,,The winner of the sprint race here in Pokljuka, Bjørn Gjertsen. Congratulations."

Jmenovaný atlet se opíral lokty o stůl, za kterým stejně jako všichni ostatní seděl. Narozdíl od nich však civěl kamsi do neznáma a prsty levé ruky se tahal za vousy na bradě. Když se ozvalo jeho jméno, trochu zmateně putoval po řadě lidí před sebou, než našel dotyčného s mikrofonem v ruce. Kývl hlavou, aby poděkoval a cosi zamumlal. Pak ho napadlo si přisunout mikrofon, který stál o kousek dál před ním na stole.

,,Tell us, Bjørn, how was your race? When did you realize that you could win?"

,,I didn't," zasmál se Bjørn po té, co upřeně hypnotizoval chlápka s mikrofonem, aby porozuměl otázce. ,,Řekli mi to lidi z týmu, co stáli kolem trati," pak změnil hlas, aby je skřehotavým hlasem napodobil, ,,pohni, Bjørne! Jedeš o vítězství! Já si ve skutečnosti myslel, že jsem to podělal už v druhým kole. To byl asi klíč."

,,Jaký klíč?"

,,Přepálil jsem to, když jsem se svezl za Lukasem Hoferem. Díky, Lukasi," mávl Bjørn rukou na kameru, ,,máš u mě pivo."

Konferenční místností se ozval smích. Komentátor se taky pochechtával, když se ptal na další otázku, ,,takže se vám dnes běželo snadno?"

Bjørn si protřel koutek oka a působil jakože ho interview nudí. ,,Snadno? Ani omylem. Ten nový sníh je hrozně otravný. Pomalý. Šlo to ztuha."

,,Zdá se, že jste vyhrál především zásluhou skvělé střelby. Věděl jste, že v dnešním sprintu stříleli čistě jen dva atleté? Vy a Christian Gow."

,,Ah," kývl Bjørn hlavou a bez zájmu se uměle usmál. ,,Awesome."

,,Říkáte tedy, že jste se v závodě necítil dobře a neměl jste lepší nebo jiný pocit než jindy?"

,,Já nevim," pokrčil znuděně rameny Bjørn. ,,Asi to bylo těmi podmínkami, že jsem se necítil nijak fantasticky, ale lyže byly připravený parádně. Prostě jsem dneska jen profitoval z chyb ostatních. Nic víc."

Povinnosti ho vždycky otravovaly, když šlo o něco, co ho nebavilo. Zaujmout však místo na konferenci mezi Johannesem Thingnesem a Emilienem Jacquelinem představovalo pro Bjørna tu největší satisfakci v jeho celém životě. Dosáhl konečně svého hlavního cíle. Výhra chutnala tentokrát obzvlášť sladce. A on si nehodlal ten požitek nechat ničím zkazit.

,,Měl by se Johannes po tvém vítězství obávat konkurence z tvé strany?"

Bjørn po pronesené otázce několik vteřin jen bez muknutí hleděl na komentátora. Z jeho tváře nebylo čitelné žádné pohnutí, takže si všichni mohli jen domýšlet, co se mu honí hlavou. Ve skutečnosti ho pouze napadlo, jak pitomá ta otázka je.

,,Je to jen jedno vítězství. To nic neznamená," pokrčil rameny a pootočil hlavu, aby vyhledal oční kontakt k týmovému kolegovi. ,,Johannes je prostě nejlepší. Ale já jsem nejkrásnější."

Zrzek se rozesmál a naklonil se, aby si s Bjørnem ťukl pěstí. Pak si přitáhl mikrofon.

,,Jo, hlavně tvý vlasy jsou krásný. Což mi něco připomíná..."

Jossi významně povytáhl obočí a Bjørn mu odpověděl zatřepáním hlavy. ,,Pšt."

,,Co to je ta věc s vlasy? Bjørne, pošťuchují vás kvůli tomu rádi?"

,,Nonstop," vlasáč se opřel zády do židle, ale pak se znovu zhoupl vpřed, aby ještě něco dodal. ,,Asi mi Jossi závidí. Vlastně si myslím, že mu Hedda nařídila se ostříhat na krátko, aby po něm holky moc nekoukaly."

