Únor

Sotva se rozmáchla nohou a už jí na zátylku přistála velká dlaň. Kolem krku se jí sevřely silné prsty pevným stiskem.

S pištěním se sklonila, jak se pokoušela sevření uniknout. On se k ní naklonil, až se mu vlastní vlasy svezly do tváře, když svůj nos jemně zabořil do jejích.

,,Chtělas mi to odkopnout, ty potvoro?" zavrčel Bjørn.

Hihňala se a mezitím se trhaně nadechovala s hlavou staženou mezi rameny. Když procházela místností, aby zaujala jedno z posledních míst, všimla si, že Bjørnovi vypadl z ruky jeden z míčků, které zvykl protáčet v ruce, aniž by se vzájemně dotkly a procvičoval si tak zručnost prstů. Sice si nikdy předtím nevšimla, že by míček nechal spadnout, ale nenapadlo ji nic jiného, než mu ho odpinknout mimo dosah po koberci, na který nehlučně dopadl, aniž by si toho kdo další všiml. Ale on byl rychlejší. Vyskočil ze židle a popadl ji za krk sice s citem, ale za to pevně.

,,Chtělas viď?"

,,Pusť," špitla.

,,Ne ne ne," zanotoval temným hlasem s podtónem záludnosti.

,,Jen jsem chtěla kopnutí naznačit."

,,Lhářko," zasyčel a uchechtl se.

,,Bjørne," ozval se zdánlivě trpělivý, autoritativní hlas Zigyho, trenéra mužů.

Vlasáč strnul a zvedl hlavu, aby pohlédl směrem k trenérovi francouzského původu, ale svoji ruku z Emiliina zátylku nespustil.

,,Mohl bys nechat Emilie na pokoji a přestat si hrát s těma svýma koulema?" položil anglicky filozofickou otázku trenér a vzápětí se ozval smích kompletní sestavy mužské i ženské části norského národního týmu.

Všichni do jednoho sledovali se zájmem dění mezi nejmladšími členy týmu, aniž by si to oni sami uvědomovali.

,,Já trvám na svým," šeptal hlasitě Tarjei směrem k Jossimu, ,,že ji Bjørn opyluje."

,,Jakože on je včela a ona kvítek?"

,,Spíš čmelák a jetel."

,,Myslim, že tenhle jetel je mimo jeho dosah."

,,Emilie neni kurva žádnej jetel," zasyčel co nejtišeji Bjørn po té, co neochotně se zavrčením pustil blondýnku ze svého sevření a dosedl zpět na židli vedle bratrů.

Čekal, jestli se Emilie ozve a jakou odpověď na to zvládne vymyslet. Když po ní po očku zašilhal, zjistil, že dělá, že jeho poznámku, ani šeptání bratrů, neslyšela. Vyložil si to po svém. Nechtěla se veřejně distancovat a tvrdit, že o něj nestojí. Zřejmě protože se ráda nechávala opylovat stejnou měrou, jakou on ten úkon prováděl.

,,Já byl pro kvítek," bránil se Jossi. ,,Ale počkej... nejsi nějakej nadměrně senzibilní, co se tohodle týče?"

Tarjei se srdečně zasmál, tak jak to dokázal jen on. ,,To jen potvrzuje, že pravdu mám já."

Další narážky vlasáč pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven. Představoval si svojí Emi spíš jako luční zvonek, který uchvacoval svým něžným půvabem a nesměle se skláněl k zemi. Nechtěl si však přestavovat ten výsměch, kdyby něco z toho vyblil nahlas. Kousl se do spodního rtu, než se přiměl nahlas reagovat.

,,Bych opyloval, až bych brečel."

Tarjei Bjørna soucitně poklepal po rameni, ,,časem si zvykneš, že pravidelný opylování nepatří v sezóně do repertoáru výkonnostního sportovce."

Bjørn si odfrkl a strčil dva bílé míčky do kapsy. Hovno vědí, pomyslel si na konto bratrů.

