"To kecáš?"

"Ne. Nekecám. Ale..."

"Ale on to netuší."

"Přesně tak. Celé ty vorny jsem čekala, jestli si na to vzpomene. Dávala jsem mu náznaky, ale on nic. Myslím že na to úplně zapomněl."

"Můžu se ho zeptat, na jeho první lásku, až přijde. Jestli chceš?"

Kendare byla ticho. Potom frustrovaně zabořila hlavu do serv.

"To bude dobré."

"Ani potom, co jsem mu ukázala ten datapad, tak si nevzpomněl."

"Možná mu to nedošlo, počkej zavolam ho."

Vstala jsem. Kendare byla v mžiku na nohou.

"Ne. Prosím. Chtěla bych, aby si na to vzpomněl sám. Ikdyby to mělo být to poslední, co v životě udělá."

"Kendare chápu to, jen se ho chci zeptat na jeho první lásku. Pojď se mnou, aspoň odpověď uslysis od něj."

"No tak dobře. Ale né že mě v tom necháš!"

"Neboj."

Zašeptala jsem. Když jsme k nim došly, podívala jsem se na něj. Kendare zase nahodila svoji masku.

"Screame?"

"Ano?"

"S Kendare jsme se bavily o lásce a mne tak napadlo, jak si to měl ty se svou první láskou?"

Selena ke mně přišla, tak jsem ji zvedla. Ten si mě chvíli měřil pohledem, pak spustil.

"Bylo to v osmičce. Přestoupil jsem na jinou školu. Učitelka mě posadila vedle jedné femme. Byla opravdu hezká, to se musí nechat. Ze začátku jsem si myslel, že je jen hodně stydlivá, jelikož pokaždé, když jsem se jí na něco zeptal, 'zrudla' a začala koktat. Takhle se to táhlo celý školní rok. O prázdninách jsem si uvědomil, že k ní cítím něco víc. Když zase začal školní rok a já ji zase uviděl, věděl jsem, že s tím musím něco udělat. A tak jsem ji druhý týden po škole odvedl trochu dál a políbil ji. Bylo vidět, že je v šoku, jenže pak jsem zjistil, že ke mě cítí to samé a začali jsme spolu chodit. Jenže pak po přijímačkách zmizela a já ji už nikdy neviděl. Ale už je to pryč. Teď mám Sparkmate, se kterou jsem šťastný."

Následně se usmál na Kendare, která mu úsměv oplatila. Ale všimla jsem si, že se snaží nebrečet. Co teď? Rychle jsem se zeptala na první věc, která mě napadla.

"Eeeee... A popíšeš mi ji prosím."

"Měla převážně černý lak. Což byla tehny hodně neobvyklá barvy. Některé části měla tyrkysové, stejnou barvu měly i její optiky. Hrozně vynikala. Byla inteligentí a dokonalá ve sportu. Její mozek byl jako mašina. Dokázala odvodit tolik věcí třeba z jediné věty. Nezapadala a neměla skoro žádné přátelé. Po devítce měla jít na psychologickou. Jenže jak už jsem říkal, zmizela a nikdo o ní už neslyšel."

"Já třeba jo."

Kendare hned na mne vrhla nasupený pohled s trochou nervozity a Scream hned reagoval.

"Cože?"

"Já o ní slyšela i jsem ji viděla."

"A kdy?"

Měla jsem chuť mu říct, že je to femme, kterou miluje, ale neudělala jsem to.

"Už to nějaký pátek bude."

"A nevíš kde je? Rád bych se ji viděl a chtěl bych vědět, co se s ní stalo."

"Vím, ale nepovím."

Sakra! Proč nemohl otevřít optiky a podívat se na Kendare? To to bylo tak těžké?

"Proč?"

"Protože jsem to slíbila. Ale jedno ti povim, viděl si ji během války a ne jednou."

"Kveno. Chci ji po tolika vornech vidět. Ty by jsi nechtěla vidět někoho, koho jsi měla ráda a několik vornů jsi o něm ani neslyšela?"