Několikanásobný olympionik vedle Bjørna se smíchem zavrtěl hlavou.

***

,,Gratuluju!" vypískla Emilie a vrhla se Bjørnovi kolem krku.

Marně čekala opodál, kdy kolem vlasatého vousáče bude menší shon. Jakmile bylo jeho vítězství jisté, téměř každý, kdo procházel kolem, chtěl nováčkovi sezóny pogratulovat. Bjørn se nestíhal otáčet od kamery a děkovat. Jeden rozhovor následoval druhý, až konečně celý kolotoč vyvrcholil a skončil na tiskové konferenci. Oddechl si, když odtamtud odcházel.

Všichni už spěchali k hotelu, ale on se šoural, co noha nohu mine. Nenechával čekat Emilii. Jen se snažil odložit chvíli, než znovu vpadne do vřavy týmu, aby s nimi oslavil vítězství. Potřeboval se nadechnout, všechno do sebe nasát a uložit si to na věčnost do paměti.

Kamery už byly tytam a ani žádní další zvědavci se kolem nich nehemžili, takže ho až tolik nepřekvapilo, když se zeširoka usmála, ruce v rukavicích mu přiložila ke tvářím a vytáhla se na špičkách, aby mu vlepila pusu na ústa. Vrazil jí do rukou kytici, což ji viditelně potěšilo.

,,Byls ohromnej! A to myslím vážně. Skvělej závod!"

Bjørn zářil spokojeností, ale přesto povytáhl obočí, až mu zajelo někam pod čepici.

,,To teda nevim. Díky, žes tam u toho cíle byla a povzbudilas mě. Měl jsem chuť se na to vysrat."

,,Fakt ti to pomohlo?" chtěla vědět potěšeně.

,,Jo, vážně," ujistil ji. ,,Přišlo mi, že každou chvíli zakopnu o vlastní nohy. Chápeš to? Johannes měl i s trestným kolem jen o vteřinu a půl pomalejší čas! Kurva, jak on to dělá?"

,,Vyhrál jsi?" nadhodila Emilie. ,,Vyhrál. Tak teď Johannesův běh neřeš... Historie se neptá."

Zašklebil se jakoby snědl kyselou okurku. ,,To máš sice pravdu, ale stejnak to potvrzuje, že jsem měl z prdele kliku."

,,Ne," rezolutně odmítla jeho tvrzení. ,,Dal jsi do toho všechno. Střílel jsi čistě a vyhráls. Tečka. Pro dnešek jsi nejlepší. Budeš to mít i černé na bílém a nikdo ti to nikdy nesmaže. Vítěz sprintu na světovém poháru v Pokljuce!"

,,Já bych radši jiný potvrzení. Však víš."

Zakmital na ni rychle obočím a ona protočila panenky, aby se následně laškovně zachichotala.

,,Jé, počkej, máš rozvázanou botu."

Bjørn zastavil. V jedné ruce držel lyže a v druhé hole. Docela dobře je mohl odstavit stranou a nenechat Emilie před sebou klesnout na koleno, aby mu tkaničku zavázala. Přihlížel jí však s ďábelským úsměvem a jen co se pokusila vstát, vykročil vpřed, takže narazila hlavou přímo do jeho klína.

,,Jejda," utrousil a následně vyprskl smíchy.

,,Ty seš blbej!" vykřikla, protože nárazem ztratila rovnováhu na namrzající zemi a svalila se bokem.

Přehodil si hole do ruky k lyžím a chytil ji pevně nad loktem, aby jí pomohl se zvednout. Pak se sklonil, aby ji pošimral po zimou prokřehlé tváři vousatou bradou a na stejné místo jí vtiskl polibek.

,,Promiň," vymáčkl ze sebe, když se mu podařilo přestat smát. ,,Se to tak nabízelo... nemohl jsem odolat."

,,To jsem si všimla."

,,Vyjímečně jsi narazila do měkkýho."

,,No nene, ta zem teda... jo aha, ty myslíš... Vole!"

Smál a cítil se jednoduše báječně. Tohle je rozhodně ten nejlepší den v mým životě. Pomyslel si. Hned po prvním sexu s Emilie... A po druhým... Ne, po jakýmkoliv... Asi...

