Vyplížila se v noci ze svého pokoje, po špičkách došla ke dveřím, vzala za kliku a vešla dovnitř. ,,Věděl jsem, že přijdeš," řekl Sirius, který seděl na posteli. Narcissa na něj koukla a lítostivě vydechla: ,,Co ti to provedla..." Došla k Siriusovi, klekla si před něj a položila svou dlaň na jeho tvář - na levou, pravou tvář totiž zdobila modřina. Popraskané žilky putovaly od brady až k obočí. ,,Je něco co bych mohla...?"
,,Ne," skočil jí tiše do řeči Sirius. ,,Nemám tady žádnej lekvar, všechny je schovala, abych si to nemohl vyléčit."
Narcissa je rozhlédla po pokoji, vstala a došla k truhle. ,,Co to děláš?" zeptal se Sirius. Narcissa neodpověděla, otevřela truhlici, chvíli v ní hledala. Vytáhla nůž. ,,Sakramerlinedržmě, polož to, Cisso!" šeptal Sirius. Narcissa však místo toho přiložila nůž na svou dlaň, sevřela ji a jedním silným trhnutím sjela čepelí. Přiškrceně vyjekla a v očích se jí objevily slzy. Nebyla tak silná, jak si myslela. Bolelo to jako čert! Sirius se zvedl z postele a chtěl k ní doběhnout, ale Narcissa rychlým krokem vyšla z jeho pokoje. Nemohl ji následovat, matka by na to přišla. Netušil, co dělat. Slyšel její kroky, mířila po schodech dolů, bůhvíkam. Sirius chvíli hleděl na dveře, chvíli na kapky krve na podlaze.

Za necelých dvacet minut se znovu potichoučku otevřely dveře. Do pokoje docapkala Narcissa. ,,Seš blázen?" zeptal se šeptem Sirius a došel k ní. Chytil její ruku a pohlédl na ni. Nic tam nebylo. Žádná rána, jen jemný zjizvený proužek. Ukázala mu druhou ruku, ve které držela lektvar.
,,Jsem blázen, ale taky jsem génius," odvětila s něžným úsměvem. ,,Sedej, ošetřím ti to."
Sirius nevěřícně zavrtěl hlavou, ale poslechl ji. ,,Skutečnej geniální cvok, Cissy."
,,Kde jsi to sehnala?" zeptal se po chvíli, co Narcissa opatrně léčila jeho tvář.
,,Doběhla jsem za Kráturou. Řekla jsem mu, že jsem chtěla noční svačinku a zranila jsem se."
,,Jsem ti vděčnej, ne že ne... Ale prosím už to nikdy nedělej."
,,Neboj, mám se až moc ráda," řekla Narcissa a zasmála se.

Sirius půjčil Narcisse župan, aby jí nebyla zima. Oba si sedli na postel. ,,Co tvůj brácha?" zeptala se Cissa.
Sirius chvíli mlčel, pak řekl: ,,To bys mi měla spíš říct ty. Je s tebou v koleji."
,,Takže se spolu nebavíte?"
,,Každý se vydal jinou cestou. Nepotřebuju ho, mám svý kámoše." Odmlčel se a pak se otázal: ,,Co ty a tvoje sestry?"
Narcissa se zamyslela nad odpovědí, protože nejspíš žádná správná odpověď neexistovala. ,,Je to složitý. Andromeda má svůj svět a Bella... Bella tak trochu šílí."
,,Myslela sis, že život bude takovejhle?"
Narcissa otočila hlavu, aby Sirius neviděl slzy v jejích očích. ,,Máme se navzájem, to někdy stačí," odpověděla tiše. Sirius chtěl svou sestřenici obejmout kolem ramen, ale rozmyslel si to. Místo toho z nočního stolku vytáhl placatku s ohnivou whisky.
,,Na to se napijem, no ne?"
Přikývla a převzala od něj placatku, pozvedla ji a řekla: ,,Na nás. A na tvý kámoše." Napila se a vrátila placatku Siriusovi.
,,Na nás. Na mý kámoše. A na tvoje...?"
Narcissa se mu koukla do očí a řekla: ,,Mám jenom tebe."