AKER 📍

Oznámení, že se mnou počítají na mistrovství Evropy v Otepaeae v Estonsku, přišlo dost na poslední chvíli. Přesně tak, jak je v norském týmu zvykem. Vždycky nás nechávají do posledních závodů v nejistotě. Akere, počítáme s tebou. Nejhezčí slova, jaká jsem, kdy slyšel.

Má to udržet naši motivaci a snahu při plné síle. A funguje to, protože jistou účast mají vždy jen ti, co stojí nejvýše na žebříčku hodnocení. Na Evropě se rychle může stát, že místo na startu získá obzvláště silný junior a najednou se díváte, jak vám ujíždí autobus.

Ve chvíli, kdy Bjørna poslali do světového poháru, tak mě na velmi kratičký moment napadlo, že by mohlo být snazší dotáhnout se na špici druholigového poháru, tedy na Larse. Je to samozřejmě nesmysl, protože Lars narozdíl ode mě i ostatních oplývá zkušenostmi a železně pevnou stabilitou výsledků.

Bjørn tedy nechyběl jen jako týmově interní konkurent. Chyběl mi především jako spolubydlíci, protože když se se vší slávou téměř bez rozloučení zdejchnul, trvalo to sotva pár dní a já na pokoj dostal náhradu.

S Henrikem se do mého života vrátilo ve větší míře všudypřítomné přetvařování. Nemohl jsem se mu otevřeně přiznat, aniž bych si byl jistý, že mu můžu věřit.

Během prvních dní jsem nejednou vzpomínal na začátky s Bjørnem. Ten se promenádoval v kdejakou denní hodinu nahý a mě to nutilo obracet zrak k zemi nebo studovat strukturu zdiva. Až do chvíle, kdy jsem se prořekl. Mylně jsem se domníval, že jsem v pokoji sám. Vedl jsem otevřený hovor s kamarádem a vůbec si nevšiml, že ten vlasatý maník vešel do pokoje. Zrovna jsme rozebírali někoho z naší homosexuální komunity a diskutovali jeho nepatřičné chování, když jsem na sobě ucítil pohled. Bjørn mě z druhé strany místnosti propaloval pohledem s rukama založenýma na hrudi a opíral se ramenem o zeď u dveří.

Dech se mi zadrhl a následně jsem se úsečně rozloučil s kamarádem, abych se věnoval konfrontaci. Čekal jsem, že něco řekne. A on zase čekal, že něco řeknu já.

Ticho jsem byl nucen narušit já, protože Bjørn jen bezhlesně zíral.

,,Vůbec jsem si nevšiml, žes přišel," zajíkl jsem se.

Následovalo opět věčnost trvající ticho. Bjørn mi civěl do očí a když na zlomek vteřiny sjel očima na můj notebook, zvládl jsem na sucho polknout, aby do mě znovu opřel pohled.

,,Tak ty seš -"

Zatnul jsem zuby a čekal jedno z nejhorších hanlivých označení. Bjørn mluvil pořád sprostě. Jenže bukvice, buzna ani teplouš z jeho úst nevyšlo. Prostě to k mému překvapení nevyslovil.

,,Jsem gay," vytlačil jsem ze sebe hlasem, který jsem sám nepoznával.

Stále jsem čekal, že začne zvolávat nesmysly jako s teploušem já na pokoji nebudu nebo něco podobného. On ale dál civěl a zřejmě se to snažil jen pochopit. Anebo uvažoval, proč si toho nevšiml dřív.

,,Hm," zabručel a to bylo všechno.

Moje panika nabírala na síle. Otočí se na patě a půjde to rozhlásit všem? On takový heterosexuální macho bude mít určitě nekompromisní přístup k jakékoliv jiné orientaci, myslel jsem si.

A on se prostě otočil a šel ke svojí posteli.

,,Slib, že si to necháš pro sebe," kníknul jsem přiškrceným hlasem, protože na tom mi záleželo ze všeho nejvíc, i kdyby sdílení pokoje s ním mělo přerůst v noční můru.

Bjørn se zamračil. ,,Vypadam snad jakože se chystam rozeběhnout za ostatníma a povědět jim o tom?"

,,To ne, ale prosim tě, neříkej to nikomu. Prosím."

