Leden

Bjørnovo rozpoložení se razantně zlepšilo, když si uvědomil, že úspěšně nechal krále croissantů za sebou. Nemohl být spokojený se svou první střelbou, ale byl připravený se poučit z chyb a příště být zase o kus lepší.

Padal sice na hubu únavou, přesto si neodpustil odpovědět Emi na její prohlášení, že není zklamaná z významu svého maličkého tetování, zobrazujícího straku.

,,Zkus mě za ty vousy takhle zatahat, až budeme sami a něco uvidíš."

Ruku stáhla rychle zpět a skousla si spodní ret mezi zuby. Domyslel si, že nebýt venku taková zima, určitě by se jí na tvářích rozlila červeň. Zauvažoval, že vousy, které nechal narůst delší než obvykle z lenosti se holit a chystal se jich zbavit, protože ho sraly rampouchy, které se mu v nich v mrazivém vzduchu tvořily, ještě na bradě nechá jen kvůli ní.

,,Vypadáš docela spokojenej s výsledkem na to, žes tvrdil, že máš samou smůlu."

Bjørn si protřel tvář rukou a pak ukazováčkem kývl Emilie, aby šla blíž. Pootočil zápěstí a vyprostil hodinky zpod bundy. Pak několikrát překlikl, než je natočil displejem k ní, aby lépe viděla.

Vyvalila oči a zakroutila hlavou. ,,Pět hodin a třicet pět minut spánku? Jak se ti to podařilo přežít? Seš ty vůbec člověk?!"

Pokrčil rameny a pokládal to za uzavřené téma. Přece jí nepřizná, jak mu náladu zvedla porážka ohýbače rohlíků, když už na lepší výsledek po třech střeleckých chybách nemohl pomýšlet?

,,Fakt tě obdivuju," vyhrkla, až se zarazil a zvědavě na ni pohlédl. ,,Myslím jako obecně. Nejenom protože zvládneš běžet v tak brutálním tempu docela nevyspalej."

Úplně mu sebrala vítr z plachet. Najednou dostal silný pocit deja-vú a aniž by slovně zareagoval, vyletěla mu ruka vzhůru a zamyšleně si přejížděl prsty po vousech na bradě. Napínal mozek, aby si vybavil, proč tomu tak je?

A v následujícím okamžiku mu v obvodech téměř zajiskřilo, když si uvědomil, že přesně tohle už řekla přímo jemu. Jen to v paměti zasunul někam hodně hluboko, protože tomu nepřikládal dostatečnou váhu.

Vyjádřila mu svůj obdiv jako sportovci už na začátku, když se seznámili na soustředění, a několikrát i následně potom. Vzápětí mu došlo, že jeho potřeba dosáhnout co nejlepšího výsledku, kterým se chtěl prokázat nejen Emilii, ale především svojí matce, byla ve skutečnosti nesmyslná. Nakonec šlo zas a znovu jen o něj samotného a vlastní ego. Protože Emilie k němu vzhlížela už hodnou chvíli. Obdivovala ho naprosto bez souvislosti k jakýmkoli hlubším citům, objektivně a vytrvale.

Tím, že milostný poměr s ním předchozího večera před Idou zapřela, mu způsobila téměř bezesnou noc. A teď se jí naopak naprosto nezištně povedlo, aby mu spadl obrovský balvan ze srdce. Tak málo stačilo. Jen tři upřímná slůvka.

Jako už nespočetněkrát předtím, převládlo jeho zdravé sebevědomí a hodil za hlavu všechno, co mu matka omýlala roky o hlavu, když ho nechtěla nechávat chodit na tréninky. Nikdy to nikam nedotáhneš. Mrháš talentem. Jsi stejný zmetek jako tvůj otec. Jen protože se odmítl vydat v jejích stopách a bránil se hrát podle not, protože mu činily skoro stejnou potíž jako písmenka a čtení textů.

Přišlo mu jakoby procitl z podivného pomatení mysli a smyslů. Ulevilo se mu. Věděl, že si zvolil správně. A Emilie by mohla být jako jeho maják, který ho vždycky vrátí na správnou cestu. Chtěl už být jenom s ní.

Chtěl ji!

