Květen

,,Poběž!" zavelela Rikka a uháněla ulicí dál.

Stine na mě počkala a pak jsme ji společně doběhly. Docela rychle mi došlo, že se chystají na nějaké zastrčené místo u řeky, kam není přímo vidět. Skončily jsme v zákoutí na břehu, které kryly stromy a křoví. I přesto jsem byla pěkně nervózní. Co když nás někdo uvidí a práskne?

Holky štěbetaly, jak je pěkné počasí a radovaly se, když zahlédly kachnu placatící se ve vodě kousek od břehu. Sledovala jsem Stine, jak jde blíž a na kachnu kváká, snad aby ji tím přilákala. Nakonec když se zapřela rukama o kolena, lehce předkloněná směrem k vodě na nás vystrkovala zadek a znovu kvákla na opeřence. Nevydržela jsem to a rozesmála se na celý kolo.

Rikke hrabošila z batohu deku, ale když zaslechla můj smích, všeho nechala. Plácla mě po rameni a kývla hlavou směrem k Stine. Pantomimu jsem nikdy moc nechápala, ale hned jsem Rikke napodobila a co nejtišeji se s ní blížila k blondýnce. Rychle jsme ji popadly za ramena.

,,Hodíme jí tam! Pojď, Em. Hodíme jí k rodině do vody!"

Stine spustila jekot, který trhal ušní bubínky. Vydržely jsme a táhly jí za paže směrem k vodě. Rikke byla dokonce tak šikovná, že Stine podrazila nohu, takže jsme ji musely držet, aby neupadla do trávy.

,,Pusťte měěě! Pomoooc!"

,,Neječ, blbko," napomenula ji Rikke a já jen nestačila koukat nad jejím oslovením. ,,Přísahám, že tě tam hodím i bez pomoci!"

Na to jsem byla zvědavá, takže jsem Stine okamžitě pustila a smála jsem se jejich pokračujímu boji. ,,Dík, Em," hlesla ještě Stine, než jí Rikke opětovně sevřela kolem ramena a podrazila nohu.

Trochu se zakymácely a s hlasitým áááh a následným smíchem přepadly do trávy. Vypadaly jako neohrabaná medvíďata, takže jsem se nepokrytě smála a rychle vytáhla telefon, abych jejich nemotornost zvěčnila. Sotva jsem stiskla tlačítko, všimla jsem si, že Rikke otáčí hlavu a kamarádce něco šeptá. Nijak jsem se nad tím nepozastavila, což byla chyba. Vrhly se na mě a během několika vteřin jsem ležela na zádech v trávě já.

,,To není fér! Pusťte mě!" snažila jsem se vyjednávat, ale Rikke mi držela ruce zkroucené a zalehla mě svou vahou, abych jí neutekla.

,,To je za to focení," odvětila se smíchem Stine a zběsile lovila z kapsy telefon.

Jakmile akce byla vyřízená, hnědovláska mi pustila ruce a zhluboka vydechla. ,,Teď je potřeba se posilnit."

S neblahou předtuchou jsem ztěžka polkla a oprašovala si džíny. Ony to fakt myslej vážně, došlo mi. Nahlížela jsem nenápadně Stine pod ruce, když z batohu vytahovala lahev, ale rychle jsem uhla pohledem, aby to nevypadalo, že mě to nějak zvlášť zajímá.

,,Doufám, že máte rády Pinot Noir," zapitvořila se Stine s přehnaným francouzským přízvukem. A následovala s šišláním dál. ,,C'est de bonne qualité, víno na zátku, bez korku. C'est bon!"

Rozesmály jsme se s Rikke, což Stine vzala jako povel k pokračování.

,,Mademoiselle!" podala kamarádce kelímek s nalitým vínem, ,,C'est bon!"

Když nalila druhý kelímek, napřáhla s ním automaticky ruku ke mně. ,,S'il vous plaît!"

,,Ne, nedám si. Děkuju."

,,Prosim?"

Stine se zarazila s kelímkem v ruce a nechápavě se na mě zamračila. Celou dobu jsem se na tenhle moment snažila připravit, ale nebylo mi to nic platné. Rikke konečně odtrhla obličej od telefonu a věnovala nám zmatený pohled.

,,Co je?"

,,Em, nechce pít."

