Chvíli jsem tam stála, celá zaražená. Probraly mě až hlasy zvenčí. Nezněly zrovna přátelsky. Přešla jsem alespoň zpátky k vratům a vyhlédla ven. Překvapeně jsem zdvihla obočí a následně ho svraštěla. Barricade stál před dvojicí robotů se založenýma rukama a mluvil s nimi tónem, jakým se mluví s nechápavými dětmi.

„Nemáte nic lepšího na práci, než se potulovat zrovna tady?" zamručel. „Co tu vůbec chcete?"

„Nezastavili bychom se, kdyby ty vrata nebyly vypáčený," poukázal jeden z nich mým směrem, „čekali jsme někoho v nouzi."

Vypadali jako dvojčata. Tělo měli do tvaru obráceného trojúhelníku, nad ramena jim vystupovala složená křídla stíhačky. Oči jim žhnuly rudě, jediný rozdíl byl v odlesku jejich laku. Oba dva byli stříbrní, jen ten vpravo házel odlesky tyrkysové a ten vlevo tmavě fialové. Právě ten ukazoval mým směrem.

„Někoho v nouzi?" zajímal se Cade. „Tady? Na neutrálním území?"

„Není to neutrální území," uchechtl se tyrkysový, „kdyby bylo, asi bys ty vrata tak nezdecimoval, že?"

„Opravdu?" odfrkl si Barricade a přešlápl. „Nefungovalo to."

„Jistě," zamručel fialový, „měl jsem za to, žes byl vyslaný na tu planetu..."

„Nastaly jisté komplikace," nakrčil rameny.

„Jsou ty komplikace velice titěrné, křehké a krčí se právě u vrat?" zajímal se tyrkysový.

Ztuhla jsem a chtěla couvnout, když se ozval můj doprovod: „Vylez ven."

Poslechla jsem ho takřka bez váhání, avšak s hrudníkem sevřeným úzkostí a pocitem nevolnosti. Bylo mi o to hůř, když jsem věděla, že se nemám, jak bránit.

„To je co?" pronesl nafialovělý pohrdavě a zatvářil se znechuceně. „S čím se to paktuješ, Barricade?"

„Proč bych ti to měl vysvětlovat, když bys mi stejně nevěřil, Skywarpe?" naklonil tázaný hlavu lehce k rameni. „Je tu, protože je potřebná, to je vše, co potřebuješ vědět."

Uskočila jsem směrem k jeho noze, když udělal tyrkysový krok dopředu a sehnul se, přičemž natáhl ruku s úmyslem mě chytit. Schovala jsem se za Cadea a pokoušela se zklidnit svůj zrychlený tep i dech.

„Nesahat," zamručel Barricade jako by mu to bylo vlastně jedno, „sám jsi říkal, že je křehká."

„To je člověk," v decepticonových očích se blýsklo a znovu se narovnal, aby se mohl natočit na své dvojče, „je to lidská bytost. Lže. Něco tady nehraje. Nemohl se dostat zpátky tak rychle, a ještě k tomu..."

„Dochází mi to, Thundercrackere, zmlkni," dvojče pohotově aktivovalo zbraně na pravém zápěstí a namířilo je na Cadea. „Mluv, je-li ti život milý. Co seš zač?"

„Dovoluješ si mířit na někoho výše postaveného?" Barricade si založil ruce na hrudi.

„Postavení mě nezajímá, pokud doopravdy nevím, s kým se bavím," zamítl Skywarp.

„Pak by tě měla zajímat alespoň inteligenční nadřazenost. Nechali vás tady, protože nikdo nemá čas tam dole hlídat takové idioty," opět sršel svým sarkasmem.

Možná bych se i zasmála, kdyby se vedle mě náhle neobjevil ten druhý. Chtěla jsem na sebe upozornit, ale vzhledem k situaci jsem prostě jen couvla, přičemž jsem se modlila, aby mi každou vteřinu naskočil systém. Děsilo mě, jak moc jsem o sobě začínala smýšlet jako o stroji.

„Thundercrackere, nech ten hmyz být. Máme tu závažnější situaci," zaslechla jsem Skywarpa.

Na ta slova udělal Barricade krok vzad tou správnou nohou, abych byla lépe chráněná.