Znovu se rozesmál.

,,Co je ti? Až tak vtipný to zas nebylo."

,,Ne. Nebylo. Jen jsem z toho všeho nějakej celej vyšplouchnutej. To se vsákne."

Bjørn odevzdal běžecký materiál klukům od servisu, znovu jim všem poděkoval a stiskl jim ruku. Emilie s odstupem přihlížela, ale on na sobě celou dobu cítil její pohled a kdykoliv k ní zalétl očima, jejich pohledy se střetly.

Zpátky venku v mrazivém večerním vzduchu si zhluboka oddechl. Přelétl očima kýčovité barvy zbarvující oblohu při západu slunce.

,,Aspoň se konečně najim," vydechl.

,,Co prosím?"

Věnoval jí šibalské mrknutí. Zdálo se však, že naprosto tápala.

,,Asi nechápu, co mi tím chceš říct," potvrdila jeho domněnku. ,,Nechtěl bys mi to vysvětlit?"

,,Byl to takovej test sám se sebou. A přijde mi, že to docela fungovalo."

,,Chceš mi říct, žes míň jedl kvůli výkonu?"

Cuknul ramenem jakože na tom přece není nic těžkého k pochopení. A Emilie zakroutila hlavou jakože je úplný idiot.

,,Tos mi to nemohl prostě říct?" vyprskla.

Její náhlé rozčilení ho překvapilo. Přejížděl očima po její rozkošné tváři, jejíž výraz změnilo zlostné jiskření v očích. Konečně mu došlo, že nevědomky trefil nějaké citlivější místo.

,,Neděláš z komára velblouda?" zamručel.

Postavila se čelem k němu a propálila ho ostrým pohledem, až měl chuť jí říct, aby s tím přestala. Ta zlostná vráska mezi obočím by jí mohla zůstat. Semkl rty do tenké linky, aby zabránil svým ústům si pobavením začít dělat, co chtějí.

,,Myslela jsem, že máš problém."

Horečně přemýšlel, co si představovala pod pojmem problém. Nechuť k jídlu mu nahrála v jeho malém pokusu. Nenapadlo ho, že by se kvůli tomu o něj mohla vážně bát.

,,Jakože... se ze mě stal anorektik?" od srdce se zasmál, ale zase rychle přestal, když si všiml, že jí to ani trošku vtipné nepřijde. Rozhodně ho nenapadlo, že si zrovna o něm mohla myslet, že má problém s příjmem potravy. Ale neměla ho někdy ona sama, že to brala tak vážně? Trochu zalitoval, že se tak smál a z tváře mu zmizel i poslední náznak úsměvu.

,,Tak já si o tebe dělám starosti a ty místo abys mi to vysvětlil, tak tajnůstkaříš s takovouhle ptákovinou? Připadáš si teď aspoň zajímavej?"

Otráveně se zhluboka nadechl a na moment zavřel oči. Její zlost se pomalu ale jistě přenášela na něj.

,,Nechtěl jsem nahlas plácat o něčem, co jsem nevěděl, jestli bude fungovat."

,,Tak v tom případě gratuluju."

,,Proč tak vyšiluješ?"

,,Já jenom chci, abys se mnou mluvil! Je to tak těžký?!"

Otočila se k němu a trefila ho po rameni kyticí z ceremoniálu, kterou jí věnoval.

,,Mluvil jsem s trenérem, kurva. To snad stačí?"

,,Ale mě trenér nezajímá. Chci, abys mluvil se mnou. Když si o tebe dělám starosti. Naprosto zbytečně samozřejmě... Ty seš takovej zabedněnej idiot! Fakt!"

Vzteky skoro prskala a nakonec se raději otočila k odchodu. Nechápal, proč se kvůli tomu tak rozčiluje, když to sama nazvala prkotinou.

,,Počkej," zamručel v líném pokusu ji zastavit.

Urážku pustil jedním uchem dovnitř a druhým ven. Docela s ní souhlasil, takže se ho to nedotklo. Vyrazil za ní a přizpůsobil svůj krok jejímu, což nebylo těžké. Dupala jak ježek, ale měla krátké nohy a šli oba stejným směrem.