Ani jsem se nezarazila nad tím, jak automaticky Stine moje jméno zkrátila z Emilie na Em. Ne že by mi to vadilo, jen mi tak říkal málokdo. Cítila jsem se trapně, že odmítám něco, co u nich asi bylo normální.

,,Nepiju alkohol."

,,Jako vůbec?" uhodila na mě ihned Rikke.

,,Jen když má někdo narozeniny, tak na přípitek, nebo tak něco."

,,No, to je dobře, dneska má narozeniny moje ruská babuška, musíme si na ní připít."

Zůstaly jsme na ní se Stine na několik vteřin zírat a pak jsme se rozesmály.

,,Dělej, přece mě nechceš urazit tím, že odmítneš můj Pinot Noir. Jsem se s tím táhla až sem."

Zhluboka jsem se nadechla, rukama si protřela obličej a váhala, jestli fakt mám tohle pravidlo porušit. Jenže pak mi došlo, že už jsem porušila jiné svoje pravidlo, které pravilo, že válet se doma o samotě je nejlepší volba. 

Uvědomovala jsem si, že jsme momentálně nebyly v podstatě pod tlakem. Srovnávací testy se sice blížily, ale závody nebyly ani náznakem v dohlednu.

,,Fajn. Ale jenom trochu."

,,Yeeeeeey!" zařvala nadšeně Rikke a kelímek zvedla prudce do vzduchu, až trochu vína vyšplouchlo.

,,Neřvi. Nechci, aby nás tu někdo načapal" krotila ji Stine.

,,Tak na zdraví."

Jen co jsem ochutnala víno, které oproti předpokladům chutnalo lépe, než bych čekala, padl na mě pocit provinění. S Mikaelem jsem se napila jen několikrát k večeři, argumentovala jsem věčně tréninkem a tak se mě většinou ani nesnažil dál přemlouvat. V duchu jsem se zaříkala, že tenhle úlet nějak odčiním, i když jsem neměla tucha jak, a pochyby jsem splachovala malými doušky červeného.

Čím víc se kelímek vyprazdňoval, tím míň jsem si dělala hlavu ohledně jakékoliv kompenzace a smála se vtípkům holek.

,,Děkujeme, francouzští bratři, za toto skvělé víno. Odvděčíme se vám... jindy," poznamenala Rikke a znovu si přihla z kelímku

,,Ne, neodvděčíme," odsekla Stine, ,,můžou být rádi, když jim přenecháme nějaký to místo na pódiu."

,,Na co se upejpat," podpořila kamarádku hnědovláska. ,,Zbytečná skromnost je k ničemu. Ale já měla na mysli odvděčování v naturáliích. Určitě jste už taky slyšely o schopnostech Francouzů..."

Pozorovaly jsme se Stine, jak si Rikke lačně olízla rty kolem dokola a chtivě u toho zavrněla. Nestíhala jsem koukat. Kam jsem se to přimotala? Nebyla jsem zvyklá na vulgární vtípky a i kvůli tomu si mě Mikael dobíral. I různý dirty talk jen tak volnočasově mě vyváděl z míry. Dokonce o mnoho víc, než třeba když vyšel ze sprchy a ručníkem si sušil vlasy namísto, aby si ho obmotal kolem pasu. Nevím jestli to dává smysl, ale nahota je oproti dirty talku naprosto pořádku.

Náš smích musel být slyšet snad až na státovku, která se táhla kousek od nás podél řeky a jejíž hluk se k nám chvílemi donesl. Dolemtaly jsme první kelímek a Stine začala dolévat. Zakroutila jsem hlavou a kelímek nenastavila. Pokusila se mě zpražit přísným pohledem, ale jen jsem se zachechtala, tak kývla na Rikke. Ta ochotně vyskočila z padlého kmenu, na kterém seděla a přešla několika dlouhými kroky ke mně.

,,Ten kelímek, holčičko."

Blábolily jedna přes druhou, až mi Rikke ten kelímek hbitě vyškubla z ruky a Stine dolila. Odevzdaně jsem si povzdechla a moje ďábelské já jim v duchu děkovalo, protože mi to víno vážně zachutnalo.

,,Ještě jsme neskončily s těma Francouzema," podotkla Stine, když se usazovala zpět na své místo.

,,Který z nich vám připadá nejhezčí?" zeptala se Rikke.

