Prosinec

Po ceremoniálu jsme se s medailemi kolem krku vydali před kameru. Já byla nervózní, protože to byla moje premiéra. Mluvit na mikrofon a vědět, že ten záznam bude mít větší dosah než jen hranice Norska.

,,Emilie Karlssen and Bjørn Gjertsen. Norway. The winners of the first single mix relay in this season."

Neubránila jsem se přitroublému, spokojenému uculování a bývala bych si přála, aby nejdřív vyzpovídali vlasáče. Jenže ladies first a tak komentátor civěl na mě.

,,Gratulujeme k vítězství."

Oba jsme s Bjørnem přikývli a poděkovali.

,,Emilie. Jaký to je pocit, získat zlatou medaili hned v první štafetě, které jste se poprvé zúčastnila v seniorské soutěži na mezinárodní úrovni?"

Nervózně jsem polkla a uvědomila si, že nejsem na podobné otázky vůbec připravená. Ještě jsem ani nezpracovala, že se to vážně povedlo. Navíc na první pokus mezi dospělými. Nemůžu jim přece říct, že mám radost jako malé dítě, protože jsem na první zlato v kariéře dosáhla právě s Bjørnem. Anebo vlastně proč ne?

,,Je to úžasný. Nikdy bych nevěřila, že se to může povést, bylo to spíš jen takové tajné přání, že by nám to mohlo vyjít. Takže mám vážně radost, zvlášť když se to podařilo právě s Bjørnem."

,,Jde o nějaký speciální vztah mezi vámi dvěma?" neváhal se zeptat komentátor a já měla chuť si vytrhnout jazyk z úst. Nemohla jsem ho držet za zuby? Cítila jsem, že mi pomalu ale jistě rudnou tváře.

,,Jen jsme spolu v létě dost trénovali, takže je krásný po tý dřině vidět takovýhle výsledek."

,,Takže váš způsob předávání štafety nepředstavuje nic zvláštního?"

,,Ale jo, představuje," dala jsem chlápkovi k jeho překvapení za pravdu. Určitě čekal, jak budu zapírat. ,,Je to takový typicky Bjørnovský, jeho způsob motivace."

Nevinně jsem se usmála a pokrčila rameny, jakože to je výhradně jeho vina. Komentátor se hned otočil vlasáčovým směrem, protože ten se potutelně pochechtával.

,,Jasně, Emilie za nic nemůže," zatvářil se naoko kysele. ,,Já teda měl pocit, že sis taky ráda sáhla."

Propalovali jsme se očima a snažili se oba nerozesmát. Z našeho očního souboje nás vytrhl až hlas moderátora s mikrofonem v ruce.

,,Bjørne, mohou se tedy i ostatní z týmu těšit na podobnou praktiku ve štafetě?"

Musela jsem v sobě dusit smích, když jsem si představila, jak Bjørn i v chlapské štafetě předává sáhnutím na hýždě.

,,Přijde na to..." uculil se vlasáč, ale nijak to nerozvedl, ani nepopřel.

Pán od televize se rozhodl přejít zpět k vážnějším otázkám. Jak se ti jelo, Bjørne? Proč jsi předjel vedoucí soupeře těsně před střelnicí, Bjørne? Po očku jsem pozorovala, jak se jeho původně rozverné rozpoložení změnilo v znuděné. Vypadalo to, že ho odpovídat obtěžuje, ale i s arogantně povytaženým obočím vypadal zatraceně atraktivně. Nevěděla jsem, jestli to víc způsobuje jeho vousatá tvář anebo zlatá medaile visící na jeho krku.

Ještě to hodnou chvíli trvalo, než jsme se dostali zpět do tepla našeho ubytování. Tam jsme do sebe nejdřív naházeli pozdní oběd, po kterém jsme se poprvé po několika hodinách měli rozdělit a každý se vydat na svůj pokoj.

,,Prostě pak přijď ke mně, až budeš chtít," nezapomněl zmínit Bjørn a mě došlo, že Aker běžící štafetu se vrátí až za delší chvíli.

,,Přijdu," slíbila jsem a hned jsem věděla, že budu nepřiměřeně pospíchat.

