V mínus deseti stupních jsem se rozhodla opustit vyhřátý hotel dřív a jít se dívat, jak dopadne nedělní stíhací závod mužů. Samozřejmě jen kvůli Bjørnovi, protože startoval z pátého místa.

Správně jsem se měla držet v teple, co nejdéle to jde, než se sama postavím na start. V holčičím týmu dnes padala všechna očekávání na mou hlavu, i když mě Torre uklidňoval, že jsem ukázala, co ve mně je a mohu být klidná. Měla jsem atakovat čelo závodu startem ze třetího místa s odstupem padesát sekund na závodnici s číslem jedna.

Jenže já se rozhodla to všechno vsadit v bank a riskovat ztuhlé nohy, jen abych viděla na vlastní oči vlasáče případně zvítězit. A on nezklamal. Zvítězil. Jen né kvůli mně, ale aby splnil svá vlastní očekávání a přiblížil se svému životnímu cíli. Tímhle vítězstvím hned v druhém závodě sezóny si zajistil vedení celkového hodnocení a náskok oproti Larsovi na body.

Opírala jsem se o zábrany ohraničující prostor, za kterým se nacházely stojany pro věci aktuálně soutěžících atletů, kam jsem momentálně neměla přístup. Během vlasáčova protnutí cílové linie jsme společně s fyzioterapeutkou Aasne křičely a pištěly z plných plic na celý stadion. Poskakovaly jsme na místě jako smyslů zbavené a nakonec jsme se objímaly přes zábrany vzájemně a netrpělivě čekaly, než Bjørn, který se po doběhu zastavil a zapřel se o hrazení daleko od nás, vydýchá a konečně projde kontrolou zbraně až k nám.

Znovu jsme začaly ječet na celé kolo a když si nás konečně všiml, vydal se naším směrem. V jedné ruce držel hole i lyže a druhou vítězně zapumpoval do vzduchu. Cítila jsem nepotlačitelnou potřebu se ho dotknout a tak jsem se zašklebila a nahlas fňukla, když nejdřív obejmul fyzioterapeutku. Mrkl na mě a pak už mě k sobě konečně přitiskl. Obmotala jsem kolem něj ruce a k mému překvapení přitiskl svou omrzlou tvář s rampouchy na vousech k mojí. Trošku jsem se zašklebila, když mě na nose polechtaly jeho podobně omrzlé vlasy, které jako obvykle měl rozpuštěné a jen si na hlavu narazil reprezentační čepici.

,,Gratuluju," pronesla jsem na hlas a šeptem dodala, ,,seš můj hrdina."

Vlasáč se odtáhl, aby mi pohledem zapátral zvědavě ve tváři. Někdy jsem si přála mu vidět do hlavy, neměla jsem totiž tušení, co si asi tak myslí.

,,Byl to boj, jak se patří!" zaťal opět ruku v pěst a vycenil zuby. Pak se znovu nadmíru spokojeně usmál. Úspěch mu jednoduše slušel.

Aasne zachrčelo ve vysílačce a tak nás opustila, aby se věnovala jiným povinnostem. Já pak přihlížela zbytku pole, jak postupně projíždí cílem. Lars na pátém místě, čím doplnil prodloužené pódium. Bjørn skončil s oblékáním teplé bundy a kalhot zrovna ve chvíli, kdy se na cílovou rovinku stočili dva závodníci v boji o desátou pozici. Mikael a nějaký Francouz.

,,Nemá šanci," prohodil Bjørn.

Ztěžka jsem polkla. Nevěnovala jsem Mikaelovi víc pozornosti než ostatním, aspoň jsem se o to snažila. Nejen že to dělalo líp mě, ale v Bjørnově přítomnosti mi to tak připadalo lepší, po té co jsem se postarala, aby přitažlivost mezi námi, kterou jsem dlouho považovala za obyčejné přátelské notování, změnila v něco mnohem žhavějšího. A nedávalo mi to spát, protože jsem teď na společné erotické chvíle skoro nedokázala přestat myslet, tak rajcovní byly.

,,Jak to myslíš?"

,,Je moc těžkej a velkej," konstatoval.

Že je Mikael vyšší než ostatní a váhově by se v poli atletů jen těžko hledal někdo, kdo by mu mohl konkurovat, to jsem věděla. Jenže já měla před očima spíš tu vizuální stránku věci, konkrétněji odhalený Mikaelův hrudník. Moje rty a jazyk na jeho kůži.