Následovalo krátké ticho. Já třeštila oči, protože jsem vůbec netušila, co se ode mě očekává a Stine vypadala zasněně. Zřejmě si v duchu vybavovala všechny mužské tváře francouzské reprezentace. Anebo jiné tělesné části, kdoví.

,,Fabien," hlesla s nepřítomným pohledem následovně. ,,Je tak roztomilej."

,,Jo, má pěknej zadek," přikývla aktivně Rikke a potvrdila tím mojí domněnku. ,,Co myslíš, Em?"

Otevřela jsem pusu, abych odpověděla, ale hned mi došlo, že nevím co říct. Pohledem jsem přelétla mezi holkami a zase ústa zavřela. Jak vlastně vypadaj? Kromě Martina Fourcada jsem si nebyla schopná nikoho přesně vybavit, až tak detailně, že bych mohla říct, jo ten ten vypadá k světu.

,,Myslím, že se chystá říct, že Norové maj ty nejvymakanější zadky."

Šokovaně jsem se zrakem opřela do Rikke a znovu mi spadla brada. Uf, co na tohle říct? Mikael měl fakt vypracovaný pozadí. Jedna z výhod našeho sportu jsou tenoučký kombinézy. Samozřejmě to může být i nevýhoda, ale z pohledu očumování jedinců opačného pohlaví, obzvlášť vlastního partnera, je to definitivně pozitivní věc. Zadrhl se mi dech, až jsem ztěžka polkla, a kdyby mě Stine nevytrhla z myšlenek, které se začínaly ubírat naprosto nežádaným směrem, asi bych se během zlomku vteřiny rozbrečela. Měla bych na to zapomenout, už mi nepřísluší ani mu očumovat zadek.

,,Em, musíš si nutně vygooglit Fabiena. Je fakt dobrej."

,,Jo?" pípla jsem smutně a nějaký francouzský hýžďový sval mi byl upřímně někde.

,,Kouká, jak kdyby ještě chlapskej zadek nikdy neobdivovala," rozesmála se Rikke a upozornila svou blonďatou kamarádku na mou zdrženlivost ohledně mužských pozadí. ,,Sti, musíme jí nutně zapojit do našich zálib. Jsem si jistá, že si to zamiluje."

,,Tak určitě. Jsi připravená, Em?"

S divokým mrkáním jsem přemýšlela, jak odpovědět, ,,připravená na co?"

,,No přece na zábavu," zazubila se Stine. ,,Dáme si kolečko nebo dvě hry na pravdu."

,,Já nevím," zareagovala jsem sotva slyšitelně a ačkoliv jsem se díky vínu cítila čím dál tím uvolněnější, bála jsem se, s čím se na mě vytasí. Zdálo se, že mě neslyšely.

,,Začnu já," přihlásila se dobrovolně Rikke. ,,Jedna z vás mi může položit otázku."

,,Fajn!" těšila se Stine a po krátkém přemýšlení, během kterého mě nenapadlo ani ň, z ní vypadala první otázka. ,,Kterýmu svýmu ex-milenci by jsi ještě dala šanci."

Málem mi opět vypadly oči z důlků. Kam jsem se to dostala? Copak je netrápí, že se vlastně neznáme? To se nějak předhánějí ve znalostech ohledně chlapů? Budou se na podobný blbosti vyptávat i mě? Jenže než se můj myšlenkový pochod dobral závěru, uslyšela jsem Rikkin hlas.

,,Asi bych brala Bjørna."

,,Kecáš!"

,,Nekecam. Proč bych si vymýšlela?!"

,,Nespala jsi s ním."

,,Ale jo."

,,Nevěřím! Nevěřila jsem ti to předtím a nevěřím ani teď."

Na moment jsem se cítila mimo mísu. Už jsem si říkala, že nemuším chápat všechno. Jenže pak mi můj mozek přihrál informaci, že jeden Bjørn je přímo v mužské reprezentaci IBU.

,,Myslíte toho Bjørna?"

Obě se ke mně otočily s pootevřenými ústy, protože se právě chystaly něco říct.

,,Kterýho myslíš?"

,,No... Gjertsena? Z mužskýho týmu."

Oběma se ústa roztáhla do širokého úsměvu, jakoby byly spokojené s mým postřehem a s tím kudy se konverzace ubírá.

