Bjørn seděl před večeří na schodech na terasu a v ruce si hrál se dvěma míčky, jak měl v zvyku. Cvičil si tím koordinaci a pohyblivost rukou a prstů. Uvítal, že se na to nikdo neptá. Nikoho nemuselo zajímat, proč to dělá.

V hlavě si zrovna přehrával melodii písničky, kterou naposledy poslouchal, když se kolem něj plavným krokem prosmýkla Rikke. Neobtěžovala se ani zastavit, natož něco říct, což ho konečně vrátilo do přítomnosti. S menším zpožděním otočil hlavu a pohledem ji následoval. Zastavila ještě před dveřmi do chaty, kde vytáhla z kapsy telefon a něco na něm zuřivě ťukala. Přistoupil k ní zezadu tak nenápadně, až s sebou trhla.

,,Máš špatný svědomí, bestie?"

,,Ani ne," odpálkovala ho a dál hleděla do mobilu. To ho trochu zarazilo, obvykle hrál on nedostupného a ona kolem něj tancovala a snažila se ho zaujmout jeho pozornost.

,,Chuť na trochu zábavy?"

Rikke k němu stočila hlavu a pohlédla na něj zpod řas. Zdálo se, že ho hodnotí, jakoby ho viděla prvně v životě. Očima se zarazila na jeho ústech. Zřejmě ji zaujalo, jak si decentně olizuje horní ret špičkou jazyka.

,,Co nabízíš?"

Potěšilo ho, že ho provokuje takovou otázkou a věnoval jí široký úsměv. ,,Vnitřní masáž bermudského trojúhelníku tvého těla mým kouzelným nástrojem."

Přihlížel se zadostiučiněním, jak potlačila zachechtání a nasadila pokerový výraz v tváři.

,,Možná jindy, ty kouzelníku."

Její odpověď ho nepotěšila. Dneska se mu ohromně dařilo v testech a trocha dámské přízně by byla takovou třešničkou na dortu. Zklamaně se zašklebil.

Když ta slova odmítnutí pronesla, Bjørn se ještě chystal otevřít ústa, aby něco chytrého odpověděl. Ale v tu chvíli mu zrak padl na stůl v jídelně, na kterém už byla naservírovaná pečená zelenina a grilované maso, takže už se ani nenamáhal vymýšlet odpověď, na kterou Rikke stejně nečekala a už si zabírala svoje místo u stolu. Jeho mozek jídlu taky přiřadil vyšší prioritu, než týmové kolegyni, která sice byla žhavá jako Sahara, ale to bylo asi tak všechno. Jen si nebyl úplně jistý, čím to je.

Blondýnka, vedle které se Rikke posadila, patřila zase do jiné kategorie. V hlavě to měla pěkně pomotané, i přesto, že přesně věděla, co chce. Někdy mu strašně připomínala sebe samého. Její zápal k biatlonu a tréninku obecně mu přišel vyhrocenější, než u některých jiných týmových kolegů a kolegyň, i když bylo evidentní, že jsou všichni vítězství chtiví, jinak by sport na takové úrovni nemohli dělat. Ale právě její cílevědomost hrála roli v tom, že ji nedokázal brát stejně jako ostatní zástupkyně opačného pohlaví. Taková byla Em.

Další žabička v jejich rybníčku. Akorát její kvákání se oproti ostatním zdálo o něco zmatenější a vyloženě ho žádalo o pomoc. Neměl ve zvyku se zvlášť družit a pomáhat ostatním, ale na ní bylo něco, co zaujalo jeho pozornost.

A možná právě tohle symbolické volání o pomoc bylo tím, co k ní táhlo Mikaela. Zřejmě tím trefila jeho ochranářský pud, který mu velel ji chránit vlastním tělem, když to bude potřeba. A ten samý pud asi aktivovala i v něm, i když ještě nevěděl, co si s tím počít. Bylo naprosto evidentní, že ona a Mikael jsou k sobě nesmazatelně připoutaní, ačkoliv je zatím pořádně neviděl chovat se jako pár. Ne že by po tom toužil. Z jejich pohledů, kterými se vzájemně častovali, se Bjørnovi kazily zuby, tak sladké byly. A představa, že by se jí snad měl dotknout jinak než jako kamarádky a kolegyně? To by spíš mohla být jeho sestra, kterou neměl.

Kromě Stine, už mu ostatní děvčata přišla příliš stará nebo jednoduše nezajímavá, i přes své roztomilé, přátelské chování. A právě Stine byla jako křehké poupátko, s něžným hláskem hladícím uši a překrásnýma, dlouhýma vlasama. Působila na něj jako laskavá víla, naprosto mimo jeho obzor. Sám se choval příliš nevázaně a hulvátsky na to, aby se mohl takové křehotinky snad jen dotknout. Rád však trávil čas v její přítomnosti, její snaha a chuť držet krok s přidrzlou Rikke byly okouzlující.

