Prosinec

Bjørn zavrčel přes zatnuté zuby a pak se zhroutil s blaženým kurva vedle mě na ovčí kůže, které nahrazovaly v jeho obýváku koberec u krbových kamen, v kterých už dávno vyhaslo. Paži, kterou mě předtím objímal pevně kolem hrudi pod prsy, nechal bezvládně ležet na mých zádech. Oba jsme ztěžka oddychovali a poněkud se k sobě lepili spocenou kůží na tělech.

,,Až tak jo?" ozvala jsem se tiše a přes vlastní rameno jsem na něj s očekáváním a navráceným se studem hleděla. Jakmile bylo po akci, nedovedla jsem zpracovat, že jsem vážně překročila tu hranici přátelství mezi námi.

Líbilo se mi, jak na chvíli zavřel oči a jak se jeho hrudník zvedal a klesal čím dál pomaleji. Pak víčka konečně rozlepil a pohledem vyhledal ten můj. Chvíli jen tak v šeru narušeném jen tlumeným světlem z předsíně hleděl do mých modrých očí, než krátce stiskl čelisti a zvláštně se ušklíbl. Jenže následně se usmál.

,,Hm?"

Sotva znatelně potřásl hlavou a když promluvil, jeho hlas zněl měkce, tak jsem ho nikdy předtím neslyšela. ,,Přiznám se, že jsem svým způsobem doufal, že to mezi námi bude hrozně divný... doufal jsem, že to bude solidní trapas, po kterým se shodneme, že to byla chyba..."

Napjatě jsem mu naslouchala a zapomněla dýchat. Velká část mě si přála, aby náš dojem ze společného sexu byl totožný. Jiná, menší část mě, však navrhovala nechat tenhle zážitek jako jednorázový úlet a vrátit se k přátelskému, nekomplikovanému vztahu. Nějak jsem naprosto přeskočila myšlenku, jestli bych něco takového vůbec zvládla.

,,Já myslela, že řekneš, jak jsi čekal, že jsem frigidní, přesně jak sis o mě myslel," pokusila jsem se trochu odlehčit situaci.

Rozesmál se, až se mu napjaly všechny svaly na břiše. Užívala jsem si, že ho dokážu takhle pobavit.

,,Ne, teď vážně. Zajímalo by mě, nechci bejt totiž domýšlivej... takováhle seš pokaždý při sexu?"

Ztěžka jsem polkla a cítila, jak mi hoří tváře. ,,Jaká?"

,,Jasně, že jsi... co jsem si myslel..."

,,Jaká?" zopakovala jsem důrazně otázku, protože jsem ho nehodlala nechat dojít ke špatným závěrům. ,,Co přesně máš na mysli?"

Bjørn zapátral v mojí v tváři a já si všimla, jak potěšení a úsměv vystřídala konsternace a snad dokonce zklamání. ,,No, to všechno... to jaká jsi, jak reaguješ nebo jak to prožíváš...?"

Znovu mou mysl prostoupily ve vzpomínkách pocity extáze, které mnou zmítaly, když se mě dotýkal a když byl ve mně.

,,Ne," zakroutila jsem hlavou, protože nic tak intenzivního jsem předtím nezažila.

,,Ne? Co ne?"

,,Nejsem taková vždycky..."

Hleděl na mě s pusou lehce pootevřenou a z jeho tváře se dalo poznat, jak v něm víří pocity i myšlenky.

,,Ale někdy jo...?"

,,Ne," zavrtěla jsem znovu hlavou, ,,jen teď. S tebou."

Znovu zapátral v mojí tváři, ujišťoval se, že si z něj neutahuju. Pak se zhluboka nadechl a rukou si protřel tvář. Zdálo se, že nejsem jediná, kdo je z toho prožitku zmatený a poněkud bezradný.

,,Fakt jsem myslel, že to mezi námi bude divný," zopakoval, protože taky nevěděl, jak s nastalou situací naložit.

Měla jsem pocit, že musím něco říct, aby na něj nepadl ten černý Petr, že zrovna on musí udělat nějaký závěr ohledně toho, co mezi námi právě proběhlo. A že to proběhlo v skutečně legendárním stylu, vlastně jsem se divila, že se vesmír ještě neodhodlal k dalšímu velkému třesku.