V teple koupelny jsem cítila, jak mi svaly napjaté po námaze povolují a že bych se nejraději jen rozvalila na posteli, abych se mohla oddat sladkému nic nedělání. Jenže sotva jsem si v hlavě promítla různorodé detaily, co by mě tak asi mohlo očekávat s Bjørnem, a hned jsem změnila názor.

Usušila jsem si vlasy a oblékla legíny a mikinu. Neuplynulo moc času a ťukala jsem na dveře klučičího pokoje. Otevřely se bez dlouhého čekání a nikdo v nich nestál. Usmála jsme se a prošla jimi. Automaticky se za mnou zavřely. Tedy ve skutečnosti je zavřel blonďák v teplákách, schovávající se za nimi.

,,Ahoj," broukl.

,,Ahoj," zašeptala jsem, když jsem si prohlédla jeho nahou hruď a očima se zarazila na pase tepláků. Jejich lem spočíval přesně tam, kde se spodní část nápadně vyrýsovaných brišáků sbíhala ve tvaru písmene V směrem dolů k něčemu ještě slibnějšímu. Od těch nejznámějších hvězd biatlonu se lišil. Na biatlonistu je až příliš pěkně nasvalený. Většina těch nejrychlejších jsou dlouhonozí a šlachovití.

,,Nic speciálního mezi náma, hm?" zafuněl mi do ucha, když ke mně přistoupil a já se téměř viditelně otřásla.

V zápětí mi došlo, že naráží na rozhovor před kamerou. ,,Co jsem mu na to asi tak měla říct? Že jsem s tebou prožila nejlepší orgasmus v životě?"

Sotva jsem to dořekla, stoupla mi krev do tváří. Mohla jsem si furt dokola opakovat, že budu nejdřív myslet a pak mluvit. Jenže ve vlasáčově přítomnosti ze mě jednoduše vypadlo to první, co mě napadlo.

,,Zatraceně, když se takhle červenáš, seš k sežrání."

Pomohl mi vysvléct mikinu a když mi z ramene a šíje odhrnul vlasy, doslova zamrzl v pohybu. Zadívala jsem se mu do tváře, abych se pokusila zjistit důvod. Očima zíral na místo mezi mým ramenem a krkem. Hned mi došlo proč. Zůstaly na něm stopy po jeho posledním kousnutí na zadních sedadlech multivanu.

Spustil ruce z mého těla, jednou si vjel prudce do vlasů a pohled stočil ke stropu. Viděla jsem, jak zlost změnila výraz jeho tváře.

,,Do prdele," zaklel a otočil se čelem vzad.

,,O nic nejde."

Jenže moje slova se pravděpodobně pořádně nedostala až k jeho uším a mozku. Dál se rval za vlasy a já pocítila potřebu ho od toho odradit. Nespouštěla jsem oči ze svalů napínajících se na jeho zádech, jak zuřivě zatínal ruce zvednuté k hlavě v pěst.

,,Nic to není."

Znovu se ke mně otočil a nevěřícně naklonil hlavu ke straně.

,,Máš podlitiny na krku, ale nic to není?"

Měl pravdu, že jeho spodní část zubů se do mojí pokožky obtiskla až trochu příliš věrně. Zbytek zmizel téměř hned, ale stopy od řezáků se podbarvily krví a nechystaly se jen tak zmizet.

,,Myslela jsem, že sis mě chtěl označkovat," zachichotala jsem se. Myslela jsem, že když uvidí, že z toho nedělám žádnou vědu, tak se uklidní.

,,Ty myslíš, že jsem to udělal schválně?" vytřeštil na mě oči a já si najednou připadala v jeho očích malomocná.

,,Já nevím."

Zmateně na mě koukal a snad poprvé mi přišel s tím svým vzezřením dřevorubce zranitelný.

,,Měla bys jít," hlesl a vjel si znovu rukou do vlasů.

Zmatení z jeho tváře zmizelo a objevilo se v mé, zatímco on zatínal zuby a uhýbal pohledem.

,,Co prosim?"

,,Radši běž. Tohle si nezasloužíš."

Zírala jsem na něj bez hnutí a snažila se pochopit slova, která právě vypustil z úst. Pochopila jsem, že mi ubližovat nechce. Dokonce jsem i chápala, že na mě nechtěl zanechat bolestivé stopy, i když jsem se na chvíli domnívala opak a nevadilo mi to. Nerozuměla jsem však, proč mě najednou od sebe odhání.

