Leden

Cloumalo jím rozčilení. Copak jí nestačilo, to co vyjádřil písničkou? Měla by být klidná a spokojená, musela už přece vědět, že ho má v hrsti? Měl pocit, že tou baladou sdělil všechno. Vložil do toho svoje nejniternější pocity. Nebo aspoň to, čeho byl schopný. Hrál tak otevřeně, jak jen mohl. Nešvindloval. Nechápal, proč jí tak moc sejde na tom, jestli jí během uplynulého týdne napsal nějakou zprávu nebo ne.

,,Ahoj," pípla, když se přesně o dvanácté večer objevila v setmělém vchodu do jídelny, kam jí vyzval, aby přišla.

,,Ahoj," odpověděl Bjørn podobně tlumeně.

Ve skutečnosti mu rozčilení přivádělo krev do varu a zároveň byl nadržený jako prase, takže neměl chuť se soustředit na jakýkoliv jiný topic jejich setkání, než bylo vzájemné poskytování rozkoše třením jejich těl o sebe. Trochu ho z toho pomyšlení brněla bříška prstů. Měl chuť jí už podruhé toho večera vjet rukama pod svetr a umlčet ji znovu jazykem dřív, než se stihne rozpovídat. Cítil nepotlačitelné vzrušení.

Na moment po sobě uhýbavě pokukovali. Nakonec mlčení prolomil on. Chtěl to mít co nejrychleji za sebou, aby se mohl věnovat příjemnějším věcem.

,,Měl jsem se ozvat, co? Moc se omlouvam, nestihl jsem to," zabrblal první věc, co ho napadla.

,,Nelži," zakoulela očima a shovívavě se usmála. Už před nějakou dobou si všiml, že takhle se usmívá jen na něj. ,,Přiznej se, že ses na mě prostě vykašlal."

Kdyby věděl, co je stud, určitě by se v ten moment zastyděl, že jí zaservíroval tak trapnou výmluvu. Jenže to udělal ze zvyku. Vždyť se sám rozhodl, že ukojí její zvědavost, aby se mohl rychle vrhnout na ukájení i dalších, mnohem zajímavějších potřeb.

,,Neni to tak, jak si myslíš," potřásl hlavou a následně si rukou upravil vlasy za ucho.

,,Ne?" usmála se znovu. ,,Tak mi pověz, jak to je."

Zatvářil se otráveně, až se i ona ošila. Uvědomil si, že jí to začalo být nepříjemné, a chtěl jí rychle dát vysvětlení. Lezl na nervy sám sobě, ale rozvázat jazyk pro něj nebylo snadné.

Nadechl se, naposledy zaváhal a znovu vydechl, aniž by promluvil. Tiše přihlížela, jak si znepokojeně založil ruce na svalnaté hrudi. A on v těch očích viděl, jak se snaží uhádnout, co řekne.

,,Terry už zas byla v nemocnici," pronesl, jakoby to vysvětlovalo všechno.

Neuvědomil si, že ona netuší o čem mluví. Zamračila se. Terry přeci pracuje jako zdravotní sestra, ve špitále se tedy pohybuje pravidelně. A pak se výraz její tváře uvolnil a soustředěním napjaté rysy povolily, když jí došlo, jak to myslí.

,,Co se stalo? Je v pořádku? Počkej... jak to myslíš, že tam byla zas?"

,,Ona ti o tom nic neřekla?"

,,Ne," zakroutila spěšně hlavou.

,,Má nějaký ženský problémy. Nevim, jak se to jmenuje... ale každopádně... jsem dost uvažoval to tu zabalit a letět domů."

,,Cože?!"

Znovu si povzdychl. ,,Ona pro mě už kolikrát nechala všeho, jen aby... mi pomohla. Ale mluvil jsem s Chrisem a ten trval na tom, že je všechno pod kontrolou, ať se nevracím."

Emilie zatěkala očima, jak horečně přemýšlela, o čem přesně Bjørn mluví.

,,V čem ti pomohla?" zeptala se jemně.

,,To je teď jedno, nejde o mě."

,,Ale jo, jde o tebe. Mně jde o tebe. Zajímalo by mě, v čem se jí cítíš tak zavázaný, že jsi uvažoval opustit světový pohár a sednout do letadla?"