,,Nic od tebe neočekávám," ujistila jsem ho. ,,Vážně."

,,Prosim?"

,,Nemusíme z toho hned vyvozovat nějaký závěry. Prostě... to můžeme nechat, jak to je."

,,Jasně," hlesl a jeho paže ztratila kontakt s mým tělem.

Přihlížela jsem, jak se jedním pohybem zvedl do sedu a následně vstal úplně.

Jednoduše se ke mně otočil zády, takže jsem si krátce směla prohlédnout jeho široká, svalnatá ramena, přecházející v úzký pas a vypracovaný zadek, než si natáhl kalhoty a vyrazil směrem ke dveřím. Kam si sakra myslí, že jde? prolítlo mi hlavou. Rozhodně jsem neměla v plánu nechat ho odejít. Zvlášť po tom, co mezi námi právě došlo k explozi sexuální touhy, při které mě málem uprcal do kóma.

,,Kam jdeš?" vyštěkla jsem, když se ozvalo zapnutí poklopce.

,,Na šukání jsem dobrej. Ale na víc jsem se nekvalifikoval, že jo..." konstatoval jedovatě a já vystřelila do sedu.

,,Nehysterči," vyhrkla jsem bez přemýšlení.

Nebyl čas váhat. I když jsem neměla čas si rozmyslet, co se to právě děje, došlo mi, že se urazil, protože jsem naznačila, že o ničem víc s ním neuvažuji. Naštěstí se zarazil na místě, takže jsem už téměř dosáhla toho, čeho jsem chtěla.

,,A tohle... to je všechno?" zvolala jsem co nejpevnějším hlasem.

Pootočil hlavu a pohlédl na mě přes rameno. ,,Co přesně máš na mysli?"

Zvedla jsem se z kožešin, abych na něj nemusela pohlížet do výšky, což mi ubíralo na kuráži. Narozdíl od něj jsem se ještě nezačala oblékat, takže jsem tam stála v rouše Evině. Alkohol už moji mysl zastíral jen lehce, ale i to málo stačilo, abych si věřila víc než za střízliva. Zvlášť ve chvíli, kdy se otočil čelem vzad a klouzal pohledem po mém nahém těle.

,,No tohle," mávla jsem rukou mezi námi dvěma. ,,Já myslela, že jsme neskončili... Dvě kola a pak stačí pár slov, ty se urazíš a odejdeš?"

Střílela jsem od pasu. Prostě mě napadlo, že jednat s ním přímo a bez chození kolem horké kaše, tak jak to dělával i on mně, by mohlo fungovat. V ten moment jsem si totiž byla jistá jen jedinou, ale úplně nejdůležitější věcí. A totiž, že tohle nesmím zbabrat.

Najednou jsem si naprosto přesně uvědomovala, že jestli se v ten moment Bjørn nezastaví a já ho neotočím zpět na svoji stranu, tak se mi to už dost možná nepodaří nikdy napravit.

,,Naznačilas právě, že nic nevydržim?" ujistil se.

Zřejmě se mi naslepo podařilo trefit do černého. Rozhodně by mu ego nedovolilo přiznat, že se před chvílí urazil, protože jsem naznačila, že není typ pro pevný vztah, a zároveň měl určité přesvědčení o svém ohromném sexuálním apetitu, které zřejmě hodlal hájit.

Jen jsem naklonila hlavu ke straně a lehce pokrčila ramenem. Víc nebylo třeba.

Překonal vzdálenost mezi námi, chytil moji tvář do dlaní a když si s pootevřenými ústy prohlédl celou moji tvář, kousek po kousku, věnoval mi tak hluboký hladový pohled, až se mi zatajil dech. Takhle se na mě ještě nikdy nikdo nepodíval.

Spojil naše rty v pomalém, ale nejsmyslnějším polibku, jaký jsem kdy zažila.

Moje tělo ještě bylo zahřáté na provozní teplotu, takže jsem se celá prohla, abych mu vyšla vstříc, načež jeho ruce samovolně sklouzly z mých tváří na nabízející se prsa. Divila jsem se, že se nad jejich velikostí nepousmál. Ale zdálo se, že ho hra s nimi docela baví.

