Uspávala jsem Ambrose, když za mnou přišel voják. Prý se mám dostavit na můstek. Poslala jsem ho pryč a jakmile Ambrose usnul, vydala jsem se tam. Po cestě jsem přemýšlela a byla šťastná za jednu věc a to, že Ambrose vypadá trochu jako Megatron.

Na můstku byl Megatron, se Starscreamem a Soundem. Jakmile jsem vešla, podívali se na mne. Nechápavě jsem k nim došla a podívala se na Megatrona.

"Co se děje?"

"Našli jsme toho mecha, co tě postřelil."

Dech se mi v tu chvíli zatajil. Do teď mě sny na ten den občas strašily. Jizva, jenž mi zůstala, byla sice malá, ale způsobila to nejhorší jak pro mne, tak pro mého Junxiera.

"Kdo?"

Na obrazovce se objevil mech, kterého jsem ten den viděla. Neptala jsem se na to, jak ho našli, ale zajímalo mě něco jiného.

"Kdo to je?"

"Mirac."

Podívala jsem se na Sounda, jenž mi odpověděl. Vzpomínky se mi vrátili do dětství. Na večery, kdy byla máma v práci a táta mi vyprávěl příběhy. A několik z nich bylo o mechovi tohoto jména.

"Vzpomínám si, že mi o něm táta vyprávěl, ale je to tak dávno."

Podívala jsem se na Megatrona, jenž mě pobídl, ať pokračuji.

"Myslím, že žil v době vládců a zamiloval se do Prima. Prima života. Ona byla nesmrtelná, ale on ne. Když se vzali, dala mu část své nesmrtelnosti. Neměli žádné potomky, prý to bylo tím, že byla Prime života, tak to bylo obtížné, možná i nemožné. Jeho Junxie mu zařídila moc a darovala mu kámen, Obsidián. S kamenem se stal po nějaké době vládcem. Vládl celému Cybertronu z Kaonu, což bylo tehdy neobvyklé. Vládl pevným a chladným servem a začalo se mu přezdívat 'Vládce temnot'. Proto je Obsidián kamenem Temnot. Bohužel kámen mu někdo ukradl a nikdo nevěděl, kde byl. Tedy až do..."

"Až do dne, kdy ho našel Epstton."

Kývla jsem na to, když mě Megatron doplnil. Obsidián byl nebezpečí samo o sobě a představa, že by ho měl někdo, kdo s ním umí zacházet a ví, jak jeho moc funguje, by bylo nebezpečné.

"Ten ho ale neuměl používat."

"Vždyť Vás málem porazil, i když jste na to byly tři."

"Ano, protože použil až moc. Každý kdo má kameny nějakou dobu, ví jak funguje a kolik může spotřebovat energie."

"Nechápu."

Podívala jsem se na něj se zvednutým obočím. Poprvé jsem ho slyšela vyřčít toto slovo.

"Smaragd ze začátku potřeboval spoustu energie, tudíž jsem měla energon častěji než normálně. Po čase se to vrátilo do normálu, ale nemohu využít moc moci."

"Proto spíš většinou tak dlouho?"

Jen jsem přikývla, byla to z části pravda. Na víc se radši neptal a ani jsem se nedivila.

Na chvíli se zamyslel a začal pochodovat. Dívala jsem se na něj a věděla nad čím přemýšlí. Znala jsem ho už dost dobře, abych to poznala. Pak se na mne podíval.

"Věděl by Optimus něco víc?"

"Možná, proč?"

"Uděláme si výlet. Celá rodina. Za dva cykly na přistávací ploše."

Zarazila jsem se. Nemyslela jsem, že bych to slovo někdy uslyšela. Dneska mě hodně překvapoval. Přikývla jsem a vydala se za Sel ji to oznámit.

Nepřekvapilo mě, že byla s Darkem. Rychle jsem ji to řekla a šla za Ambrosem. Ještě spal, ale vzala jsem ho do náruče. Probudil se a podíval na mne.

"Mami?"

"Poletíme za babičkou a dědou."

"Joooo."

Usmála jsem se a šla s ním za Megatronem a Selenou. Kývla jsem na Megatrona. Sound nám otevřel most a my jím prošli k hrobu Hylly. Jediné místo, kde to šlo.

Rodičům jsem poslala souřadnice a poprosila, ať přijdou. Samozřejmě že nepřišli sami. Byli s nimi Bee, Genesis, Bulkhead a Arcee.

Ambrose jsem postavila a společně se Selenou došla k nim a objala je. Kývla jsem na pozdrav a taky se s nimi objala. S ostatními jsem si vyměnila letmé pohledy, ale s Gene jsme na sebe kývly.

Megatron stál dál a s tátou si vyměňoval pohled. Najednou se za mnou ozval pohyb. Otočila jsem se a za Genesis stála malá Sparkling. Byla asi ve stejném věku jako Ambrose.

"Ahoj maličká."

Gene se podívala na ni a usmála.

"Notak, jak se říká."

"A...Ahoj."

Zamumlala Sparkling. Podívala jsem se na Gene.

"Jak se jmenuje?"

"Ilia."

Kývla jsem a zase se na ni podívala. Dívala se na mne modrýma optikami a její bílý lak svítil.