Neunikl mu lehce dotčený podtón jejího hlasu. Chtěla, aby pro ní byl ochotný položit stejnou oběť? Anebo jí víc vadilo, že jeho myšlenky minulý týden patřily jiné ženě? Nebyl si jistý, že by Emilie dokázal správně nastínit, za co všechno té druhé vděčí.

,,Myslim, že už jsem to někdy zmínil... nebýt Terry, tak už bych zřejmě měl po kariéře."

,,Jak konkrétně ti Terry pomohla s biatlonem?" zeptala se s pochybami zkrabaceným čelem Emilie.

,,Pamatuješ na tu historku o jizvách a jak sis to hezky spojila s tím článkem v novinách?"

Emilie vyletěla ruka do vzduchu a prsty si přiložila k hrdlu v uklidňujícím gestu, když jí mysl jako blesk z čistého nebe projela myslí vzpomínka na jeho vyprávění o tom nešťastném dni, kdy Gunnar zemřel.

,,Byla pak v nemocnici, když se tam přihnal trenér. Sivert. Kdyby ho v tenkrát nezastavila a nepromluvila s ním, tak už bych si zřejmě v reprezentaci neškrtnul."

Blondýnka si představila, jak se krásná, neohrožená Terry postavila trenérovi mužského týmu a zastala se Bjørna, aby mu pomohla ze šlamastyky, kterou si svou ztrátou sebekontroly přivodil. Bjørn jí přitom přihlížel a musel uznat, že se mu ulevilo, že jí o tom pověděl, aniž by to z něj výjimečně musela páčit. Starost o Terry brázdila teď i její výraz tváře a jeho rozčilení z jejího naléhání, že si musí promluvit odplavila potřeba vzít ji do náruče. A tak udělal krok vpřed a ovinul jí svalnaté paže kolem ramen a přitiskl si ji k hrudi. Cítil, jak se celá uvolnila a po chvíli vyprostila svoje ruce sevřené mezi jejich těly a objala ho kolem pasu.

,,Je ještě v nemocnici?" zašeptala.

,,Ne," zachraptěl. ,,Včera ji pustili domů."

Odtáhla se a udělala krok zpět, aby mu viděla do tváře.

,,To je důvod, proč Terry nemá děti?"

,,Nejsem doktor, ale řekl bych, že jo."

,,To je strašný," hlesla a nepřítomně hleděla kamsi do tmy za jeho záda.

Popadl ji bez okolků za zápěstí a pevným tahem ji vyvedl z rovnováhy, až se škobrtnutím padla vpřed, přímo na jeho hruď. Přesně tak si to představoval. Zapřela se rukama o jeho hrudník a překvapeně na něj zamrkala. Co čekala? Zřejmě chtěla ještě hodinu diskutovat o neštěstí v životě jeho oblíbených lidských bytostí. Na to však on neměl nervy. Upřednostňoval variantu to po týdnu konečně vytěsnit z hlavy. Nepřestával totiž mít špatné svědomí, že dal na Chrisovo chlácholení, že je vše pod kontrolou a jeho přítomnost v Lillehammerské nemocnici není třeba.

Váhal, jestli mu to Chris nenamluvil, jen aby ho udržel v kolotoči svěťáku, protože znal Bjørnův nejbližší cíl na pomyslném seznamu. Meta, o které si byl Bjørn vědom, že kromě osobní satisfakce dokázat matce, že je přinejmenším stejně zdatným sportovcem jako jeho otec, pro nikoho dalšího nebude mít příliš význam. A zřejmě ani pro ni ne. Ani ho nenapadlo si však přiznat, že ji to nezajímá a tedy všechno dělá jen sám kvůli sobě a vlastní cílevědomosti. Nevěděl, jestli by mu pak ještě zbyl dostatek motivace pokračovat, kdyby zjistil, že jeho cíl pozbývá smyslu. Pevně se rozhodl už v dospívání, že jí to dokáže.

,,Dej mi pusu," zamumlal a na nic nečekal. Polibek si prostě ukradl.

Emilie odpovídala vroucně a chuť, kterou do líbání jejích rtů vkládal, mu vracela znásobenou. Svojí vlastní touhu cítil během chvíle vzpínat se mocně pod látkou kalhot a tu její dokázal odhadnout z jejího nasazení, s jakým reagovala.