,,Přesně toho máme na mysli, zlato."

Trochu mi vyskočilo obočí nad tím oslovením. 

Můj lehce ovíněný mozek mi přihrál myšlenku, že pokud Rikke tvrdí, že spala s Bjørnem, který podle mého hrubého odhadu musel být stejně starý jako ona, tak přesně ten samý kluk závodil v mužské části našeho druholigového týmu. Huch. To znamenalo, že pokud spolu něco měli, tak se stále potkávají. Přesně jako... zakázala jsem si na to myslet.

,,To fakt?" vyklouzlo mi.

,,Fakt."

,,Kecá!"

Zmateně jsem mezi nimi kmitala očima.

,,Sti mi to nevěří. Ale když jsme byli v Minsku, tak jsme spolu spali."

,,A proč ti nevěří?"

,,Protože tam nebyla."

,,Myslíš jako..."

Rikke se z plna hrdla rozesmála, ,,víš co, teoreticky nemáš nárok na otázky, protože nejsi na řadě. Ale protože seš zelenáč, tak ti to vysvětlím."

Nepohodlně jsem si přesedla na polenu, na kterém jsem seděla. Nechtěla jsem, aby mě nazývala zelenáčem. Jenže mi bylo jasný, že přesně tím jsem teď byla. Nevyznala jsem se ve vztazích, které mezi sebou chovali a které neměly nic společného s tím jediným, co mě zajímalo, totiž se sportem jako takovým.

,,Sti nebyla na evropským mistráku v Minsku a proto mi to nevěří. Bjørn je náš kámoš. Vlastně si s ním jinak obě dvě dobře rozumíme. Jenže... tam na konci světa v Bělorusku... co chceš dělat, když zrovna nesoutěžíš? No, a tak se to tak nějak stalo..."

Co na to říct? Byla jsem úplně mimo mísu a nestíhala. Rozhodla jsem se, že protáhnutý uznalý obličej a pokývání hlavou by mělo stačit. Mluvila o tom, jakoby se nechumelilo a tak mě napadlo, že patří k holkám, pro které střídání kluků a náhodný sex je na denním pořádku. Nevadilo mi to. Ať si dělá, co chce, dokud mi nenutí, abych se chovala stejně.

,,Bjørn se jenom smál, když jsem se ho na to zeptala," nadhodila Stine.

,,Mlčení znamená souhlas?" nadhodila Rikke.

Nebylo mi jasné, jestli Stine žárlí nebo jestli jí přijde neuvěřitelné, že by hezká holka jako Rikke mohla vlézt pod peřinu s kamarádem. Snažila jsem se vybavit si Bjørnovu tvář, ale nějak mi to nešlo. Raději jsem se napila vína.

,,Je dobrý, viď," mrkla na mě Rikke a taky si přihla z kelímku.

Usadil se mi na tváři přiblbý úsměv a došlo mi, že víno funguje.

,,A teď Sti... jsi na řadě."

,,Jo jo. Perte to do mě. Nebojím se."

,,Fajn."

,,Mě nic nenapadá," přiznala jsem, ale ve skutečnosti jsem si jen netroufala zeptat se na nic osobního. Přeci jen jsme se znaly krátce a nechtěla jsem, aby mi to vrátila, až budu na řadě.

,,Já vím!" vykřikla Rikke nadšeně a zubila se na nás vítězně. ,,Jmenuj nejvíc sexy chlapa z norský IBU."

Ztěžka jsem polkla a před očima jsem viděla obraz vlastního favorita. V mojí představě se usmíval od ucha uchu, s očima zúženýma do úzkých štěrbin, až vypadal jako blonďatý číňánek. Naštěstí mě opět ze sna vytrhla Stine svým hlasem.

,,To není fér. Nebudu odpovídat."

Zvědavě jsem na ni pohlédla. Určitě nechtěla odpovědět, protože to byl někdo, kdo se jí tajně už dlouho líbil. Nedivila jsem se, že to nechce ventilovat, aby si z ní pak Rikke neustále utahovala. No, na druhou stranu se zdály jako best friends.

,,Ha! Úkol!"

,,No jooo. Klasika."

,,Jaký úkol?" zajímalo mě.

,,No, když se rozhodneš, že nepovíš pravdu, tak musíš splnit úkol."