Dlouho nám to hraní však nevydrželo a jeho kalhoty se opět poroučely k zemi. Přišlápl nejdřív jednu nohavici a pak druhou a postupně z nich vystoupil. Zdálo se, že ze mě nehodlá sundat ruce. Moje prsty zvědavě klouzaly po jeho hrudi i krku, bořily se mu do vlasů a tahaly ho za ně. Dokázala jsem z něj vyloudit spokojené hrdelní mručení, ale když jsem rukou sklouzla níž a stiskla jeho erekci, celý se napjal a prsty mi zaťal do masa. K mému překvapení mě přestal líbat a vytvořil mezi námi malou mezeru, než sklonil hlavu.

Následovala jsem jeho pohled a uvědomila si, že se dívá, jak vypadá jeho stojící péro v mojí ruce. Musela jsem se nad tím pousmát, protože mi hlavou prolétla myšlenka na jeho hlášku z léta, že je to fajn pocit, když jeho pták působí větší v malé dívčí ručce.

,,Takhle nějak sis to představoval?" zašeptala jsem a zesílila stisk.

Přivřel oči a vydechl. ,,Jo. Přesně takhle," potvrdil. ,,Akorát že ve skutečnosti je to mnohem lepší."

Dávala jsem si záležet na tom, co dělám a sledovala jeho reakce. Když pak položil svojí ruku na mou, zarazilo mě, že chce, abych sevření ještě zesílila. Koukali jsme se na ten akt společně, což působilo strašně eroticky. Dlouho nám to ale nevydrželo, zvedl mi jednu nohu do výšky a pronikl do mě ve stoje. Musel sice lehce pokrčit nohy v kolenou a já balancovala na špičce, ale ta poloha byla neuvěřitelně rajcovní.

Když se zdálo, že potenciál pozice vestoje je vyčerpána, vyklouzl ze mě se slovy, ,,klekni si."

Zdálo se, že zezadu se mu to obzvlášť líbí, protože přirážel jako smyslů zbavený, až jsem se divila, že to tak dlouho vydrží. Tiskla jsem se hrudí ke kožešinám, na kterých jsme oba klečeli a vlna mě škrábala na citlivé kůži prsou. Uvítala jsem, když pod mé tělo vtěsnal své ruce, aby laskal bradavky. Snažila jsem se zapírat rukama, abych mohla lépe přijímat nárazy jeho pánve na můj vyšpulený zadeček.

,,Řekni, kdyby tě to bolelo," zašeptal opatrně, když na chvíli přerušil svoje ochromující tempo a mezi moje lopatky dopadla kapka potu z jeho tváře.

,,Zase si tolik nevěř," odvětila jsem zadýchaně, načež se zachechtal, pohladil mě po celé délce zad a prsty mi znovu zaťal do boků v místě vystupujících pánevních kostí. V duchu jsem si přiznala, že to trochu bolí. Rozkoš mi ale tak zatemňovala ostatní smysly, že na tom nesešlo.

,,Prostě jen slib, že se ozveš, kdyby-"

,,Jo!" přerušila jsem ho heknutím a vyšla mu zadkem vstříc, až do mě vklouzl po kořen. I to mu přišlo zábavné.

,,Měl jsem o tobě různý přestavy," zašeptal a držel mě pevněji, aby mohl hlídat moje případné další výpady. Zdálo se, že mě chce mít pod kontrolou. ,,Ale myslím, že tohle rozhodně překonává všechno."

,,Tak tys o mě měl představy?" zaskuhrala jsem. Mluvení během soulože nepatřilo mezi moje zvyky. S ním však všechno moje obvyklé chování vzalo za své.

,,Mmmh dělá to ze mě zvrhlíka?"

,,Jo."

,,Líbí se ti to, viď?"

Kývla jsem hlavou, i když jsem si nebyla jistá, že to v tom šeru viděl a tak jsem se pokusila mu tělem naznačit, že má zase přidat na tempu. Ty škádlivé slow motion pohyby pro mě představovaly utrpení.