Kendare rychlostí blesku zmizela.

"Mám toho plné denty. Chci ti to říct, opravdu, ale nemůžu. Slib je slib. Naslouchej jiskře a znovu ji uvidíš, to je poslední, co ti můžu říct. Teď jdu najít Kendare."

Nechápavě sledoval místo, kde před chvíli stála Kendare.

"A ještě jedna věc, vím jaké to je. Poznala jsem to a ne jednou."

Stále jen nechápavě koukal. Vydala jsem se za Kendare a poznamenala k Seleně.

"Proč jsou mechové takový idioti, mají odpověď přímo před nosem, ale nevidí ji."

"Co se stalo tetě?"

"Povím ti to potom, teď ji musíme najít."

"Asi ji vydím."

Podívala jsem se na ni, a pak tam kam ukázala. Podívala jsem se na nejvyšší strom, na kterém Kendare seděla v klubku.

"Šikulka moje."

Došla jsem ke stromu, Sel dala na záda a vylezla nahoru. Potom Sel sundala a posadila vedle sebe.

"Je to hlupák."

Zašeptala jsem směrem ke Kendare. Nepřítomně hleděla na západ slunce, tak jsem jí položila servo na rameno. Ještě chvíli byla ticho, než promluvila.

"Bylo to při západu slunce. Měli jsme dlouhou školu a Haeden zapadalo rychle. Ten moment se mi vryl do paměti. Vždy když jsem se svíjela na zemi bolestí, myslela jsem na to."

"Mrzí mě to."

"Každý den jsem se utěšovala myšlenkou na něj. Na to jak se odtamtud dostanu, najdu ho a budem žít spolu. Jenže to se nestalo. Udělali ze mě tohle a on na mě zapomněl."

"Bolí to, když ho slyšíš, jak o tobě mluví, ale neví, že to patří tobě."

"Jako kdyby mi někdo vrazil nůž do jiskry, a pak se mi vysmíval, za to že jsem se nechala probodnou."

"To mě mrzí."

"Byl pro mě šok, vidět ho na Nemesis. Nějakou dobu jsem se mu vyhýbala. Pak jsem si řekla, že za ním zajdu. Když jsem k němu přišla a chtěla mu to říct, řekl mi jen: "Co tady chceš vojáku?" Řekl to naprosto bez emocí. Bylo to jako by mě někdo probodnul. Došlo mi že na mě zapomněl. A když se do mě zamilovával, jiskra mě bolela a krvácela."

Musela jsem ji obejmout. Po tváři jí stekla slza.

"Vím jaké to je, ale pro tebe to muselo být horší."

"Stále bolí a krvací. A já nevím, jak to zastavit."

"Já vím."

"Nikdy si nevzpomene. Ani ho to nikdy nenapadlo."

"Tak mu to do háje řekni, nebo to udělám já."

"Ty to nechápeš. Tehdy když jsme se poprvé políbili, moje jiskra ožila. Když mě unesli, tak se rozpadla. Za ty vorny srostla. Ale špatně. Než se znova rozbila, byl ze mě šílenec. Byla jsem něco jako žárovka. Když svítila, byla jsem normální, ale když zhasla, byly to jako by mě svázaly řetězy. Převládly instinkty a ze mě se stal dravec. A když jsem zjistila, že si mě nepamatuje, zase se rozpadla. A já... Mám strach, že zase sroste špatně. Nezáleží na tom, jak se ti rozbije jiskra. Ale na tom, jak sroste."

"Zlatíčko, on i já vidíme, že nejsi zlá. On si tě pamatuje, jen tě nepoznává. A popravdě se mu ani nedivim. Vypadáš jinak než jak mi tě popsal. Mám tě ráda a on tě miluje. Jdu se projít a ty si tu vyvetrej hlavu."

Vzala jsem Selenu a seskočila dolů. Vzala jsem ji za servo a šla za ním. Musím jí pomoct, hned.