Samotného ho udivilo, jak nemotorné jeho prsty před pár minutami byly, s přihlédnutím ke zručnosti, s jakou se ještě o čtvrthodinu zpět věnovaly Emiliiným ztvrdlým bradavkám, když do ní bušil zezadu jako zvíře a s přerývaným dechem jí vysvětloval, že se nemůže dočkat, až budou mít oba dostatek času, aby jí přesvědčil o svojí vytrvalosti, o které si troufla veřejně na kameru pochybovat.

Její kňučení podle něj znamenalo, že se nemůže dočkat stejně jako on.

,,Individuál bude s přihlédnutím k počasí a stavu trati poněkud nepříjemný. Podle toho, jak se vyvinou povětrnostní podmínky, by to mohla být dost velká loterie," promlouval k nim Siegfried, zvaný Zigy.

Z tvrdé, namrzlé trati, za kterou vděčili dešti, který se do sněhu vsákl a následně umrzl, si Bjørn moc starostí nedělal. Věděl však, že připravit na takové podmínky lyže je pro všechny servismany snazší, než když je sníh čerstvý, lepkavý nebo naopak když se teploty pohybují hluboko pod nulou.

Věděl však o někom, kdo rychlou, uklouzanou trať ani trochu neměl rád. Znamenalo to, patnáct kluzkých kilometrů v individuálním závodu žen a dvacet pro muže. Po očku mrkl směrem k Emilie a neuniklo mu, jak nervózně pohupuje nohou, kterou měla zkříženou přes druhou.

Slovo převzal Patrick, trenér žen, protože ty se na start měly postavit těsně po poledni a muži až po nich. ,,Zatím to vypadá, že se vítr bude postupem času uklidňovat a proto bychom otočili startovní pořadí u vás, holky. Začli bychom tedy tentokrát od Emilie a Idy, následovat bude Karoline..."

Přihlížel, jak Em pootočila hlavu k ostatním a bez mrkání na ně civěla. Musel se pro sebe usmát. Jeden z jejích malých neopodstatněných strachů byl, že jí vylosují startovní číslo jedna.

Častokrát nechápal, jak dokáže tak vytrvale bojovat s pochybami v sebe samotnou. Zároveň si uvědomoval, že mu její skromnost imponuje víc, než kdyby se sebevědomě nosila jako páv. Bojovala totiž. Nevzdávala se.

,,O nasazení ve štafetě si ještě promluvíme. Buďte připravené všechny, možná vyzkoušíme nějakou tu obměnu před mistrovstvím."

Ztuhnutí Emiliiných ramen i šíje a chybějící kývání nervózní nožky dávalo znát, že ji Patrickovo oznámení zasáhlo nepřipravenou. Povzdechl si sám pro sebe, aby potlačil podvědomé nutkání nechat její drobnou ručku zmizet ve své anebo ji stisknout v náručí, aby ji uklidnil.

,,Nudím tě, Bjørne?" ozval se trenér žen.

,,Co?" pohlédl vlasáč zmateně do temných, hnědých očí a pak mu došlo, že si nepovzdechl až tak nenápadně, jak si myslel. Zřejmě to znělo spíš jako upuštění páry z lokomotivy. ,,Neee, to vůbec," ohradil se. ,,Jen jsem celej v křeči, jak mi Zigy zakázal hrát si s mýma koulema."

V odvádění pozornosti od tématu byl specialista. To, co někomu v tomhle případě mohlo připadat hulvátské a sobecké otáčení pozornosti ke své osobě, ve skutečnosti mělo Emilie přimět znovu dýchat. Namlouval si totiž, že její napětí cítí i na těch pár metrů, které je dělily.

Věděl, že se s tou novou výzvou, kterou jí trenéři složili k nohám, vypořádá parádně. Narozdíl od ní nepochyboval o jejích schopnostech ani talentu, které ji s pomocí píle dovedly až do světového poháru.

Většina týmových kolegů a kolegyň kolem nich se zachichotala. Emilie v tu chvíli sice s nepochopením kroutila hlavou, ale když jí následujícího rána po snídani upozornil, že aktualizoval předzávodní warm up playlist na spotify, obratem se zeptala: ,,Přidal jsi tam tu písničku, cos zpíval?"

