,,Emilie?" ozval se pevný, avšak překvapením protknutý hlas na opačném konci telefonního spojení.

,,Ahoj Terry."

,,Ahoj. Děje se něco?"

Emilie se nedivila Terryině otázce, protože jí bylo jasné, že obavy budou první, co tu ženu napadne, když jí zničehonic zavolá o půlnoci.

Odkašlala si, aby se zbavila knedlíku v krku, který se jí tam utvořil a odmítal zmiznout. ,,Zatím je, ale... víš já... asi jsem udělala chybu."

,,Jsi v pořádku?"

,,Ano. Ano, jsem."

,,Potřebuješ pomoc?"

Zachvěl se jí dech, když těžce vydechla všechen vzduch ze sevřené hrudi. Rozhodně začínala mít pocit, že ztrácí kontrolu nad situací a to jenom kvůli takové prkotině jako je povídání v baru s jiným francouzským biatlonistou.

,,Radu. Potřebovala bych od tebe radu."

,,Dobře, počkej," sluchátkem se neslo šustění, jak se zřejmě Terry vydala do jiného pokoje v domě.

,,Vzbudila jsem tě?"

,,Ne, ale Chris už spí. Tak povídej."

,,Nevím, kde začít. Celé jsem to pohnojila. Myslela jsem, že vím, co dělám a mám to pod kontrolou..."

,,Jde o Bjørna?" zeptala se Terry příkrým hlasem. Emilie to chápala. V duchu si hnědovlásku představila. Její tón hlasu se nezmění, dokud se nedozví víc o situaci, v které se očekává její názor. Emiliin sebeobviňující hlas a obavy jí neunikly ani v nejmenším.

,,Jasně že jo... Já ho chtěla přinutit, aby se konečně zachoval jako chlap a ujasnil si, co chce. Jenže on se furt k ničemu neměl a teďka před chvílí... sakra, já jsem tak blbá."

,,Co se stalo, Em?"

,,Málem chytil pod krkem jednoho Francouze. Přitom jsme si jen povídali!"

,,Jak myslíš to málem?"

,,Skočila jsem mu do cesty, abych tomu zabránila."

,,Hmm, odvaha ti nechybí, ale možná jsi ho měla radši nechat udělat to, co chtěl. Jako chlap. Takhle ses postavila na stranu toho druhýho."

,,Terry, to jsem nemohla! Jsme tady na mezinárodních závodech, na takovýhle scény to není správný místo."

,,Fajn. V tom případě nevím, jak bych ti mohla poradit. Zdá se, že nejsem dost v obraze," dodala Terry pochybovačně.

,,Bojím se, že něco udělá, že to tímhle neskončilo."

,,No, tak se o to postarej," vybídl ji pevný hlas z opačného konce telefonního spojení.

,,Já...? Jak?!"

,,Našla sis Straku. Tak se starej."

Místo odpovědi, Terry slyšela jen Emiliin zadrhávající se dech.

,,Nikdo netvrdil, že to bude snadný. Vybrala sis sama."

,,Jo. To já přece vím."

,,A víš taky, co je loajalita?" zeptala se už znatelně uvolněným tónem Terry.

,,Jak to myslíš?"

,,Loajalita není jen pasivní oddanost. Em, myslím, že se umíš správně rozhodnout. Nepotřebuješ moji radu."

,,Ale já si nejsem jistá, co mám dělat?"

,,Doteď ti to šlo celkem dobře. Tak přemýšlej."

Emilie si dopřála moment na rozmyšlenou, než pokračovala. ,,Víš, Terry, on po tom vítězství úplně otočil. Jakoby vyhrál bitvu proti celýmu světu. Zdá se, že je mu všechno jedno."

,,Možná v jeho světě vážně právě vyhrál proti všem a všemu."

,,Ale Terry... za dva týdny je mistrovství a víš, on přece říkal, že jednou chce na olympiádu. Tady to nekončí. Není to přece celé jenom o tomhle jednom vítězství, že ne?"

,,To máš asi trochu pravdu, ale já se obávám, že jemu spadlo takový břímě z ramen, že prostě na chvíli potřebuje být sám sebou."