Obtočil jí paži kolem pasu a pevně ji k sobě tiskl, když krůček po krůčku couval do potemnělé jídelny, kde se každé ráno konaly snídaně. Věděl naprosto přesně, že v tuhle hodinu už všichni zaměstnanci hotelu jsou pryč a z hostů tam nikdo neměl důvod chodit.

Chvílemi zakopávala o jeho nohy, jak se nechala unášet vzájemným polibkem. Držel ji však pevně a z hrdla mu uniklo hluboké zachechtání, když to vzdala, obmotala mu ruce kolem zátylku a pověsila se na něj.

,,Pamatuješ?" zašeptal jí do vlasů. ,,I won't let you fall, right?"

Pažemi ji k sobě přitiskl a lehce zvedl ze země. Vzápětí ho sevřela kolem pasu stehny a on se po několika krocích pozpátku svezl i s ní na nejbližší lavici.

Způsob, jakým kroutila pánví a třela se mu o klín ho přiváděl k šílenství. Hladil její prsa i boky a pomačkával její zadeček přes tenkou látku legín. Nechal ji líbat ho na krk a oblíznout ušní lalůček. Důkladně přitom hnětl její ňadro a jemně sevřel bradavku mezi prsty, až slastně vydechla a její horký dech ho polechtal po vlhké kůži, kterou její rty a jazyk zanechaly. Musel zadržet dech.

,,Seš si jistej, že tu nikdo není?" zašeptala.

,,Jo," zamumlal a sledoval její odhalující se tělo, jak jí vytahoval svetr i košilku nahoru.

,,Ani ses nepodíval," poznamenala.

Uchechtl se. ,,Mě na tom až tolik nesejde, jestli nás někdo šmíruje."

,,Hmm," zamručela, když obě její ňadra zakryl dlaněmi a s citem je hladil. ,,Chceš, aby Jossi a Tarjei věděli, že už se ti povedlo mě... ohnout?"

Bjørn smíchy zamručel do kůže jejího krku, který právě oždiboval, a pošimral ji vousatou bradou, až se ošila. ,,Fakt mi nesejde na tom, aby o tom ti dva blbouni věděli."

,,Ne? Já myslela, že si vy muži mezi sebou tak nějak vzájemně dokazujete, jaký jste dobyvatelé."

,,Seš úplně vedle," zašeptal a jemně ji kousl, až tiše vyjekla. ,,Mně by jen vyhovovalo, aby po tobě nevejrali nezadaný kreténi."

,,A Jossi s Tarjeiem mezi ně nepatřej," doplnila ho.

,,Tak jim to všem můžeš říct."

,,A co přesně?"

Pokrčil rameny. ,,Že spolu spíme."

Ofrkla si. ,,Tak jim to řekni ty."

,,Myslim, že je radši necham, aby nás přistihli."

,,Opovaž se."

,,Hmm, hmm," zahučel a začal jí naznačovat, že by mohla vstát a svléct si legíny.

Naposledy se nejistě ohlédla přes rameno a zaposlouchala se do ticha. Kromě jejich dechu a vrčících chladících boxů neslyšela nic. Rychle se postavila a stáhla si legíny i se spodním prádlem. Bjørn se při tom pohledu ďábelsky zachechtal. Sám si pospíšil s rozepnutím džínů.

,,Neee," zaprotestovala tiše, ,,to jsem chtěla udělat sama."

,,To můžeš třeba příště, kotě. Pojď sem."

Přitáhl si ji za zadek zpět na klín. Prsty zaťal do jejích pevných půlek, než se spustil na znovu objevnou cestu k jejímu rozkroku. Opětoval jí polibky a vychutnával si její zrychlený dech a tiché sténání do jeho úst.

Zarazil ji v pohybu, sotva se do ní zanořil jen špičkou erekce. ,,Do prdele, seš nějaká úzká."

Vlastně si nebyl jistý, jestli je víc hotový z toho, jak je vlhká nebo z toho, jak je horoucí a těsná. Dost možná to bylo kombinací všeho.

S otazníky v očích na něj hleděla a viděl, jak se jí nelíbí, že nedostane ihned to, po čem touží.