Zmateně na ni hleděl. Zpíval před ní už tolik textů, že netušil, který má na mysli.

,,To s tím Never give up."

,,Ah! Life is now od Hammerfall. Ne," zavrtěl hlavou a v hrudi ho hřálo, že jeho rozptylování na ni docela dobře fungovalo. ,,Chceš ji tam?"

,,Jasně! Budu si představovat, že to zpíváš ty."

Věnoval jí polichocený úsměv a začal jako na povel melodii hvízdat, zatímco z kapsy vytáhl telefon, aby písničku přidal na seznam. Ještě víc než to se mu líbil pocit, že potřebuje jeho podporu. Přišla mu tak silná a tvrdošíjná, že si nebyl jistý, čím by jí svojí prezencí mohl být prospěšný.

,,Jaký je tvoje šťastný číslo?"

Odfrkla si.

,,Nemáš žádný svoje šťastný číslo?" povytáhl údivem obočí a zamyšleně vystrčil vousatou bradu vpřed, než se v nich podrbal. ,,Myslel jsem, že ty jsi dost pověrčivá na tyhle blbosti."

Odmítavě si složila paže na hrudi. ,,Tak pověrčivá, jo?"

,,Trošku bych tě na to tipoval. Holky bejvaj na tyhle věci. Šťastný čísla, horoskopy a tak. Chceš vědět, v jakým jsem znamení, abys posoudila, jestli jsme dost kompatibilní?" zakmital obočím.

Nedařilo se jí zabránit koutkům úst, aby se pobaveně stočily vzhůru.

,,Já teda poznám, jestli jsme kompatibilní i bez znamení zvěrokruhu," přistoupil k ní blíž a chtěl ji zaujmout trochou svojí blízkosti. Za jejich zády se však ozvaly hlasy a tak se syčivě nadechl přes zaťaté zuby, když ho rukou zatlačila do hrudi, aby ho od sebe jemně odtlačila.

,,Pět."

,,Hm," zahučel, zklamaně se zaksichtil a ve warm up playlistu uložil písničku od Hammerfall na pátou pozici.

Chodbou se kolem nich protáhly Tiril s Ingrid mířící na pokoj. Tiril se na krátký moment zarazila u Emilie, aby jí něco pošeptala do ucha. Nešeptala tak tiše, jak si možná myslela.

,,Měla bys mu dát šanci. Jste spolu docela roztomilí."

,,Tiril?!"

,,Šanci by si zasloužil."

,,Kušuj," mávla za ní rukou Emilie a když k ní Bjørn zvedl zrak od mobilu, usmívala se od ucha k uchu.

Jemu to tak zábavné nepřišlo, ale zazubil se na ni strojeným úsměvem od ucha k uchu a zašermoval vzduchem rukou s telefonem.

,,Máš to tam. Tak hodně štěstí," prohlásil nabroušeně a aniž by se ji ještě pokoušel políbit, odešel.

*

Sledovat Emiliin start začínalo pro Bjørna být čím dál větší zkouškou sebekontroly. Čím víc mu na ní záleželo, tím víc jí přál, aby uspěla a v prosadila se v mezinárodní konkurenci. Dokonce mu přišlo, že je z ní nervózní víc, než když na startu sám stojí. To protože její výsledek, narozdíl od svého, nijak ovlivnit nemohl.

Nedočkavě chvíli přihlížel, jak se zahřívá. Stihl jí popřát hodně štěstí, než se šla rozlyžovat a na nástřel.

Do závodu vyběhla s číslem šest, což těsně minulo její šťastnou číslici, pod kterou jí uložil písničku na přání. Poslouchala ji stále dokola, ale to se neměl šanci dozvědět. Přihlížel, jak ji kamera zabírá při střelbě a když se po první čisté střelbě rozhodl čert chybování třikrát zatnout své pařáty do závěrečných ran, neměla šanci na perfektní výsledek. Běžela však pro ni novou trať i vzdálenost s obdivuhodným elánem. Nikde nebylo ani stopy po únavě, pod kterou chvílemi poskuhrávala, když jí cituplně hnětl namožená ramena a trapézy, jak si pamatoval.