Zběsile jsem zatřásla hlavou, abych si ty vzpomínky vymazala z mysli. Nemohla jsem se dost dobře soustředit na fakta týkající se jeho sportovních výkonů. Můj mozek a srdce v tom ještě měly lehký zmatek.

Jistá jsem si však byla tím, že na téma Mikael nechci hovořit s Bjørnem, nepřišlo mi to fér. V posledních asi šesti dnech jsem se prostě tvářila, jakože Mikael neexistuje.

,,Ale zas má sílu," zkusila jsem argumentovat, abych téma neutla moc nápadně a rychle.

,,Mě teda přijde, že mu to moc nejede."

Cíl našeho zkoumání sprint do cíle proti Francouzovi prohrál a skončil na jedenáctém místě. Nevěděla jsem, jak se o Mikaelovi s Bjørnem bavit. S nadhledem? To jsem zatím moc nedovedla.

,,Vyhráls!" zopakovala jsem již známý fakt svým nadšeným jekotem.

Šťouchla jsem ho do bicepsu a pak jsem zacvičila pažemi, přičemž jsem zakroutila zadkem. Tanec malomyslných. Sice toho nemohlo moc být vidět pod těmi vrstvami oblečení, ale i tak sjel očima dolů a zadíval se na mě trochu moc dlouho.

,,Tohle bych rád viděl bez tý péřovky a oteplovaček. Co ty na to?" mrkl na mě.

,,Myslím, že už chápu, jak se říká, že úspěch je sexy," žbleptla jsem a teprve pak jsem se rozhlédla, jestli nás nikdo nepouslouchá. Oproti jeho vyjádření se však nezdálo, že by to vlasáče sebemíň trápilo.

,,To zní jako souhlas," přijal nabídku.

,,Vždyť víš, že tanec a takový věci mi vůbec nejdou," snažila jsem se ho odradit.

,,O tom nic nevím," usmál se a skousl si ret mezi zuby. Došlo mi, že už si mě představuje nahou a hned se mi rozpálily tváře. Přihlížela jsem mu, jak bere bežky i hole a jde se věnovat povinnostem jako rozhovory a předávání medaile.

***

,,Sesypou se na tebe jako piraně," připomněl mi Torre, snad jako bych si toho nebyla vědoma. ,,Nesmíš se nechat strhnout. Fakt je důležitý střílet co nejpřesněji. Jinak ti ujede vlak."

Kývla jsem na souhlas. ,,Moc velký náskok po startu nemám. Myslím, že se na mě dotáhnou už před první střelbou."

K mému překvapení Torre zakroutil hlavou, ,,to si nemyslím, běžecky jsi byla v první desítce. Profil trati ti sedí."

Měl pravdu. Dlouhé stoupání, ve kterém téměř nebyla možnost si odfrknout, nepatřilo ani mezi moje oblíbené a i mě jeho výběh pálil ve svalech k zbláznění. Zdálo se však, že je i dost atletek, které se na švédské trati trápí ještě o kousek víc.

,,Dotáhnou se na tebe maximálně ty dvě Rusky. Zbytek záleží na střelbě."

Jeho slova mi rezonovala v hlavě po celou přípravu na závod. Věděla jsem, že to je špatně. Jakmile jsem na to totiž jen pomyslela, skoro se mi rozklepala kolena nervozitou.

,,Hele," žďuchla do mě ramenem Rikke, když jsem přijela z přípravné střelby, kam se ona právě chystala. ,,Nevím, jak velkou roli v tom má to vaše řádění, jo, ale příjde mi, že vám s Bjørnem ten sex nějak prospěl."

,,Pšššt!" zasyčela jsem a věnovala jí zděšený pohled.

,,Co je?"

,,Zkus o tom pomlčet, prosím."

,,O tom, že vám výměna tělesných tekutin prospívá?"

,,O tom, že k ní vůbec dochází," koukla jsem na ní významně a jí to konečně docvaklo.

,,Oh, chcete to tajit?"

,,Ty ses tím loni taky nechlubila všude, ne?"

,,No... to ne," přiznala.

,,Tak mi slib, že si to necháš pro sebe."

,,Nerada slibuju takovýhle věci. Občas si moje pusa dělá úplně, co chce."

Musela jsem se té poznámce usmát, ale trvala jsem na svém. ,,Tak se o to pokus, prosím."

Naznačila rukou zamykání svých úst a pak klíček hodila přes rameno.

,,Děkuju."

,,Stejně by mě zajímalo, jak ti během závodu pomáhá myslet zrovna na tohle."