,,Aha... A kdo vymyslí ten úkol?"

,,My dvě, když Sti neodpověděla. Logiš."

,,Já nevím... ať se třeba sklouzne po břiše po trávě."

Rozesmála jsem se vlastní představě, jak se Stine pokouší sklouznout po břiše po trávě. Rikke se zachechtala, ale souhlasila.

,,Proč ne. Ale je zvyklá na tvrdší úděl."

,,Cože?"

,,Noo, to my takhle hrajem častejš."

,,Hajzlové. Vždycky to odnesu já," stěžovala si Stine, ale zvedla se ze svého místa na dece.

,,Protože odmítáš odpovídat."

Začaly jsme Stine hlasitě povzbuzovat a z našich míst sledovaly, jak s sebou po několika krocích plácla na břicho. Moc se nesklouzla, ale jak tam tak ležela rozplácnutá, účel to splnilo. Smály jsme se na celé kolo.

Sotva mě smích přešel, když se blondýnka vrátila na svoje místo a mně ani nedošlo, že jsem na řadě. Obě na mě obrátily zvědavé pohledy.

,,Em."

,,Hm?"

,,Hihi, jsi na řadě."

,,Supr," úsměv mi opadl.

,,Řekni, kdybys mohla s někým na rande, s kýmkoliv... herec, zpěvák... kdo by to byl?" zeptala se Rikke a vyměnily si se Stine zvídavý pohled.

Polkla jsem sliny s příchutí pinot noir a přemýšlela, kudy z tohohle ven. Před očima mi neproběhly obrázky nejvíc sexy herců, ani pěvců, po kterých vzdychala moje sestra Lil. Mně na mysli vytanul, jako ten večer už po xté, opět ten samý obličej. Ten důvěrně známý. S rozcuchanými blond vlasy. Viděla jsem i jeho vypracovanou hruď, ruce s dlouhými prsty, které se mně dotýkaly téměř s úctou a kdyby se obě nedočkavě nezachichovaly, čím mě vytrhly z myšlenek, asi bych si vybavila i jeho hlas, formující moje jméno.

,,Beru úkol."

,,Cooo?" zahučela zklamaně Rikke.

,,To né," vyjekla Stine. ,,Nějakej Ryan Gosling nebo Henry Cavill? Co?"

,,Žádnej superman nebude. Úkol," zopakovala jsem odhodlaně.

,,Fajn! Něco pro tebe mám. Jsi taková spořádaná, až se mi z toho dělá špatně," podotkla Rikke a než vyslovila úkol, dopřála si lok vína. ,,Počkáš, až někdo půjde po tý pěšině za křovím a pak co nejvíc nahlas zakřičíš hovno."

,,To si děláš srandu."

,,Ne," usmála se spokojeně.

,,To je taková klasika," přitakala kamarádce Stine.

Nahlas jsem si povzdechla a litovala, že jsem se k tomuhle sezení nechala přemluvit. Co když po té pěšině bude procházet někdo, kdo mě pozná? Málem jsem začala vyšilovat, ale pak mi došlo, že v Lillehammeru bydlí dvacet sedm tisíc lidí a já z nich skoro nikoho neznám.

Jako řešení jsem k Stine natáhla ruku s kelímkem, abych jí bezhlesně naznačila, že na tohle se musím posilnit.

,,Takhle se mi líbíš!" pokynula mi pohárkem Rikke a vyprázdnila ho.

Stine na mě povzbudivě mrkla, ale já jen potřásla hlavou a dopřála si mohutný lok červeného. Pak jsem se vplížila ke křoví a hledala kudy vede ta cesta, po které jsme přišly.

,,Nikdo tam není."

,,No tak musíš chvíli počkat, to je jasný. Ale většinou je to tu jak na náměstí v Oslu, takže neboj, on se rychle někdo objeví," ujistila mě Rikke pobaveně.

,,Už jsi tam dala ten obrázek?" zeptala se polohlasem blondýnka a já jen nakrčila obočí. Obě dvě teď seděly za mými zády. Netušila jsem o čem mluví.

,,Jojo. Přidala jsem, označila jsem."

,,Super!" výskla Stine a obě se zachichotaly.

,,O co jde?" zeptala jsem se zvídavě. Něco mi říkalo, že bych to měla vědět.

,,Ale nic."