,,Pohni sebou, kapitáne Zvrhlíku."

Cítila jsem, že se předklonil, až se mu můj zadek kompletně vtiskl do klína a jeho hruď se natiskla na má záda. Paží se zapíral vedle mojí a vousatou bradou mě šimral po šíji.

,,To zní jako příkaz, který je potřeba splnit," zašeptal a já se pod ním celá zavrtěla. Cítit kontakt našich těl od paty až k hlavě a nemoct se ho dotknout mě vyvádělo z míry.

,,Chci se tě dotýkat," vyhrkla jsem.

,,Fajn," hlesl a na zadku mi s plesknutím přistála jeho dlaň.

Zahihňala jsem se a on trochu zakňučel. ,,To mě asi bolelo víc než tebe."

,,Na svalnatý zadky si musíš dávat bacha."

Pomohl mi přetočit se na záda a když jsem na něj v šeru pohlédla, u srdce mě zahřál jeho široký úsměv, s kterým si mě prohlížel. Vypadalo to, že se nemůže nabažit pohledu na svoje ruce na mé kůži. Klouzal jimi po každé sebemenší křivce. Hladil a zkoumal, dokud jsem zase ho zase netrpělivě nepopohnala.

Nechala jsem ho, aby volil pozici a tempo. A když jsem byla nespokojená, zatínala jsem mu nehty do kůže, kroutila se a pofňukávala, dokud konečně nepřidal nebo nezměnil pozici.

Když ji však už po několikáté změnil těsně předtím, než jsem dosáhla vrcholu, měla jsem pocit, že už to nevydržím. Držel moje nohy za kotníky, zadek mi osciloval vzduchem a jemu přišlo jako super nápad moje kotníky začít líbat. Strašně to lechtalo, takže jsem ho málem kopla do nosu a celá jsem se napjala.

,,Kurva," zaklel, když jsem ho v klíně sevřela, za což se mi odvděčil několika divokými přírazy.

Pak konečně pustil moje nohy, předklonil se a natiskl se na mě. Ta tělesná blízkost a živočišné teplo, které sálalo z jeho zpocené hrudi dráždily moje smysly k zbláznění. Cítila jsem, že jsem už budu a sjela jsem rukou z jeho hýždě mezi naše těla rovnou na jeho šourek, kterému jsem dopřála taky trochu pozornosti.

Zakousl se mi do kůže na krku, až jsem tlumeně vykřikla. ,,Emi," zapředl zastřeným hlasem, což lahodilo mým uším, a pak už nás oba konečně zaplavila bouřlivá vlna rozkoše.

***

Ráno jsem se probudila osamocená v jeho posteli, když všude kolem ještě vládla temná tma. Před osmou hodinou se nerozednívalo, ale on už opustil peřiny, ačkoliv jsme šli spát hodně dlouho po půlnoci. Rozsvítila jsem lampičku na nočním stolku a zvedla se do sedu. Mick ležel v nohách postele a vzhlédl ke mně kontrolním pohledem hlídače.

Hned jsem si deku přitáhla blíž k tělu. V pokoji bylo velmi chladno, až jsem se divila, že mi od úst nestoupá pára. Uvědomila jsem si, že moje oblečení zůstalo v obýváku. Představa, že si musím navléct šaty a silonky, mi přišla hodně nereálná. S peřinou obmotanou kolem těla jsem vstala a vydala se hledat Bjørna.

Zůstala jsem stát ve dveřích do obývacího pokoje, kde se k mému překvapení věnoval ranní rozcvičce. Stál jen v teplákách kousek od stěny, paže měl natažené do vzduchu nad hlavou a držel v nich gumu, kterou napínal a pomalu povoloval. Na zádech se mu rýsovaly jednotlivé svaly a já se chvíli kochala, než gumu pustil a jak se pootočil, aby vzal do ruky jiné mučidlo, všiml si mě.

,,Hey," hlesl a zarazil se v pohybu.

,,Ahoj," usmála jsem se.

,,Mohlas ještě zůstat v posteli."