Naklonil se těsně k ní, aby ho slyšela určitě jen ona. ,,Myslím, že ti ten obdiv potřebuju večer fyzicky vrátit. Hm?" zavrněl a znovu se ohlédl přes rameno. ,,Řekni, chtěla bys, abych ti to udělal?"

,,Bjørne!" sykla, aby ho umlčela.

,,No tak, Emi, řekni. Chtěla bys?"

Zmučeně zakňučela a on doufal, že z jeho slov cítí v klíně stejné pohnutí jako on sám.

,,Chtěla," potvrdila konečně tiše a on si neodpustil vítězné gesto s rukou sbalenou v pěst.

Odtáhli se od sebe právě včas, když zaslechli, a následně i spatřili, přicházející bratry Bø. Emilie se dala na nenápadný úprk, ale ještě se k němu naposledy otočila.

,,Hej Wickie! Radši koukej jít večer brzo spát, ať se z tý únavy vyspíš."

Musel se hodně snažit, aby potlačil úsměv. Zvedl ruku a ukázal jí vztyčený prostředníček. K jeho úlevě se jí to ani trochu nedotklo a elegantním obloukem pohotově máchla paží a gesto mu vrátila.

,,Co se škádlívá," nakousl ohranou hlášku Tarjei a bratr ho doplnil.

,,To se rádo mívá."

Bjørn naoko popuzeně mlaskl. ,,Nechte si ty moudra, staříci."

Vůbec ho nepřekvapilo, že se oba jen zasmáli a pokračovali nerušeně dál. Srovnal s nimi krok směrem ke kamionu servisního týmu odevzdat běžky. Mnohem radši by doprovodil Emilie. Vůbec neměl rád, když kolem pobíhala jen tak o samotě. I přestože věděl, že na ubytování je to pár kroků a tak se jí nemá co stát.

*

K Emiliině pobavení se večer vlasáč už na nic nezmohl. Doslovně odpadl hubou napřed do peřin rovnou po večeři. Ani zprávy se od něj nedočkala.

Zkusila mu sama napsat, ale odpovědi se dočkala až ráno. Napsal jí, jakmile v brzkou hodinu vstal a šel se oddávat radovánkám otužování před snídaní. Opřený ramenem o zeď na ni pak počkal u výtahu, aby se k ní přidal na cestě do snídaňového sálu.

Přihlížel, jak se k němu blíží chodbou poněkud strnulým krokem, což bylo na míle vzdálené její obvyklé energetické chůzi, při níž připomínala kočku, která je na každém kroku připravená ke skoku. Pochopil, že i ona se po ránu potýká se ztuhlými svaly a regenerační koupel v ledové vodě by jí také prospěla.

,,Dobré ráno, kotě," zamumlal a ohlédl se přes rameno, než napřáhl paži, aby ji rukou chytil za zátylek.

,,Dobré ránko," zašeptala rozkošně jemným hlasem.

Jak se k ní přibližoval, všiml si, že její tvář změnil údiv a sotva znatelně pootevřela ústa. On si ji však jen přitáhl blíž a políbil ji do vlasů, aby mohl nasát její vůni. Měl chuť nechat ji zmizet ve své náruči, ale přinutil se respektovat její přání. A tak neochotně vymotal prsty z jejích vlasů a otočil se směrem ke schodům.

Nešlo jen o to, že měli dostatečně zdravé nohy, aby mohli běhat po svých. Nechtěl s ní nastupovat do výtahu, kde by se na ni zřejmě ihned vrhnul a už by se nedokázal odtrhnout.

Neušlo mu její zmatené ,,Hm," než mu vyrazila v patách.

Ne výjimečně stejné ubytování sdílely týmy různých zemí. Když se kolem nich u snídaňového bufetu začali rojit Němci, přátelsky si všichni popřáli dobré ráno.

,,Večer jsi nějak vytuhnul," pronesla šeptem.

,,Já ti to vynahradim, neboj."

Bjørn se o ni nenápadně opíral paží a pošťuchoval ji s citem stále dál, i když zřejmě ještě nebyla hotová s nabíráním jogurtu.

,,Co děláš?" hihotala se, když jogurt kydla mimo misku.

,,Chvátám na další stanoviště."