,,Nedělej z komára velblouda. Vždyť o nic nejde."

Konečně na mě pohlédl přímo. Jiskra byla tatam a propaloval mě ledovým pohledem.

,,Až ti příště fakt ublížim, tak budeš mluvit jinak."

Jistota, s jakou to řekl, mě přesvědčila o tom, že nejde o planou domněnku. Mozek se mi trochu zadrhl při představě, že už se to někdy stalo. Už někomu ublížil. Jenže můj nově objevený optimismus mě upozornil na fakt, že zřejmě nechce, aby se něco podobného přihodilo právě mně.

,,S tim se určitě dá něco dělat."

,,Chtěl bych to vidět stejně růžově jako ty. Ale nějak to nejde."

,,Proč ne?"

,,Protože tě chci šukat víc, než vůbec chci dejchat."

Nedokázala jsem zabránit polichocenému zacukání koutků úst. Přála jsem si, aby v tu chvíli řekl něco úplně jiného, něco znatelně sentimentálnějšího. Za poslední dva týdny jsem však pochopila, že Bjørn vážně není jako ostatní a žádných cituplných řečí se od něj momentálně nedočkám. Pokud vůbec někdy...

,,Ani ses nezeptal, co chci já," zašeptala jsem. ,,Možná chci to samý a zbytek je mi jedno."

,,A to je špatně."

,,Nemyslím si," zavrčela jsem a vykročila prudce přímo k němu.

,,Emi," hlesl a já věděla, že se mě chystá zarazit, ale víc už nestihl říct.

Popadla jsem ho za zátylek a pověsila se na něj, abych ho přinutila se sklonit. Rázně jsem přitiskla svoje rty k jeho a nepovolila tlak na jeho krku, dokud jsem neucítila, jak jeho napětí povoluje a začíná polibek opětovat. Pak jsem mu prsty vpletla do vlasů.

Jeho ruce naprosto automaticky sklouzly po žebrech rovnou na má odhalená ňadra. Jakoby nebylo nic přirozenějšího. Vysílal do mého těla elektrizující záchvěvy, až jsem stiskla stehna k sobě. Neuniklo mu to a sjel rukama na můj zadek, aby ho s citem pomačkal, než se trochu sklonil a přiměl mě obepnout mu nohy kolem jeho pasu. O kousek si mě nadhodil a přes tenkou látku legín sálalo teplo jeho břicha na kůži vnitřní strany mých stehen, jen kousek od nejcitlivějšího místa, které téměř bolestivě tepalo a hlásilo se o pozornost. Jeho rty se přisály k mé pokožce pod klíční kostí a jazykem zanechal vlhkou cestičku na kůži, jak se prolíbal až k ňadru. Všude mě šimraly jeho vousy a stále trochu vlhké vlasy, zcuchané kolem hlavy jako obvykle. Jen co křouživým pohyb olízl bradavku, prodral se mi z hrdla nekontrolovatelný sten. Kolena jsem svírala kolem jeho pasu a nehty si zarývala do vlastních předloktí, jak jsem se ho držela kolem krku a tiskla jeho tvář ještě blíž k svým prsům.

Krok za krokem se se mnou přesunul k posteli a pak se začal naklánět v pase, aby mě se zhoupnutím povalil na matraci. Nepouštěla jsem se ho a pomohla mu se tak přesunout dál po posteli, aniž bychom se přestali líbat. Když pak konečně přitiskl svůj rozkrok mezi moje doširoka rozevřené nohy, zaskučela jsem. Fyzická žádostivost mého těla se nedala vydržet a mě nebavilo s ní bojovat.

,,Tenhle zvuk jen tak z hlavy nedostanu..." zašeptal mi do ucha a následně olízl ušní lalůček, než ho vtáhl mezi zuby. Pokusila jsem povzdechnutí utlumit přes zatnuté zuby, což u něj vyvolalo hrdelní smích. Cítila jsem ho pod rukama, když jsem ho hladila po hrudi, než jsem se pokusila vzklouznout níž mezi naše těla, ale nenechal mě.