On se zase zaksichtil, bůví co ho napadlo.

,,To nebude problém, když se nebudeš přibližovat k mýmu zadku. Ten zůstane panenskej, kapiš?" ukázal na mě výhružně prstem, ale mě došlo, že si ze mě ten vůl utahuje.

,,Blbečku. Nejsi můj typ," vrátil jsem mu to.

,,Co to má společnýho s typem?"

,,Eh, no přece všechno."

Ač by se to zdálo neuvěřitelné, došlo mi, že zabředáme do tématu, o kterém se málomluvný Bjørn je ochotný bavit.

,,Máš v tom trochu zmatek, i když sis svojí nepochopitelnou orientaci nevybral. Což samo o sobě je dost politováníhodný."

,,Co to plácáš?" otočený k němu čelem na židli u stolu, pokusil jsem se chytit nit, protože jsem nedokázal sledovat, kterou nit vlákna mám sledovat.

,,Že náhlý vzrušení, whooop," naznačil Bjørn, paží ohnutou v lokti a s pěstí sbalenou v pěst, nenadálou erekci, ,,nemusí nutně být závislý od toho, jestli je někdo tvůj typ."

Nesouhlasně jsem si odfrkl. ,,Nelezu po každým chlapovi, takže myslím, že se mýlíš."

Můj výrok Bjørnovi opět přišel roztomilý, protože se šalamounsky usmál a v očích mu tančily pobavené jiskřičky.

,,Zase vedle jak ta jedle. Nemusíš lézt po každým. Chci říct, že i když jsem přesvědčenej, že jsem totálně na brunetky, tak neni vyloučený, že mě šíleně rozpálí blondýnka... ať už s tělem bohyně nebo baculka."

Na závěr mi věnoval významný pohled. Myslel jsem si, že jsem pochopil, co mi říká. Vzrušit ho dovede všechno. Chlípník. S povytaženým obočím jsem z povinnosti kývl.

,,Za tvoje mlčení slibuju, že se nebudu přibližovat k tvýmu anusu, i když se zdá, že i po několika měsících sdílení pokoje, jsi přesvedčený o tom, že by se mi znenadání tvůj zadek mohl zalíbit."

,,Jen bacha, abys neslíbil něco, co nezvládneš dodržet."

Vůbec jsem se nestíhal divit, že odhalení mojí sexuální orientace vzal tak v pohodě a ještě vtipkoval. Po jeho počátečním mlčení jsem očekával spíš nervydrásající konfrontaci nebo scénu.

,,Neboj. Nejsi až takovej krasavec, jak si myslíš," prohlásil jsem nahlas zatvrzele a následně naslouchal Bjørnovu hurónskému smíchu. Pro sebe jsem tiše broukl přiznání, ,,ale od krku dolu je na co koukat."

Od té doby kdykoliv se vrátil do pokoje z koupelny, jak ho bůh stvořil, vrhal po mě varovný pohled přimhouřených očí. Já dělal, že neexistuji a koukal jinam. Jakmile se však otočil zády, kradmému pohledu z mojí strany se nevyhnul.

Utvrdil jsem se, že měl pravdu. Nesešlo na tom, jaký typ kluků se mi dosud líbil. Co se jeho týkalo, dal bych si říct. Nepřiznal bych to ale ani za nic.

S Henrikem to byla jiná otrava. Nevýhoda spolubydlícího, jehož věk začíná trojkou, totiž značí, že dotyčný už je vyklidněný, životními zkušenostmi ošlehaný a tedy že je s ním pěkná nuda.

Trochu lépe jsem tak pochopil to, co mi ve slabší chvilce vyprávěl Bjørn o své první sezóně mezi dospělými, kdy vyfasoval postel v pokoji nejstaršího a zároveň nejsilnějšího člena týmu. Trávil údajně na pokoji nemnoho času, protože nedokázali nalézt společnou řeč. Netvrdím, že to byla nutně jen vina staršího. Bjørn je těžko odhadnutelný, nevycválaný a náladový. Někdy působí klidně, téměř jakoby byl po smrti a jindy si zpívá, opruzuje a leze jednomu na nervy, že by vraždil. Nesnášel jsem ho a jindy na něj zase nedal dopustit.