,,Počkej, chci ještě trochu ovoce."

Odfrkl si a během čekání se rozhlédl kolem.

,,You alright, man?" zeptal se Bjørna Benedikt Doll.

,,Yeah. Sure. Yourself?" pohlédl na něj vlasáč podezřívavě. Všichni věděli, že sympatický Němec je taky pěkný vtipálek.

Benni se na Bjørna zazubil, až vlasáč přimhouřil podezřívavě oči.

,,In German we say: du läufst als hättest du einen Stock im Arsch."

Benni se zasmál svému vtipu a spolu s ním se rozesmáli i ostatní Němci v doslechu. Bjørn nad jeho slovy přemýšlel a nakonec si z němčiny podobná slova do norštiny dokázal přeložit. Zvlášť protože znal nějaké peprné texty německy zpívajících kapel. Když tedy pochopil, že mu usměvavý Němec řekl, že chodí jako by měl tyčku zaraženou v zadku, uznale naklonil hlavu a kývl.

Na nápadně vzpřímeném držením těla si zakládal. Naučil se tomu v dospívání, kdy se za každou cenu snažil působit sebevědomě a nedávat najevo, co se odehrává v jeho nitru. Ať už před matkou nebo před hyenistickými spolužáky.

Něco mu napovídalo, že to pořekadlo souvisí i s nafoukaností. Ale to mu bylo ukradené.

,,In norwegian we say: Å være født bak en brunost!"

,,Bjørne!" zasyčela Emilie, ale tentokrát se zachichotala společně se zbytkem Norů stojících v doslechu.

,,Co je? On si začal," přešel automaticky do norštiny.

,,Nebuď dětinskej."

,,Asi si němčina s norštinou přeci jen nejsou tak podobný, jak jsem myslel," zamručel Benni a podezřívavě na nás koukal. ,,Cože to říkáte?"

,,Že ses narodil za hnědým sýrem," odvětil se stoickým klidem vlasáč a k dalšímu vysvětlení se neměl.

Benni na něj zkoumavě koukal jako kdyby spadl z Marsu. Znovu jsme se začalo ozývat pohihňávání, a tentokrát se uchechtl i Bjørn, kterému došlo, že tohle německý atlet nemá šanci bez vysvětlení pochopit.

,,Co to je za kravinu?" zeptal se s nakrčeným obočím a my se rozesmáli ještě víc.

,,Norština je fakt divná," přidal se k němu Phillip Horn.

,,Právě jsi mu řekl, že je blbej!" zasyčela Emilie norsky na Bjørna a popadla ho poněkud surově za paži. ,,Omluv se!"

,,Vždyť tomu nerozuměl," prohodil nevzrušeně Bjørn.

,,Myslíš, že se nedozví, co to znamená?"

,,Booože, se uklidni," usadil Emilie Bjørn a chytil ji za drápek, kterým mu visela na jeho dlouhém rukávu od trička a naznačil, že ji chce kousnout. S pištěním povolila a ucukla.

,,Vikingové," odfrkl si Phillip a kroutil nad nimi hlavou. ,,Když na to tak koukám, Benni, tak bych si tipl, že to pořekadlo znamená, že ti za tvou prostořekost odsekne hlavu od těla."

Benni se zahihotal, než se chytil návnady, ,,myslíš? Copak tu nejsou security? Se sekerou by sem toho dlouhovlasýho nepustili, ne?"

Ale to už je Bjørn ani Emilie neposlouchali. Opírali se do sebe pohledy. Ona mu dávala najevo, že vůči někomu jako Benni by se mohl chovat s notnější dávkou respektu a že nemusí každému hned všechno vracet. On jí zase bezeslov odpovídal, že mlčet by dovedl, ale nebyla by to žádná zábava, protože kdo jinému jámu kopá...

*

,,No ne," zajásal Bjørn, když se dveřmi protáhl za Emilie. ,,Zneuctíme prvně holčičí pokoj? To je pecka!"

Během dne se celý tým přesunul do slovinské Pokljuky a ačkoliv měli takzvaný day off, neexistovalo po závodním dni nic lepšího než regenerace lehkým pohybem. Odbili si to společně a využili pak nepřítomnosti Emiliiny spolubydlící.