Emilie si uvědomovala, že Bjørn s Terry mluvil o svém žití mezi dvěma rozdílnými světy a o tom, jak ho omezení v životě sportovce svazují.
,,Asi se začínám bát."

,,To nemusíš. Bude to zábava, ale jedině v případě, že teď pohneš tím svým pěkným zadkem a postaráš se o něj."

,,Co když mě pošle k čertu?" vyslovila blondýnka svoji největší obavu, která ji původně přiměla vytočit Terryino číslo.

,,Tak mu řekneš, že na čerta se právě díváš," prohlásila se sarkasmem sobě vlastním Terry. ,,Nedej se."

Emilie se nervózně zasmála. Kdyby to bylo tak jednoduché.

,,Kde je teď?"

,,Mmmh, šel ven. Počkej... stojí venku s... nějakou ženskou... s recepční."

,,S recepční?"

,,Jo. Viděla jsem ji pracovat na hotelový recepci."

,,A co dělaj?"

,,Ona kouří a on... rozhazuje rukou s pivem. Asi něco vypráví."

,,Em? Měla bys tam jít."

,,Měla?"

,,Rozhodně. Běž holka."

,,Díky, Terry. Víš, já... tady není, koho bych se zeptala na radu. Nikdo ho nezná tak jako ty."

,,Jsem tu, kdykoliv budeš potřebovat, Em."

,,Děkuju."

*

Bjørn ztichl uprostřed svého rozčileného filozofování nad nestabilitou vesmíru a s tím spojenou nepředvídatelností v chování ostatních živých bytostí ve chvíli, kdy uslyšel, jak se prosklené dveře na fotobuňku otevřely. Pohlédl tím směrem a s zamrzl s rukou s pivem uprostřed táhlého oblouku, kterým se snažil Marině, tak se recepční jmenovala, decentně naznačit, kolik psychických sil ho stojí blonďatá ďáblice, která právě vyšla z hotelu.

Zůstali na sebe hledět a Emilie zdánlivě andělským hláskem broukla pozdrav směřovaný Marině. Ta odpověděla a pohledem z jednoho na druhého si rychle spočetla jedna plus jedna.

,,Nechám vás o samotě," zvedla se k odchodu a vševědoucně se na Emilie usmála. ,,Přeju vám oběma dobrou noc."

Bjørn nespouštěl z Emilie oči a přihlížel, jak se otočila přes rameno za recepční, jakoby se potřebovala ujistit, že je z doslechu, ačkoliv norštině nemohla Slovinka rozumět.

,,Můžeme si promluvit?"

Rozhodil rukama. ,,Klidně mluv. Jsem jedno velký nedočkavý ucho."

Našpulila nad tím nelibě pusu, ale rozhodla se jeho tón nekomentovat.

,,Bála jsem se, že půjdeš za Tarjeiem."

,,Za Tarjeiem?"

,,No. Když ti Fabien řekl, že to jeho se na mě ptal..."

,,Ah," Bjørn si povzdechl, jakoby nikdy nic hloupějšího neslyšel. ,,Emi, jsem debil. Ale zase ne až takovej debil."

Hned pochopil, o co Tarjeiovi šlo, když Francouze ujistil, že Emilie nikoho nemá. Chtěl, aby došlo k podobné situaci, která by ukázala, jak to mezi sebou oni dva mají. Taková vychytralost by se Tarjeiovi podobala.

,,Jakože jít dát ťafku někomu z vlastního týmu? Nehodlám podepsat rozsudek smrti svý biatlonový kariéře," ujistil ji sebevědomě.

,,Ne? Mě totiž přišlo, že právě o to se celý večer snažíš."

,,Protože jsem se trochu opil? Emi... jenom se potřebuju trochu utrhnout ze řetězu. Už těch striktních pravidel a všeho kolem mám plný zuby."

,,Mě taky?"

,,Tebe? Ne. Ale toho schovávání se rozhodně."

Ztěžka polkla a jako už několikrát svedla řeč jinam. ,,Vypadals strašně vytočeně."

,,Jsem vytočenej," potvrdil bez zaváhání a jeho rozpoložení potvrzovala ostrá hrana jeho hlasu. ,,Jsem kurevsky vytočenej."