Nechci, když tam nejsi ty, projelo mi hlavou, ale nahlas jsem si to netroufla říct. Nepřišlo mi to vhodné. Něco mi napovídalo, že by mu to přišlo k smíchu.

,,Radši bych si půjčila nějaký tepláky a zacvičila si s tebou."

,,Já bych s tebou taky zacvičil a tepláky bys nepotřebovala," odvětil a kousl se do spodního rtu. Jasně. Prostě Bjørn.

,,Tak... to by asi taky šlo."

Uchechtl se a potřásl hlavou, až se ty jeho scuchané vlasy zatřepaly. Vyrazil mým směrem a když zastavil v mojí těsné blízkosti, zvedl ruku, aby mě chytil za bradu. Palcem přejel přes můj spodní ret, ale pak mě zase pustil a protáhl se dveřmi kolem mě. Nepolíbil mě a já tam zůstala překvapeně stát. Co to bylo?

S povzdechnutím jsem to hodila za hlavu a šla za ním. Dostala jsem tepláky i tričko a cítila jsem, jak mi hoří tváře, když jsem si je oblékala. Tohle už mi připadalo nějak moc intimní, i když šlo jen o oblečení. Zvlášť když jsem si to všechno navlíkla bez spodního prádla. Zřejmě přesně tak jako to dělal on. Stáhla jsem si šňůrkou pas tepláků a šla se k němu přidat v ranní rutině.

V naprostém tichu jsme se protáhli, zacvičili si několik cviků s vlastní vahou těla, až nakonec Bjørn přeci jen promluvil.

,,Kafe?"

,,Jo," hlesla jsem. ,,To by vážně bylo skvělý."

U kávy jsme na sebe sice hleděli přes okraje šálků, ale nemluvili jsme. Byla jsem si jistá, že se nám hlavami honí ty samé otázky a myšlenky.  Ani jeden z nás je však neodhodlal vyslovit. Nakonec jsem se s úsměvem zvedla, on mě přitom pozoroval a já mu oznámila, že je čas, abych odešla. Nebránil mi. Vjela jsem mu rukou do vlasů, poškrabkala ho a pak jsem se vážně otočila k odchodu. Pusu taky nedostal. Hleděl za mnou s pobavením vepsaným do tváře, ale nezastavil mě.

***

Přepnout z nastavení jak nejlépe ukojit svůj i vlasáčův chtíč do soustřeď se a vyhraj, proběhl podobně jako buzení pomocí vědra studené vody. Měla jsem pocit, že se všechno děje příliš rychle.

Zároveň mi návrat do areálu, v kterém vládla závodní atmosféra, připadal vzrušující. Nečekala jsem, že mi to mohlo tak moc chybět. Zvlášť když se vezme v potaz, že jsem během závodů bojovala hlavně se svojí nervozitou a psychikou. Když jsem však spatřila všudypřítomné organizátorské vestičky, páskou ohraničený prostor pro sportovce a různorodé kombinace barev reprezentujících národností, naplnila mě radost.

Ta mě maličko přešla, když se po dobře odsýpajících trénincích začal blížit první start. Ocitli jsme se na švédské půdě v Idre už v pondělí, i přesto jsem si následně ve čtvrtek ráno připadala, že na to nejsem připravená. Vinu na tom nesla moje roztěkanost, kdy jsem sice relativně snadno snášela, že se s Bjørnem míjíme a děláme jakože se vůbec nic neděje. Zároveň jsme se však potkávali na každém rohu, takže jsme rychle získali cvik v ignorování magnetismu, který se mezi námi den ode dne stupňoval po těch orgasmických chvilkách o sobotní noci.

Byly to první závody zimní sezóny, kterých jsme se účastnili ve stejném týmu. Nečekala jsem, že mi bude připadat tak všudypřítomný. Ať už v chatě nebo na stadionu. Vůbec tomu nepomáhal rostoucí nátlak a stupňující se napětí v celém týmu, které byly téměř hmatatelné.

O středečním večeru seděla holčičí část týmu u stolu s Torrem a Sturlou. Rozhodovalo se, kdo se v které části startovního pole postaví na start.

,,Tuvo? Frido?" oslovil je trenér. ,,Jako obvykle?"