Emilie mu věnovala pobavený pohled a zatáhla ho za paži, když udělal krok směrem ke špatné posteli.

,,Tam ne."

,,Hm. Myslíš, že by Idu hodně rozladilo lepkavý překvapení na polštáři?"

Přihlížel, jak Emilie složila tvář do dlaní, ale prozradily ji třesoucí se ramena. Sám se neovládl a rozchechtal se nahlas.

,,Ty seš hroznej blb," vyprostila ze sebe, když si prstem utírala slzu smíchu.

,,Já myslel, že to se ti na mně líbí."

,,To že seš blb?"

,,Že jsem vtipnej!" protočil teatrálně oči a polapil ji do své náruče. ,,Pojď ke mně blíž, Emi."

Objímal ji pažemi pevně a hladil ji po zádech. Líbilo se mu cítit teplo jejího těla na svém. Zavřel oči a nos jí zabořil do ohybu na krku. Z fetování její vůně ho vytrhly její drobné ručky deroucí se pod jeho mikinu. Bez přemýšlení se od ní odtáhl a mikinu si přetáhl přes hlavu i s tričkem.

,,Líbíš se mi celej," doplnila ho, když mlsným pohledem klouzala po jeho bledém hrudníku a tetováních. Zvedla ruku, aby se jich dotkla.

,,A mě se líbí, jak k sobě pasujeme. Cejtíš to?" S těmi slovy se na ni natiskl a několikrát decentně pohl boky, aby ji upozornil, kterou část má obzvlášť na mysli.

,,Hm hm, jo," přikývla, než ho konečně krátce políbila. ,,Ale mohl bys mi to ukázat názorně?"

,,Moc rád," zavrčel a vrhl se na její rty. Ten spodní vtáhl mezi zuby a lehce do něj kousl.

Oblečení z ní skoro strhal a už do ní strčil, aby po zádech spadla na matraci postele. Měl děsnou chuť ji ochutnat, ale zase hrozilo, že se nebude ovládat a uslyší ji celý hotel. Po krátké úvaze pro a proti vsadil ve prospěch uspokojování tužeb a ruce jí položil na kolena, aby ji přiměl pro něj roztáhnout stehna. Pak si prolíbal cestičku po jejích nožkách až k nejcitlivějšímu místu.

Už věděl, co se jí líbí a po krátkém úvodu jí to dopřál. Kmital jazykem a když pak ten zduřelý pahorek obepl rty, jemně ho vsál. Jednou rukou laskal její ňadro a prsty si hrál s bradavkou. Netrvalo to dlouho a donesl se k němu její hrdelní sten, na který se tak těšil. Usmál se a potěšeně vydechl, až její zmáčený klín ovanul jeho dech. Celá se napjala, aby mu s mručením znovu vyšla vstříc.

,,Ještě?"

Místo odpovědi zavrčela a ruku, kterou ho hladila ve vlasech, sevřela v pěst, aby mu ukázala, že má mlčet a věnovat se jiné činnosti. Se smíchem ji uposlechl, ale když po chvíli laskání jazykem znovu hlasitě zastonala, nevydržel to už a zvedl se, aby do ní vnikl. Popadla ho nadšeně za ramena a pánví mu vycházela vstříc.

Zkusili to s jejíma nohama kolem jeho boků, s jejíma nohama na jeho ramenou i různě skrčenýma všemi myslitelnými směry, aby prohloubili spojení. Ale nakonec ji Bjørn na posteli přetočil, aby si jí vkleče vzal zezadu v tak divokém tempu, až postel pod nimi naříkala.

Zasmál se, když Emilie znovu hlasitě vykřikla. ,,Pšt! Bejby, kroť se."

S pobavením pak přihlížel, jak se pusou přitiskla k vlastnímu předloktí a už neslyšel ani tón, ale její orgasmus poznal z toho, jak se napjala a následně ho obdařila vydatnou vláhou. Nadchlo ho, jak se pod ním celá propla a semkla kolem něj svaly v lůně. Ještě několikrát tvrdě přirazil boky k jejímu zadečku, až epická vlna rozkoše zasáhla i jeho.