,,Rikke!" okřikla jsem jí, ale smála se na celé kolo a nepřestala se pohihňávat, když na lyžích odjížděla.

Její slova mě konečně přivedla na jiné myšlenky. I když to teoreticky bylo špatně, protože cílem bylo naučit se vnímat výhradně vlastní tělo a mysl soustředit čistě na trať a střelnici. Mě to však příliš znervózňovalo a to takovým způsobem, že jsem pak té trémě podlehla úplně.

Takhle jsem se sice na startu musela zatřepáním hlavy zbavit pomyšlení na modrozelené oči s příměsí hnědé, které mě propalovaly a lákaly k sobě blíž. Když jsem však konečně společně s pípnutím vyběhla, najednou jsem se cítila sebejistě a odhodlaně.

Chybám na střelnici jsem se nevyhla. Zároveň jsem však nebyla jediná a tak se pořadí pomíchalo, pódiová umístění mi utekla, ale do závěrečného kola jsem vbíhala s Fridou v zádech. Tuvě se menším počtem chyb podařilo dostat na šesté místo.

V hlavě jsem se snažila přehodnotit svoje možnosti. Věděla jsem, že Fridu před sebe nemůžu pustit příliš nápadně. Pochopila by, že nechci udávat tempo, abych pošetřila síly do závěru.

Nakonec mi s tím pomohla sama. Asi v polovině táhlého kopce mi přišlápla holi, takže jsem ztratila na moment rovnováhu a vypadla z tempa. To nejhorší, co se v kopci může stát.

Pak už jsem přihlížela, jak mě zleva obíhá. Měla jsem štěstí, že mi hůlku nezlomila a tak jsem mohla pokračovat. Zavěsila jsem se za ní a postupně s tím, jak se nepříjemně zvedala hladina laktátu v mojí krvi, mi tepal tělem narůstající hněv. Mohla mi na tu hůlku šlápnout omylem, ale jak jsem ji doposud měla tu čest poznat, bylo mi jasné, že nešlo o náhodu.

Kopírovala jsem její pohyby a nespouštěla zrak z jejích kmitajících nohou. Cítila jsem, že tempo drží vysoko a doufá, že mě v kopci utaví. Moje tělo na mě křičelo, že se jí to daří. Nedovolila jsem však sama sobě zpomalit.

Věděla jsem, že z kopce nesmím ztratit kontakt. S lokty skoro u kolen jsem se skrčila do vajíčka a pohlédla před sebe. Výhled mi však trochu zhoršovala Fridina široká zadnice. I když můj tep vystoupal do astronomické výše a já byla ráda, že stíhám svému tělu pumpovat dostatek kyslíku, trochu jsem se uchechtla. Jestli nedovedu porazit holku s takhle kulatým zadkem, tak za nic nestojím.

Sotva se sjezd změnil v rovinu, vyklouzla jsem zleva ze vzduchového pytle za Fridou a bruslila. Ona se ještě snažila využít setrvačnosti a skluzu. Já však byla lehčí a tak jsem musela rychlosti pomoci, abychom do cílové rovinky najížděly bok po boku.

Cílová rovinka byla tak krátká, že stačilo asi deset temp holemi a lyžemi, než jsme obě s Fridou napjaly svaly a vystrčily jednu nohu vpřed. O dvanáctém místě měla rozhodnout fotografie.

Povolila jsem bolavé svaly a bokem upadla do sněhu. Lapala jsem po dechu a vydávala sípavé zvuky. Počkala jsem, až se mi vidění opět zaostří a teprve pak jsem zvedla hlavu. Hledala jsem tabuli s výsledky.

,,Gratuluju," ozvalo se nade mnou spolu s uznalým stiskem mého ramene.

S otevřenou pusou jsem otočila hlavu a pohlédla vzhůru Fridě do tváře. Neusmála se, neušklíbla se. Jen mi férově kývla hlavou a odcházela. Pochopila jsem, že mi negratuluje k dvanáctému místu, ale k tomu, že jsem ji konečně porazila v přímém duelu.

,,Díky!"

***

Měla jsem štěstí. Stine se v pozdním odpoledne rozhodla věnovat svým věcem na počítači ještě předtím, než se začne slavit Bjørnovo zlato. Avšak jen komorně, protože během sezóny nám trenéři alkohol ve větší míře netolerovali.

Zastrčila jsem si telefon do kapsy mikiny a jednoduše zmizla z pokoje dřív, než si moje spolubydlící stihla strhnout sluchátka z uší a zeptat se mě, kam jdu. Už předem jsem se těšila na následujících třicet minut. Maximálně. Víc jsme neměli.