Neměla mu kam utéct.

,,Proč?"

,,Neslíbilas náhodou jednou, že..."

,,Co jsem slíbila?" vykřikla stále ještě vzteklým tónem přes rameno, když rázovala k hotelu. Připomínala mu, že sám už řekl věci, které zřejmě nemyslel vážně a jí docházela trpělivost. ,,No? Tak pověz?"

,,Neodcházej," hlesl. Byl v tak dobrém rozmaru, že ho nedokázala rozladit na dlouho. Líbilo se mu, že se tak dokázala rozvášnit jenom kvůli němu.

,,Tak mě nenech odejít," vyštěkla a znělo to víc jako příkaz než žádost.

Místo odpovědi udělal rázný krok vpřed a jemně ji chytil za zápěstí. Protože nezastavila hned, pevný stisk ji zpětným rázem zadržel. Otočila se, aby uviděla, jak se dívá na její ruku ve své, aby ji následně sevřel ve svých tlapách.

,,Fajn. Není to nic závratnýho, ale když to chceš poslouchat, povím ti to."

,,Chci," kývla rozhodně hlavou bez váhání. Pousmál se tomu. Byla k sežrání, i když se vztekala. Ale věděl, že ji musí hlavně uklidnit. Toho večera s ní měl ještě další plány, takže se nehodlal připravit o její blízkost takovou směšnou neshodou.

,,S Egilem jsme si sedli. Není z těch trenérů, který ti stojej za zadkem a sledujou každou sekundu tvýho života, aby jim nic neuteklo. Ví, že nemam potřebu hledat motivaci a umím se držet plánu. Tak jsme se domluvili, že mě nebude střežit jak hlídací pes. Ví od Siverta, že mě takovej přístup neskutečně znervózňuje."

Poslední slova skoro zavrčel, ale pak si oddechl.

,,Řekl, že mi nechá prostor, když uvidí, že to nese výsledky. Pozná, jestli jsem v pohodě nebo ne. A tohle prostě zafungovalo, i když to bylo jen z mý vlastní hlavy."

Emilie tiše naslouchala a kývala hlavou na srozuměnou.

,,Díky. Ani to nebolelo co?" rýpla si.

,,Nejsem zvyklej vyprávět někomu o každým svým uprdnutí."

,,Říká se tomu komunikace," prohodila kousavě, ale už slyšitelně uvolněněji.

To se mu líbilo, tak jen unaveně naklonil hlavu ke straně a povzdechl si.

,,Někdy prostě chci jen mlčet a ... nechat čas plynout. Víš, jak to myslím?"

,,Mmmh, a co takhle splynout?"

,,My dva? Uhm, jo, pojď splynout," zavrněl ihned souhlasně.

,,Hihi, nejdřív večeře!" vykřikla a proklouzla mu mezi rukama směrem ke vchodovým dveřím do hotelu.

Zklamaně nechal padnout hlavu nazad a pohlédl k potemňujícímu nebi. Znovu se zamyslel, proč mu Emilie pořád utíká. A jak očima sklouzl z černající oblohy dolů k žlutým světlem ozářenému vchodu do budovy, ujasnil si to sám pro sebe. Tohle už nebude mít dlouhého trvání. Právě si nastavil nový cíl a věděl, že ho dosáhne tentokrát velmi snadno a rychle.

***

,,Dobrý večer," pozdravil Bjørn mladou recepční.

Ta mu věnovala zdvořilostní úsměv.

,,Dobrý večer, jak vám mohu pomoci?"

,,Spousta lidí dneska odjela, ne? Určitě máte nějaký volný dvoulůžák?"

,,Ale jistě," kývla a začala kroužit myší po stole, aby aktivovala počítač. ,,Hned se podívám."

,,Myslíte, slečno," naklonil se Bjørn trochu nad pult, který je dělil, ,,že byste mi ho mohla dát i bez údajů tý druhý osoby?"

Recepční na něj pohlédla s otazníky v očích a krátké prodlevě, kdy stihla mrknout jako moudrá sova, zakroutila hlavou. ,,To nepůjde. Bez osobních údajů a průkazu totožnosti nesmíme nikoho ubytovat."

