Narcissa celý víkend bloumala hradem. Nepřála si potkat Jamese, nechtěla s ním mluvit, ale zároveň věděla, že je to nevyhnutelné. Snad i pro tu pochmurnou záležitost nosila černé oblečení. Jakoby truchlila skrze svůj oděv. Nemohla to jinak dát najevo. Tak doufala, že její černá halenka všem poví o bolesti, kterou v sobě nosila.

Stála v prázdném sále a prohlížela si obrazy, na kterých různí šlechtici promlouvali se svými přáteli. Svět v obrazech se zdál tak poklidný, tak jednotvárný. Nemuseli se ničeho bát, nic jejich klid nemohlo narušit. Zatímco Narcissin svět se otřásal v základech. Každý úder jejího srdce vyvolával zemětřesení.
,,Hledal jsem tě všude možně. Neschováváš se přede mnou?" ozval se za ní hravý hlas. Narcissa se neotočila, když odpovídala: ,,Kdo by se před tebou chtěl schovávat, Jamesi? S tebou přece každý chce být."
,,To doufám," odpověděl naoko namyšleně, ale Narcissa věděla, že je to hodný chlapec a jednoho dne bude dobrým mužem, možná i dobrým manželem.
,,Neboj se. Jsi všemi oblíbený. I těmi u kterých se to tak nezdá."
,,Koho tím myslíš?"
Narcissa se konečně otočila čelem k Jamesovi. Bohové, byl snad ještě krásnější než kdy dřív! Ty růžové tváře si přímo říkaly o políbení! V těch krásných černých vlasech by se vískala celé hodiny! Ach, kéž by se na ni těma očima díval tak, jak se díval na jinou! ,,Nikoho," odpověděla vyhýbavě. Na to si musel přijít sám. Věděla, že ho to k zrzce bude nadále táhnout. Věděla, že takhle se mladík dívá na svou budoucí lásku.
,,Nezajdeme spolu někam, krásko?"
,,Já se vracím do Londýna. Matka požádala, abych dostala volno ve škole na celý následující týden."
,,Jedete na dovolenou?"
,,Ne. Setkám se s Luciusem Malfoyem."
,,Malfoyem? Tím blonďatým, nabubřelým...?"
,,Nejspíš se jednoho dne vezmeme," skočila mu do řeči Narcissa.
,,Cože?" hlesl slabě James.
Nejraději by se do něj obořila, že on má oči jen a pouze pro zrzku. Jenže tohle nebyl vhodný čas na hysterické scény, které by nic nezměnily. ,,Snad sis nemyslel, že by zmijozelská královna něco cítila k nebelvírskému povaleči." Při každém slovu se její srdce lámalo na kousky. Musela však zlomit jak Jamese, tak i sebe, aby se mohli posunout dál. 
,,Vždyť jsme si byli blízcí. Vždyť si rozumíme."
,,Nic to pro mě neznamenalo," řekla Narcissa pevným hlasem.
James jí dlouho hleděl do očí, pak zavrtěl hlavou. ,,Nevěřím ti," zašeptal. Nemohla mu říct pravdu.  K ničemu by to nebylo. Oba by se trápili zbytečně.
,,Je mi jedno, jestli mi věříš, nebo ne. Děkuju ti, že se staráš o mého bratrance. Za to ti budu navždycky vděčná. Ale už se se mnou, prosím, nebav."
,,Ale já..."
,,Najdi si jiné kamarády. Nové. Lepší."
James se naštval. Bylo vidět, že je smutný, zmatený a rozzuřený. ,,Jak chceš! Tak si s ním buď!" pravil a odešel. Narcissa se na to nemohla koukat. Otočila se zpět k obrazům a uslzenýma očima vzhlížela k radostným malůvkám. Objaly ji zezadu dvě ruce. Rozplakala se ještě víc, otočila se a vpadla mu do náručí. ,,Nikdy mu nesmíš říct pravdu," zašeptala Narcissa.
,,Pokud si to nepřeješ..." hlesl Sirius. Narcissa se otočila směrem ke svému bratranci a řekla: ,,Jsem příšerná, že jo?" Než stačil odpovědět, než jí to mohl vymluvit, pevně ho objala. Uplakanou tvář zabořila do Siriusovy hrudi. Rozplakala se. Cítila se jako malá holka, která se ztratila v tom velikém světě. Nevěděla, jestli někdy najde cestu zpět. Nebyla si vůbec jistá, že se ještě někdy bude cítit tak volná jako v Jamesově objetí.