Nechala jsem ho, aby se napřímil, svlékl mi legíny a hladovým pohledem jsem přihlížela, když ze sebe shazoval tepláky. Můj pohled se zaměřil na ztopořený penis, který trčel mým směrem a úsměv se mi potlačit nepodařilo.

,,Co má znamenat ten úsměv?" zajímalo ho a kousal se do spodního rtu, asi jak přemýšlel nad důvodem.

,,Chce ke mně," natáhla jsem ruku k jeho erekci a pak zůstala koukat s otevřenou pusou, když se uchopil do dlaně a několikrát se pohladil po celé délce.

,,To teda chce," hlesl. ,,A co chceš ty?"

,,Já- já-," ztěžka jsem polkla sliny a přemýšlela, jak formulovat, co přesně od něj chci.

A pak mi došlo, co už nějakou dobu chci udělat, ale nikdy na to nedošlo. Zvedla jsem se do sedu a přetočila se na všechny čtyři. ,,Chci ti to udělat pusou."

Pocítila jsem spokojenost sama se sebou, když se jeho ruka zarazila v pohybu a on na mě zůstal na několik vteřin civět, aniž by se pohl.

,,Jsem ti k dispozici..."

Udělala jsem na všech čtyřech pár kroků, abych se k němu přiblížila a aniž bych z něj spustila zrak, zarazila jsem se těsně před ním, otevřela ústa a vyplázla jazyk. Protože svou pýchu ještě nepustil z ruky, nasměroval se a přejel mi žaludem po jazyku. Pozorovala při tom jeho reakce, jak mu pohled sjíždí z mých očí k mým ústům a jeho penisu otírajícímu se o můj vyplazený jazyk. Bylo to tak vzrušující, že jsem prudce vydechla, až se Bjørn celý napjal a konečně mě nechal, abych ho ochutnala.

Rozhodla jsem se ho nešetřit a po olíznutí špičky jsem ho jazykem navlhčila po celé délce, abych následně pohltila svými ústy co největší část jeho tvrdé erekce. Přihlížela jsem, jak zavřel oči a celý se napjal. Nechala jsem ho si ten první moment vychutnat a vjet mi lehce rukou do vlasů, než jsem začala co největší část jeho penisu zasouvat do svých úst. Obepínala jsem ho důkladně rty, sála a laskala ho jazykem.

Vzpomněla jsem si, že už při honění vyžadoval větší stisk, než bych očekávala a tak jsem se přiměla ho nešetřit a sála razantněji. Snažila jsem se udržet oči otevřené a proto mi neuniklo, jak s pootevřenými ústy zaklonil hlavu a sotva slyšitelně zasténal. Viděla jsem, jak se jeho svaly napínají ve chvílích, kdy se mu to obzvlášť líbilo. Vzrušovalo mě, že se mu moje hýčkání tak líbí a cítila, jak v mém vlastním klíně brní, až se mi kroutily prsty u nohou.

K mému překvapení mě po chvíli přerušil, když lehce sevřel v mých vlasech ruku v pěst a přiměl mě tak vzhlédnout opět k němu vzhůru.

,,To by stačilo, jinak se hned udělam."

,,Mě by to nevadilo," usmála jsem se potěšeně.

,,Ale mě jo," zavrčel.

Hleděl mi do očí a když mě chytil jednou rukou v pase a druhou mě pod kolenem, aby mi pomohl se na posteli jedním mohutným záběrem posunout dál, přišlo mi, že se mi snaží očima něco sdělit. Netroufala jsem si dál odporovat a jen se pokoušela přečíst jeho výraz. Nesnažil se přede mnou skrývat, ale zdálo se, že mi něco nedokáže říct. Očima mě zároveň prosil a omlouval se, než se naklonil, aby mě políbil a zalehl mě svou vahou, po čem jsem už nějakou chvíli toužila.

Jeho vzrušení mě tlačilo na podbřišku a připomínalo mi mé vlastní nabuzení, hlásící se pulzováním v mém nitru. Nechala jsem ho mě líbat a hladit, jen abych mu pak nedočkavě krouživými pohyby pánve naznačila, na co už nejsem ochotná čekat. Dovolila jsem mu, aby polohoval moje nohy do nejpodivnějších pozic, jen aby nás oba potěšil co nejintenzivnějším spojením. Odmítla jsem, když mě chtěl otočit na břicho.