Přirostl mi k srdci. A proto jsem si oblíbil i tu malou, zmatenou, krátkonohou blondýnku, o které jsem nejdřív stejně jako všichni ostatní myslel, že s Halvorsenem, tvoří nerozlučný pár. Chvíli mi trvalo si všimnout, že Emilie Bjørn věnuje víc pozornosti, než ostatním a taky víc než si sám uvědomoval. Že se jim k sobě podařilo najít cestu mi pak udělalo radost hlavně kvůli němu. Dívat se totiž na jeho kyselý výraz mě přestávalo bavit.

,,Emilie!" oslovím ji hlasitě, jen co ji spatřím přicházet do společenské místnosti v chatě, kterou náš tým obývá na konci světa v Estonsku.

,,Akere!"

Pevně ji obejmu a šeptám. ,,Rád tě vidím! Jak se má ten neřád?"

,,Neřád?" opakuje váhavě, když se odtahuje.

,,No kdo asi," syknu.

,,Aha! Bjørn?" odpoví normálním tónem a zasměje se, až chrochtne, ,,neřád! Dobrý, ale je to s nim... však víš."

,,Nevím," přejdu také do normálního tónu a předpokládám, že poměr mezi nimi už není tajemstvím. ,,Budeš mi muset vyprávět."

Přihlížím, jak se k Emilie hrnou ječící holky a vím, že jsem ji ztratil. Omluvně protáhne obličej.

,,To je dost, že nám tě půjčili," dodám ještě a oba se usmějeme.

Vrátím se opět do místa v křesle, napravo od sedačky, v které se momentálně nachazí jen jedna další osoba. Sledujeme Zaklínače, protože se nám povedlo na moderní padesátipěti palcové televizi připojit na Netflix. Zadek Henryho Cavilla v kožených gatích mi přijde skutečně imponující, ale dívka vedle mě upírá pozornost jinam.

,,Ech..." zavrtí Frida hlavou.

,,Copak máš na srdíčku?" zeptám se jí ironicky. Ona to ale nepozná.

,,Sotva se vrátí a on si z ní skoro dřepne na zadek," kývne hlavou k Mikaelovi, vítajícího Emilie. Následuju jejímu příkladu a stočím pohled stejným směrem.

Neudivuje mě, že holky zrovna na Halvorsena skoro stojí frontu. Taky bych si dal říct. On je jasná desítka. Úsměv nemizící z tváře, odrážející se i v jeho hlubokém hlase. Chytrý, pěkný, vysoký a ramenatý. Velké ruce... Ne, musím se opravit. On je jedenáctka.

Jenže Frida se udivuje spíš tomu, že ačkoliv se Halvorsen s malou roztomilou blondýnkou, nesahající mu snad ani po ramena, sám rozešel, kdykoliv se potkají, stále si rozumí. Je to spíš obdivuhodné, ale z pohledu Fridy zcela nevyžádané.

Nepodaří se mi potlačit úšklebek, jako bych právě olízl citron. ,,Já se mu nedivím."

Přihlížím jak se na sebe ti dva usmívají a z krátkého small talku je opět vytrhnou Stine s Rikke, které si nárokují malou blondýnku jen pro sebe. Hned na to musím vydržet Fridin spalující pohled.

,,Tak ty taky?"

Zřejmě předpokládá, že i já na Karlsenové něco vidím. Frida patří k těm, co moje malé pikantní tajemství ještě nezná. A tak to klidně může nějakou dobu zůstat.

,,Jen říkám, že to chápu," pokusím se to zahrát do autu, ale u Fridy podle jejího výrazu ihned ztrácím na bodech sympatií. Pokračuji. ,,Je roztomilá, hezká, úspěšná. A úspěch je sexy."

,,Měl by ses poslouchat, co plácáš," zavrčí. Asi si je vědomá, že aktuálně se jí osobně netýká ani jedno z těch přídavných jmen.

,,Jen se ti nelíbí pravda," neodpustím si poslední rýpnutí, čímž už jí nestojím ani za pohled a vysloužím si jen zakroucení hlavy. Obrátím raději pozornost zpět ke Geraltovi, který právě několika týpkům nakopává zadek.