Obě souhlasily. ,,Neměnila bych, pokud to jde," dodala Tuva.

Těkala jsem očima z jedné na druhou a snažila se uhodnout, co to přesně znamená pro mě a zbytek holek.

,,Možná pro tebe, Emilie, by to chtělo upřesnit. Frida startuje téměř bez výhrady na začátku, tedy mezi prvními," upřesnil Torre a já protáhla obličej. Nechtěla jsem si vybírat část startovního pole podle ní. Ale pokud by časově můj start odpovídal jejímu, znamenalo by to současné zahřívání i nástřel. A já se Fridě chtěla nejlépe vyhnout úplně. ,,Tuva volí spíš polovinu pole, pokud se kvůli povětrnostním podmínkám nebo teplotě nehodí něco jiného."

Přikývla jsem. To mi bylo docela jasné. Nejlepší v týmu si vybírali jako první, kde chtějí startovat. K tomu jsem se já však nedopracovala ani v juniorech, takže nezbývalo než doufat, že nebudu startovat na úplném chvostu.

,,Co vyhovuje nejvíc tobě?" zeptal se mě pak a já si uvědomila, že dosavadní výsledky mi dávají aspoň nějakou pozici v hierarchii týmu. Alespoň co se závodů týče. Jinak to nehrálo roli absolutně v ničem.

,,Nevím," pokrčila jsem upřímně rameny a rozhodla se nepřiznat, že se startem zpředu nemám moc zkušeností. ,,Prostřední skupina zní dobře."

Trenér si to zapsal a potvrdil, že nás tak zítra zapíše do přiřazování startovních čísel. Zvedla jsem se, že se půjdu schovat na pokoj, pustím si hudbu a nějak se zrexaluju před nadcházejícím náročným dnem.

,,Pst!" ozvalo se odněkud z boku.

Procházela jsem místností poněkud nepřítomně, takže jsem se lekla, když ke mně přistoupil Bjørn. S otazníky v očích jsem si ho prohlédla. Vlasy měl navrchu hlavy podivně pocuchané, jak si zřejmě prsty shrábl prameny dozadu. Vypadalo to komicky a k oňuchání zároveň.

Rozhlédla jsem se kolem a zjistila, že nám z klučičího týmu nikdo nevěnuje pozornost. Krátce jsem se zarazila na blonďaté čupřině vlasů, výškově se vyjímající vedle Tronda i Akera na pohovce, v které seděli a hráli playstation. Mikael.

,,Mělas vzít start v první skupině," pronesl vlasáč naléhavě a mě jen popojelo obočí směrem vzhůru. On poslouchal naší seanci s trenérem? Stalker! Přitrouble jsem se usmála a znovu očima zamířila k vrabčímu hnízdu na jeho hlavě. Několik dní jsme spolu v podstatě nemluvili, krom obvyklého smalltalku, který se slušel na týmové kolegy. Jednoduše nebyla příležitost.

,,Radši se učeš, ty starosto."

Ruka mu sice vylítla vzhůry, ale místo, aby situaci zlepšil, znovu si vlasy projel prsty a výsledek byl téměř identický. Zabublalo ve mně, jak jsem se snažila nesmát.

,,Myslim to vážně," nepolevil ve svém udílení rad. ,,Na začátku pole máš před sebou volno, nezacláněj ti žádný pomalý mrtvoly na trati a na střelnici je taky volnějc."

Pokusila jsem se zvážnět a zamyslet se nad jeho připomínkami, které se zdály více než smysluplné. ,,Nejsem zvyklá startovat zpředu. Akorát by mě to rozhodilo. A co teprve kdyby mi vylosovali bib číslo jedna?!" vyjekla jsem.

,,Určitě bys to přežila. Slib mi něco," požádal mě z ničeho nic a já si olízla ret, což odráželo moje zaváhání, protože jemu něco slibovat bylo vždycky nebezpečný.

,,To se mi teda vůbec nechce..."

,,Slib mi, že budeš myslet jenom na to, jak jsi skvělá a umíš to stejně dobře jako ostatní."

,,Není na motivační řeči trochu brzo?"