Opřela jsem se o stěnu v chodbě a z kapsy znovu vytáhla mobil. Přejížděla jsem prstem po displeji a listovala instagramem. Nazdařbůh jsem dávala srdíčka všem příspěvkům s motivem biatlonu a zrovna jsem otevřela video se slow motion huňaté kočky skákající do závěje, když se konečně otevřely dveře opodál a vyšel z nich Aker.

,,Hej," vzhlédla jsem od telefonu k němu a usmála se. Hlavně nenápadně!

,,Hej Em."

Po očku jsem ho pozorovala, jak mizí v pokoji fyzioterapeuta a pak jsem se odrazila ramenem od stěny. Několika rychlými kroky jsem se přesunula ke dveřím, ze kterých Aker před chvílí vyšel a zaťukala jsem. Ať jsem napínala uši, jak jsem chtěla, pozvání vejít jsem nezaslechla. Jak jsem ale Bjørna znala, určitě měl na uších sluchátka.

Drze jsem chytla za kliku a nahlédla do místnosti. Krom poházených svršků a svítícího laptopu na stole, jsem nic dalšího zajímavého nezahlédla. Prostě jsem vklouzla dovnitř a zase za sebou zavřela. Došlo mi, že musí být v koupelně. Udělala jsem několik kroků tím směrem a moje tušení mi potvrdil sluch. Puštěná voda ve sprše a zpěv.

Opět jsem pootevřela dveře a zaposlouchala se.

,,Bewitched by a temptation
Bewitched by a spell
Kiss me for my salvation
Way down to hell"

Chtěla jsem být nenápadná a překvapit ho, ale vyprskla jsem smíchy. Takže se po mně otočil přes rameno a pohlédl na mě skrz průhlednou stěnu sprchového koutu. Žádné leknutí se nekonalo. Smích mě ale docela rychle přešel, když se ke mně obrátil celým tělem. Voda po něm stékala od hlavy až k patě a on zvedl ruku, aby mi kýváním prstu naznačil, že mám jít blíž.

Nasála jsem do sebe nadechnutím kyslík, kterého se mi přestalo dostávat, když jsem si ho prohlédla pod tekoucí vodou. Bylo to podobně sexy jako když byl celý zpocený. A když zpíval dál, rty se mi roztáhly do širokého úsměvu.

,,Revelation, Revelation
Bloodangel, you are my destiny
Look, I know you are real
Bloodangel, give me eternity
In the vampire's garden of lust
You'll burn me to dust"

Zabouchla jsem za sebou dveře a třemi kroky se přiblížila. On mezitím otevřel dveře sprchy, ale zpod proudu nevystoupil.

,,Už jsem si říkal, kde vězíš."

,,Čekala jsem, až Aker zmizne."

,,Hmm," zamručel a zvedl obě paže, až mu nehorázně naskočily oba bicepsy a sčesal si prsty vlasy víc dozadu. ,,Tak už můžeš."

,,Co?"

,,No však víš," usmál se a já mu to vrátila. Jasně. Slíbila jsem kroucení zadkem. Já blbka...

Cítila jsem, jak mi hoří tváře a nebylo to způsobené horkem a párou, které v koupelně panovaly. Oči mi neustále klouzaly po jeho nahém těle. Přes velkou černou straku pod klíční kostí a přes vyrýsované břišní svaly až tam.

Rychle jsem se vrátila k jeho úzké tváři porostlé blonďatými vousy. Zrakem jsem se zarazila na jeho ústech, která se roztáhla do širokého úsměvu, až rty odhalily perfektní řadu zubů. Znovu jsem si uvědomila, jak nápadně dokonale to působí. Vrásky smíchu souměrně na obou tvářích. Rovný nos. Víčka očí lehce přivřená, tak jako vždycky, když se cítil naprosto uvolněný a spokojený sám se sebou.

Dopřála jsem si další hluboký nádech a nechala na sebe působit jeho rozpoložení. Taky jsem se v jeho přítomnosti chtěla cítit v pohodě a nenuceně. Snad protože rozpoznal moje váhání, roztáhl paže a zapřel se s nimi o stěny sprchy, když polohlasem a o poznání měkčím tónem pokračoval v mně neznámé melodii.

,,Ahh venerated night
I'd like to live forever
Just your bitter bite
Has kept me alive."