Hm. První rádoby tajemství, o kterým si teď přede mnou budou šuškat. Super. To nesnáším. Už jsem se chtěla zabývat dalšími myšlenkami, jak je lepší se nesdružovat, když jsem zaznamenala pohyb.

,,Někdo jde!"

,,Tak hop," povzbudila mě Rikke.

,,Já..." výmluva se mi zadrhla v krku. Přece tu nemůžu vyřvávat? To je strašně trapný.

,,Dělej, nebuď máslo!"

Zhluboka jsem se nadechla a na moment stiskla rty do úzké linky. Emilie, nebuď máslo, to dáš.

,,Hovno," jekla jsem o trochu víc nahlas a myslela, že to stačí.

,,Si děláš prdel? To jsem sotva slyšela já," strhala můj výkon Rikke a vyskočila na nohy. Přiskočila ke mně, až mě málem porazila do křoví a z plna hrdla zařvala.

,,Hovnooo!"

Myslela jsem, že mi praskly ušní bubínky. Slyšela jsem však za zády Stinin smích, takže tomu tak nebylo. Přikryla jsem si ústa rukou a dusila smích. Nemohla jsem uvěřit, že tohle má být výkvět norské biatlonové reprezentace. 

Ale pak mi v hlavě vyvstaly vzpomínky na Emila Svendsena, bratry Bø a bratry Fourcadovy, kteří vyhráli všechno od mistrovství po Olympiádu a moc slušně se teda nechovali. Třeba jejich poskakování se staženýma kalhotama podél trati nebylo moc příkladné. Má tohle být cesta k úspěchu?

,,Jsi šílená," hlesla jsem, aby to slyšela jen ona.

,,Máš u mě malý mínus. Protože jsem ten úkol vyřešila za tebe."

Usadily jsme se na svá místa a trochu v rauši jsem na holky pohlédla. Zkoumala jsem, jak se uvolněně smějí. Kdybych měla na minuty spočítat, jak dlouho se za dnešní večer smály, k jakému číslu bych asi došla? Něco mi napovídalo, že by to číslo bylo vyšší, než jakého já dosáhnu za týden.

Nevědomky jsem si začala ohlodávat nehet na palci u ruky. Moje myšlenky zase utekly někam jinam a já nevnímala, o čem se Stine s Rikke baví. Víc mě zaměstnávala otázka, jestli měl Mikael opět pravdu? Bylo tou správnou cestou k cíli držet se trenérových slov doslovně, nesnažit se porušovat zadání a nepřesahovat objemy, ale naopak se umět ve volném čase odvázat?

Vyškubla jsem palec z pusy a nahradila ho kelímkem s vínem. Napila jsem se rychleji, než mi nitro stihl zaplavit dobře známý pocit provinilosti, že můj trapný výstup, kterému jsem říkala rozchod, byl naprosto ostudný a neopodstatněný.

Zahlédla jsem, jak Stine, sedící na padlém kmeni vedle Rikke, ji šťouchla loktem.

,,Měly bysme jít. Je devět."

,,Už je devět?" vyděsila jsem se a vyskočila na nohy.

,,Nešil."

Pohlédla jsem na Rikke, která si jen uvolněně upila vína a věnovala mi malý úsměv. Stále jsem si nebyla jistá, jak moc upřímná je. Její neurvalé chování mě mátlo.

,,Vždyť už jdem. Ale nejdřív to snad dopijem."

Nechtěla jsem působit otravně, tak jsem si zase dřepla zpátky na polínko a při nejbližší příležitosti vyprázdnila kelímek, abych dala najevo, že já jsem ready to go. Pravou nohu jsem měla přehozenou přes levou a pohupovala jsem jí vzduchem.

,,Uf, Emilie, jestli s tím nepřestaneš, přísahám, že..."

,,Že co?" utla jsem jí nervle. Pak mi došlo, že až zbytečně ostře. ,,Promiň."

,,Radši koukni tady na tohle," odbočila od tématu Stine a podávala mi svůj mobil.

Trochu jsem se zašklebila, čekala jsem, že mi chce ukázat nějaké vtipné video nebo něco čeho se leknu. Jakmile jsem však zaostřila na display, zjistila jsem, že na instagram dala fotku mě, jak ležím na zádech v trávě a Rikke na mě vítězoslavně sedí. Nejdřív jsem jen bez dutání čučela, pak shlédla na počet liků, jejichž počet mě moc nezajímal. Popis obrázku zněl Atestace nové týmové posily a následně mě můj zrak padl na komentáře.

