Po vyslovení mé otázky nastalo ticho. Nikdo se ani nehnul. Jediné co bylo slyšet bylo hvízdání větru mezi sutinami. Stála jsem před Megatronem a čekala na jeho odpověď. Avšak on si jen otřel energon, který mu vytékal z úst a postavil se.

"Jestli ti vadí mluvit před nima, můžeme si promluvit o samotě."

Řekla jsem klidně. Nadechoval se, že něco řekne, ale Kendare byla rychlejší.

"Pojď škvrně. Necháme maminku si promluvit o samotě."

Otočila jsem se zrovna v momentě, kdy brala Sel za servo. Ale nakonec si ji vyhodila na ramena. Všimla jsem si, že je vyšší. A štíhlejší. Uvolnění predaconích genů ji muselo zvětšit, jelikož jí teď byl Scream po ramena.

"Jestli máš nějaké otázky, tak se ptej. Teď ti už nic nebrání."

Otočila jsem se na něj. Bylo mi jasné, že se na Sel bude vyptávat. A určitě i na Kendare. Ne každý den se vidí cybertroňan, co umí tohle. Nějakou dobu jsme si navzájem dívali do optik. Moje druhá stránka, jež ho stále milovala, se začínala probouzet k životu.

"Kolik jí je?"

Jeho pohled se přesunul. Nyní určitě sledoval Sel, Kendare a Screama. Když jsem se otočila jejich směrem, všimla jsem si, že Kendare se Starscreamem něco zapáleně probírají. Sel stála opodál a prohlížela si Kendare.

"Tři, narodila se chvíli, poté co jsem odešla z Nemesis."

Řekla jsem a vrátila pohled na něj. Stále upíral optiky jejich směrem a já si jej tak mohla prohlédnout. Na jeho protoformě se stihl usadit prach, ale i přes to byl vidět jeho stříbrný, lesklý lak.

"Jak se jmenuje?"

Podívala jsem se mu do tváře. Stále se díval za mě.

"Selena."

"Co to bylo?"

Chvíli mi trvalo než mi došlo, co má na mysli. Podívala jsem se na Kendare. Zrovna házela datapadem po Screamovi. Poznala jsem ten datapad. Obsahoval informace o tom, kým opravdu je.

"Je nepovedený, vědecký experiment."

Podívala jsem se na něj a má druhá stránka poskočila, když jsem zjistila, že se zase dívá na mě a ne na ty tři.

"Proč jsi to udělala?"

Tahle otázka mě zarazila. Myslí snad to, jak jsem ho zachránila? A věděla bych vůbec, jak mu na tu otázku odpovědět?

"Co? Proč jsem tě zachránila před ní?"

Přikývl. Proč jsem to vlastně udělala? Kvůli mé druhé stránce? Kvůli Sel? Když nad tím tak přemýšlím... Tak vážně nevím, proč jsem to udělala.

"Sama nevím. Možná kvůli Seleně, možná kvůli tomu, co jsem k tobě cítila. Nevím."

Rozhostilo se ticho. Prohlížela jsem si ho a on zase mě. Pak se však otočil a rozešel se pryč.

"Děkuji."

Ztuhla jsem. I když to slovo řekl skoro neslyšně, byla jsem si jistá, že řekl děkuji. Má jiskra poskočila radostí.

"Nemáš zač. Můžeš mi odpovědět, na jednu otázku?"

Rychle jsem ho došla a stoupla si před něj. Musela jsem trochu zaklonit hlavu, abych mu viděla do optik. Zastavil se a neslyšně mě pozoroval. A tak jsem pokračovala.

"Mám tušení, že si nechtěl, aby se mi něco stalo, jelikož si předpovídal, že nepřivedu naše dítě. To je možná i důvod, proč si mě nezabil. Řekni, mýlím se?"