,,To je pro případ, že se zejtra budeme míjet."

,,Dobře, pokusím se tě napodobit a být aspoň z části tak krásná a úspěšná jako ty."

,,Jsi blbá..."

Chvíli jsme na sebe čučeli s přihlouplými úsměvy, než se k nám přiblížily něčí kroky.

,,Co si to tady vy dva šuškáte?" ozval se zvonivý Stinin hlas, než mi ovinula ruku kolem paže a přitiskla se ke mně.

,,Bjørn se mě pokoušel okouzlit svým rozkošným účesem," plácla jsem první blbost, co mě napadla.

,,K Vánocům mu dáme hřeben," podpořila mě zvesela Stine a už se chichotala. To nenechalo ani vlasáče klidným, a aniž by se pokusil vrabčí hnízdo spravit, smál se s námi.

,,Tak dobrou, roštěnky," rozloučil se s námi, když mě Stine začala postrkovat směrem ke dveřím.

,,Dobrou krasoni," odpověděla mu za nás obě.

***

Přihlížet, jak si vlasáč doběhl pro stříbrnou medaili ve sprintu, mě nenechalo chladnou. Jen jsem svoje pocity neměla s kým sdílet. Stála jsem vedle Tuvy, protože se mi nikoho jiného nepodařilo po ranním tréninku přesvědčit, jít v teplotách nepříjemně pod nulou přešlapovat z nohy na nohu podél trati. Já to však nebrala jen jako možnost povzbudit kluky křikem a fanděním. Chtěla jsem nasát atmosféru, která během jejich závodu vládla všude kolem. Už v minulosti mi to pomáhalo.

Bjørna porazil pouze ruský závodník, kterému se podařilo střílet bez jediné chyby, což se nedalo říct o vlasáčovi. Sice jednou minul, ale nejrychlejší běh z celého závodního pole mu pomohl vyhoupnout se na pódium. Podvědomě jsem věděla, že pro Bjørna je důležité porazit nejen všechny ne-norské atlety, ale taky nejúhlavnějšího rivala z řad vlastního týmu. Larse.

V cíli se poplácali po rameni a já věděla, jak moc to pro Bjørna znamená. Jeho cílem bylo zůstat především v celkovém hodnocení před Larsem, protože jen to mu mohlo zajistit, že se dostane jako náhradník do světového poháru.

Když si vyzvedával medaili, my na něj pochvalně hulákali a pískali s celým týmem. Zachvátila mě celá škála pocitů. Od hrdosti, že se Bjørnovi hned na začátku sezóny dařilo ukázat, co v něm vězí, až po těžko popiratelnou blízkost Mikaela, který ceremoniálu také přihlížel a stál jen několik desítek centimetrů ode mě. Trpělivě jsem čekala, až naše želízko v ohni ze stupňů vítězů sleze, abych ho i já mohla obejmout. Přivinul mě blízko k sobě a stiskl mi paži nad loktem tak naléhavě, až to zabolelo.

,,Já říkala, že jsi krásnej a úspěšnej."

Zasmál se tomu a trochu zdráhavě mě zase propustil ze sevření.

***

Ať jsem si opakovala slova svojí mámy, že se mám biatlonem především bavit, anebo trenérova, že první start mezi seniory mám brát s nadhledem, že zprvu jde jen o to, abych se rozkoukala, anebo ta Bjørnova, ať myslím na to, že jsem skoro stejně skvělá jako on, nepomohlo to.

Atmosféra a vědomí toho, že jedeme na ostro, že to není žádná zkouška, mě naprosto rozhodily. Na startu jsem zuřivě šťouchala holemi do sněhu, při startu jsem lehce zakopla, jak jsem zavadila špičkou lyže a na střelnici jsem se hledala, i když vládlo téměř bezvětří.

Po třech chybách, ale na nováčka v lize, dost solidním běhu, jsem si musela vystačit s dvacátou devátou pozicí na výsledkové listině. Tuva, Frida i Rikke skončily přede mnou. Jen Stine se nevešla do první třicítky z celkového počtu téměř stovky startujících.