Všiml si, jak Emilie pod jeho rozezleným pohledem zesklovatěly oči a došlo mu, že má na krajíčku.

,,Nevim, co sis myslela, že udělám, ale hlavně mam chuť tebou zatřást, aby ses probrala."

,,Já?" pípla sotva slyšitelně.

,,Jo," potvrdil rychlým kývnutím a jeho hlas změkl jen sotva znatelně. ,,Tys chtěla, abysme ostatním o nás neříkali a pak se naschvál hihňáš vtipům ohýbače rohlíků. Fakt jste mě vytočili. Takže teď tu na mě nekoukej jako opuštěný štěňátko, kruci."

,,Omlouvám se, nechtěla jsem tě naštvat. Jen jsme si povídali."

,,Ty sis možná povídala. On se ale snažil o něco jinýho," zavrčel Bjørn. Očekával, že mu bude protiřečit. Bude tvrdit, že přehání. Ale to se nestalo.

,,Tak mi to odpusť."

Bjørn si odfrkl, aby zakryl, že ho překvapila. ,,Nemám ti, co odpouštět, baby. Jen jsem nasranej."

,,Bála jsem se, že mě pošleš k čertu," zašeptala a on se natáhl, aby ji chytil za zápěstí a přitáhl k sobě, dokud se neopřela o jeho hruď.

,,Tebe? Už nikdy."

Bylo snadné dát zlosti zapomenout. Zvlášť když na něj vykulila ta modrá očiska a když na své hrudi ucítil teplo proudící z jejího těla. Vyhovovalo mu, že neviděla situaci před několika minutami, kdy jako tajfun vyběhl ven a plnou parou nakopl nerezový odpadkový koš, až se překotil a skončil o několik metrů dál. Marinin přísný pohled nejdřív napovídal, že mu to neprojde, ale nakonec se převtělila do vrby, naslouchající jeho milostným strastem. Její názor zněl jako jedno z největších klišé. ,,Ne vše je tak, jak to na první pohled vypadá. Měl by sis s ní promluvit." A když se trochu uklidnil, musel uznat, že ho zřejmě Emilie neprovokovala záměrně, ale jen si chtěla s Fabienem povídat, zatímco on popíjel s klukama.

,,Mohl bys mi to zopakovat? Moc tomu nevěřím..." zamumlala Emilie, aniž by na něj pohlédla.

,,Chci jenom tebe," vyhrkl bez přemýšlení. Alkohol mu rozvázal jazyk. ,,A žádnou jinou...Ale to neznamená, že na tebe nemůžu bejt nasranej."

Na pár vteřin bylo ticho a když k němu v tom šeru zvedla oči, které do té chvíle upírala na své ruce opřené o jeho hruď, zahlédl v nich jiskry a odraz svých vlastních emocí.

To už na něj bylo příliš a jak z něj zlost i obavy opadly, měl nepopiratelnou chuť odlehčit atmosféru.

,,Kdybys tehdy, když jsme se dívali na Kmotra, neusla před koncem a pořádně jsi poslouchala, možná bys zaslechla takový moudro, kterým se hodlám řídit. I když to tak zřejmě někdy nevypadá."

,,Moudro z Kmotra?"

,,Ženské a děti mohou být lehkomyslní. Muži ne."

Chvilku nad jeho slovy přemýšlela. ,,A pokusit se chytit Fabiena pod krkem nebylo lehkomyslné?"

,,Ne. Sáhl na tebe."

Přimhouřila oči a on v nich zahlédl podezření. Prokoukla ho.

,,Nevim, jestli tý lži sám věříš, ale to, jak jsi vyjel po Fabienovi, nebylo ani trochu uvážený. Prostě ti vyhořely pojistky."

Zachechtal se tomu, jak dobře ho znala.

,,Chtěla by ses udobřovat?"

,,Hate fuck?" zasyčela a obočí jí rozkošně povyjelo výš.

Rychle kývl hlavou a ona mu přihlížela, jak sáhl do kapsy džínů, odkud vytáhl kartičku od pokoje. ,,Jdeme?"

,,Sturla není na pokoji?"

