V minulém díle

„Dobrý den, jsem Niall." představil jsem se jí.

„Ahoj, jsem Nikol, ale to už víš." představila se mi i ona a potřásli jsme si rukou. „A tohle je Zayn a Harry a Louis s Liamem, kteří zrovna zpívají." dodal jsem, oni jí pozdravili a podali si ruce.

„Říkejte mi Nikol." usmála se.

„Tak dobře." taky se usmáli a přikývli.

„Pojedeme? Já už mám hotovo." zeptal jsem se.

„Dobře." usmála se a vzala si kabelku.

„Pojedu s vámi, Nialle." otočila se na nás Perrie.

„My počkáme na Louise a Liama a přijedeme za vámi." řekl nám Hazza.

„Tak zatím ahoj!" zavolali jsme na ně a odešli.

...

V nemocnici

Z pohledu Tess

Kde je ten Niall? Vždyť říkal, že přijede asi v jednu.

Nudila jsem se v nemocnici, kde jsem včera po autonehodě skončila. Přemýšlela jsem a koukala na hodiny, když se najednou otevřely dveře a do pokoje vešel Niall s Perrie.

„Ahoj zlato." pozdravila mně Perrie a šla mě obejmout.

„Ahoj lásko." přišel ke mně s pozdravem Niall a políbil mně.

„Ahoj Nialle, Perrie." pozdravila jsem je taky.

„Tess mám pro tebe překvapení, počkej chvilku." ušklíbl se a zase odešel, zatímco se mnou zůstala jen Perrie.

„Pozdravují Tě kluci a za chvíli přijedou." usmála se Pezza.

Když se znovu otevřely dveře, myslela jsem, že se jenom vrací Niall, ale byla to žena. Po chvilce jsem poznala mojí skvělou mamku. Ta asi docela na nervy, když se dozvěděla, že jsem v nemocnici, a ještě tak daleko od ní.

„Jé, mamíííí ahoj." usmála jsem se. Posadila jsem se, abych jí mohla obejmout. Moje pohyblivost je oproti včerejšku lepší a můžu sedět.

„Ahoj Tess, holčičko." usmála se mamka a objala mně. Pak si sedla na židličku, vedle Perrie, k mojí posteli. Za ní se vrátil zpátky i Niall. Měl roztažený na tváři úsměv od ucha k uchu.

„Tak já vás tady chvíli nechám. Dáte si někdo kafe?" zeptala se nás Pezza a všichni jsme jí o něj poprosili.

„Zavolej, pomůžu ti s tím." usmál se Niall a Perrie po kývnutí odešla.

„Děkuju Nialle, že jsi mi mamku přivedl." usmála jsem se a jeho natažení ke mně jsem ho políbila.

„Jak se vám to povedlo, holčičko?" zeptala se mamka a podívala se na Nialla.

„Niall za to nemůže, byl s klukama ve vile. Jely jsme z letiště, kam jsme vezly kamarádky, které jsme tu poznaly a já jsem si nevšimla červené na semaforu." řekla jsem a mamka mi dala pusu na tvář.

„Jsem ráda, že jsi v pořádku." usmála se. „Měla jsem málem infarkt, když mi to Niall včera do telefonu řekl." dodala.

„Už jste měli vizitu?" zeptal se Niall.

„Doktor by měl přijít každou chvíli." usmála jsem se a povídala si s nimi.

„Já jdu pomoct Pezz s tím kafem." oznámil Niall s úsměvem a odešel.

„Mami, na jak dlouho jsi v Londýně?" zeptala jsem se.

„Dopoledne jsem přiletěla a Perrie mě vyzvedla na letišti. Niall mi volal večer, co se stalo, táta chtěl jet taky, ale nemohl si vzít dovolenou v práci, jinak by přiletěl taky. Zatím nevím, jak dlouho tady zůstanu. V práci mám dovolenou na týden." odpověděla mi.

„Tak ho hlavně tátu moc pozdravuj a ať se nebojí a dej mu za mě prosím pusu. Pak mu zavolám. A proč tě nevyzvedl Niall?" zeptala jsem se a v tom se vrátil i s Perrie.

„Byl jsem s klukama ve studiu." objasnil mi.

„Aha, tak to promiň." usmála jsem se.

„V pohodě, říkal jsem si, že budeš mít radost." ušklíbl se.

„To teda mám a obrovskou." usmála jsem se a políbila ho, když se ke mně natáhl.

„Chtěla bych tu zůstat aspoň 5 dní, půjdu někam do hotelu." řekla mamka a vložil se do toho Niall.

„Do žádného hotelu nepůjdete, půjdete k nám do vily." usmál se.

„Nechci vám nějak překážet, ale jestli na tom trváš?"

„Nebudete překážet a půjdete k nám." usmál se.