,,Chci se na tebe dívat," zasípala jsem se sevřeným hrdlem, tak moc přemáhání mě stálo, to říct nahlas. K mému překvapení se tomu nezasmál. Jeho výraz změkl a na chvíli zavřel oči, než zavrčel.

,,Pro tebe všechno."

Jeho slova jsem však považovala za pouhý souhlas a nehledala v nich hloubku.

Skláněl se nade mnou a několikrát mě lehce kousl do čelisti, než se přesunul k mému krku, kam se přisál rty. Jeho vousy i vlasy mě šimraly a vytvářely tak rozechvívající kontrast k jeho sání a okusování v kombinaci s horkým dechem. Umožnila jsem mu lepší přístup zakloněním hlavy a rukama hladila jeho široká záda. Přes lopatky, k páteři a zpět. Cítila jsem pod bříšky prstů každý jednotlivý sval. Vzrušovalo mě cítit jeho fyzickou nadvládu, ale zároveň jsem musela hned v zárodku potlačit slabou myšlenku, že by se snad kdy mohl přestat ovládat a mohl mi doopravdy ublížit.

To co dělal s mým tělem, mi přišlo jako sladké mučení v ráji. Prohla jsem se v zádech a přitiskla se břichem a hrudí k jeho. Tlakem rukou na jeho bedrech jsem mu naznačila, aby mě napodobil a nohy jsem mu obmotala kolem boků. Lehce se pohupoval v kyčlích a jen o malý kousek klouzal dovnitř a ven. O ten nejdelikátnější kousek, kdy se při každém vniknutí otíral o spínač rozkoše uvnitř mě. Naše těla se lepila k sobě každým možným milimetrem těla a byla to jedna z nejerotičtějších věcí vůbec.

Jeho těžký dech vedle mého ucha mi napověděl, že to vnímá stejně silně jako já. Držela jsem ho v objetí, co mi síly stačily, abych mu zabránila se odtáhnout.

Když se ta spalující horká vlhkost mezi našimi těly nedala vydržet, povolila jsem sevření, abych paže natáhla za hlavu. Zapřela jsem se o čelo postele a celá se napjala, abych Bjørnovi s táhlým zasténáním vyšla vstříc, když mě svými pohyby vyslal na vrchol.

S hlavou v oblacích jsem pak zaznamenala, že rozechvělým hlasem zaklel, než jednu paži obmotal kolem mého těla, opíraje se o loket a druhou ruku natáhl za mou hlavu, aby svoje prsty propletl s mými. Ještě párkrát zuřivě přirazil. S několika silnými výbuchy a úlevným mručením, drtil moji ruku v té svojí, než nechal svou hruď klesnout na mou.

,,Bjørne," hlesla jsem tiše o okamžik později. ,,Nemůžu dýchat."

Vibrace jeho hrudi, když se zasmál, se přenesla do mé. Vyklouzl ze mě a svalil se bokem.

,,To bylo krásný," dodala jsem tiše, protože jsem cítila potřebu to říct nahlas.

Místo reakce se mu znovu hruď zachvěla smíchy.

,,Tobě se to nelíbilo?" zeptala jsem se zklamaně.

,,Blázníš? To byl kurva ten nejrajcovnější misionář, co jsem zažil."

*

Vítězství sdílené s Bjørnem mě doslova nabudilo. Jednou jsem okusila, jaké to je stát na nejvyšším stupni a cokoliv jiného už mi přišlo zanedbatelné a nedostatečné. Nepěkně to kontrastovalo se spokojeností Rikke, která střílela čistě a obsadila patnácté místo, a taky se Stine, co se třemi chybami skončila těsně mimo top třicítku. Nezdály se však svým výkonem ani zdaleka tak rozrušené jako já.

V sobotním sprintu dosáhla Tuva na třetí místo a já skončila kvůli jediné chybě až sedmá, těsně mimo prodloužené pódium. Celý zbytek dne jsem se na všechny kolem sebe mračila a musela si vyslechnout spoustu poznámek, protože si to každý dokázal spojit.

V lepším rozpoložení se nacházel vlasáč, protože i s chybou skončil třetí, a ačkoliv Lars dokázal vyhrát, v celkovém hodnocení zůstával nejlepším Norem.