„O ni tady nejde, pánové, nevšímejte si jí. Pojďme spíš dořešit, proč byste se měli prostě otočit a znovu odletět. Důvod je prostý, nepředstavuji pro vás nějakou hrozbu. Jen tudy procházím, mířím na druhou stranu, do Kaonu," zněl tak diplomaticky, až mi z toho bylo špatně.

„Proč by se chtěl autobot dostat do Kaonu, to je sebevražda. Tohle maskování ti prokoukne každý," zavrčel Skywarp.

„Nejsem autobot," Cade udělal krok dopředu, přičemž si nohou dupl, aby robot před ním znejistěl, „jsem ten, koho před sebou vidíš. Jde jen o časovou neshodu, kterou ti asi bude těžké vysvětlit."

„Mluv," hlavně lehce poklesly, jeho oči se zájmem zatěkaly mezi mnou a Barricadem.

„Kdybych se měl teprve dostat na Zemi, určitě bych ti nebyl schopný říct, že za několik pozemských let bude Cybertron po jejím boku a obě strany se spojí, aby ji dali dohromady," pronesl zcela vážně.

Efekt to nemělo žádný. Dvojčata propukla ve smích.

„Nelže!" dodala jsem si odvahy a vystoupila vpřed. „Já jsem z té doby. Já jsem ho sem taky dostala."

„Jak bys ho sem asi tak dostala, klíště? Na Zemi máte sotva tak dokonalou technologii, abys..."

„Nebyla to pozemská technologie," přerušila jsem ho, „o tom by ti uměl říct asi víc on, ale... Dokážu cestovat časem. Dostat se tam a zase zpátky. Vrátit se do něčích vzpomínek nebo prožít, byť jen pár chvil, které se staly na určitém místě a zanechaly v něm stopu."

Ztichli, vyměnili si pohledy a oběma se na tváři objevil zvláštní úšklebek, který už jsem někde viděla.

„Dokaž to," vyzvali mě oba naráz.

Zhluboka jsem se nadechla a zaklonila hlavu. Cade na mě shlížel, takže jsme se setkali pohledy. Čekala jsem na náznak čehokoli, a když už jsem myslela, že se nic nestane a jsem mu zase úplně ukradená, dostavilo se to. Nervozita, strach, ale zároveň odhodlání. Hlavou mi prolétlo, jak moc podstatná musím právě být, když se o mě i bojí.

Snad kdybych nebyla tak nervózní a na pokraji zhroucení, objevil by se mi na tváří alespoň lehounký úsměv. Takhle jsem s vážnou tváří přešla k nafialovělému decepticonovi a natiskla mu ruce k levému lýtku. Bylo to pro mě jako facka, potom co jsem myslela, že mi nepůjdou ani základní schopnosti. Jenže jakmile se mé dlaně dotkly toho povědomě chladného kovu, vize se dostavily takřka okamžitě.

Probrali se postupně. Bylo to jako by se někomu narodila právě trojčata – s určitým odstupem, ale nijak zvlášť velkým. První se probral Starscream. Rozkoukal se vcelku rychle, což ovšem nezmírnilo jeho pocit úzkosti a strachu. Byl však prvním z bratrů, který se jich dokázal oprostit. Sledoval, jak se poprvé nadechl Skywarp. Vyplašeně se rozhlédl a teprve pohled do optik robota vedle ho uklidnil.

Kdyby je to aspoň trošku nezajímalo, vůbec by si nevšimli, že se vzbudil i třetí z nich. Největší opozdilec zíral strnule před sebe a pokoušel se vyrovnat se všemi těmi procesy, které přišly najednou a zcela bez varování.

Thundercracker byl jako poslední bratr tak trochu zpomalený. Občas, ale jen naprostou náhodou, mu věci docházely až o několik minut později. Taky některé jeho projevy se nejevily jako úplně... Na úrovni těch zbylých dvou.