Bjørnova ústa se roztáhla v žraločím úsměvu, který na oholené tváři působil širší než obvykle.

,,Na tomhle pokoji Sturla určitě není."

Popadl ji s citem za zápěstí a vyrazil směrem do útrob hotelu.

*

,,No ne? Ty máš boxerky?" poznamenala s pohledem zapíchnutým do boulícího se kusu látky na jeho rozkroku. Nedovedla přimět vlastní oči hledět jinam.

Bjørn s uchechtnutím chytl za nohavičky a rázem před ní stál, jak ho bůh stvořil.

,,To kdybych nedopatřením přišel o kalhoty, tak abych nepohoršoval okolí."

,,Cože?"

,,No... to se na párty stává, ne?"

,,Mě teda ne."

,,Aha. No vidíš."

,,Nevidím. Chceš mi říct, že tobě už se to stalo?"

,,Neee, jak by se mi něco takovýho mohlo stát?" Protočil teatrálně oči a rukama se vrhl na její tělo. Zabořil jí hlavu do ohybu krku a rty začal zanechávat vlhkou cestičku na jemné kůži.

,,Uhm, to mi teda vysvětli, jak můžeš na párty nedopatřením přijít o kalhoty?"

,,Nemáš vůbec žádnou fantazii, holka?" zavrněl do jejího krku a pokračoval v ochutnávání dokud spokojeně nezačala příst a tát pod jeho rukama, když hladil bříško, boky i záda.

Zarazil ji, když se chtěla začít svlékat a sám teď vzal za tenkou látku, aby zpod ní osvobodil její pro něj dokonalé tělo. Povalil ji do peřin a jen co se pokojem rozlehlo její hihňání, jeho rty a jazyk se vrhly ochutnávat její pokožku. Smích se rychle změnil v spokojené vzdychnutí.

Vydobyl si místo mezi jejími stehny a líbal ji po odhalené kůži. Její ruce zamířily k jeho hlavě a shodila mu z ní kšiltovku. Pak mu vjela prsty do vlasů.

,,To je děsný," zamručela, když projela ustřižené vlasy vzadu na hlavě.

,,Zejtra mi to můžeš oholit. A teď na to kašli. Zavři třeba oči."

Na protest zamručela. ,,Chci se dívat.."

,,Ah, a já myslel, že řekneš, že s oholenou hlavou se ti nebudu líbit."

,,Ty se mi budeš vždycky líbit."

,,Vážně?" nepřestával ji mezi slovy olizovat a rukama se vrhl obdivovat vrcholky na její hrudi.

,,Jooo," zasténala a on nevěděl, jestli to byla reakce na jeho práci nebo otázku.

,,Nebojíš se?"

,,Čeho?"

,,Mě."

,,Proč bych se tě měla bát?"

Těžký výdech ovanul její vlhkou pokožku.

,,Ještě jsme spolu nespali, abych byl přiopilej."

,,A co jako?"

Opřel se bradou o její břicho, aby jí pohlédl do tváře a nepřestával ji hladit. Přišlo mu fér ji varovat.

,,To ti nedošlo, že ztrácim sebekontrolu, když se napiju?"

,,Tu ztrácíš i jindy," odvětila odvážně.

,,Aby ses nedivila."

,,Čemu?" zeptala se, ale odpovědi už se nedočkala.

Jeho zájem si získaly její bradavky, kolem kterých kroužil prsty a tak se posunul výš, aby je mohl vzít jednu po druhé do úst. Naslouchal pak jejím stenům a schválně její i svou vlastní touhu prodlužoval. Konečně nemuseli pro jednou spěchat a on si to hodlal užít.

Nechal ji, aby ho škrabala nehty po ramenou a zádech a její slastnou agónii natahoval. Otíral se o ni svým rozkrokem, ale dával si načas, než jí dá, po čem touží.

Až když kolem něj trochu nazlobeně omotala nohy i paže, aby ho k sobě přitiskla co nejblíž, otřel se o její mokrý klín a věděl, že už sám nevydrží. Vstupoval do ní pomalu a váhavě, jakoby zkoumal její reakce. 