Po jídle se vyvalil na terase a napůl ucha naslouchal debatě kolem sebe. Cítil se mezi nimi jako v rodině. Brali ho takového, jaký byl, a jejich neúnavné špičkování jakoby zastávalo roli toho, co přesně potřeboval. Nikdy nekončící push, který mu pomáhal zabrat a táhnout směrem vpřed.

Jako druhá náhradní rodina mu sloužili už nějakou dobu, alespoň když byli kvůli závodům a tréninkům mimo domov. Tam totiž trávil čas ve svém, na norské poměry miniaturním domku, se zahradou, kde mohl podle chuti ležet v trávě nebo prostě odstřelit drzou straku, když se mu zachtělo. A pak tam taky měl partu přátel, se kterými sdílel svoje další vášně, které neměly se sportem nic společného.

Svoje rodiče totiž opustil v osmnácti hned po škole, když se rozhodl, že studentský život není nic pro něj a zvolil si sport, ve kterém měl ty nejvyšší cíle. Světový pohár a olympiáda. Představa medaile z nejtěžších závodů byla jeho snem od dětství. U rodičů se to nesetkalo s očekávaným nadšením a tak šel svojí vlastní cestou.

Pro dnešní den však už měl cíl jen jediný. V podobných dnech, kdy se mu obzvlášť dařilo, se mu líbilo zakončit den tím nejpříjemnějším. Zrovna dumal nad tím, na kterém místě by Rikke mohl stáhnout kalhoty na půl žerdi, aby se pověnoval jejímu odhalenému zadečku, když Em spustila lavinu svou otázkou ohledně srovnávacího testu v mučírně.

Jasně, že byl na svůj výkon patřičně hrdý a jímaly ho pocity zadostiučinění, že konečně Larsovi utnul tipec. Věčné popichování, že se mu ještě nepovedlo ho porazit, tím začalo být zbytečné. Bjørn však věděl, že se nemusí bát, že by ostatním došel dech. Nebyl tak naivní, aby věřil, že si okamžitě stabilní výkonnost dokáže udržet.

Ve chvíli kdy mu Emilie padla kolem krku a tiskla se k němu, jakoby ho už nikdy nechtěla pustit, si uvědomil, že její trochu překotná gratulace, v něm vyvolala blažený pocit. Její sounáležitost překonávala kolegiální vztah v týmu a on nebyl zvyklý na cosi podobné ze strany ženy.

Když se otáčela k odchodu, dal jí podražením nohy na srozuměnou, že emotivní výlevy nezůstávají bez trestu. I přestože se mu to ve skutečnosti líbilo.

Sáhl po poslední myslitelné možnosti a poslal Rikke sms. Sdělil jí, aby v devět hodin prchla oknem v kuchyni pro případ, že nenajde výmluvu, jak se vypařit mimo zdi chaty.

S těžko potlačovaným úsměvem pak sledoval, jak bere do ruky telefon, zprávu čte a následně bojuje s vlastními cukajícími koutky úst. Připsal jí neexistující plus za nenápadnost. Naťukala po několika vteřinách odpověď, aniž by se prozradila pohledem směrem k němu. Když znovu chytil do ruky mobil, doufal, že si zopakují tu trochu tření těl a výměny tekutin z Minsku.

Co skok z prvního patra rovnou z pokoje, zněla její odpověď.

Nemusel dlouho váhat, co napsat, Proč ne, kočky vždycky dopadnou na všechny čtyři.

Těsně před devátou se Bjørn vykradl ven z chaty. Akera nechal na pokoji, byl zabraný do online hry, se sluchátky na uších. Obešel budovu z opačné strany, než se nacházela terasa a opřel se zády o omšelá prkna. Do úst si vložil dlouhé stéblo trávy a ruce si založil na hrudi.

Doufal, že si Rikke pospíší a přijde včas. Rozhlížel se kolem a na jazyku se mu rozlévala trpká příchuť traviny.

Zničehonic kousek od něj přistála na zemi deka. Ohlédl se přes rameno směrem nahoru a v okně zahlédl pohyb. S úsměvem pozoroval, jak si Rikke dřepící na bobku na parapetu prohlíží místo, kam se chystala doskočit. Nemusela se ani dlouho rozhodovat a už jí mohl přihlížet, jak dopadá do měkké trávy, tlumí doskok pokrčením kolen a nakonec se dotkla země i rukama.

Na všechny čtyři.