Chvíli vedle sebe spokojeně oddychovali a Emiliiny prstíky jako obvykle bloudily po jeho hrudi. Pak ho ukazováčkem cvrnkla do nosu a vstala, aby po něm hodila jeho oblečení.

,,Obleč se," zavelela a otevřela okno, ačkoliv sama byla ještě nahá.

Uchechtl se tomu, jak to tajení bere vážně. Leželi pak vedle sebe už oblečení docela nevinně na posteli, rameny opření o sebe a Emilie mu prsty v dlani kreslila namátkové patvary. Koukali na film, který Emilie pustila, ale ani jeden ho nevnímali.

Cítil na sobě její pohled a nějakou chvíli to ignoroval, než po ní několikrát zašilhal.

,,Čemu se žulíš?"

,,Dozvěděla jsem se pikantnosti z tvého dospívání."

Jeho lehký úsměv vzal za své a uvolněný tón hlasu nahradil podrážděný.

,,Hm. Super."

,,Tak chceš vědět, co jsem slyšela? Můžeš mi k tomu říct svojí verzi. Na tu se těším stejně nejvíc."

Měl chuť poslat ji k čertu. Říct, ať si věří komu chce. Ale pak ho napadlo, že kdyby šlo o něco, co se jí ale vůbec nelíbí, tak by se nad tím tak roztomile neuculovala. Pošimralo ho z toho na všech místech, která v její přítomnosti vždycky nemístně ožila.

,,Fajn," povzdechl si o něco uvolněnějším hlasem.

,,Prý jsi byl pěkný fracek a donchuán."

,,Co?" vyjevil se Bjørn a křivě se zašklebil. ,,Prosim tě, o jaký době to vlastně mluvíš?"

,,Když ti bylo tak čtrnáct nebo patnáct."

Trochu se zamračil a snažil se v mysli spojit ty dva výrazy se svými vzpomínkami. Kurva. Nechápal, jaktože se vždycky dokázala trefit do těch nejtemnějších období, na které se snažil nevzpomínat vůbec.

,,Tak to bude asi nějakej nesmysl."

,,Takže jsi byl hodnej jako mílius?"

,,Myslim spíš to druhý," pokusil se kašláním zamaskovat smích.

,,To, žes byl holkař?"

,,To zní strašně."

,,Takže jsi neběhal za holkama?"

,,V patnácti?"

Potřásla hlavou, až se jí vlasy zavlnily kolem kulaté tváře. ,,Co já vim? Já u toho nebyla."

Přelétl očima její panenkovskou tvář s jiskrami v obrovských očích a s nosánkem posetým pihami. Když se ho pokusila motivovat k vyprávění širokým zubatým úsměvem, už věděl, že bránit se nemá smysl.

Bjørn se kousl do rtu a přemýšlel, co říct, aby jí přiblížil svoje dospívající já, aniž by do toho musel moc zabředávat.

,,Co ti Ida řekla?"

,,Jak víš, že jsem mluvila zrovna s Idou?"

,,Seš s ní na pokoji. Jen hádám. Co řekla?"

,,Jasně. No... Bez nápověd! Já bych radši slyšela tvojí verzi."

Nechápal, o co jí jde. Nerad vzpomínal a ona naopak zřejmě prahla po tom, znát o něm každý detail. Svým způsobem mu to lichotilo, že ji všechno o něm zajímá, i když bylo zřejmé, že jde převážně o negativní vzpomínky. Alespoň ty utkvěly jemu samotnému nejvíc.

,,A co prosim tě zajímá na tom, že jsme s klukama kradli cigarety a pak je prodávali za školou?"

,,Cože jste to dělali?" vykulila na něj oči.

,,Eh," zarazil se a zalitoval, že na sebe prozradil hned takovou levárnu. ,,Co teda řikala Ida?!"

,,Žes někomu dal mrtvou žábu na polštář."

Jeho potutelný smích potvrdil, že dal. Nedošlo mu, že zrovna o těch cigaretách Ida nemohla vědět.

,,Tyvado, asi jsem tě podcenila," přiznala poněkud nejistě.

Pokrčil rameny. ,,Nuda ve městě."

,,A co ty holky teda?"

,,Abys z toho neměla větší újmu než z těch cigár."

Emilie se rozesmála, až mu skoro zalehlo v uchu.