Dobýval ji kousek po kousku a užíval si každou chvilku, kterou měli jen sami pro sebe. Žádné pohledy přes rameno, žádný spěch.
Líbal ji, dotýkal se každého centimetru jejího těla a nechal ji, aby mu to vracela.

Pohyboval rozvláčně boky a pokaždé, když z ní vyklouzl ven, nemohl se dočkat, aby se do ní znovu ponořil po okraj.

Když se zničehonic zvedl na rukou, aby se sklonil k jejímu klínu, poněkud ztuhla.
,,Promiň, nejsem oholená."

Bjørn se uchechtl, aniž by na moment zaváhal v tom, co se chystal udělat.

,,Tak vyjímečně popícháš ty mě," prohlásil, než se holou bradou otřel o pahorek nad jejím rozkrokem a následně přitiskl jazyk přímo na nejcitlivější místo.

Laskal ji krouživými pohyby a nepřestal, dokud nezačala přerývaně dýchat a skučet, když zpomalil.

,,Líbí se ti to, potvůrko?"

V odpověď zavrčela jako naježená kočka a vjela mu do vlasů rukama, kterýma ho škrabala po ramenou, aby si ho přitáhla vzhůru k sobě. Umlčela ho hlubokým polibkem. Nohy mu obmotala kolem těla a šťouchnutím patami do hýždí mu naznačila, co má dělat.

Bjørn sklouzl rukou po stehně a chytil ji za zadek. Nechal ji bloumat prstíky mezi jejich těly, aby ho sama dychtivě navedla do svého nitra.

Oba se ponořili do nespoutaného rytmu lásky a postupně z jisker rozkřesali stravující oheň. Pokoušeli se spojení prohloubit a nemohli se nabažit jeden druhého. Bjørnovi z čela sklouzla kapka potu po nose a vzduchem proplachtila až k Emiliině hrudi.

Sklonil se, aby její pokožku v tom místě důkladně olízl a políbil horkými rty. Ona si ho pak s úsměvem přitáhla opět k sobě, chtěla taky ochutnat, jak chutná jejich společná příchuť.

Neunikl jí divoký pohled, kterým na ni hleděl. Nezavřel oči, ani když se líbali, snad jakoby se bál, že rozplyne, až je znovu otevře.

Chytil ji kolem hrdla a pod mozolnatými prsty cítil její hedvábně jemnou pokožku. Svaly na rukou se mu v příšeří znatelně napjaly, když sevřel. A nepouštěl. Pohyboval se v ní a nasával do sebe její sténání, její vůni i její chuť. Okusoval její spodní ret, aby ho pak jazykem polaskal a ona našpulila rty, aby si vyžádala polibek.

Dravě ji políbil a na předloktí mu přistála pevným stiskem její drobná ruka. Zaťala mu nehty do masa a druhou rukou ho horečně udeřila po rameni.

,,Pust!" zasípala. ,,Bjørne."

Zděsil se, když spatřil počínající paniku v jejích očích a uvědomil si, že stále svírá její půvabný krk v příliš pevném sevření svých prstů. Překotně stisk povolil a zapřel se na rukou, aby se od ní odtáhl.

,,Promiň," zamručel, vyděšený svým vlastním chováním.

,,Ne!" zaprotestovala a chytila ho za paže, aby mu zabránila se odtáhnout. ,,Nikam nechoď."

,,Málem jsem tě-" Bjørn se zarazil a zakryl si tvář dlaní.

,,Nic se nestalo," ujišťovala ho poměrně klidně, ačkoliv jí ještě před krátkým okamžikem docházel kyslík.

,,Emi, moh jsem-" ani na druhý pokus se Bjørnovi nepodařilo myšlenku vyslovit nahlas. Snad jakoby se jejím vyslovením mohla stát skutečností.

,,Ale to se nestalo!" dodala znovu rychle a když se opakovaně vytočil z jejích nenechavých rukou, zvedla se na kolena.

,,Jsem v pohodě," zapředla s klidem a k jeho překvapení se na něj vrhla, aby si mu sedla na klín. ,,A když budeš zlobit, tak tě příště svážu."

Nechápavě si ji v šeru prohlížel a nechápal, jak může být tak odvážná. Anebo hloupá. Viděl ten záblesk paniky v jejích očích. Byl si jistý, že ji pořádně vyděsil. Nechápal však, jak to dokázala tak rychle hodit za hlavu.