Sklopila jsem oči k zipu svojí mikiny, aby mě nerozptyloval jeho pohled, kterým mě propaloval a lákal k sobě, přesně tak jak jsem si to o několik hodin předtím přehrávala v paměti. Zvedla jsem ruku a konečně svršek pomalým tahem rozepla, abych ho ze sebe svlékla.

,,Opiated by your will
Craving for the deadly thrill
Lure me away - from death and decay."

Jak se mikina rozhalila, způsobila jsem tím Bjørnovi prodlevu někde v mezi deadly a thrill. Pokračoval s opoznání veselejším tónem, než měl. Zřejmě ho zaujalo, že jsem pod mikinou na sobě nic neměla. Cítila jsem, jak mi cukají koutky, když jsem svršek konečně nechávala sklouznout z ramen a konečně jsem přidala houpání boky, na které se tak těšil.

Nepokračoval ve zpěvu, protože tak zíral, až mu skoro tekla slina z koutku, jak jsem zjistila, když jsem na něj konečně kradmo pohlédla. Nechala jsem ten kus oblečení spadnout na zem a zahákla jsem palce za gumu tepláků.

,,Asi by to líp vypadalo, kdybych ze sebe shazovala nějaký pěkný šaty," podotkla jsem a kroutila se u toho.

,,Vypadalo by to šukézně, i kdybys ze sebe svlíkala pytel od brambor," vyvedl mě z omylu a já o jeho slovech nepochybovala, když jsem opět krátce mrkla jeho směrem. Neunikl mi důkaz žádající o pozornost v jeho slabinách.

Kousla jsem se do spodního rtu, abych se přinutila být trpělivá a pokračovala jsem ve vlnění boky, zatímco jsem tepláky stahovala níž ke kolenům. Musela jsem sklonit hlavu, abych potlačila smích, který se mi dral vzhůry hrdlem. Striptýz v teplákové soupravě. Sexy!

,,Shoď to dolu, ale hopem," zavrčel a já byla ráda, že nebude prodlužovat moje trápení.

Pospíšila jsem si do sprchového koutu k němu. Hned jsem obmotala paže kolem jeho výstavního torza a přitiskla se k němu. Do břicha mě tlačil důkaz jeho vzrušení, dopadaly na nás oba kapky vody a i já byla během chviličky celá zmáčená. Slyšela jsem a cítila, že zavřel dveře sprchy, abychom nezpůsobili ještě větší potopu a pak už se jeho ruce věnovaly jen mému tělu. K mému překvapení se však jeho dlaně zarazaly na mých bocích a vytvořil mezi námi mezeru.

,,Do prdele, co jsem ti to udělal?" zeptal se a očima jak v transu zíral na sestavu modrých flíčků na obou stranách mých boků. Přesně tam, kam zarýval svoje prsty, když mi nakládal zezadu jakoby to mělo být naposledy.

,,To nic není," usmála jsem se a rukama klouzala po jeho výstavní hrudi.

Tohle bylo poprvé, kdy jsem si ho mohla prohlédnout za světla a opravdu z blízka. Voda stékající v pramíncích po jeho bledé pokožce s nezměrným množstvím světlých pih, a výrazným tetováním na hrudníku až na břicho s nápadně vyrýsovanými břišními svaly a hezoučkým pupíkem. Sjela jsem k němu prsty a krouživým pohybem jsem do něj jedním prstem zajela. Můj úsměv se ještě rozšířil, protože jsem jeho obavám o modřiny na mém vlastním těle nevěnovala pozornost. Objevovat jeho tělo mělo přednost.

,,Žádal jsem tě, aby jsi mi řekla, když tě to bude bolet."

,,Ale mě to nevadilo," vrátila jsem se pohledem k jeho očím, protože mnou jeho paže jemně trhly, aby si získal mou pozornost. Proto mi neuniklo, že nesdílí mé pobavení nad hrou s jeho pupíkem. Výraz měl napjatý a po mé lehkovážné odpovědi zaskřípal zuby.

,,Musíš mě zarazit, když to začnu přehánět," naléhal.

,,Mně nepřišlo, že bych měla posledně čas tě zarazit," splynulo mi ze rtů s uchichtnutím a vzápětí jsem svých slov zalitovala, protože jeho výraz se ještě ztvrdl. Přes zakaboněnou tvář mu přelétl stín.

,,Já jsem takovej kretén," hlesl a zavřel oči. Pomalu mi došlo, že si to vyčítá. Nechce mi ubližovat.

,,To je v pořádku," zašeptala jsem a zvedla jednu ruku, abych mu po svalnatém krku přejela až k uchu, prsty ho poškrábala ve vlasech a palcem ho jemně pohladila po tváři. ,,Nedělej si s tím hlavu."