Mumlal si pod vousy povzbudivé pokřiky jako Pohni tím sexy zadkem, bejby a v duchu přemýšlel, co po něm vlastně chce? Jak se v ní má vyznat?

Mátla ho. Tvrdila mu, že ho chce. Viděl tu upřímnost v jejích očích. Ale pak ho od sebe byla schopná odstrčit. Ačkoliv se měl už pomalu soustředit a připravovat na svůj vlastní výkon v závodě, myšlenky mu utíkaly jejím směrem. Nějaká maličkost mu unikala a on ji nedokázal uchopit a formulovat do ničeho jasného, pochopitelného.

Mračil se, když koukal na konečnou výsledkovou listinu žen. Tři minely spolu s během v plném nasazení jí přinesly třicáté šesté místo. A také čtyři body do celkového hodnocení.

To je moje holka, pomyslel si. Rozhodně nechtěl, aby mu ji sebrali a šoupli ji zpět do nižšího šampionátu. I když ho vytáčela, byl rozhodnutý hádanku jménem Emilie rozluštit.

*

Jeho vlastní čekání na start probíhalo stejně jako vždycky. Z obřích sluchátek Bjørnovi na ušní bubínky útočilo frenetické kvílení kytar i divoký hřmot bicích a temný, podmanivý nápěv v podání Karstena Brilla.

Now you′re feeling out myself; that feeling know
I'm coming now
I tell you to feel my soul

Oh yeah, on rozhodně vnímal, že Emilie cítí jeho duši. Ať jí o sobě prozradil cokoliv, přijala to. Přijala ho takového, jaký je. Ačkoliv to na ni muselo působit, jakože je labilní magor, neutekla.

Upozadil hádanku se jménem Emilie s pomyšlením ženská jedna pitomá a radši se věnoval mechanickým pohybům, které jeho tělo provádělo téměř samovolně. Vyhýbal se pohledům ostatních, odpovídal úsečně, ale cítil, jak se jím postupně šíří klid a žilami mu pulzuje kumulovaná energie. Tak se cítil vždy, když byl slušně ve formě.

Zakroutil sám pro sebe hlavou a znovu si upravil řemen na levém bicepsu. Ať už Emilie tou svou hrou zamýšlela cokoliv, on se v tomhle ztrácel. Holky. Vztahy. Hra na kočku a myš? To neuměl. Ale uměl závodit, to mu šlo. A tak se rozhodl bojovat aspoň v biatlonové aréně, když už na milostném poli připomínal zmatenou můru letící za světlem.

Individuálního závodu se nijak nebál, i když neměl rád pravidla, podle kterých se za každou střeleckou chybu přičítala minuta k běžeckému času. Měl raději trestná kola, protože tam svým během sám mohl ovlivnit, kolik drahocenných vteřin vyplýtvá na trestání sám sebe.

A v tom byl dobrý. Fyzické tresty měl rád, protože fungovaly. Ať už posral cokoliv, schytala to tělesná schránka, protože to mírnilo psychické útrapy, ať byly jakéhokoliv rázu.

V závodu se mu dařilo naprosto dokonale se soustředit. Při běhu počítal do deseti s každým dalším krokem a pak zas a znovu. Udržoval tak téměř perfektní rytmus a nehleděl ani vlevo, ani vpravo.

Střelba mu přišla snadná. Jeho ruce a prsty prováděly naučené pohyby automaticky a do mířidel hleděl bez mrknutí, ačkoliv občas fouklo. Jedna chyba při závěrečné stojce ho tak akorát rozlítila, aby do posledního kola vložil všechnu sílu, která mu v těle zbyla. Před očima se mu zatmívalo, když uháněl vstříc cíli, protože podél trati zaslechl norštinu a informaci, aby nepolevoval a udržel se tak v první desítce.

Skončil devátý.