„Dobře." slíbila mu. V tom do pokoje přišel můj ošetřující doktor, pan White, ještě jeden doktor a sestra.

„Dobrý den." pozdravili nás všichni.

„Dobrý den, to je moje mamka." řekla jsem se a představila je.

„Dobrý den jsem doktor White, ošetřující lékař Vaší dcery." řekl a potřásl si s mamkou rukou.

„Tak jak vám je slečno Rose?" zeptal se mně.

„Už dobře jen ta ruka bolí a noha jen trochu." řekla jsem.

„Ta ruka odpovídá, museli jsme vám ji operovat. S nohou Vás brzy čekají rehabilitace." usmál se doktor.

„Kdy mě pustíte?" zeptala jsem se, protože mě to tu už jen po jednom dni nebaví.

„No to ještě uvidíme, ale možná tak v pátek? Tak tři dny si tu ještě odpočinete." usmál se. „Ještě za vámi příjdu." dodal a po zkontrolování přístrojů doktoři odešli. Sestra mi tu rovnou nechala oběd.

„Co tam máš dobrého?" nakukoval mi Niall na tácek.

„Určitě zase nějaký nemocniční hnus." zasmála jsem se.

„Tak já ochutnám, jo?" zasmál se a vzal si ten talíř.

„Dovezeš mi prosím potom notebook?" poprosila jsem se ho.

„Jasně potom ti tam zajedu." usmál se a pokračoval v ochutnávce mého jídla.

„Mami zavoláš potom do školy, že se vrátím později?" úkolovala jsem všechny.

„Neboj, všechno zařídím." zasmála se mamka a objala mě.

„No moc dobré to teda není, chceš dojít do bufetu pro něco k snědku?" zašklebil se Niall a my s mamkou jsme se mu zasmály.

„Já ti to říkala." smála jsem se mu, protože už mám za sebou nemocniční večeřiě. „Něco bys mi mohl donést. Volal jsi Elis s Adri?" zeptala jsem se.

„Ne ještě jsem to nestíhal. Ale neboj, všechno zařídíme." zasmál se a odešel do bufetu, něco mi koupit. Po jeho odchodu jsme si povídali s mamkou a Pezzou. Po chvilce se vrátil i s jídlem z bufetu a taky přijeli kluci s Danielle.

O hodinu později

Z pohledu Zayna

„Perrie, kluci nepojedeme už, Tess si chce určitě odpočinout?" navrhl jsem.

„Tak jo." usmál se Liam.

Všichni jsme objali Tessu a odešli a zůstala tam jen Dani s Tessinou mamkou Nikol.

O osm hodin později

Z pohledu Tessy

Kolem čtvrté odpoledne odešla i mamka s Dani. Na pokoji jsem tedy zůstala sama a otevřela si knížku „Hvězdy nám nepřály" a začetla se do ní. Před hodinou mi sestřička donesla večeři, bylo to ne moc dobré rizoto, ale trochu jsem snědla, protože jsem měla hlad. Po chvíli někdo klepal na dveře.

„Dále." Zavolal jsem na osobu za dveřmi a ty se hned otevřely. V pokoji se objevila blonďatá hlava a já hned poznala mého úžasného přítele.

„Ahoj Nialle, co tady děláš?" zeptala jsem se překvapeně a sedla si.

„PŘEKVAPENÍ!" usmál se od ucha k uchu, přišel ke mně a políbil mně.

„Odpoledne, jak jsem odešel s klukama, tak jsem se stavil za doktorem a povolil mi, že tady můžu být přes noc s tebou. Moc mi doma chybíš." usmál se, a ještě jednou vášnivě spojil naše rty.

„Ty jsi úžasnej." usmál jsem se a objala ho. Dneska už můžu vstávat a normálně se hýbat jen opatrněji a hůř, kvůli té noze.

„Ještě něco pro tebe mám." usmál se a ohnul se do tašky, kterou přinesl s sebou. Vyndal z ní malou krabičku a následně mi jí podal.

„Myslím, že tady není moc dobré to jídlo, jak jsem ochutnával. Rozhodl jsem se ti donesl bramboráky se zelím od Perrie." usmál se a otevřel mi krabičku.

„Děkuju moc, zítra je nezapomeň pozdravovat. Budu ráda, když kdykoliv přijdou, je tady hrozná nuda." zasmála jsem se a pustila se do jídla.

„Říkaly, že přijdou asi zítra, Hanka s Ester a Perrie můžou dřív, ale El s Dani asi odpoledne." prozradil mi.

Potom co jsem se najedla. S Niallem jsme si oba lehli do mojí postele a pustili jsme si LOL s Miley Cyrus.

„Tess spíš?" otočil se na mně, tak aby na mě viděl.