MikaelHalvorsen přijata ✔️

Zůstala jsem na Stinin telefon bezhlesně zírat. On tuhle trapnou fotku viděl? Co tím komentářem chce Mikael jako říct? Napadlo mě, že ho možná překvapilo, jak se suchar jako já dokáže bavit s kolegyněmi z týmu.

Neměla jsem však čas se touhle myšlenkou dál zabývat. Holky na mě civěly a čekaly na moji reakci. A mně v tu chvíli došlo, že tu fotku vidělo ještě tisíc jiných lidí. Cítila jsem, jak mě v hrudi polechtal záchvěv zlosti.

,,To si děláte srandu?" zeptala jsem se a sama slyšela podráždění ve svém hlase.

,,Ne," odpověděla s úsměvem Rikke, jakoby můj tón vůbec nezaregistrovala.

,,Jasně, že děláme. Vždyť je to vtipný."

,,Stine, možná pro tebe, tobě se nesmějou."

,,Bože... Emilie, tobě se taky nikdo nesměje. Je to jenom fotka, kde se smějeme. Neděje se ti tam nic strašnýho, tak o co jde?" nechápala Rikke a konečně dopila víno.

,,Já nikam takovýhle fotky nedávám. Nikomu do toho nic není, co dělám ve volným čase."

,,Zlato," oslovila mě Stine, aby si získala mojí pozornost. ,,Měla bys s tím začít. Čím víc sledujících budeš mít, tím spíš získáš zájem sponzorů. Social media nezastavíš a v Norsku tohle jede. Vyndej telefon a podívej se, kolik máš nových sledujících po tý jedný jediný hloupý fotce."

Zírala jsem na ni s nelibostí přimhouřenýma očima a zaťatou čelistí. Moc jsem se nad tím nezamýšlela, protože tohle šlo trochu mimo mě, stejně jako spousta jiných věcí. Bohužel, ale asi měla pravdu.

,,Tak se podívej!"

Protočila jsem napruženě oči a vylovila telefon z kapsy. Jen co jsem odemkla obrazovku, vybaflo na mě spousta upozornění z instagramu. Od oznámení o sledování, přes označení na fotce až po soukromý zprávy. Odfrkla jsem si a telefon zase schovala.

,,Fajn, možná máš pravdu. Ale mohla jsi něco říct a né to tam prostě dát."

,,Je to hezká fotka."

Ohrnula jsem nesouhlasně horní ret. S rozčepýřenými vlasy, ležící na zemi. Jo, fakt nádhera.

,,Nebuď taková. Lidem se tohle líbí. Trošku blbin z našeho soukromí."

,,Správně, teď jsi to sama řekla, Sti, z našeho soukromí. Nic jim do toho není."

,,Ta fotka má nulovou výpovědní hodnotu o tom, co skutečně děláme nebo jak žijeme. Měla by sis rychle zvyknout a být sdílnější kvůli fanouškům," oznámila mi Rikke a konečně se zvedla k odchodu.

,,Fajn. Necháme toho být," zvedla jsem obě ruce do vzduchu a taky rychle vyskočila na nohy.

,,Ok. Příště se tě předem zeptám, dobře?"

,,Jo. Díky."

Kráčely jsme směrem k našemu domu, nepřemýšlela jsem nad tím. Bylo ještě světlo, na konci května u nás slunce zapadá až po desáté hodině. Nejdřív mě ani nenapadlo, že nevím, kde holky bydlí.

,,Máte to domu daleko?"

,,No, obě bydlíme na sever odtud."

,,Pěšky asi dvacet minut," dodala Rikke.

,,Uh?! Už teď je skoro půl desátý, než dojdete domů..."

,,To nevadí, jednou to přežijeme," usmála se Stine.

,,Odvezu vás."

,,Co? To ne, vždyť jsme měly to víno."

,,Autem je to pět minut."

,,Ne, Emilie, to je dobrý."

,,Stejně tu nechytaj. Copak vás už v Lillehammeru někdy kontrolovali?" mykla jsem hrdinsky rameny a mířila ke svýmu Volvu.