Skvělý výsledek, zvlášť protože startoval mezi posledními, ale i přesto měl chuť vzít obě hole a zlomit je o koleno. Proč nedokáže střílet čistě, aby mohl bojovat o pódium? S pažemi zapřenými o bariéru a čelem zapřeným o předloktí se vydýchal, aby sebral síly. Síly udržet se na nohou a udržet nervy na uzdě, aby ty hole vážně nezlomil. Měl na sebe vztek.

Přituhovalo, jak se slunce blížilo k obzoru a on cítil, jak ho spocená kombinéza za chvíli začne studit. Sotva odložil lyže i pušku, prohrabal tašku s věcmi, aby se na místě převlékl. Teprve pak na sebe zase všechno naházel a odcházel pryč.

,,Rád se předvádíš, co?" ozvalo se vedle něj, sotva prošel poslední bariérou.

Zvedl zrak, aby pohlédl přímo do nejoblíbenější tváře v biatlonovém cirkusu. Emilie mu přišla naprosto k sežrání, i když měla na hlavě naraženého kulicha.

,,Proč myslíš?"

Pokrčila ramenem, jakoby to bylo nad slunce jasné. ,,Mohl ses jít převlíct do kabiny."

,,Nechce se mi vlect až tam, abych si oblík suchý tričko," vysvětlil suše.

Vážně si myslela, že exhibuje? Na to neměl po závodě ani pomyšlení. Povytáhl obočí, když srovnala krok a narazila do něj lehce ramenem, když tiše promluvila.

,,To se mi zdá, nebo jsi zhubnul?"

Dal si záležet, aby nehl ani brvou, když si ji bokem prohlédl. V její tváři postrádal úsměv a jakoukoliv veselost. Zaskočilo ho, že si dokázala tak rychle všimnout změny na jeho těle.

Lehce potřásl hlavou. ,,Náročná sezóna. Nic zvláštního."

,,Vážně? A mě se zdá, že jindy bejváš víc nenažranej."

Způsob, jakým přimhouřila oči, mu napověděl, že ho hodlá nadále při jídle sledovat jako ostříž. Otráveně si povzdechl a upravil si vlasy, které se mu draly zpod čepice a protivně ho šimraly na tváři. Připadal si jakoby stál pod vysokým napětím. Začínaly mu lézt na nervy i maličkosti.

,,A co jako?" odsekl jí. ,,Chceš mě začít krmit? Na takovej fetiš si asi budeš muset najít někoho jinýho."

V jejích očích se zlověstně blýsklo. Kdyby nebyl tak podrážděný, určitě by se hněvu v jejím podání zasmál.

,,Hulváte," odfrkla si. ,,Jen si o tebe dělám starost. Tak se jdi bodnout."

,,Sama se jdi bodnout."

Ještě koutkem oka zahlédl, jak namíchnutě přejela pohledem po okolí a jazykem si přejela po zubech, když se od něj oddělila a nechala ho jít dál samotného.

*

Během večeře do něj zapichovala svůj ostrý pohled, až se po chvíli podvědomě ošil. Kdyby nebyl ještě podrážděný z jejich předchozí výměny a hladový, určitě by jí věnoval víc pozornosti. Avšak i přes hlad, který pociťoval, všechno, co vložil do úst, chutnalo jako karton. Převalil každé sousto v ústech, aby ho s nechutí polkl. Vlastně si nepamatoval, kdy naposled jedl a užil si to. Nitrožilní infuze mu připadala jako velmi zajímavé řešení jeho problému.

Nakonec talíř odsunul, i když na něm ještě poslední kousek masa a kus přílohy ležel. Dal si záležet, aby ani náhodou jeho pohled nesklouzl k samozvané, blonďaté dozorkyni. Během chvíle se pak zvedl, stiskl vedle sedícímu Sturlovi rameno.

,,Jdu na pokoj."

,,Všechno v pohodě?" optal se ho spolubydlící s naprostým klidem.

,,Jasně, kámo," ujistil ho Bjørn a opustil místnost.

Doufal, že se jen svalí na postel, pustí si do sluchátek muziku a na všechno kolem zapomene. Po několika málo písničkách se však dveře v jeho zorném poli opatrně otevřely. Stála v nich ona.