,,Myslim, že se hned udělam, jestli nezpomalíme," přiznal.

Tohle se mu nestávalo. Nikdy nebyl tak krajně vzrušený, když s nějakou holkou šoustal už poněkolikáté. Dokonce měl pocit, že se mu to stalo naposledy v pubertě. U Emilie se však zdálo, že se mu sex s ní nepřestává líbit o nic víc než poprvé. Vlastně měl pocit, že mu šibne, tak moc po ní toužil. Čím dál tím víc. Teď když věděl, jak dokonale k sobě jejich těla pasují a jak rajcovní soulož s ní je. Na všechny způsoby.

Na protest, že jí zarazil, zamručela. Po jeho vysvětlení se ale potutelně usmála a viděl na ní, že by ráda něco řekla. ,,Co je?"

,,Nic."

,,Ven s tím."

,,Jen by mě zajímalo," zašeptala, ,,jak dlouho..."

Došlo mu, i když to nevyslovila, že se ptá, kdy naposledy masturboval. I když nechápal, proč to prostě nevysloví, když to tu její rozkošnou blonďatou hlavinku zajímá.

,,Myslíš, kdy jsem si ho naposled honil? Rád bych řek, že dlouho ne, ale byla by to lež," zamručel smíchem prodchnutým hlasem a jednou rukou jí opět vyhrnul svetr i košilku, aby se mohl rty přisát k ňadru.

I když se jí nelíbilo, že ji zarazil, cítil, jak se uvolnila, když vtáhl bradavku mezi rty a sál. Zachvěla se a aniž by si to uvědomila, hlesla tiché ,,Jo."

Usmíval se se rty a jazykem stále na jejím prsu a pak se pověnoval i druhému, zatímco prsty druhé ruky začal útočit na vrcholek v jejím klíně.

Krátce se odtáhl, aby se pokochal pohledem na ni. Užívala si jeho polibky s lehce zakloněnou hlavou a přivřenýma očima. Jednou rukou mu vířila ve vlasech a drobné prstíky té druhé mu zatínala do ramene.

,,Ještě," zapředla a prohla se v zádech, aby mu znovu nabídla svá ňadra. A on jí s potěšením vyhověl.

Široce se usmál, když si ho za zátylek znovu přitáhla k hrudi. Cítil neskonalé zadostiučinění, že si jeho laskání tolik užívá a že po něm touží stejnou měrou jako on po ní. Když mu přišlo, že už se jejímu klínu věnoval dostatečně, je připravená a sám už déle nevydrží její hravé kroužení boky a dráždivé klouzání žaludu na jejím okraji, konečně pohnul boky a zanořil se do ní po kořen.

Zpod přivřených víček v šeru hleděla Emilie do Bjørnovy tváře, v které se odráželo všechno, od soustředění přes vzrušení až po omračující blaho. Na moment povolil silou zatnuté čelisti a přes výdechem pootevřené rty mu unikl tichý, hrdelní sten. Bylo to poprvé, nikdy u něj nic podobného nezaslechla. Na tváři jí to vyčarovalo nadšený úsměv, protože ten zvuk zrcadlil i její pocity z nekonečně intenzivního spojení jejich těl, které je oba nechalo splynout i smysly zase o něco víc.

Zatímco se zvedala na kolenou, aby opět klesla a nechala ho vklouznout až po kořen do svého nitra, naklonila se těsně k němu. ,,Chyběls mi," zašeptala zadýchaně, když mu zabořila nos do vlasů.

,,Taky jsi mi chyběla, Emi."

Když ucítil, že se blíží vrcholu, přidržel ji za boky a vzepřel se, aby si ji vzal tvrdými, rychlými přírazy. Orgasmus rozechvěl její tělo a z jejích rtů se k jeho sluchu donesl táhlý, zastřený sten. Jednou rukou kolem jejího pasu, s dlaní na jejích zádech, ji k sobě tiskl a druhou uvolnil z jejích prsou, aby jí zakryl ústa a s citem ji umlčel. Sám pak zavřel silou oči, až mu pod víčky tančily hvězdné ohňostroje, když ji následoval.