Trojčata brzy zjistila svůj úděl. Měli být hledači – po Cybertronu i jiných planetách hledat energon a podávat o něm zprávy. Když zrovna nehledali životně podstatnou substanci, starali se o věci, které jim nakázal jejich nejvyšší pán a vůdce. Jen Starscream s tím měl odjakživa problém. Byl prostě tak trochu napřed. Jako jediný se reality a své pozice držel Skywarp. Díky tomu byl taky jedním z nejuznávanějších a nikdy nepochopil všechny ty povídačky okolo Starscreama. Ano, byl dobrý, v mnoha věcech, ale... Nebyl výjimečný. To nikoli. Jenom měl prostě štěstí a rád si dělal co chtěl. Z toho to všechno pramenilo – z neuposlechnutí rozkazu, z postavení si hlavy a následně udělaní nějaké totální pitomosti, která se vmžiku obrátila v jeho prospěch a připsání bonusových bodů.

Nezřídka kdy se o hledačích prohlašovalo, že jsou dobrovolní sebevrahové. O trojčatech se už vůbec nemohlo tvrdit něco jiného. Jasným důkazem toho byla operace Moment překvapení, která byla předem odepsaná. Věřili jí snad jen ti, kdo se o ní sotva něco doslechli. Megatron, uctívaný velitel a vůdce decepticonů, s ní souhlasil jen stěží. Nemohl však Starscreamovi zabránit, aby opět udělal své vlastní rozhodnutí. Navíc, co mu bylo potom, dokud se vrátil zpátky a on ho mohl k něčemu využít.

Ten den si ale ani Starscream pořádně nevěřil, že mise dopadne přesně podle jeho představ. Před bratry o tom však pomlčel. Přesvědčil je o propracovanosti jeho plánu, a tak se za nedlouho vznášely nad nepřátelským územím.

K jeho překvapení vycházelo všechno podle plánu. Díky rušičce signálu je radary nezaměřily a dostali se až k cílovému místu. Byl jím jeden menší sklad, který nevypadal nijak důležitě a na první pohled se zdál být nestřežený. Jenže trojčata nebyla hloupá. Pro vstup si vybrala zadní menší vrata, která pár střelami otevřela.

Název mise nebyl jen náhodný. Měli moment překvapení, který plnohodnotně využili, takže jim stačilo jen pár ran, aby se zbavili stráží. Pak už měli volnou cestu k energonu.

V momentě, kdy se chystali odejít, jim však východ zatarasila vysoká postava.

„Starscream a hledači," pronesla hlubším hlasem, „proč mi nebylo hned jasné, kdo je strůjcem poplachu. Položte to zpět!"

„Proč všichni říkají Starscream a hledači?" zahuhlal Thundercracker. „Proč to není Starscream, Skywarp a..."

„Sklapni," Skywarp ho udeřil hranou dlaně do zátylku.

„Optimus Prime," Starscream udělal krok vpřed, „řekl bych něco o skvělém načasování, ale jdeš pozdě. Tři na jednoho? Myslím, že bude lepší, když ustoupíš stranou a necháš nás projít."

„Kdo tě poslal? Megatron?" zajímal se autobot.

„O tom tady není řeč," zasyčel decepticon, aktivoval své zbraně a bez dalšího slova vypálil na robota před sebou.

Zasáhl ho do levé paže a ramene, na což se otočil na svůj doprovod a jedním jasným gestem dal povel k odchodu. Skywarp a Thundercracker společnými silami zdvihli box naplněný energonem a obrátili se k hlavní bráně, kterou měli v plánu projít. Jako varování Optimus vypálil jejich směrem dvě rány – obě minuly.

„Nehodláš nás nechat projít, tak jsem myslel, že pochopíš, že to vezmeme druhou stranou," zavrčel Starscream, „nedáváš mi na výběr, Prime."

„To ty mě taky ne," zavrtěl hlavou autobot. „Taky jsem si stanovil podmínky."

„Jdeme, slyšíš! Starscreame!" vykřikl Skywarp, když se dostali ven.

„Dělej, vypadneme odsud," podpořil ho Thundercracker.

Od správného rozhodnutí ho dělilo pouze pár vteřin. Na jednu z nich zauvažoval, že by své bratry poslechl. Natočil se k autobotovi bokem, ale pak se projevilo jeho pravé já. Následoval prudký pohyb, střelba, přískok a přesně mířená rána.

„Máš se ještě co učit," zhodnotil, když opouštěl sklad.

Zanechal za sebou bezvládné tělo nového velitele autobotů. Snad kdyby věděl, že to bylo naposledy, co nad ním zvítězil, vyrval by mu jiskru z těla...