do koupelny a vyčistil si zuby. Pak jsem přešel ke skříni, vyndal a rovnou oblékl džíny, černou mikinu s kapucí a tmavé Ray-Banky, protože jsem ze včera měl trochu opuchlé oči a nepotřebuju aby mně takhle viděli novináři a potom všichni, kteří budou ty deníky číst. K mému oblečení jsem přidal bílé Vansky. Z domu jsme vyjeli kolem půl deváté, když všichni ještě spali.

...

„Let číslo 469 směr Londýn - LA je připraven k nástupu." ozvalo se letištní halou.

„Tak ahoj mami, o Fizzy se neboj a zavolej, až přistaneš."

„Zavolám, pozdravuj Fizzy a věř, že za chvíli to přejde a najde se jiná El." objala mně a odešla směrem k vstupu do jejího letadla. Jsem rád, že mám ji a kluky, protože vím, že bez nich by to bylo těžké. Po tom, co vzlétlo mamky letadlo, jsem se sebral a jel domů.

Přišel jsem a rovnou chtěl jít nahoru, ale cestu mi překazil Niall. Všiml si mně, když dělal snídani.

„Louí." zavolal na mně a já byl nucen vrátit se do kuchyně.

„Copak Nialle?" zeptal jsem se a sebral mu kousek slaniny, když dělal míchaná vajíčka k snídani.

„Héj." otočil se a stříkl na mně vodu.

„Jak je?" zeptal se.

„Líp. Vezl jsem mamku na letiště." řekl jsem a v tom přišla Tessa.

„Ahoj, ty to víš?" zeptal jsem se, ale více méně očekával, že ano.

„Jo vím, jak ti je?" zeptala se a objala mně.

„Líp, Fizzy spí u Liama?" zeptal jsem se mile.

„Jo, ale za chvíli bude snídaně." usmál se Niall a Tessa si nalévala džus do skleničky.

„Za chvíli přijdu." odvětil jsem a odešel nahoru. Když jsem tam přišel, pořád spala, lehl jsem si k ní a objal jí. Po chvíli jsem zase usnul, vzbudila mně po půl hodině, když vstávala a oblíkala se.

Rozlepil jsem oči a sedl si. „Ty už nespíš, bráško?" zeptala se, když si mně všimla. Sedla si zpátky na postel a nohy si přikryla peřinou.

„Louí, co včera stalo? Proč si nebyl s námi dole a odešel jsi, když jsem se tě zeptala na El?" zeptala se a usmála.

„Víš, je to těžký." odvětil jsem, protože jsem se o tom nechtěl teď bavit.

„Víš, že mi můžeš říct všechno." naléhala na mně a vzala moje ruce do těch jejích a podívala se mi do očí.

„Rozešel jsem se s El neboli popravdě ona mi dala kopačky." řekl jsem a ona mně pevně objala. Už asi jako pátý člověk od včera.

„Mám tě ráda, mamka už odletěla?" zeptala se.

„Jo jo vezl jsem jí na letiště. Pozdravuje tě." Vzkázal jsem vzkaz od mamky.

„Mám hlad. Jdeme se nasnídat?" zeptala se a zakručelo jí v břiše.

„Jo, jen si vezmu v pokoji tepláky." řekl jsem a šel do mého pokoje, zatímco Fizzy se najednou objevila za mnou.

Po cestě jsme šli kolem Niallova pokoje a slyšeli Thea. Vešli jsme do pokoje, Theo seděl na posteli a hrál si s plyšákem a autíčkem.

„Ahoj Theo, nemáš hlad?" zeptala se ho Fizz.

„Jo mám." usmál se na nás, a tak jsem ho vzal do náruče a šli jsme ho dolů.

„Ahoj." pozdravili jsme Nialla a Tessu. Thea jsem posadil na židli vedle Fizzy. Niall mu namazal rohlík s máslem a já nandal mně a Fizz vajíčka.

Po chvíli někdo zvonil, tak Tessa vzala berle a šla otevřít, protože Niall taky ještě jedl.

„Ahoj." slyšeli jsme od dveří, zatímco do kuchyně vcházela zpátky Tessa a za ní Denise s Gregem.

„Ahoj a dobrou chuť." pozdravili nás taky, když došli.

„Ahoj." opětovali jsme pozdrav.

„Ahoooj mamíííí." zvolal Theo, pustil rohlík na talíř a běžel se vítat s Denise a pak i s Gregem.

„Dáte si taky snídani?" zeptala se Tessa.

„Ne děkujeme, my už jsme jedli, ale prosíme kafe."

„Jasně, posaďte se u nás a Theo dojez si tu snídani." řekla Tessa trochu přísně a Theo se vrátil k jeho rohlíku.

„Tak co nezlobil?" zeptal se Greg.

„Byl zlatíčko." shodl se Niall s Tessou.

„Co se stalo, že jste tak rychle odjeli z Mullingaru?" zeptala se Denise.

Z pohledu Tessy

„Perrie v sobotu porodila." usmáli jsme se s Niallem.

„Tak vyřiďte, že gratulujeme nebo je tu Zayn?"

„Není, ráno se tu stavoval pro autosedačku, protože holky dneska pouští, ale jel za nimi do porodnice, ale nebojte určitě jim to vyřídíme." usmál se Niall.

„Zůstanete na oběd?" zeptala se Tessa od linky, kde vařila kafe.

„Ne děkujeme, pojedeme tak za hodinu ať nepřijedeme večer, budeme mít oběd u Maury." odpověděl Greg.

...

„Tak ahoj a mějte se hezky." loučili jsme se s nimi.

„Tess, kdy odjíždíš do Česka?" zeptal se mně Greg.

„Asi za dva týdny." odvětila jsem.