*

O posledním středečním tréninku před čtvrtečním sprintem žen trenér svěřenkyně po snídani vyzval, ať si jdou dopoledne zalyžovat rozumným tempem. Bjørn té výzvě naoko nezaujatě přihlížel a ve vhodnou chvíli syknul směrem k blondýnce.

,,Emilie!" zvolal hlasitým šeptem, jakoby se snažil, aby ho nikdo neslyšel. Samozřejmě se k němu otočila pozornost všech. ,,Pojď s námi."

,,S kým s námi?" zeptala se naoko bez zájmu.

Líbilo se mu, že v jeho hře spolupracuje. Vlastně mu přišlo zábavné, že nikdo kolem nevěděl jistě, že spolu něco mají.

,,Se mnou a ... " otočil se přes rameno, aby kývl bradou směrem ke spolubydlícímu. ,,A se Sturlou."

,,Počkej!" zašeptala podobně hlasitě a otočila se s širokým úsměvem k Idě. ,,Ido, půjdeš taky?"

Hnědovláska jejich dětinskému chování přihlížela s trochu povytaženým obočím. ,,Jo, proč ne."

,,Tak pohněte prdelkama. Za půl hoďky před vchodem," vstal Bjørn rázně a měl se k odchodu.

Neušlo mu, jak se hnědovláska nelibě zatvářila nad jeho rozkazem. Konečně se dokázal trochu uvolnit a Idiny úšklebky mu byly u zadku. Vlastně mu většina toho, s čím neměl přímo něco do činění, byla ukradená.

Těšil se, jak si provětrá hlavu konečně v jiné společnosti než jen s týmovými kolegy, mužského pohlaví. Celkově jeho nálada a motivace nabraly vzestupný směr. Konečně mohl klidně spát, když věděl, že Terry je opět v pořádku, a že Emiliina chápavost a ochota odpouštět zřejmě neznají mezí.

Jakmile se mladé dámy objevily v lobby, vyrazili směrem ven.

,,Seš nějakej zasněnej," poznamenal Bjørn na účet Sturly, se kterým do sebe lehce vrazili ramenem. ,,Jsi v myšlenkách s přítelkyní?"

,,Ne," zakroutil hlavou s pobavením jeho spolubydlící. ,,Jsem s tvojí matkou."

Oproti očekávání, si Bjørn odfrkl, ale nepůsobil, že by se ho narážka jakkoliv dotkla. Povytáhl nezaujatě obočí.

,,Nejsi první, ani poslední. Tak si to užij."

Sturla překvapeně zamrkal, ale už nezareagoval. Nevěděl, co si o Bjørnově vyjádření myslet. Na vtipy typu tvoje matka se většinou dostávalo jiné odezvy.

Bjørn na sobě cítil zkoumavý pohled. A byl si téměř jistý, že ví, komu patří. Na běžkařskou trať to měli jen pár kroků od ubytování. Všichni položili lyže do sněhu, aby do nich nastoupili a zapli vázání. Zůstal stát na místě, nechal Idu se Sturlou vyrazit po stopě pomalu vpřed a počkal na Emilie, která se podezřele courala.

,,Co tak koukáš?" popíchl ji, když konečně také vyrazili.

,,Mám oči, tak koukám."

,,Hm. A taky máš sluch jak netopýr."

,,Doufam, že tak i nevypadám."

,,Máš maličko špičatý ouška."

Ztrápeně zakňučela. Bavilo ho ji pošťuchovat. ,,Musim se opravit. Máš kurva ty nejvíc sexy ouška, jaký jsem kdy viděl."

Vrhla po něm překvapený pohled. Pak se ohlédla, jakoby se potřebovala ujistit, že to nikdo neslyšel.

,,Tvoje uši jsou víc sexy."

,,To bych se hádal."

,,Já taky."

,,Co takhle večer."

,,To by bylo super."

,,Zbavím se Sturly."

,,To zvládneš?" pronesla obdivně. Zachechtal se.

,,Dám do toho všechno a napíšu ti. Myslím, že bys to mohla potřebovat."

,,Jakto?"

,,Prej to holkám prospívá, když maj sex před závodem. Nějaký uvolňování hormonů a tak."

,,To je asi blbost."