„Nespím, máš ještě nějaké překvapení, které máš v rukávu nebo co?" zasmála jsem se.

„No... ještě něco, ale nic tahat z rukávu nebudu, mám to v hlavě. Napadlo, že s tou sádrou hned asi neodletíš, a tak by jsme mohli jen spolu třeba na čtrnáct dní k mojí mamce a tátovi do Mullingaru?" navrhl mi.

„To bysme mohli no, protože i když bych odletěla tak budu ležet a je jedno jestli, doma nebo tady." usmála jsem se.

„Kdy bysme odjeli?" zeptala jsem se.

„Třeba o víkendu až tě pustí?" navrhl mi.

„Tak jo a dostaneš volno?"

„Ptal jsem se Paula a můžu, ale jen čtrnáct dní." usmál se.

„I to je dost. Už jsem unavená, tak dobrou noc." usmála jsem se a dala mu pusu na tvář.

„Dobrou lásko a sladké sny." odpověděl Niall a koukal ještě na film.

O čtyři dny později

„Dobrý den, slečno Rose." přišel za mnou po snídani doktor White.

„Dobrý den." oplatila jsem mu pozdrav s úsměvem.

„Přišel jsem vám říct dobrou zprávu. Všechny poslední testy, které jsme vám dělali, dopadly dobře a dneska vás propouštíme. Můžete si zavolat o odvoz." usmál se. „Buďte, ale ještě chvíli v klidu, kvůli té noze." dodal ještě.

„Děkuju a nebojte, budu." usmála jsem se.

„Sestra vám příjde pomoct sbalit." usmál se a odešel.

Hned jsem vzala mobil a vytočila Nialla. Chvíli se hovor vytáčel a pak se ozval Niallův hlas.

„Ahoj Tess, děje se něco? Proč voláš už v deset ráno v sobotu?" zeptal se ospale po zvednutí hovoru.

„Ahojky, ty nejsi rád, že ti volám? Mám pro tebe super zprávu." řekla jsem sklesle. Zamrzela mně jeho reakce.

„Promiň, jakou super zprávu?"

„Doktor mě propustil. Přijedeš pro mě?" řekla jsem vesele, protože se těším „domů".

„Přijedu za chvíli." oznámil mi se a bylo slyšet šustění peřiny, že už vstává.

Usmála jsem se a zůstala sedět na posteli, protože chodit můžu pouze s berlemi.

„Dobře, převlíknu se a jedu pro tebe. Miluju tě." slíbil mi, poslal mi pusu mlasknutím do telefonu.

„Miluju tě." Zopakovala jsem a poslala jsem mu taky pusu a položili jsme hovor. Do pokoje za mnou přišla sestra, která mi pomohla sbalit věci.

O půl hodiny později už jsme s Niallem opouštěli parkoviště nemocnice. Když jsme přijeli do vily, všichni mně vítali jako bych tu nebyla měsíc, ale bylo to od nich moc hezké. Niall mi odnesl tašku nahoru do jeho pokoje a dali jsme si oběd, který vařila Perrie.

O 5 hodin později

Na letišti z pohledu Hanky

Tak za tři dny nám končí naše super prázdniny a my se právě nacházíme na letišti, odkud odlétáme domů do Čech. Na letišti Ester vyzvednou její rodiče a mně Šimon. Tessa si ještě chvíli prodlouží prázdniny a „užije" si ještě chvíli Londýn.

Začali jsme se loučit s klukama a s každým jednotlivě, ale i dohromady jsme se.

„Tak ahoj, jsme rády, že jsme Vás poznaly. Bylo to tu super s vámi a bude se nám moc stýskat. Mohli byste se za námi někdy přijet podívat." usmála jsem se a každého jsme s Ester objali.

„Pozdravujte Dani, Pezzu a El." přikázala jsem jim ještě. Pak jsme objaly ještě Tessu, která tady zůstává.

„Pozdravujte doma, šťastnou cestu a zavolejte, až přistanete v Čechách." řekla Tessa a pak jsme odešly do bezcelní zóny, kde jsme zůstaly do doby, než volaly náš let.

Ahoj :) tady vám po delší době přidávám další díl :) doufám, že se vám to pořád líbí a děkuju moc za podporu a neustále narůstající počet přečtení a 130+ votes to je neuvěřitelné :) Děkuju moc a tento díl věnuji všem :) Tento díl je i po korektuře, za kterou opět děkuju Baruš :) Další díl bude brzy, už ho mám napsaný a i zpět po korektuře :)

Na dovolené jsem přišla na to, že mám 17. díl přidaný dvakrát, tak teď je to opravené snad už správně a máte tady nový 19. díl. Mějte se hezky a užívejte posledních čtrnáct dní prázdnin.

Mám vás moc ráda s láskou Patty :)

Aktualizováno 3. 5. 2017.