,,Ani když ta osoba už tady v hotelu ubytovaná je? To vlastně její údaje máte."

,,Tak v tom případě to nebude problém. Půjde jen o přesun?"

Bjørn zvedl ruku a chtěl si přejet po vousech na bradě, ale neuvědomil si, že si je před dobrou půl hodinou oholil. Pohladil na dotek cizí hladkou pokožku a pokusil se vykouzlit co nejneodolatelnější úsměv.

,,To já právě nevím, jestli můžu. Slečna ještě neví, že bude nocovat v jiném pokoji."

Slova vyvolala na tváři recepční nepotlačitelný úsměv a začalo jí vesele jiskřit v očích. ,,Jak tedy můžete už teď vědět, že ten pokoj budete potřebovat?"

,,Pf, se mi zdá, že mě podceňujete," přistoupil na její pošťouchnutí.

,,To bych si nedovolila."

,,Kdyby si to dotyčná rozmyslela, o čem upřímně pochybuju, tak dostanete šanci, to prázdné místo osobně zaplnit. Co vy na to?"

Recepční spadla brada o kousek níž, když se snažila najít slova a pak ústa naprázdno zavřela. Odkašlala si. ,,Děkuji za nabídku, ale musím odmítnout."

Zvedla do vzduchu ruku s kroužkem na prsteníčku. ,,To by se manželovi asi moc nelíbilo."

,,Ježiši doprdele, omlouvám se," zabrblal Bjørn. ,,Promiňte. Toho prstýnku jsem si nevšimnul."

Mladá paní, kterou o chvíli předtím oslovil slečno, si lehce odkašlala a marně se pokoušela bojovat se svým úsměvem. ,,To je v pořádku."

,,Bezva. Takže... si tam naťukejte tyhle dvě jména."

Recepční se dala do práce a na moment zaujatě upřela pohled do svítící obrazovky, zatímco svižně klikala tlačítkem na myši, aby rezervovala vyžádaný pokoj. Pak předala dlouhovlasému hostu novou vstupní kartu a překvapeně klouzala očima po jeho mladistvé tváři, když ji požádal o platbu předem. Zadala částku a přihlížela, jak z kapsy vytáhl telefon, aby zaplatil pomocí twintu. Vzájemně si poděkovali.

,,No, tak vám přeji úspěšný lov."

Bjørn si rukama přejel po čerstvě oholených tvářích a jednou rukou si uhladil vlasy na vrchu hlavy, které měl stažené do culíku. Pak na recepční mrkl.

,,Děkuju vám."

,,Už jste poděkoval," usmála se na něj a snažila se vybavit si, která z norských dívek se skrývá za jménem Emilie Karlsen.

*

Když Emilie vešla s Idou do sálu, chvíli zmateně hleděla na scénu, která se jí odehrávala před očima, než pochopila. Mužská část reprezentace do baru dorazila s předstihem. Podle toho jak hlučně a vesele se chovali, už stihli něco vypít. Někteří z nich drželi nápoje v rukou. Prostorem se linul big beat a příjemně útočil na ušní bubínky všech přítomných, takže se chvílemi neslyšeli.

Bjørn seděl na židli a za jeho zády stál rozjařený Jossi s nůžkami v ruce. Všichni kolem jásali, hulákali a smáli se. Emilii se zatajil dech, když přihlížela, jak zrzek mohutným záběrem nůžkami zajel do blonďatých vlasů, které druhou rukou přidržoval.

,,To snad ne," vydechla tiše, aby ji dívka po jejím boku neslyšela.

Hromadná ovace jí prozradila, že se nůžky prokousaly skrz prameny krásných nazlátlých vlasů, které měla raději než své vlastní. Ramena jí trochu klesla, když si povzdechla.

,,To je vůl."