Zavřel oči a unaveně si povzdechl. Dveře cvakly.

,,Co chceš?" zamumlal odevzdaně a stáhl si sluchátka z hlavy.

,,Hm... otázka je spíš, co chceš ty?"

,,Nemam náladu na nějaký hry, Emi."

,,Po pravdě ani já ne. Už delší dobu."

Konečně k ní zvedl zrak a snažil se vydržet její rozhodný pohled, kterým ho ujišťovala, že nemá o jejím tvrzení pochybovat. Jenže on nechápal žádný hlubší význam v tom, co řekla.

,,Tak proč se kurva pořád ještě schováváme?" zamručel otázku, která mu nepřestávala vrtat hlavou.

,,Chci, abys bojoval," splynulo z jejích rtů.

Vždyť se přece snažil? Pomyslel si. Bezradně jí opětoval pohled, který ani jeden z nich nechtěl přerušit. Později by si nebyl jistý, jestli to trvalo jen několik málo sekund anebo se jednalo o minuty. Nakonec shodil stranou peřinu, kterou měl hozenou přes klín, ale nestihl se ani posunout, aby vstal, když se mu Emilie vrhla vstříc.

Obkročmo mu sedla na klín a ruce mu obmotala kolem krku. Sotva se jeho rty dotkly jejích, horkých a měkkých, vítajících ho a lákajících, aby je už nikdy nepřestával líbat, vjela mu prsty do dlouhých vlasů, stažených do nedbalého uzlu a zatla ruku v pěst. Bolestí trochu sykl, ale pak se zamručením pokračoval v líbání.

Rukama jí vjel rovnou pod svetr a hladově hladil každý milimetr jejího torza. Hrubá kůže na jeho dlaních a prstech skoro škrabala její pokožku. Z jeho doteků sálala potřeba dotýkat se jí a mít ji u sebe. Nechtěl ji přestat lačně líbat, ani když začala stahovat postupně svoje tepláky a pak ty jeho. Nedočkavě se nasměroval, aby ji nechal nasednout na svůj ztopořený penis a s úlevou zamručel jejích rtů, když se spustila níž, aby ho nechala se do ní ponořit.

Pobízel ji, aby přidávala na tempu a bylo mu jedno, jak krátká jejich soulož bude. Naléhavě potřeboval potvrzení, že ho chce stejně jako on ji. Zatínal jí prsty hrubě do boků a vycházel jí vstříc, jak jen ze své pozice mohl.

,,No tak, Bjørne," vyhrkla pak zničehonic zadýchaně. ,,Podívej!"

Podržela mu před očima svoje předloktí a propalovala ho intenzivním pohledem. Neochotně oči stočil směrem k drobnému tetování na její kůži.

,,Víš vůbec, co má tohle za význam?"

Jedním koutkem úst se ušklíbl. Takhle se jí na význam straky sám zeptal.

,,Je to Mlíčňák," pronesla nakřáplým hlasem. ,,Jsi to ty, Bjørne."

Ta slova ho prudce zasáhla. Dlouze zavřel oči, než se v ní začal znovu pohybovat.

,,Ty a nikdo jiný," zašeptala.

Nepřestával ji rázně vybízet k zrychlení rytmu, jakým se na něm pohybovala a vnímal, jak se sevřela kolem jeho erekce a důrazně na něj dosedá, aby vniknutí prohloubila.

,,Jenom ty," splynulo jí naposledy ze rtů. Pak ji hluboce políbil a nepřestal, dokud polibek nepřerušila, aby ztěžka zalapala po dechu a následně zhluboka zasténala, když ji zaplavila divoká vlna orgasmu.

*

,,Tak si vyber," zamrkala na něj dlouhýma blond řasama z opačné strany stolu. ,,Mám ti vykopnout nejdřív tuhle figurku nebo tu druhou?"

Bjørn na ni bez muknutí zíral a v duchu přemýšlel, jak moc blízko byl pravdě, když o ní jednou ve zkušebně prohlásil, že je panenka Chucky. Kurva. Vypadala jako panenka, s kterou si vážně rád hrál, ale dokázala být tak zatraceně podlá. Uvědomil si, že ho to vzrušuje. Jenže jeho na ní vzrušovalo kdeco.