Několik vteřin to trvalo, než znovu otevřel víčka, aby vyhledal můj pohled, kterým jsem klouzala po jeho napjaté tváři. Prohlížela jsem si jeho pravidelné rysy. Čelisti s bujně rašícími vousy, rovný nos, který po pobytu na venkovním mrazu získal poněkud načervenalou barvu a taky zlostnou vrásku mezi obočím, jak se v něm mísila nevrlost z mého lhostejného postoje a hněv na sebe samého.

,,Tohle bude potřebovat nějakou speciální péči," hlesl nakonec smířlivě.

Jeho prsty sklouzly po mojí mokré pokožce k mým prsou a o poznání něžněji než obvykle se s nimi začal mazlit. Stoupla jsem si trochu na špičky, abych si vyžádala polibek. Naše rty spojil téměř váhavě. Líbal mě bez jazyka a když jsem pootevřela oči, zjistila jsem, že se dívá.

Vycházela jsem hrudí vstříc jeho rukám a když jsem mu spokojeně zapředla do úst, vzal to jako pokyn, pokračovat. Jeho rty opustily má ústa a putovaly přes tvář, čelist, krk a hruď. Jeho jazyk několikrát obkroužil jednu bradavku a když jsem mu prsty vjela chtivě do vlasů, přesunul se k druhé. Kroutila jsem se pod jeho rty a rukama jako had a žádala o víc. A on neváhal mi to dopřát.

Když si prolíbal cestičku přes břicho dolů s pootevřenými rty jsem pozorovala, jak poklekl. Rukama hladil moje stehna, než mě přiměl je rozevřít, abych mu umožnila přístup. Sotva se špička jeho jazyka dotkla poštěváčku, celá jsem se napjala a dech se mi zadrhl v hrudi. Pokračoval stejně pozvolna jako doposud a přiváděl mě tím k šílenství. Špičkou jazyka mě pomalu dráždil a pozoroval moje reakce. Když jsem ho zatahala za vlasy a nehty druhé ruky mu zaryla do ramene, zasmál se, až jeho dech ovanul můj rozkrok. Rozlepila jsem víčka a konečně na něj znovu pohlédla. Odvděčil se mi za to tím, že klitoris polaskal několika rychlými pohyby jazyka a pak ho olízl po celé délce. Z hrdla mi unikl hluboký sten a podvědomě jsem mu pánví vyšla vstříc.

Se steny, které jsem se urputně snažila tlumit kousáním do rtů, jsem ho tahala za vlasy a prsty u nohou se mi kroutily v křeči, kterou mi způsobovaly výbuchy rozkoše v mém klíně.

,,Uvolni se," řekl tlumeným hlasem, když do mě pomalu vsunul prst a dal se na hledání skrytého spouštěče slasti. Dařilo se mu líp a rychleji, než jsem čekala, takže jsem byla ráda, že se zády opírám o stěnu. Nepřestával pozorně sledovat moje reakce a když znovu přitiskl jazyk k vzrušením naběhlému poštěváčku, přímo jsem vykřikla. Stačilo několik málo doteků jeho rty a krouživých pohybů jazyka, abych se mu klínem přitiskla k ústům. Zmítaly mnou prudké záchvěvy a když konečně ochably, Bjørn povolil sevření na mém stehně, kde mě podpíral a já se musela rukou zapřít o stěnu, abych neupadla.

S mírným úsměvem si mě dál prohlížel, když se narovnal a já si ho volnou rukou přitáhla za zátylek blíž. Tentokrát jsem líbala já jeho. Jazykem jsem vzklouzla mezi jeho rty, abych prozkoumala vnitřek jeho úst. Můj jazyk mu přejel po předních zubech a sotva se špičky našich jazyků dotkly, stáhla jsem se a vtáhla mezi zuby jeho spodní ret. Nechal mě ho oždibovat a rukama bažil po mém těle.

I jemu přes rty sklouzlo žádostivé vydechnutí. Zvedla jsem jednu nohu a ovinula ji kolem jeho stehna. Nezaváhal a moje pozvání využil. Chytil mě pod zadkem a když jsem nohy obtočila kolem jeho pasu, vzal do ruky svůj tvrdý penis, který se už dlouho hlásil o pozornost. Navedl ho ke vstupu do mého nitra a když po něm několikrát sklouzl žaludem, někde hluboko v hrudi zavrčel.

