Vstoupila do Velké síně ve vší své kráse. Nosánek vzhůru, blonďaté vlasy ozdobené zelenou stuhou, rty v mírném úšklebku. Procházela kolem sedících studentů a mapovala situaci, nevěděla, kam se usadit. Najednou někdo vrazil do její paže.
,,Promiň, Blacková," řekl hlas těsně vedle ní. Narcissa naštvaně trhla hlavou a pohlédla na toho bídáka, který se opovážil do ní strčit. K jejímu překvapení to byl Potter. Trochu ji to zarazilo, pak ale pravila: ,,Koukej se příště na cestu, Pottere! Použij oči, to by ti mohlo pomoct vyhnout se těmhle nehodám."
James se nahnul blíž k ní, aby ho nikdo neslyšel, a řekl: ,,Třeba to nebyla nehoda. Třeba to byl záměr."
Jeho dech byl horký. Tón jeho hlasu Narcissu vyvedl z míry. Žila v ledovém království, tolik žáru by ji mohlo popálit. ,,Trhni si, Jamesi," řekla, ale moc dobře věděla, že její hlas nezněl vůbec přesvědčivě. Jak ho za to nenáviděla! Rychlým krokem zamířila k volnému místu a usedla. Ani na něj nepohlédla. O rok mladší a takhle drzý! A vůbec - určitě si s ní jen hrál. To byly ty hloupé klučičí hry, sázky! Nikdy předtím se na ni ani nepodíval. Nezajímal se o ni. Co tak najednou? Ano, byla krásná, to o sobě věděla, ale... Co měl Potter za lubem?

Ten nezájem ho dráždil. Bylo to jiné než odmítání Evansové. U Blackové se zdálo, že se o něj trochu zajímala. Ale proč by se vlastně zajímala o nebelvírského výlupka? Byla to jen zvědavost? Občas totiž viděl, že její pohled zamířil jeho směrem. Od návratu po podzimním volnu uběhly dva týdny a skoro každý den se aspoň na dvě vteřiny jejích pohledy setkaly. Nebo v tom hledal moc? Sirius od té doby nic neřekl a James musel být opatrný. Nemohl ji začít jen tak balit. Byla ze Zmijozelu. Mohla by mu klidně utrhnout hlavu a vystavit ji ve zmijozelské společence, kdyby chtěla. Jenže Jamese to k té blondýnce táhlo. Byla nafoukaná, ale měla své kouzlo.

,,Ani jeden z vás nepůjdete?" zeptal se znova James a tak nějak doufal, že jeho kamarádi změní názor. Remus vzhlédl od knihy a zavrtěl hlavou. Sirius ukázal Jamesovy díru v kožené bundě, kterou musel zalátat. Peter sklonil hlavu k plechové krabičce, kde hledal pro Siriuse nejvhodnější nitě a nůžky. James zaklonil hlavu a teatrálně si povzdechl. 
,,Já jdu. Kdyby mě někdo hledal, tak si něco vymyslete," řekl a zamířil na chodbu. Přehodil přes sebe neviditelný plášť, díky soše jednooké čarodějnice se dostal na tajnou cestu do Prasinek.

Venku bylo ještě světlo, když James vešel do hostince U Tří košťat. Mávl na hospodského a řekl: ,,Ležák, díky." Vydal se ke svému oblíbenému stolu, ale zarazil se. Nevěřícně hleděl ke stolu, kde na něj nevěřícně hleděla Narcissa Blacková. Nakonec se vzmužil a došel k ní. ,,Můžu si přisednout?"
Narcissa byla tak překvapená, že jen kývla hlavou. ,,Co tady sakra děláš, Pottere?"
,,Už jsem zase jenom Potter?"
,,Co tady sakra děláš, Jamesi?" otázala se bez mrknutí oka znovu Narcissa.
,,Přišel jsem se trochu opít," odpověděl popravdě.
,,Vždyť nemůžeš..."
James vytáhl z peněženky peníze a pár galeonů nechal na stole jen tak. Hospodský přišel, položil na stůl ležák a peníze si vzal. ,,Když na to máš, je to jednoduchý porušovat pravidla," odpověděl na její nevyřčenou otázkou.
,,Kdyby jen tvoji rodiče věděli, za co utrácíš jejich peníze," prohodila a usrkla si své medoviny.
,,Ty máš co říkat, sice jsi starší, ale taky bys neměla jen tak pít," opáčil James.
,,Naopak. My to máme v rodině, já můžu. My alkoholem zapíjíme všechny svý neduhy. Jsem celá maminka," odvětila sladce a zamrkala svými dlouhými řasami. James se tomu zasmál.
,,Tak to pak - na zdraví!"
Narcissa zavrtěla hlavou, jako by stále nevěřila, s kým to sedí v hospodě. Přiťukli si a napili se.
,,Věříš na osud?" zeptal se po chvíli James. Narcissa se znechuceně zašklebila.
,,Prosím tě, hlavně se mě nesnaž sbalit na kecy o osudu," odvětila a protočila oči v sloup.
,,Tak jak se tě mám snažit sbalit?" zeptal se laškovně James. Narcissa mu prsty přejela po tváři, aby naznačila, že ho může poškrábat jako pravá zmijozelská kočkovitá šelma.
,,Nech už toho, Jamesi," pravila. ,,Užijeme si tenhle večer, nic víc. Žádný flirtování, žádný doteky, nic takovýho, jasný?"
James Potter na to nic neřekl, zatvářil se nespokojeně. Pak se otočil k hospodskému a řekl: ,,Prosíme další rundu ležáku a medoviny!"