,,Jak bysme jí mohly zvednout náladu?" slyšela jsem Stine z protější strany stolu v jídelně.

,,Nevim. Nějak moc si to bere," odvětila Rikke s nadhledem.

Měla pravdu. Zároveň však bylo třeba uznat, že kdo nehledá na svém výkonu nedostatky a spokojí se s málem, tak se nezlepší a nikam neposune. Nahlas jsem však neřekla ani slovo a dál v ruce otáčela podtácek, se kterým jsem si podvědomě hrála.

,,Potřebujem na to Bjørna," došla k závěru Stine a já k nim konečně zvedla svůj pohled.

,,Hele! To jí oživilo, jak když jí poleješ studenou vodou," zasmála se Rikke.

Protočila jsem panenky a znovu sklopila pohled k podtácku. Stine to však myslela vážně a během chvíle se vrátila i s dotyčným.

Cítila jsem na sobě nejen jeho pátravý pohled, ale i ten Rikkiin, doprovázený jejím tichým zachichotáním. Věděla jsem, jak strašně průhledná jsem. Nedovedla jsem potlačit nutkání prohlédnout si Bjørna, jak se s naprosto uvolněným držením těla sesunul na místo vedle Stine, s paží kolem jejích ramen. Čím dál víc jsem nesnášela tuhle neodolatelnou chuť popást se očima na jeho těle, protože jsem s ní nebyla schopná naprosto nic dělat.

,,Co máte za lubem, bábovky?" ozval se nenuceným tónem a v očích mu zajiskřilo, když k sobě Stine paží přitiskl ještě o něco víc.

S dalším nádechem jsem ucítila jak se mi v hrudi rozpíná podivná emoce, kousající a pálící až po konečky prstů. Nepohodlně jsem se zavrtěla na svém místě a ošila se v ramenou, abych se zbavila nevítané ztuhlosti. Co se to se mnou děje? Oči mi sklouzly na prsty tisknoucí Stinino rameno a jako s úderem blesku mi došlo, že mi to vadí. Já žárlím?! No, chtěla jsem, aby takhle přede všemi svíral mě kolem ramen.

Přelítla jsem očima k těm jeho, než jsem se přinutila raději zírat na podtácek, který jsem stále ještě svírala v ruce. Začala jsem ho divoce otáčet kolem dokola a před očima si zopakovala, co jsem zahlédla v Bjørnových očích. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že to byla škodolibost, ale dost možná šlo jen o pobavení z mojí až příliš čitelné reakce.

,,Dáme nějakou hru? Em potřebuje trochu rozveselit a odreagovat se," vysvětlila zvonivým hlasem po jeho boku Stine.

,,Nejsem si jistej, že existuje společenská hra, která by jí mohla rozveselit," odpověděl vlasáč a já po něm vrhla varovný pohled s povytaženým obočím. Co tohle má znamenat?

,,Společenská je dost," zavrněla vedle mě Rikke a přitiskla se ke mně. Jedna její ruka mi taky přistála kolem ramen a druhá na stehně.

,,Rikke?" oslovila jsem ji. Zapomněla snad, kde jsme?

Viděla jsem, jak se její tvář blíží k mojí a na poslední chvíli jsem stihla pootočit hlavu, takže její rty skončily na koutku mých úst. Když se odtáhla, vytřeštila jsem na ní oči.

,,No ták, neboj. Já nekoušu," oznámila mi a mně došlo, že ona ví.

,,Fucking Jesus, tady by se to ještě mohlo rozjet," ozval se pobaveně Bjørn a já v duchu ztrápeně zasténala.

Hrát v podobně rozesazené sestavě několik kol hry Uno Flip se ukázalo jako utrpení podobné tomu, které musel snášet Ježíš přibitý na kříži. Jo, tak nějak jsem se cítila. Jako ten fucking Jesus.

*

Start do stíhacího závodu ze sedmého místa jsem měla podstatně víc na háku ve srovnání s předchozím týdnem. Moje fantazie mi nabízela taky možný scénář, kdy mi povede dostat na pódium podobně, jako se to povedlo s Bjørnem ve štafetě. Symbolické sedmé místo na startu.