Na týmové poradě se dozvíme předběžný plán pro supersprinty. Ten formát závodu mi absolutně nesedí, takže předem nečekám zázraky a jsem rád za postup do finále, kde se opětovně ničeho nedočkám. Stejně tak nikdo z Norského týmu, včetně žen. Bereme to jako možnost osahat si trať a podmínky. Je totiž překvapivě teplo a sníh je s každou další hodinou rozčvachtanější.

Další den jsou na programu štafety párů a mixované štafety. Nepošteští se mi, abych se tam kvalifikoval, ale jdu u trati povzbudit tým. Málem mě klepne pepka, když si uvědomím, že Emilie s Larsem běží pro zlato.

Průjezd cílem je na Larsovi, i přes celkových pět chyb, kterých se dopustili, běží s náskokem. Když klouže na lyžích cílovou rovinkou, mává publiku a pak vjede rovnou do náručí malé blondýnky v tlusté péřové bundě v norských barvách.

Beru do ruky telefon a vytáčím. Trvá to věčnost, ale i tak se dočkám.

,,Akere?"

,,Nazdar ty bastarde, koukáš?"

Vteřina ticha a hrdelní uchechtnutí. ,,To teda koukám."

,,Byla skvělá,co?"

,,To teda kurva byla."

,,Škoda, že tu nejsi."

,,Neser mě, ty vole. Víš, že s tím nic nezmůžu."

,,Jo," uchechtnu se.

,,vyřiď jí ode mě gratulaci."

,,Moc rád, kámo."

,,A dej jí ode mě pusu," plácne ještě Bjørn se smíchem v hlase.

,,Ses asi posral, ty vole. Čau!"

,,Hehe, čau."

Zlatou medaili ze štafet párů nedokážou ostatní tak úplně napodobit. Frida, Tuva, Mikael a Henrik si dojedou pro bronz. Příliš střeleckých chyb a hluboký sníh se jim staly přílišnou překážkou.

Zbytek týmu však z týmových kovů také čerpá motivaci. Po jednom dni volna následují sprinty.

S hlubokým rozbředlým sněhem se trápíme všichni. Někteří, a zdá se že hlavně ti s muší vahou, o něco méně. Emilie si překvapivě suverénně doběhne pro vítězství. Přímo za sebou nechá i Švédku Ingelu, svou dlouhodobou sokyni. Ještě nikdy jsem Emilie neviděl takhle běžet.

Místo bolesti a fyzického utrpení, se v její tváři odrážela bojovnost. Dýchala s otevřenými ústy, horní ret ohrnutý, odhalující bělostné zuby. Nepřijela, aby se zúčastnila. Přijela si pro medaili a zdálo se, že je pro to ochotná na trati nechat všechno. Běžela s takovým nasazením, až jsem se bál, že do cíle nedoběhne. Svalila se hned za cílovou čarou na bok.

Její nasazení působilo silným dojmem. Pokusil jsem se ji ve sprintu mužů napodobit, ale nepřesná střelba mě nepustila dál než do druhé desítky.

Večer slavíme. Henrik vyhrál mezi muži, Emilie mezi ženami. Sedím vedle ní v ohněm rozpálené místnosti. Všichni máme teplem zčervenalé tváře a na nich široké úsměvy.

Emiliin telefon se rozezní všem dobře známou znělkou. Nedočkavě koukne na jméno volajícího, aby následně poněkud nervózně zkontrolovala svoji nejbližší společnost. Ve skutečnosti se ujišťuje, že nikdo nesedí nepřístojně blízko a uvažuje, jestli riskovat videohovor. Nemůže si být jistá, zda Bjørn udrží jazyk na uzdě.

,,Volaný účastník není dostupný. Opakujte volání později anebo zanechte hlasovou zprávu," promluví.

Nakloním se těsně k ní,aniž bych se jí dotkl. Má telefon tak nahlas, že slyším všechno. Bjørn se zachechtá její hlášce, při které měla Emilie smích vepsaný v hlase.

,,Vyřiďte mistryni Evropy, že až jí potkám, tak ji ošukám, až omdlí."

Emilie se neovladatelně rozesměje a chvíli to trvá, než je znovu schopná mluvit. I já si zakryju svůj smích a úsměv dlaní.