***

Tarjei nabízel, že sestřih upraví strojkem, protože s tím měl bohatou zkušenost na svém bratru Jossim. Bjørn to okamžitě divokým máváním rukou odmítl. Vylovil z kapsy kšiltovku, kterou si přesně za tímhle účelem vzal s sebou. Zbylé vlasy pod ni napasoval, když si ji nasadil kšiltem vzad. Pak očima přejel kolem, dokud se nestřetl s párem hlubokých modrých kukadel, pozorujících ho s nepokrytým zklamáním. Napadlo ho, že se jí újma na jeho lví hřívě dotkla stejnou měrou jako by se za normálních okolností dotkla jeho samotného. Jenže on si na to plácnul s Johannesem Thingnesem.

Vlasy za vítězství. Yeah, man.

Teď už mu byl všechno jedno. Vesmír se mu otevřel. Odprostil se od všeho. Napasoval se do kolejí daných esoterickými pravidly vesmíru a čerpal kosmickou energii. Měl rád svoje tělo i duši. Jo, už i tu svojí posranou duši měl rád, protože dokázal, že není blázen, co mrhá časem na nesmysly. Dokázal to sobě i všem ostatním. Ještě nikdy se necítil tak lehce.

Zachechtal se svým myšlenkám i tomu, jak Jossi mává kusem vlasů nad hlavou a zvolává anglicky, aby všichni kolem rozuměli: ,,Tento historický okamžik je potřeba zapít!"

Jeho a Tarjeiovo věčné pošťuchování, že aerodynamika má svoje pravidla a ať se je s těmi dlouhými vlasy nesnaží porušovat, nebralo konce. Jednou už to nevydržel a silácky pravil, že přesně to jim dokáže. Ukáže jim, že i mánička zvládne běžet dostatečně rychle a vyhrát. A teprve pak mu vlasy na oslavu toho chrabrého činu smí Johannes osobně ustřihnout.

Byl rád, že Jossi jednoduše odstřihl culík a nevynutil si vzít ho strojkem. Obával se totiž, že v tom případě by došlo ke konfliktu. Bjørn si nepamatoval, že by kdy ve svém životě měl na hlavě místo účesu ježka. Ani jako dítě ne.

,,Co teď s tím budeš dělat?" kývla k jeho oškubané hlavě zvědavě Ingrid.

,,Můžeš si udělat extentions z vlastních," zatřepotal mu zbylými vlasy Jossi před tváří.

,,Nech si je," navrhl Bjørn. ,,Jako skalp. Určitě časem naberou na hodnotě, až ti znovu vytřu zrak."

,,To zavání novou dohodou!"

,,Ne ne ne," vztyčil Bjørn odmítavě ukazováček. ,,O moje vlasy už ne."

,,Ne, ale o moje můžeme."

Vlasáčovi vyletěla ze zvyku ruka vzhůru, ale místo vousů se dotkl jen holé brady.

,,Jakože... se odbarvíš na platinovou blond, když dnešní výhru zopakuju?"

,,Proč ne," pokrčil ramenem Johannes a lokl si piva.

,,Ruku na to."

***

Každý si s ním chtěl připít. Nezbylo mu, než začít odmítat panáky a připíjet si jen pivem. Ne vždy se to však povedlo. Cítil, jak mu alkohol postupně stoupl do hlavy. Pocity štěstí ho hřály a úsměv mu z tváře skoro nemizel. Smál se a vtipkoval se všemi kolem. Tohle byl jeho den a on si svůj úspěch hodlal vychutnat se vším všudy.

Chybělo mu už jen málo k absolutnímu štěstí. A ta malá hrstka co chyběla, se mu ztratila někde v šeru. V baru bylo neobvykle narváno, protože když Jossi řekl To se musí oslavit, myslel to vážně a zval každého, koho potkal, aby s nimi přišel vlasáčovo vítězství zapít.

Oproti očekávání se spousta přítomných bránila přípitku. Abstinování během sezóny brali vážně a nehodlali to porušit kvůli výhře nováčka. Nevadilo mu to. Sám se jinak alkoholu v zimě vyhýbal.

Chvílemi si vzpomněl na hledání té chybějící špětky štěstí a přejel očima po davu lidí. Nikde ji neviděl a nedokázal určit, kdy ji spatřil naposledy. Bylo to před hodinou, dvěma nebo třemi?