Pak jsem se však vrátila do reality a soustředila svoje myšlenky na fakt, že bez toho, abych v závodu kompletně vydala své síly, se mi nic zázračného nepodaří. Připravovaly jsme se všechny společně, ale já cítila nutkání soustředit se jen na sebe.

Urovnávala jsem si myšlenky, protože předchozí večer byl dlouhý a neměla jsem žádný čas sama pro sebe. Nešlo o to být lepší než Tuva nebo Frida. Chtěla jsem vyhrát. Potřebovala jsem být lepší než den předtím. Být lepší než včera. Porazit sama sebe.

Ve sluchátkách mi hrál Cezinando a já mezi jednotlivými krůčky svého zahřívacího běhu naslouchala jeho slovům. Rapoval v norštině o tom jaký dokáže být idiot, když to musí být. A když přišla část o tom, jak si vrznul v Bygdøy allé v Oslu, sklouzly moje myšlenky úplně špatným směrem.

Rychle jsem na sluchátkách mačkala tlačítko posunutí na další track a snažila se odreagovat Snoop Doggem, ale už to nepomohlo. Na start jsem šla poněkud rozechvělá, protože mi mozek nabízel vzpomínku, jak skvěle jsem si naposled vrzla já sama, i když už to bylo několik dní zpět.

Výhoda stíhacího závodu je, že atleti startují jeden za druhým v pořadí, v jakém předchozího dne doběhli do cíle, a tak se dá dobře nastavit tempo v jednotlivých kolech. Máte se čeho držet. V mém případě to znamenalo jasný cíl. Ze sedmého místa až dopředu.

S pípnutím, které značilo, že smím vyběhnout ze startovací brány, jsem nasadila co nejvyšší tempo. Věděla jsem, že jen tak dokážu stáhnout počáteční ztrátu víc jak padesát sekund na líderku závodu. A taky jsem si byla jistá, že tak dokážu vytlačit z hlavy jakékoliv myšlenky, protože s tepem vyhnaným do astronomické výšky mi kapacita mozku stačí maximálně na to, abych si ohlídala kam šlapu.

Kolují fámy, že Norové šlapou ostatním závodníkům po lyžích a holích. Když to vezmu čistě za sebe, je to pravda. Šlápla jsem zezadu na lyži Rusce, protože mě brzdila.
Kolují fámy, že Norové mají ostré lokty a jsou přemotivovaní, což občas způsobuje na trati situace na hraně sportovního chování. Nejsem si jistá, co přesně tím ty fámy chtějí říct, protože když se sportovec uzavře ve vlastní bublině a soustředí se jen na svůj výkon, může se stát, že je trochu mimo. Ale no excuses. Asi i tohle bude pravda. Když jsem odjížděla ze střelnice po čisté střelbě, měla jsem dát přednost Francouzce, vyjíždějící z trestného kola, protože přijížděla zprava, úplně jako v silničním provozu. Jenže já prostě jela dál a ta chudinka skoro upadla. Nestihla jsem se omluvit.
Kolují také fámy, že jsme nafoukaní a máme pocit, že si my - všichni Norové, jen protože patříme k nejsilnějšímu biatlonovému národu světa, zasloužíme trochu víc úcty a pokory ze strany ostatních. Ani tady si nejsem jistá, jestli je to pravda, každopádně když jsem se řítila do ostré pravotočivé zatáčky vedle Ukrajinky, prostě jsem se tam vmáčkla a nenechala jí moc prostoru. Přeci jen, silnější vyhrává.

Po trojnásobně čisté střelbě jsem ze čtvrtého kola vjížděla na střelnici spolu se Švédkou. Závod vedoucí Ruska měla náskok a už stála na své podložce na prvním stavu. Předcházející běžecké souboje s atestem ostrosti loktů mi dodaly odvahu. Cítila jsem se konkurenceschopná a sebejistá. Lehce vál vítr a mě na krku pošimraly vlasy uvolněné z culíku.

Let your hair down, zapěl hlas v mém vědomí a já si až později uvědomila, že ve skutečnosti to zpěvně neznělo, že si to můj mozek přibarvil tou nejlíbeznější formou Bjørnova hlasu.