Například to, že s ostatními ženami toho dne ve štafetě získala stříbrnou medaili. Na stupni vítězů měla štěstím slzy v očích a ječela jako pominutá ještě desítky minut po dekorování.

,,Pozdě, čas vypršel!" oznámila nesmlouvavě, když dost rychle nezareagoval. Hodila kartu na stůl a nekompromisně mu vrátila figurku do startovní pozice. Brändi dog. Přiblblá hra, pomyslel si. Nelibě se zašklebil a v duchu jí přísahal pomstu. Tělesnou. Naloží jí tak, že se z toho jentak nevzpamatuje, panenka jedna. Při tom pomyšlení se mu ústa samovolně zvlnila v potměšilém úsměvu.

,,Sakra, podle toho jak ďábelsky se usmívá, bych se na tvým místě bála," oznámila Karoline Emilii a té trochu zatrnulo. Má Bjørn kartu, kterou by jí mohl v odvetě vrátit úder? Jenže pak znovu pohlédla do svých zbylých karet, které držela v ruce a znovu se uklidnila.

,,Kluci jsou toho mínění, že spolu něco máte," pronesla na jejich konto Karoline veselým, konverzačním tónem, ,,ale mě se to moc nezdá, podle toho, jaký si někdy děláte naschvály."

Emilie i Bjørn by dokázali vyčíslit víc jak desítku situací, kdy jeden druhému během tréninku podrazili nohu či vyměnili hole za delší a kratší. Anebo před obědem Emilie Bjørnovu vidličku potřela tabascem, které si půjčila od Karoline, ujíždějícím na pálivém jídle. Následně se prozradila, když se smála, až jí tekly slzy. Hnal se za ní přes půlku hotelu. Do jídelny se vrátili oba v překvapivém míru a s přiblblými úsměvy ve tváři. Ostatní mohli jen hádat, čím Bjørn Emilie potrestal.

Dva páry očí se přesunuly z Karoline na Sturlu.

,,Co je?" ohradil se.

,,Co se říká mezi klukama?" zajímalo blondýnku.

,,Já bych tu otázku položil jinak. Spíš o čem se dohadujou bratři Bø?"

Emilie povytáhla obočí, ale to Sturlovi nestačilo jako pobídka, aby mluvil dál. ,,A to je?"

,,Tarjei tvrdí, že jste spolu spali minimálně jednou a Jossi si myslí, že takovej úspěch Bjørn zatim neslavil."

Emilie ztratila řeč a koukla po vlasáčovi, aby zjistila, co na to on. Zjistila, že kromě drbání se ve vousech na bradě, ho to nijak nedojalo.

,,Takže podle Johannesova mínění je Emilie na mě moc velký sousto," pokýval jemně hlavou, jakoby mu dával za pravdu. Ve skutečnosti uvažoval, jestli je tohle ten správný moment, nechat prostě pravdu vyplout na povrch. Bude ho pak Emi nesnášet?

Sturla s Karoline se zlehka zasmáli.

,,A co si myslíš ty, Sturlo?"

Sturla na Emilie pohlédl s úsměvem jiskřícíma očima a ďolíčky ve tvářích. ,,Já se v cizích vztazích neštouram, Em. Dělejte si spolu co chcete."

,,Smíme?" vyjekla zvesela Emilie, ,,tak díky za svolení, strejdo Sturlo!"

Bjørn se tomu trochu smutně usmál pod vousy, protože v jeho očích Sturla věděl, že spolu něco mají, ačkoliv se mu o tom ani slovem nezmínil. Zdálo se ale, že o tom Emilie nemá ani potuchy a jen vtipkuje. Chtěla po něm, aby bojoval. To bylo taky přece to jediné, co uměl? Přimhouřil oči a zkoumavě se zahleděl na vrásku, která se jí vytvořila mezi obočím, když urputně přemýšlela. Co když neměla na mysli biatlon, když mluvila o boji?! Zakousl se do nehtu na palci a divoce zamrkal.