,,Neni," trval na svém. ,,U chlapů je to prý přesně obráceně. Před závodem, nebo třeba zápasem, by šukat neměli."

Vyměnili si úsměv a oba potlačovali smích. Pak zavládlo krátké ticho. Bjørn vnímal, že po něm několikrát hodila pohled.

,,Co je?"

,,Nic."

,,Fucking Jesus, tak to pověz, když něco chceš! Tohle kradmý čučení a pak zatloukání mě strašně vytáčí."

Odfrkla si. ,,Tak teď mě ale chuť zeptat se úplně přešla."

,,Chceš mě nasrat?"

,,Ne," pípla nevinně.

,,Mě příjde totiž, že jo."

,,Fajn. Ale budeš zase nevrlej."

,,To už jsem."

,,To je taky pravda."

Krátce se tomu zasmáli a Emilie se znovu ohlédla přes rameno, než promluvila.

,,Jak jsi mi vyprávěl o tý klikatý jizvě, co máš na ruce," kývla bradou směrem k němu a počkala, než aspoň beze slov zahučí na znamení, že ví, kam míří. ,,To cos tenkrát řekl matce, tak jsi myslel vážně?"

Neuniklo jí, že se z jeho tváře úplně vytratilo pobavení. Na střídačku koukala, kam jede a na něj.

,,Co jsem řek?" zeptal se.

Nezapomněl, že jí o té příhodě vyprávěl. Měl to v paměti spojené s dalším jiným podstatně příjemnějším zážitkem. Chtěl ale vědět, co přesně si z jeho slov zapamatovala, aniž by to sám musel opakovat.

,,Řekl jsi, že je děvka," pronesla polohlasem, aby to slyšel jen Bjørn.

Nepotřeboval čas, aby se nad tím znovu zamyslel. Řekl matce, co si o ní myslí, ještě když dospíval. Od té doby se na tom nic nezměnilo a tak neviděl důvod se nad tím upejpat. Jen byl vděčný, že ho s matkou nikdo nespojuje a nikdo se ho na ní neptá. Byl synem svého otce a to sportovní svět zajímalo především. Neváhal tedy s odpovědí.

,,Jo, to jsem řekl. A myslel jsem to vážně."

Její mlčení Bjørnovi přišlo vhod. Pochopil, že si Emilie spojila jeho odpověď Sturlovi s předchozím vyprávěním. Bylo zřejmé, že si uvědomila, že nevtipkoval. Nechtěl, aby se dál vyptávala. Chtěl jednoduše lyžovat, zírat na zasrané stromy obtěžkané hordami sněhu a čekat až se debilní mraky uvolí zmizet z nebe, které bylo oproti zvyku nad italským střediskem zatažené.

,,To mě mrzí," řekla pak s pochopením.

,,To nemusí, kotě. Myslím, že si to docela užívá," pronesl s kyselým úšklebkem.

,,Jasně," povzdechla si odevzdaně. ,,Co to posloucháš za hudbu?" kývla rukou k jeho uším.

,,Chceš taky?"

,,Jestli mě z toho nebude bolet hlava, tak jo."

,,Bude."

Sundal si jednu holi a vylovil z ucha jedno bezdrátové sluchátko. Přestali šlapat a klouzali vedle sebe, aby jí ho předal. I ten lehký dotyk, kdy si z jeho velké, mozolnaté dlaně drobnými prstíky brala tu malou věc, sledoval s planoucíma očima. Trochu zvýšil hlasitost a přihlížel pobaveně, jak se mění výraz jejího obličeje.

,,Co to proboha je?"

,,Trash metal."

,,Hm. Fakt to zní trochu jako odpad."

,,Hej hej hej! Važ slova," varoval ji, ale byl rád, že se vrátili k vzájemnému pošťuchování.

Přidali na tempu, aby dohnali ostatní a během chvíle viděl, že Emilie lehce kýve hlavou do rytmu. Lichotilo jeho egu, že je ochotná poslouchat šílenou hudbu, jen protože ji poslouchá on.

,,Co si to tam vzadu šuškáte?" zajímalo Idu.

,,Nebuď zvědavá..." nadhodil Bjørn hravě.

,,...budeš brzo stará," doplnila varovně se smíchem v hlase Emilie, než si vyměnili krátký pohled.