,,Velmi originální gratulace. Děkuji."

,,Hehe, jak jinak. Nemůžeš mluvit?"

,,Moc ne."

,,Mistryni Evropy jsem ještě nešukal. Těším se, až zjistím, jaký to je?"

,,Bjørne."

,,Co je? Tady vedle mě sedí jen Sturla. Nemáme před sebou moc tajnosti."

,,Vole! Nemůžeš přestat?"

,,Ne. Přemýšlím, jestli budu mít pocit, že šukám úplně jinou holku. Už to vidím, jak -"

,,Mlč už, Bjørne!"

Emilie dojde, že je něco jinak a rozhlédne se kolem. Zjistí, že ji téměř všichni týmoví kolegové naslouchají, mlčí a pozorně si ji prohlíží.

,,Dej video, budu hodnej."

,,Nevěřím."

,,Ale no tak, nebuď prudérní. Není to sexy."

,,Seš vyděrač."

,,Jo, já vím."

Protočí panenky a vzdálí telefon od ucha, aby přepla na videohovor.

My, kdo jsme nejblíž, se nacpeme do záběru a vlasatého maníka srdečně pozdravíme. Pak se hlaholí o tom, jaký super závod to byl a jak skvělé to bylo na živo. Zahlédnu v Bjørnově výrazu lehké napětí a podle zdánlivě trpělivého naslouchání si domyslím, že by raději byl v Estonsku než týden dopředu sedět v místě mistrovství světa.

Stine a Mikael se vyptávají na okolnosti ve světovém poháru, zatímco já se pokouším analyzovat to, co poněkud rozmazaně vidím na Emiliině telefonu, postaveném na stole, aby ho nemusela držet.

,,Co to máš s vlasama?" prohodím ve vhodnou chvíli, abych je nepřerušoval.

Bjørnovu tvář rozzáří pobavení. Nejdřív zaostří očima na telefon a pak natočí hlavu, aby ukázal ten skvost. Překvapeně mi vyjede obočí vzhůru, když vidím vyholený undercut a malý culík vysoko na temeni, do kterého Bjørn cvrnkne prsty.

,,Skalp skončil u Jossiho."

,,To vypadá děsně," komentuji účes. Vím, že smím.

,,Na tom nesejde, Aki babe."

Vytřeštím oči nad tím oslovením, které Bjørn doposud omezil na pokojovou intimitu. Ačkoliv to znělo zesměšňujícím dojmem, věděl jsem, že to oslovení Bjørn doposud říkal naprosto familiárně a ani v nejmenším urážlivě. Časem jsem pochopil, že nanejvýš respektuje, kdo jsem a jaký jsem, protože jsem si to nevybral, prostě to je mou součástí.

,,Aki babe? To vážně?" ozve se někdo.

,,Neopovažuj se mi tak říkat," zasyčím nepřátelsky.

,,Jo, Frido. Neser se do věcí, do kterejch ti nic není."

,,Nějak ti narostl hřebínek po tom vítězství ve svěťáku."

,,Nezáviď," odtuší nezaujatě Bjørn.

Frida na kameru telefonu zvedne ruku se zdviženým prostředníčkem.

,,Ten si strč sama sobě - ty víš kam. Stejně se tam nic jinýho nedostane."

Emilie vyprskne smíchy a prudce si pusu zakryje dlaní. Frida je však tak konsternovaná tím prohlášením, že není obzvlášť žádaná a kupodivu se na odpověď nezmůže.

,,Klid, děcka. Nepruďte," ozve se rychle Mikael, aby situaci rozvolnil.

,,Uvidíme se brzy, Bjørne," prohlásí chvatně Emilie a jmenovaný na ni zůstane na obrazovce koukat s tázavým výrazem ve tváři.

,,Vážně?" ujistí se a já postřehnu, že svoje nadšení z té zprávy jen ztěží potlačuje a proto si přejíždí rukou po několikadenním strništi. ,,Jsi si jistá?"

,,Zeptej se Patricka, brouku," prohlásí k údivu všech a našpulí rty, aby Bjørnovi poslala vzdušnou pusinku.

,,Yeaaah, Emi! Já bych tě teďkon nejradši -"

,,Buď zticha, Bjørne!"