Odrazil se od stěny chaty a šel k ní.

,,Dobrý?"

,,Jo," odpověděla mu také polohlasem.

Usmála se a sebrala deku. Na to ani nepomyslel, ale chápal, že si chce v přírodě udělat aspoň trochu pohodlí. Rikke k němu obrátila pohled hnědých očí, v kterých se zračily otazníky. Kývl hlavou směrem k lesu a oba se tudy vydali.

Udělali řídkým lesem sotva pár kroků, ale jemu už se nechtělo čekat. Rychle se rozhlédl kolem dokola a pak několika dlouhými kroky překonal vzdálenost k hnědovlásce. Chytil jí pevně kolem pasu, přičemž málem upadla překvapením a zatáhl ji mezi stromy.

Jakmile pod svýma rukama ucítil její teplé, pevné tělo, zmocnila se ho ještě větší touha. Nechal ji, aby se s chichotáním zapřela o kmen stromu a zezadu se k ní přitiskl. Jednou rukou jí stáhl vlasy stranou a jemně se zakousl do pokožky její šíje.

,,Netlačí tě v kalhotách, čaroději?" zeptala se mezi chichotáním.

,,Tlačí," odpověděl mezi oždibováním jejího krčku.

,,Se ti v nich nějak vzpříčila ta tvoje čarovná hůlka."

,,Chtěla by sis jí na chvíli pujčit?"

Znovu se zachichotala a přikývla. Nechal ji, aby se k němu otočila čelem a když zahlédl, jak jí jiskří v očích, pomalu se naklonil a jemně ji políbil. Rukama putoval po jejích bocích, až se jeho nenechavé prsty pustily na průzkum pod látku trička. Krásně se pod jeho doteky vlnila a jak se jejich polibek prohluboval, uniklo jí z hrdla rajcovní zasténání.

Její drobná ručka na jeho dmoucím se poklopci mu byla víc než příjemná a chtěl vědět hned, jak je na tom ona. Opovážlivě jí rukou vjel pod kalhotky a pátral.

Evidentně nebyla tak nedočkavá jako on a tak ruku stáhl zpátky se slovy, ,,tady bude potřeba trochu podpory."

,,Rozhodně," vydechla tiše.

Nijak se ho to nedotklo, měl chuť se jí trochu věnovat, než zasune. Ohnul se, aby ze země zvedl a následně rozprostřel deku, kterou tam upustila. Pak jí vybídl, aby zaujala místo a naposledy se rozhlédl kolem dokola. Nikde ani živáčka.

Neotálel a pomohl jí stáhnout kalhoty i se spodním prádlem na první dobrou. Chtěla si sundat i ponožky, ale zarazil jí.

,,Nech si je. Zdržuješ."

S chichotáním si lehla a sledovala ho, co se chystá udělat. ,,Sundej si tričko," vychrlila příkaz.

Zarazil se s rukama na jejích kolenou, ale bez ptaní jí poslechl. Jestli se chtěla dívat na jeho nahá ramena a záda mezi svýma nohama, neměl s tím problém. Krátce ji pak pohladil po stehnech a dal jí tlakem na vnitřní stranu kolen najevo, aby nohy roztáhla. Bez otálení uposlechla a tak se sklonil a polibky si propracoval cestičku od jejích lýtek až ke klínu. Všiml si, jak se zachvěla ještě než přitiskl jazyk k nejcitlivějšímu místu. S uspokojením naslouchal, jak hlasitě vydechla a celá se napjala.

Rukama na kolenou jí připomněl, aby nohy držela roztažené a zatímco jí poskytoval potěšení svým jazykem, nechal svoje prsty bloudit po její pokožce. Všiml si už po cestě do lesa, že nemá podprsenku, která by mu zavázela v průzkumu jejího těla. Měla krásně hladkou, jemnou kůži jako hedvábí a pod ní cítil napínající se svaly, jak se celá kroutila a svíjela. Po chvíli ucítil na svých zádech ponožku, která mu po lopatkách kreslila kruhy. Pobaveně smíchy vydechl do jejího mokrého klína, až se celá zachvěla. Nechal ji kreslit a pokračoval v laskání. Zrovna se rozhodla mu vjet rukou do vlasů a nakonec se trochu zvedla, aby mu je rozpustila. Zatínala mu drápky do vlasů a když přidal jazykem na tempu, konečně dosáhla orgasmu. Vlasy v prstech sevřela tak vehementně, až mu skoro vhrkly slzy do očí.

Chytil ji jemně za zápěstí, ,,au, kočko."

,,Jé," zalapala po dechu a povolila sevření, ,,promiň."