,,Jesus fucking christ. To nemyslíš vážně, že ne?"

Ďábelsky se zachichotala a vplula rukou mezi jejich těla, aby mohla jeho erekci navést potřebným směrem. Sotva se o něj otřela a dotkla se jeho chlouby a on byl opět dokonale vzrušený. Nechápal, jak to ta holka dělá. Musí v sobě mít pořádný kus ďábla, napadlo ho.

,,Jenom si to představ," zašeptala mu do ucha.

,,Spíš mě rajcuje tohle, co právě děláš."

,,No tak to mám štěstí."

,,Ne," zamručel hrdelně, ,,to já mám sakra štěstí."

Emilie se ho držela kolem krku a odmítala se pustit. Vlnila se a kroutila boky. Okusovala jeho ušní lalůček, líbala ho na tvář i ústa, až mu v divokém orgasmu vydechla slastný sten přímo do úst. Svíral ji v náručí a tiskl ke své hrudi. Tak moc ho ten výjev vzrušil, že ji k sobě přitiskl ještě o trochu blíž a pronikl o kousek hlouběji, až i jeho přemohla vlna slastného vyvrcholení.

*

S mokrým ručníkem přehozeným přes rameno nakoukl do jídelny. Měl v plánu jít si nejdřív odložit do pokoje, ale za žádnou cenu nechtěl propásnout Emilii. Rozloučil se s ní před půl hodinkou, aby si dopřál rutinní ranní otužování, kterého se opět odmítla účastnit.

Jejich ráno probíhalo nadmíru rozkošně. Když jí do ruky vložil strojek na vlasy, pustila ho do peřin se slovy ,,To si na triko nevezmu." Rozesmál se na celé kolo a vysvětlil jí, že chce, aby mu vyrobila undercut a jenom oholila vlasy vzadu na týle. Chvíli si ho podezřívavě měřila a přemýšlela, než ho konečně poslechla. Teď měl směšný culíček vysoko na temeni hlavy. Emilie se mu smála, ale jemu to ani trochu nevadilo. Hlavně když zářila jako sluníčko.

Očima přejel hlavy sklánějící se v jídelně nad snídaňovými talíři a zasekl se u norského stolu. Čelem k němu seděly Tiril s Ingrid a švitořily s úsměvy na tvářích směrem k jiné blondýnce.

Zabodl jí pohled do zad a jistým krokem se vydal rovnou k ní. Nenechal se zastavit ani pozdravy jiných sportovců. Napůl huby jim odpovídal, ale rázně pokračoval dál.

Zastavil těsně vedle ní. Zvedl k ní ruku a ještě než k němu stihla stočit pohled modrých očí, vjely jí jeho prsty pod hřívu blond vlasů a obepnuly krk. Jemně stiskl a sotva znatelně se usmál.

,,Dobrý ráno, kotě," zamručel a bez sebemenšího váhání se sklonil.

Neušlo mu, jak s sebou trochu cukla pod jeho dotekem a poplašeně zamrkala, když svoje rty pevně přitiskl k jejím. Chutnaly hořce po kávě, kterou vypila a zároveň byly tak měkké a horké, že se nechtěl odtrhnout. Krátce ji přidržel za zátylek, nechtěl, aby mu v úleku cukla.

Když se pak narovnával, šibalsky na ni mrkl. Game over. Už se s tím nehodlal mazat. Chtěl, aby bylo po jeho.

Z opačné strany se ozvalo dvojhlasné vzdychnutí a následně štěbetání týmových kolegyň.

Bjørn tomu nevěnoval pozornost. Civěl Emilie do tváře a s uspokojením sledoval změnu, která se v ní zračila. Překvapení vystřídal údiv, aby ho okamžitě nahradila nefalšovaná radost.

A jemu to docvaklo. Tohle po něm chtěla. Čekala, až přestane váhat a pustí konečně ke slovu svoje dominantní, majetnické já.

,,Dobré ráno," zašeptala a její úsměv byl stále širší.

Zvedl volnou ruku a z talíře jí sebral kousek pečiva namazaný nutellou.