„Tak to už se nejspíš neuvidíme, tak ať ti to jde ve škole a těším se, až se tu někdy objevíš." usmál se.

„Děkuju a uvidíme se." rozloučili jsme se s Gregem a Denise.

„Tak ahoj Theo a nezlob."

„Nebój." utvrdil nás Theo a s Niallem jsme ho odnesli do auta.

...

Louis a Fizzy šli na zmzku, Niall usnul a já uklidila nádobí z myčky a teď koukám na telku.

„Ahoj, je tady někdo?" ozval se Zayn od dveří a po chvíli přišli se sedačkou a za nimi šla Perrie.

„Ahoj." vzájemně jsme se pozdravili a já nakoukla do sedačky, kde jim Emma spinkala.

„Ta je roztomilá." rozplývala jsem se nad malou.

„Kde jsou ostatní?" vyzvídal Zayn.

„Louis a Fizzy šli na zmzku a Niall spí." odvětila jsem.

„Aha. Odneseme malou nahoru a přijdeme." usmála se Perrie a odešli.

„Dobře." odvětila jsem a sedla si zpátky na sedačku, zatímco oni odešli nahoru.

Mně se začali taky klížit oči, a tak jsem na chvíli usnula.

Z pohledu Zayna

Spící Emičku jsme uložili do postýlky. S Perrie jsme se převlíkly do domácího, což byly tepláky a domácí tričko se slabou mikinou. Šli jsme dolů, protože jsme měli hlad, v ledničce jsme našli lasagne, které jsme si ohřáli v mikrovlnce a pokračovali jsme do obýváku za Tessou. Ta mezitím usnula, ale než jsme dojedli, už byla vzhůru.

„Tak co Perrie, všechno v pohodě?" zeptala jsem se.

„Jo i Emma, tak nás konečně pustili. Ty čtyři dny byly dlouhé." povzdychla se Pezz.

Z pohledu Louise

Před půl hodinou volala mamka, že už přistála a je v hotelu. My se vracíme s Fizzy z procházky domů.

Z pohledu Perrie

Tak jsme konečně doma. Seděli jsme se Zaynem a Tess z telky, když po chvilce bouchli dveře.

„Ahoj rodinko." zavolal na celý dům Louis.

„Louisi nekřič prosím." šla jsem hned za ním, protože nechci, aby mi nahoře vzbudil Emmu.

„Ahoj Perrie, ty už jsi doma?" zeptal se a trošku zavrávoral.

„Ahoj, už jsem doma a Emma spinká, jestli jí vzbudíš tak si mně nepřej." řekla jsem výhružně.

„Ty jsi pil?" zeptala jsem se ho.

„Promiň." řekl a odešel do obýváku.

„Měl jedno pivo." odpověděla mi za něj Fizzy a odešla za ním. Odešla jsem nahoru zkontrolovat Emmu. Na schodech cestou nahoru jsem potkala Nialla.

„Ahoj Perrie, vy už jste konečně doma?" zeptal se Niall a přivítal se se mnou.

„Ahoj Nialle, jo vrátili jsme se, když jsi spal. Emma nahoře spí, tak buďte prosím tišší ne jako dole pan Tomlinson. Děkuju." poprosila jsem ho a usmála se.

Přišla jsem do naší ložnice a šla rovnou k Emmině postýlce. Chvilku se převalovala, ale spinkala dál.

Louis má z pekla štěstí. řekla jsem si pro sebe a šla zpátky dolů. Louis s Niallem byli v kuchyni, kam jsem nakoukla a oznámila Louisovi.

„Louisi máš štěstí, spí dál." řekla jsem mu a šla do obýváku za Zaynem.

Z pohledu Zayna

Seděli jsme s Perrie v obýváku, zatímco jsem koukal na telku, Perrie byla opřená o mně a spala. Na stolku mi na mobilu cinkla zpráva. Psal mi Liam, že se večer vrátí z NY a prosí mně, jestli ho vyzvednu na letišti. Odepsal jsem mu, že se mnou může počítat. O chvilku později se z vysílačky, která ležela na stole ozval pláč. Perrie jsem dal pod hlavu polštářek, aby se nevzbudila a šel jsem nahoru.

Emmu jsem vyndal z postýlky, chvilku jí houpal a ona přestala plakat, ale vzal jsem jí dolů, protože má asi hlad. Perrie stála s Niallem v kuchyni, v ruce měla skleničku vody a s Niallem si povídali. Emmu jsem jí předal, ona mi dala její skleničku a šla Emmu do obýváku nakojit.

Z pohledu Perrie

„Nialle, chceš si jí pochovat?" nabídla jsem mu.

„Jestli můžu, tak rád." po jeho souhlasu jsem mu Emmu mu předala. On se na ní hned usmíval a šišlal. „Emmi já jsem tvůj strýček."

„Já jedu na letiště pro Liama, chcete něco?" zeptal se Zayn.

„Ne díky." odpověděli jsme mu s Niallem. Vzal si mikinu a šel do auta.

„Pohlídáš jí prosím chvíli, Ni? Udělám k večeři vajíčkovou pomazánku. Za patnáct minut jsem tu, když tak dej jí do její sedačky." usmála jsem se. Odsunula se do kuchyně, kde jsem si připravila věci a všechno smíchala dohromady.

Ahoj :) Hlásím se s dalším dílem. Byla bch moc ráda, kdyby jste mi napsali nějaký komentář, co se vám líbí, ale co bych měla konkrétně zlepšit. Pokusím se přidávat častěji. Snad se vám díl líbí. Děkuju za vaší podporu a děkuju Baruš za korekturu.

Vote nebo koment potěší, mějte se hezky.

Aktualizováno 6. 5. 2017.

S láskou Patty :)