Hodina přeměňování sedmákům skončila. Narcissa si sbírala věci z lavice. Měli se střídat se šestým ročníkem. Zmijozel a Nebelvír. Proto taky spěchala, nechtěla se s ním vidět. Jenže díky spěchu se jí podařilo shodit na zem papíry a pergameny s poznámkami. Proklela sama sebe v duchu a padla na kolena. Někdo poklekl vedle ní a začal jí pomáhat se sbíráním listů.
,,Proč ses tak rychle vypařila?" zeptal se šeptem.
,,Už jsem nebyla potřeba," odvětila vyhýbavě.
,,Byla jsi a stále jsi vítaná... Obzvlášť potom, co jsi mě..."
,,Hele, Pottere," skočila mu do řeči Narcissa, ,,díky za pomoc, ale už musím letět." Chtěla se zvednout ze země, ale James ji jemně chytil za ruku. Překvapeně hleděla na jeho ruku držící její, jeho dlaň byla horká, jeho dotek by ji dostal do kolen - kdyby už na kolenou dávno nebyla.
,,Slib mi, že se sejdeme," požádal ji naléhavě. Nechtěla se mu koukat do očí, věděla, že by to neustála. Jenže její oči našly jeho pohled a všechny hradby, které vystavěla, byly zbořeny tím jediným pohledem.
,,Možná," špitla a vyhrabala se na nohy. Když vycházela ze třídy, narazila na tu zrzku a Snapea. Předával jí lahvičku s lektvarem.
,,Musel jsem to doma ještě poupravit," šeptal jí.
,,Moc děkuju, Severusi. Jsi nejlepší," šeptala nazpátek. Narcissa znala zrzčin výraz, když viděla Jamese. Ten výraz u Snapea neměla. Narcissa zpomalila. ,,Jsem ti dlužná, stejně tak je ti dlužný i Sirius," řekla zrzka a zmizela ve třídě. V tu chvíli se Narcissa zastavila a vrátila se ke Snapeovi, který tam postával a sbíral sílu vejít do třídy. Nikdy se s ním moc nebavila. Snape její rod nenáviděl, nedivila se mu. Věděla, co mu Sirius celé roky prováděl. O to víc ji udivilo, že takhle nezistně pomáhal zrzce, Siriusovi a Jamesovi. Stoupla si před něj a zadívala se do jeho černých očí, než uhnul pohledem.
,,Jsi stejný hlupák jako já," řekla Narcissa bez známky soucitu či lítosti.
,,Já vím," odvětil Severus stejně prázdným hlasem.
,,Myslíš, že skončíme v pekle?" zeptala se Narcissa.
Severus Snape se dlouze zadíval na Narcissu Blackovou, pak se mírně ušklíbl. ,,V pekle už dávno jsme."
Nepatrně kývla hlavou. ,,Myslela jsem si to," řekla Narcissa a vydala se do sovince.

Ruce se jí třásly zimou, když dopis sepisovala u sov. Nevěřila sama sobě, že to dělá. Jiná možnost ale nebyla. Ne pro ni. Zakázala si plakat. Byla na sebe svým způsobem hrdá. Zvolila si cestu, která nebude ani lehká, ani příjemná. Snad její utrpení z ní učiní světici. Tím dopisem Narcissa svolila s tím stát se mučednicí.

Vážený Luciusi,

chtěla jsem moc poděkovat za možnost být s Tebou.
Omlouvám se, že jsem stále tak zakřiknutá. Potřebuji jen trochu času a trpělivosti.
Velice si vážím této šance spojit naše životy,
spojit naše rody.

Vím, že to tak nejspíš nevypadá, ale já jsem připravená udělat správnou věc. Správnou věc pro naše rodiny, správnou věc pro nás.

Jen Tvá

Narcissa