A tak jsem bez dalšího váhání začala střílet bez prodlevy, nedopřála jsem si nádech navíc a ani jsem soupeřce nedala náskok. Všechno šlo jako po másle, až do poslední střely, kdy mi změkly kolena, protože už jsem se viděla na útěku ze střelnice. Chyba.

Jen co jsem malorážku měla na zádech a ohýbala se pro hole, věděla jsem, co mi po závodě Torre poví. Takhle si pohnojit souboj o druhé místo téměř fyzicky bolí. Pak jsem zvedla zrak a zjistila jsem, že i Švédka chybovala. Držela jsem se jí, ale jen co jsme oběhly trestné kolo, musely jsme obě přihlížet, jak nám ujíždí jiná atletka po čisté střelbě. Zbyl boj o bronz.

Snažila jsem se odhadnout, v kterých částech trati bude mít moje konkurentka navrch a kde by mohly být její slabiny. Podle peroxidem zkrásněných dlouhých vlasů spletených do copu a růžových holí jsem usoudila, že musí jít o Ingelu, zkušenou biatlonistku, která má spolehlivou techniku běhu. Sice vyšší a těžší než já, ale ať jsem pátrala v paměti, jak jsem chtěla, netušila jsem, jak je na tom s výbušností, která je potřebná pro závěrečný sprint.

Nakonec jsem se rozhodla ji předběhnout do vrchu, protože v tom spočívala moje přednost. Technika a výběh do strmého kopce. Snažila jsem se ji udržet za svými zády a doufala, že utaví svoje nohy a ztratí síly do finiše. Jenže jsem se spletla.

Finišovala silně a na cílové rovině mi sprintem sebrala třetí místo před nosem.

*

Během odpoledne pak Bjørn vyhrál i přes dvě střelecké chyby a Lars se s třemi minelami musel spokojit se třetím místem. Měla jsem radost, že se Bjørnovi tak daří a nadšeně jsme se v náručí svírali, asi o moment déle, než se slušelo.

Jinak to ale ve mně vřelo. Měla jsem problém svou vlastní prohru přijmout. Ačkoliv mi Torre se Sturlou při analýze závodu chválili spoustu věcí, závěrečnou chybu a neschopnost udolat pomocí běhu švédskou biatlonistku jsem si nedovedla jen tak odpustit.

Už jsem chápala, proč se říká, že druhé a čtvrté místo jsou nejhorší umístění. Na druhém místě je první poražený a na čtvrtém je ten ňouma, který se nevešel na pódium. Sklizeň potlesku a kytice tu pachuť prohry nedokázaly moc spravit.

Bylo však co slavit. Strávili jsme celý večer ve společenské místnosti a mě nezbývalo než po několika dnech bez nerušené blízkosti Bjørna se prát s abstinenčními příznaky. Zvlášť kontrola slin sbíhajících se mi v koutcích úst, když jsem ho viděla, jak se sám se sebou spokojený baví se lidmi z týmu. Jeho dominance už totiž neplatila jen v rámci norského týmu. Převzal vedení celkového hodnocení poháru.

A pak zničehonic v už trochu pozdní hodinu přišla zpráva, na kterou Bjørn tak dlouho čekal. Ještě jsme všichni vysedávali v jídelně, když si ho Sivert zavolal stranou. Nevěnovala jsem tomu zvláštní pozornost. Když se však vrátili, držel trenér vlasáče kolem ramen.

Přelétla jsem trenérovu paži hrdě svírající jeho rameno a úsměv zdobící jeho tvář, abych si prohlédla Bjørnův výraz. Tázavě jsem k němu vzhlédla, tvářil se však trochu nepřítomně a zvedl ruku, aby se podrbal ve vousech. Jeho rty se zkroutily v triumfálním polovičatém úsměvu.

,,Poslouchejte všichni," zahřměl Sivert a všechna pozornost se otočila k němu. ,,Máme další důvod slavit."

Ozvalo se šuškání. Jen já tiskla rty k sobě a úzkostlivě nespouštěla zrak z Bjørna.

Sivert se zarazil a znovu vlasáčovi stiskl rameno, ,,řekni jim to ty."

,,Světovej pohár si mě žádá," pronesl se zadostiučiněním v hlase a mě se zastavilo srdce.

* Fun fact: raper Cezinando pochází z Osla a celým jménem se jmenuje Kristofer Cezinando Karlsen : )))