,,Huš!" okřikla ho a chtěla ho chytit za ruku. Byl rychlejší a jídlo si nacpal do úst dřív, než mu v tom zbránila. ,,To je moje!"

,,Bejvávalo... co je tvoje, to je moje a ... však víš," zamručel spokojeně sám nad sebou.

,,Hej, tady měl někdo divokou noc," ozvala se Tiril.

,,Aspoň někdo," dodala Ingrid.

,,Jossi!" hýkla Tiril směrem ke stolu dál vzadu. ,,Koukej! Tohle musíš vidět."

Šermovala rukou s napřaženým ukazováčkem směrem k vlasatému týpkovi, jehož prsty stále ještě obepínaly krk blondýnky. Palcem ji hladil po jemné kůži.

,,Co jako?" nechápal Johannes otáčející se jejich směrem na židli.

,,Mohl bys to udělat ještě jednou Bjørne? Tohle musí vidět živě."

Vlasáč povytáhl obočí nad Tirilinou výzvou, ale pak lehce pokrčil ramenem a nenechal se dvakrát pobízet. Sklonil se, aby políbil Emilie, která se nepřestávala culit.

,,To mi ho vyndej," ozval se nevěřícně Jossi. ,,Jako vážně?"

,,Brácha, myslím, že mi dlužíš," ozval se spokojeně Tarjei.

,,Pšt."

,,Vy jste se fakt vsadili?" otočila se na ně Ingrid.

,,Jasně."

Ingrid zakroutila nechápavě hlavou.

,,Je tady strašná nuda. Tak něčím si to musíme zpestřit."

Ozvalo se odkašlání a Bjørn shlédl zvědavě k dotyčné, která se pod jeho dotykem zavrtěla na židli.

,,Já bych řekla, že prohráli oba," sykla směrem k vlasáčovi.

,,Jakto?" sklonil se, aby ho nikdo další neslyšel.

,,Protože se sázeli ohledně teď a tady, ale mezi námi se to tahne už od prosince," šeptala.

,,A musej to vědět?"

Protáhla obličej na znamení, že neví.

,,Nechal bych Johannese aspoň jednou prohrát, co ty na to?"

,,Taky mam radši Tarjeie."

Bjørn výhružně zavrčel.

,,Takhle jsem to nemyslel."

,,Uh. Doprčic..."

Vrčení nahradil hrdelní smích.

,,Dělam si prdel."

Společně se zasmáli. Sotva utichli, ozval se za nimi Egilův hlas.

,,Pospěš si Emilie, za půl hodinky máš stát v lobby připravená k odjezdu."

Bjørnova tvář se poněkud protáhla údivem a rty utvořily souměrný tvar písmene O.
,,Ty se někam chystáš, Emi?"

,,Eh... na Evropu přece. Ty to nevíš?"

Překvapení v jeho tváři rychle vystřídala rozmrzelost. Současně s tím, jak zatnul zuby, až mu naběhly svaly na čelistech, zvýšil taky sevření prstů kolem jejího zátylku.

,,To se mi snad jenom zdá," zamumlal. Nedokázal uvěřit, jakou scénu dokázala předvést, protože s ní nesdílel svoje tréninkové a dietické postupy. Přitom sama neříkala všechno.

Měla štěstí, že si v noci zajistila předplatné jeho shovívavosti. Sklonil se k ní a propálil ji ostrým pohledem. Po své noční ztrátě sebekontroly však věděl, že horšího ušlápnutí se opět dopustil on a ne ona. Stále ještě měl chuť si nafackovat.

,,Komunikace je důležitá," ucedil přes zaťaté zuby a jeho stisk na jejím krku nepolevoval. ,,Slyšelas o tom?"

,,Promiň, zapomněla jsem ti to říct... Bjørne, to bolí!"

,,Trošičku bolet to musí, jinak moc rychle zapomeneš."

Sotva to dořekl, natáhl se i pro druhý chlebíček na jejím talíři a vložil si ho do úst. Pak si utřel nutellu z prstů do jejích vlasů, aby následně vzal její tvář do dlaní a vlepil jí surově polibek.

,,Koukej něco vyhrát, baby."