Držela jsem se ho pevně kolem krku a nárokovala si pozornost jeho úst. Přirážel jen pomalu, ale v celé délce. Když se na jeho tempu nic neměnilo, začala jsem mu zatínat nehty do kůže a vrhla se zuby okusovat ušní lalůček.

,,Začíná ti docházet čas," zavrněla jsem, když jsem se podívala na hodinky, které měly být vodotěsné až do čtyřiceti metrů a celou dobu po nich stékala voda.

,,To je mi jedno," zachraptěl zpátky, ale k mé radosti přidal na rychlosti.

Klouzal dovnitř a ven, a já se snažila mu vycházet vstříc. Docházel mi dech, když si svými rty a zuby razil cestičku po mé čelisti, po krku až ke klíční kosti. Líbilo se mi cítit ho hluboko v sobě, ale to mučivě důkladné kontrolování tempa mě přivádělo k šílenství. Stačilo jen nespokojeně fňuknout a už mě lehce pleskl po zadku.

,,Chci si tě vzít zezadu," zavelel a já zdráhavě povolila stisk stehen kolem jeho pasu.

Vyklouzl ze mě, a zatímco jsem se k němu otáčela zády, abych se zapřela o stěnu, cítila jsem jeho ruce snad všude. Pohladil mě po zádech odshora dolů, přes zadek, po kterém několikrát zakroužil dlaněmi, až na stehna. Jedna ruka pak zbloudila do mého rozkroku, zatímco druhá vyrazila plenit můj hrudník. Hladil moje obnažená ňadra, jedno po druhém a dal si záležet, aby je hnětl s citem. Když jeho prst kroužil kolem bradavky až příliš dokonale, hrdelně jsem zasténala a zadkem se natiskla na jeho rozkrok.

Sám se sebou spokojený, mě políbil mezi lopatky a mou kůži ovanul jeho dech, když se nad mou reakcí usmál.

,,Tak dělej," zaskřehotala jsem a zavrtěla se.

,,Jsi tak nedočkavá."

Už ale neváhal, rukou pohladil nejdřív svůj penis a pak mi žaludem přejel po poštěváčku, než mi dopřál, co jsem si přála. Jeho erekce mě opět naplnila a když mě chvíli nechal, abych si na něj znovu zvykla v nové poloze, začal opět mučivě táhlými pohyby přirážet. Vystrčila jsem na něj zadeček, co to šlo a napínala paže, abych mu vycházela vstříc a nutila ho přidat na tempu.

,,Chtěl jsem k tobě bejt hodnej a citlivej," zašeptal, když se sklonil a můj zadek vyplnil jeho klín.

Na protest jeho slovům jsem zakňučela. ,,Přidej."

,,Čeho?" zeptal se škodolibě a kroužil boky.

,,No tak," zanaříkala jsem. ,,Dělej."

,,Mně se to docela líbí," zapředl a rukama mi hnětl prsa, zatímco se ve mně minimálním pohybem pánve pohyboval.

,,Kecáš," zachraptěla jsem a on se zasmál.

,,Jo. Tak trochu," uchechtl se a pak zvážněl. ,,Drž se."

Tentokrát mě nechytil za vystupující boky, kde mi zvládl vytvořit modřiny. Jeho prsty se nepřestávaly věnovat mým ňadrům, když pánví narážel do mého zadku. Vzpírala jsem se proti stěně, abych jeho divokému přirážení odolávala. Za zavřenými víčky se mi roztančily barevné hvězdičky, jak jsem je silou zavírala stejně jako se zároveň svíralo celé moje nitro pod Bjørnovými výpady.

Protáhl ruku pod mým hrudníkem a prsty sevřel kolem mého hrdla. Cítila jsem, že se jeho břicho otírá o moje bedra a prohla jsem záda, až jsem se lopatkami dotkla jeho hrudníku. Čím výš jeho ruka kolem mého hrdla s každým přírazem putovala, tím méně vzduchu se mi dostávalo. Neměla jsem ani na malý moment strach, ale jeho nadvláda nad mým tělem mě tak vzrušovala, až jsem se celá napjala a následně se rozechvěla v mohutném orgasmu. Chvění mého těla a svírání svalů v klíně strhlo Bjørna sebou, až jsem ucítila, jak jeho penis ve mně pulzuje.

Ještě v objetí a s malým Bjørnem v mém těle, mě zrovna hrubou dlaní pohladil trochu neohrabaně po tváři, když se dveře od koupelny s trhnutím rozlétly.

,,Kámo, neviděls moje sluchátka?"