Přitáhla si ho k sobě a zatímco ho vroucně líbala, druhou rukou se mu pokoušela stáhnout tepláky. V hrdle mu zabublal smích, jak ho pobavilo její enthusiastické snažení.

,,Už se těšíš na moje kouzla?"

,,Strašně."

Vklouzl do ní tak, jak tam před ním ležela na zádech. První okamžiky si vážně vychutnával, nechal se opájet tím krásným pocitem, když ji naplnil a ona ho uvítala svou horkou vřelostí.

Naslouchal jejímu těžkému dechu a na začátek se v ní pohyboval s uctivou opatrností. Když ho začala žádat o víc, chytil jí nohy za kotníky, přiměl ji nohy natáhnout před jeho torzem těla a vytáhl si ji trochu do klína. Snažila se mu vycházet vstříc a chtěla se rukama někde zapřít. Když se jí to nepovedlo, zaťala mu nehty do stehen.

Vykouzlilo to na jeho tváři úsměv a za odměnu důkladně pohnul pánví. Povedlo se mu trefit tajné místečko, protože se napjala a svírala svaly v klíně čím dál pevněji.

,,Bestie," oslovil ji se zatajeným dechem.

,,Hm."

Pustil jeden její kotník a pleskl ji slabě po stehně.

,,Povol, to skoro bolí."

,,Ah!" zavrtěla boky, aby se pokusila uvolnit. ,,Tak mě pusť!"

Chtěl přirážet sám, věděl, že když ji pustí, chopí se otěží a bude chtít udávat tempo. Ale jeho plán byl, že pomiluje on ji a ne naopak. S počáteční nelibostí ji pustil a k jeho překvapení, setrvala v pozici na zádech, nechala ho klečet mezi svýma nohama a jen se chodidly postavila v úrovni jeho boků, nazdvihla se v bocích, zapřená o ramena a jala se přirážet. On měl tak volné obě ruce a začal jimi bloudit po celém jejím těle. Vyhrnul jí tričko, aby ji mohl hladit po natřásajících se prsou a pevném břiše, až se vrátil k jejímu zadečku a nakonec sjel palcem k fazolce v jejím rozkroku, aby ji potěšil krouživými pohyby.

Sledoval ji zpod přivřených víček, jak se pohybuje ve vlastním rytmu a naslouchal jejímu zrychlenému dechu a tichému sténání. Když ucítil, jak opět začíná napínat svaly v klíně, uvědomil si, že se blíží vyvrcholení a sjel rukou přes její ňadra ke krku, kolem kterého ji s citem chytil, až zamručela a trochu se nadzvedl v kolenou, aby mohl začít přirážet. Konečně na něj pohlédla zastřeným pohledem, ale neprotestovala proti stisku na svém hrdle. Lehce ho chytila za předloktí, ale nežádala, aby ji pustil. Propnula se ještě víc v zádech a nechala ho, aby přirážel, dokud se jí ze zachvěním nezavřela víčka a z bezhlesým zalapáním po dechu dosáhla orgasmu. Bjørn ji přitom pozoroval s lehce pootevřenými ústy. Ještě několikrát do ní vnikl, až i jeho zaplavila vlna rozkoše.

S úlevným, spokojeným zamručením se svalil vedle ní na deku a čelem se opřel o její rameno.

,,Žiješ ještě, ty kouzelníku?" popíchla ho.

,,Jo."

,,Mít výdrž někdy má výhody i nevýhody, viď."

Zvedl hlavu a pohlédl na ni. Výhoda rozhodně byla v tom, že vydrželi oba dlouho.

,,Až budeš příště zase chtít okusit moje kouzla, tak můžeš zvenku zapískat. Jako takový znamení," navrhl a lehnul si na záda vedle ní.

,,Zapískat?"

,,No," kývl, ,,na prsty."

,,Neumím pískat na prsty."

,,Jaktože ne," otočil k ní hlavu.

,,No prostě neumím."

,,Ukaž," vybídl ji a chytil její ruku.

Začal manipulovat s jejími prsty a dva si začal strkat do úst, až se začala hlasitě smát.

,,Jestli mě kousneš...!"

Bjørn jí věnoval pohled znamenající kušuj a ona tedy přihlížela, jak se nadechl, aby zapískal na její prsty, ale namísto toho ji jen poprskal celou ruku. Oba se rozesmáli jako děti.

,,To byl teda trapnej pokus."

,,Jsi špatně spolupracovala."

,,Ne, je to tvoje chyba! Nedal jsi mi správný instrukce."

,,Jsem doufal, v tvojí intuici."

,,Kouzla ti teda moc nejdou."

,,Předtím sis nestěžovala."

,,Myslím kouzla bez hůlky."