Byla jsem jako na trní. Byla jsem velmi zvědavá na jeho odpověď. Ale zároveň jsem se jí bála. Co když se mýlím a on mě teď na místě zabije? Ale co když ne? Nervózně jsem se kousla do rtu. Ještě nějakou dobu mlčel. A když už to vypadalo, že mi neodpoví, tak mi odpověděl.

"Znám tě dost dobře, na to aby mi došlo, že ji nepřivedeš. A když tak by ti to Kendare rozmluvila. Divil jsem se, že tě za mnou vůbec pustila, po tom co jsem jí udělal."

On ode mne odvrátil zrak? Copak se stydí?

"Neměla na vybranou, byla to moje volba se s tebou sejít a Selenu bych nevystavila nebezpečí. Proč jsi to tedy udělal?"

Opatrně jsem chytila jeho obličej do serv a natočila směrem k sobě. Nevím, co to do mě najednou vjelo, ale chtěla jsem aby se mi díval do optik.

"Chtěl jsem si být jistý, že budeš v bezpečí, když ta základna vybuchne."

Moje jiskra asi udělala přemet a následně na to se divoce rozbušila. Jemu na mě záleží. Nemohla jsem uvěřit vlastním audioreceptorům. Má druhá stránka zvítězila nad tou první. Můj pohled zjihl. Ale pak se na povrch prodrala opět ta první.

"Takže ti na mně přeci jen záleží, zajímavé, že v době, kdy jsem byla na Nemesis, jsem se toho skoro vůbec nedočkala."

"Tam nikdy nevíš, kdo tě sleduje. Všude je to samý vehicon a Soundwave má audioreceptory všude. Tam jsem se nemohl takhle chovat."

Opět uhnul pohledem a já jej znovu chytla a natočila na sebe. Uvnitř mě zuřila bitva a já chvíli váhala, než jsem něco řekla.

"Soundwave je přece na tvé straně a aspoň si se ke mně mohl chovat trochu líp."

"Tebe všichni neznají jako toho bezcitného lorda Decepticonů, co bere životy jen tak pro zábavu."

Uchechtnul se, vytrhl se mi a rozešel se opět pryč. Ale já byla plně odhodlaná dokončit to, co jsem začala. Dohnala jsem ho, ale tentokrát jsem se před něj nepostavila, abych ho zastavila.

"A proto jsi ji znásilnil?"

Ztuhl na místě. Zastavila jsem se vedle a podívala se mu do obličeje.

"Ne."

"Tak proč? Proč jsi to udělal?"

Po tváři mi začly téct slzy. Copak jsem byla opravdu tak slepá a nevšimla si, jak velké monstrum byl?

"Abych ublížil jemu."

Z jeho hlasu mě až zamrazilo. Řekl to naprosto chladným tónem. Ale proč mu chtěl ublížit? To ho až tak moc nenáviděl? Byla jsem, tak zabraná do svých myšlenek, že jsem si málem nevšimla, že mě obešel a rozešel se pryč. Ale... Proč se prostě netransformoval a nerozletěl pryč?

"A to tě nenapadlo, že tím ublížíš i mně?"

Řekla jsem zastřeným hlasem a otočila se na něj. Zastavil se a chvíli byl ticho.

"A možná jsem chtěl ublížit i tobě... Možná jsem žárlil, že oni můžou mít něco, co my ne..."

Pomalu jsem ho došla a jedním servem jsem si natočila jeho obličej směrem k mému. Jeho optiky se upřely do těch mých a já v nich spatřila zmatek.

"Stačilo chtít, lásko. Milovala jsem tě, stačil by mi jeden jediný pohled, jedno objetí, když jsme byli sami. A možná... Možná jsem tě nikdy nepřestala milovat."

Stále tě miluji Megatrone. Ale miluješ ty mě? V jeho optikách jsem v tu chvíli viděla... Vinnu? Smutek? Nejsem si jistá, ale ať jsem tam spatřila cokoliv, přinutilo mě to udělat jednu jedinou věc. A tak, když mi chtěl něco říct, jsem přitiskla své rty na ty jeho.