Fern na můstku, Dark se seznamovala s Ejjim, Sigi s ní. Seděla jsem na ploše a přemýšlela, když v tom moji pozornost přilákal blížící se objekt. Po chvíli mi došlo, co to je. Nemesis. Fern přišel ke mne a usmál se.

"Lord Megatron nás pozval, abychom se s ním a jeho Junxie setkali osobně."

Pro Ferna to musela být čest. Sám Lord Megatron poslal tu zprávu. Slyšela jsem, že se Fern z vojáka rychle vypracoval na kapitána, ale nikdy se s ním nesetkal.

Transformovali jsme se a doletěli na Nemesis. Dva vehiconi nás vedli na můstek a Fern si prohlížel loď a žasnul, jak je velká. Celou dobu jsem mlčela a držela se dál, ale když jsme přišli k můstku zastavila jsem se. Fern se na mne podíval.

"Ty nepůjdeš dál?"

"Lepší bude, když půjdeš první a já se pak připojím. Určitě čeká hlavně tebe, takže tu počkám."

"Dobře, zavolám tě, až tě budu představovat."

S tím vešel na můstek. Už jsem ho neslyšela. Opřela jsem se o zeď a zamyslela se. Co tu vůbec dělám? Proč jsem s ním? Stála jsem tam teprve pár kliků, ale přišlo mi to jako déle. Najednou se mi v komunikátoru ozval Fern.

"Pojď, jdu tě představit."

Nahodila jsem kamennou tvář a vešla na můstek. Fern se hned ozval.

"Dovolte Lorde Megatrone, abych vám představil svoji snoubenku, Shadow."

Všichni se na mne zahleděli. S hlavou vztyčenou a grácií jsem se vydala pomalu k Fernovi. Celou dobu jsem se dívala dopředu, ale neušel mi Fernův pohled plný údivu, že i já umím něco na ten způsob. Jakmile jsem došla k němu, udělala jsem menší pukrle a následně promluvila.

"Je mi ctí a čest poznat Lorda Megatrona a jeho Junxie, lady Zitu."

Zita byla skutečně krásná. Už nevypala jako ostatní vehiconi, jako když jsem ji viděla na jejich svatbě. Měla světle fialový lak s modrými částmi. Její rudé optiky mezi tím vším svítily.

Megatron stál před námi a byl úplně stejný, stejně jako femme stojící po jeho druhé straně. Jeho nejstarší dcera, Selena. Byla krásná po matce, skoro jako její kopie, až mne to překvapovalo.

Všichni se na mne dívali a měřili si mne pohledem. První kdo promluvil byl Megatron.

"Vítej Shadow. Fern nám říkal, že si paličatá a trvalo dlouho než si mu řekla svoje ano."

"Fern to vystihl dokonale, skutečně to trvalo velmi dlouho. Ale nyní nelituji, že jsem řekla své ano."

Oprava, litovala jsem toho a hodně, ale už jsem couvnout nemohla. Na to bylo pozdě. Zita se najednou zeptala na otázku, která mne děsila.

"A kdy budete mít svatbu?"

"Za měsíc."

Nebyl by to Fern, aby neměl odpověď i na tuhle otázku. Počkat...za měsíc! To bude za chvíli! Začínala jsem pomalu panikařit, ale nedávala to znát.

"Otče?"

Všichni jsme se otočili ke vchodu. Stál tam malý, sotva čtyřletý mech, Ambrose. Pomalu se vydal k nám, až došel úplně k Megatronovi, jenž ho vzal do náruče. Ambrose se po každém z nás podíval. Byl vzhledově dosti podobný Megatronovi, tmavě šedý lak. Co mne ale nejvíc zaujalo, byly jeho optiky. Měl je dvoubarevné. Jednu optiku měl po matce, zelenou a druhou po Megatronovi, fialovou. Byl velmi zajímavý.

Moje jiskra se rozhodla nespolupracovat. Když jsem se na něj dívala, píchalo mne u ní. Jak málo stačilo, abych si vzpomněla na svoje dvě Sparkling?

"Omluvte mne prosím."

A s tím jsem se rozešla pryč. Opustila jsem můstek a rozbrečela se. Toulala jsem se a přemýšlela, když v tom se vedle mne objevil vysoký mech.

"Stalo se vám něco?"

"Ne, jen jsem si zasteskla po rodině. Váš syn musí být šťastný s oběma rodiči."

"Bohužel Zita není jeho práva matka. Jeho matkou byla Kvena, bohužel ta odešla."

Řekl to se steskem v hlase. Musela mu hodně chybět. Podívala jsem se na něj a stesk jsem viděla i v jeho optice.

"Určitě se jí taky po něm stýská. Sama jsem matka, co musela opustit své sparkling, aby je ochránila."

Podíval se mi do optik. Ale ne s pohrdáním, nýbrž s pochopením. Věděla jsem, že potřebuje přítele, tak jsem jen poznamenala.

"Pokud chcete, můžete mi tykat."

Zarazil se. Musela jsem ho hodně překvapit. Nakonec se jen usmál, ale ne tím typickým, děsivým úsměvem, o kterém jsem slýchala, ale milým a přátelským.

"I vy, tedy ty mne, Shadow."

Taky jsem se usmála a potřásla si s ním servem. Oba jsme potřebovali přítele a to víc než kdokoliv jiný.

Jakmile jsme s Fernem odletěli, věděla jsem, že na Nemesis je přítel, který mne vyslechne a pomůže mi. A možná mi i sám poví, co se mu v životě událo.