Věděl, že přišla s Idou. Ale s tou u stolu neseděla, takže ho pomalu začínala přemáhat zvědavost, kam se s kým zašila. Nebylo neobvyklé, že se při podobných příležitostech držely holky pohromadě a bavily se nad holčičími tématy. Během chvíle ale získal čím dál nepříjemnější pocit, že něco není, jak má být.

Dav se pomalu trochu roztrhal, jak se někteří odebrali na kutě. Když se pak postávající kolem rozestoupili, spatřil drobnou postavu u jednoho ze stolů, kam předtím neviděl. Měla na sobě volný bílý top z tenké látky. Tak tenké, že pod ní prosvítalo kousek pod ňadry na žebrech končící tílko, které si oblékla pod vrchní top místo podprsenky.

Lehce přitom pohledu naklonil hlavu ke straně a usmál se. Slušelo jí to. Hned si představil, jak rukama zajíždí pod ten nadbytečný kus látky.

Pak jeho pohled zaujalo, jak se naklonila směrem k osobě sedící vedle ní. Úsměv mu z tváře zmizel. Nechtělo se mu věřit, že večer tráví v jeho společnosti namísto něj.

Začal vidět rudě a v uších mu začínala tepat krev, když přihlížel, jak se na ni Francouz rozpustile usmívá a také se k ní naklání, aby se lépe slyšeli. Emilie se trochu narovnala a ramena se jí třásla smíchy. Fabienova ústa se dále pohybovala, jak nepřestával cosi vyprávět a zvedl ruku, aby se jemně dotkl Emiliina předloktí.

Zaskřípal zuby.

,,Bjørne! Co děláš? Hrabe ti?" zařízl se mu do uší víc než dobře známý dívčí hlas.

Než si stihl uvědomit, co dělá, vyrazil jejich směrem a rozpřáhl se směrem k Fabienovi.

,,Ale no tak, uhni Emi. Málem jsem tě trefil," zavrčel.

,,To jsem si kurva všimla!"

Úměrně k tomu, jak její hlas o oktávu stoupl, se znovu zaostřilo jeho vidění. Vážně se právě pokusil Francouze chytit pod krkem, protože flirtoval s Emilií?

,,Nemáš se mi motat do cesty," zabrblal bez dlouhého uvažování.

,,Uvědomuješ si vůbec, co právě děláš?" sykla a zatla mu prsty do předloktí, za které ho předtím popadla, když prudce vstala, aby mu zabránila vyjet po Fabienovi.

S tichým táhlým Hmm Bjørn konečně odtrhl oči od nechápavě zírajícího Fabiena a pohlédl na ni.

,,Chápeš, kde jsme a že tě všichni viděj?" zašeptala naléhavým tónem.

Bjørn přelétl pohledem rychle z Emilie na Francouze, kterému se v očích zračily otazníky, a zpět.

,,Snažíš se mě nasrat?" vyhrkl norsky první, co ho napadlo.

,,Cože?" sykla zmateně.

,,Já myslel, že nikoho nemá," zvedl na obranu ruce Fabien.

Bjørn se zarazil a přimhouřil oči. Jestli mu tohle řekla Em, může si za tohle nedorozumění sám a sotva se na ohýbače croissantů může zlobit.

,,A ptal ses jí?"

,,Neee," protáhl Fabien nosovku francouzsky v odpověď, až Bjørn málem protočil panenky. Snaží se ho tím snad taky okouzlit? Znovu zauvažoval, jak by mu možná prospělo menší proplesknutí. Minimálně by ty jeho tvářičky získaly trochu barvu.

,,Neee?" napodobil ten směšný přízvuk s úšklebkem a zpražil Emilie káravým pohledem. Proč vysedávala zrovna s ním? ,,Začínáš mě pěkně srát," přešel znovu do norštiny, aby mu rozumněla jen ona.

,,Tarjei říkal, že je single," ozval se Fabien, aby tak zachránil blondýnku s modrýma očima navrch hlavy zpod vikingova úderného pohledu, kterým ji přikoval na místě.

,,Tarjei říkáš? Hm. Že mě to nepřekvapuje," zahuhlal sám pro sebe.

Zhluboka se nadechl, zvedl pohled ke stropu a zanadával. Pak setřásl Emiliinu ruku ze svého předloktí a otočil se na patě.