,,Nemám z toho žádnou újmu. Jen mě to zaskočilo!"

,,Řekněme... že jsem neměl u holek takovej úspěch, jak si myslíš... nikdy jsem nespal s holkou mladší devatenácti let."

Emilie šokovaně otevřela ústa, ale tvář jí stále ještě pobaveně zářila. ,,Tys byl na starší?!"

Opakovaným pohybem si zastrčil prameny vlasů za ucho. Zašklebil se a nechtělo se mu moc do dalšího přiznávání.

,,Spíš se mi nějakou dobu nedařilo dostat se pod kalhotky holkám ve svým věku."

Následně přihlížel, jak se Emilie rozesmála na celé kolo. Byla krásná, když se smála a celá tvář se jí rozzářila.

,,Směješ se mi?"

,,Ne! To bych si nedovolila."

Vjel jí rukama na žebra a začal ji lechtat. Vřískala, až mu zaléhaly uši a přestal, až když zahrozila, že se počůrá, pokud nepřestane.

,,Tak odkud jsou teda ty báchorky, že seš sukničkář?"

,,A proč musí bejt vždycky chlap ten děvkař? Co když jsem úplně nevinnej?"

Nasadil neutrální masku a bez mrknutí jí vracel pohled, kterým si ho měřila. Jí se však nepodařilo zůstat vážná a začaly jí cukat koutky úst.

,,Seš hrozně ukecanej. Prostě seš rozenej svůdník."

Zatnul čelisti a potlačil myšlenku, která ho sváděla na odbočku, vedoucí k jeho matce, zodpovědné nejen za geny, ale také předobraz zkaženosti, na který se mu nechtělo byť jen pomyslet.

,,Proč se tomu pohihňáváš? Nemělo by tě to srát, že se o mě šíří, že jsem kurevník?" zeptal se už zase vážně a v jeho hlasu byla slyšet hořkost.

,,Samozřejmě doufám, že to není až tak pravda."

Hleděli si přímo do očí a jiskřičky, odrážející se v těch jejích, nemizely.

,,Ve škole tě určitě holky obdivovaly."

Jeho tvář opět přelétl stín. Než stihla mrknout, ošil se a trochu se odtáhl.

,,Seš zase úplně vedle."

,,Jakto? Holky letěj na sportovce."

,,Asi jak na který," ušklíbl se. ,,Nehrál jsem fotbal."

,,Tak tě obdivovali určitě kluci. Vsadím se, žes byl v kolektivu oblíbený."

,,Ne, ve škole jsem byl za největšího kreténa, protože jsem tam skoro nikdy nebyl a když jo, tak jsem neměl ani páru, co se zrovna probírá."

Vnímal, jak i její pobavení zmizelo a nahradila ho obava. Zkoumavě si ho prohlížela a pak ucítil stisk její ručky na svém předloktí.

,,Byli na tebe spolužáci hnusný?"

,,Utěšíš mě, když řeknu, že jo?" zeptal se sarkasticky.

Viděl na ní, jak zpracovává nové informace. Jak se v jejích očích jeho předobraz mění. Pochopila, že ta odtažitá maska, kterou na jeho tváři od začátku vídala, nemá nic společného s jeho arogancí? Pochopila, že se vždycky snažil vypadat sebejistější než byl a nedat najevo emoce?

Nepotřeboval se jí ptát, stačilo mu, že se tváří opřela o jeho rameno a nestáhla ruku z jeho předloktí. A tak nějak samovolně mu ze rtů začly plynout slova švédské kapely, která mu celé roky přišly jako mantra.

,,Never give up, never give in
Only one way to shout and scream
Never give up, never give in
Please take hold of your dream

Our life is not a fashion
Pedal to the metal
Our life is based on passion
And we live our lives the way we want."

Když k němu otočila tvář, aby mu věnovala široký úsměv, cítil se nadmíru spokojený. Lichotilo mu a hřálo ho u srdce, jak ráda mu naslouchala při zpěvu. Přál si, aby se v tom momentu nerozlítly dveře a na jejich prahu nestála Emiliina spolubydlící, která jim věnovala trochu podezřívavý pohled.

,,Nechcete zavřít to okno? Bude tu strašná kosa!"