Leknutím jsem nasála vzduch do plic, až mi zaskočilo. Bjørn vyprskl smíchy a chytil mě kolem hrudi oběma pažemi, snad abych mu nikam neutekla.

,,Ježiš, kurva, co to tady... eeeeh," Akerovo žbleptání se změnilo v chápavé hučení, když si nás ve sprchovém koutě ze své pozice dostatečně prohlédl.

,,Kdybys dovolil," ozval se Bjørn se smíchem v hlase, ,,zrovna tady mam nějakou práci."

Schovala jsem si tvář do ohybu paže, protože se mi chtělo zemřít. Neříkala jsem mu, že má pohnout?

,,No... to vidim. Tak sorry, lidi... sakra, to jsem nečekal."

Dveře se za ním zavřely a zrovna když si s úlevně povzdechla, se otevřely znovu.

,,Tak si to užijte, hehe."

,,To je debil," sklouzlo mi samovolně ze rtů, když se dveře konečně znovu zavřely.

Bjørn se jen smál jakoby nikdy nic vtipnějšího nezažil. Mně do smíchu vůbec nebylo. Právě nás jeho spolubydlící přichytil v choulostivé situaci a nedalo se říct, že jsem přitom byla dostatečně zakrytá, protože jsme se k němu nacházeli bokem.

,,Ty dveře maj zámek," pronesl Aker naprosto s klidem, když jsme se konečně vypakovali, už oblečení, s Bjørnem z koupelny.

,,Máš klepat."

,,Já klepal."

,,Aha?" koukal na něj Bjørn s úsměvem a vypadal, že je s tím v pohodě. ,,Hele, kámo, myslíš, že by sis to mohl nechat pro sebe?"

,,Jééé," zachichotá se Aker, ,,tak to je asi už pozdě, zrovna jsem to rozhlásil po sociálních sítích."

,,Vole," utrousil Bjørn na jeho konto.

Aker protočil panenky a nasadil si sluchátka do uší. Zřejmě je tedy našel i bez vlasáčovy pomoci.

Postávala jsem kousek od vlasáče, který něco hledal ve svém harampádí, které leželo tak trochu všude kolem. Cítila jsem, že jsem stále rudá v tváři studem, ale vůbec se mi nechtělo odcházet. Pohlédla jsem na Akera, který už nám nevěnoval pozornost a se sluchátky na uších se věnoval hře.

,,Zalez pod deku," prohodil Bjørn jakoby se nic nedělo.

Zaváhala jsem, ale nakonec jsem se rozhodla hodit starosti za hlavu. Nezdálo se, že by moje přítomnost komukoliv nějak dál zavázela a když už jeho spolubydlící stejně o nás věděl, nebylo co řešit. Poslechla jsem. Opřela jsem se zády o zeď a zachumlala se do peřiny. Potlačila jsem nutkání k ní přičichnout.

Bjørn chytil notebook za roh obrazovky a ze stolu mi ho podal do klína. Věnovala jsem mu tázavý pohled.

,,Kouknem na něco?" zeptal se naprosto uvolněně. Nastálá situace mu zřejmě nepřišla nijak nervydrásající. Zhluboka jsem se nadechla a rozhodla se to brát s podobným klidem.

,,Za půl hodiny je večeře."

,,Můžem to dokoukat potom."

Na touch padu jsem minimalizovala okýnko internetu, kde měl otevřené video z live koncertu nějaké kapely, než mi došlo, že jsem mohla jenom otevřít další tab místo nového okna. Ale to už jsem koukala na tapetu na jeho notebooku a musela jsem několikrát zamrkat. Líbal se na něm páreček dvou holek v tangáčích. Dělala jsem jakože jsem nic neviděla a znovu jsem zvětšila okno internetového prohlížeče, kam jsem zadala Netflix.

,,Pak se asi bude slavit tvoje zlato."

Protočil panenky, ,,jen když budu mít zájem se toho zúčastnit."

,,Nebuď protiva, zejtra máme volno."

,,Jo," přikývl a k mému velkému nadšení nadzvedl cíp peřiny, aby pod ni vlezl hned vedle mě. Naše ramena se lehce dotkla a mnou projela dětinská radost.

,,Máš zítra něco v plánu?" zeptala jsem se a trochu zakroutila pod dekou nohama, dokud jsem neseděla bokem se skrčenýma nohama a moje kolena se dotýkala jeho stehna.

,,No tady teda fakt ne," odvětil s ofrknutím, jakože jsme na konci světa. ,,Proč?"

,,Asi bych s něčím potřebovala pomoct."