Znamenalo to, že jsem skončila v první třetině pole, ale ani ta myšlenka mě neuspokojila. Chtěla jsem se dostat na vrchol. Chtěla jsem konečně vyhrávat. Sbírání bodů do celkového hodnocení byla vítaná náplast na bolístku, ale já chtěla víc.

Večer jsem poněkud mátožně trávila čas s ostatními ve společenské místnosti. Snažila se zabavit mozek při Scrabble anebo při kartách. Zvedla jsem se, že si naleju čaj a s pohledem upřeným na své pantofle jsem mířila ke kuchyni. Málem jsem se s někým sčuchla.

,,Mohli bysme jít na chvíli někam stranou?"

,,Hm?" zvedla jsem překvapeně hlavu a pohlédla přímo do modrozelených očí s malou příměsí hnědé, která lemovala zorničky. Odraz světla způsoboval, že zelená působila mnohem světlejším dojmem a to dodávalo jeho očím magickou sílu.

,,Něco jako soukromej pokec o naší situaci."

Zůstala jsem na Bjørna koukat jako naprosté trdlo a cítila, jak rudnu a zároveň mi tuhla tvář, jak jsem se snažila nesmát. Hned mi došlo, že tohle není správný moment, kdy se hihňat nad hláškami kapitána Chytrolína. Místo toho jsem si prohlížela jeho tvář a nepořádně zcuchané vlasy, které si zřejmě po umytí neobtěžoval rozčesat. Měla jsem chuť zvednout ruku a pročísnout je prsty. Namísto toho jsem však sklonila tvář.

,,Vůbec netuším o čem bychom si my dva mohli tak tajně povídat, abychom museli jít stranou," odpověděla jsem rozverně.

,,Ha ha," pronesl suše a popadl mě za paži, nehleděl na to, jestli někdo přihlíží nebo ne. ,,Moc vtipný."

Přinutil mě jít směrem do chodby, kde panovalo nepříjemné nažloutlé světlo.

,,Au, pust!" ohradila jsem se, ačkoliv mě to až tak moc nebolelo.

,,Promiň," hlesl, jen co za sebou přirazil dveře ze společenské místnosti, které v podstatě nikdy nikdo nezavíral, takže to mohlo působit dost nápadně. ,,Myslim, že máš volno na pokoji," konstatoval.

Zírala jsem na něj a snažila se uhodnout, o co mu jde. O pokoj jsem se opět dělila se Stine, což znamenalo dostatek osobního prostoru k postupnému zpracování všeho nového a rapidních změn. Moje situace mě zaměstnávala nejen psychicky, ale i fyzicky, což se projevovalo obzvláště ve chvílích, kdy jsem zahlédla Bjørna. Někdy mě z toho ovládl takový chtíč, že se mi sevřel celý podbřišek anebo jsem se vzrušením celá rozechvěla. Většinou to naštěstí bylo ve chvílích, kdy jsem se jednoduše mohla vymluvit na chlad.

,,Jak jsi na to přišel?" zeptala jsem se, aniž bych zapojila mozek. Jisté části mého těla už totiž zajímala čistě jeho tělesná přítomnost.

,,Viděl jsem ve společeným chatu, že Stine je na fyziu."

,,Oh," zamrkala jsem překvapením. Měl totiž pravdu, sdíleli jsme tam termíny a časový plán. ,,Jasně, měla by tam teď být."

,,Tak hop."

,,Hop co?"

,,Hopem do schodů a na pokoj. Promluvíme si."

Ťapkala jsem před ním co noha nohu mine. Ne protože bych snad byla líná a snažila se náš rozhovor oddálit. Ten důvod byl mnohem primitivnější. Cítila jsem jeho pohled na svým zadku a mezi nohama se mi vytvářelo zrádné vlhko, což mě poněkud brzdilo v pohybu. Téměř na vrcholu schodiště jsem si dopřála otočení přes rameno a zjistila jsem, že se nemýlím. Vlasáčův výraz byl stále stejně temný, ale v jeho očích přibyla mračna a téměř po mě vrhl blesky, když jsem ho načapala, jak zkoumá moje pozadí.

,,Máš dobrý výhled?"

,,Nejlepší," zavrčel a s prudkým máchnutím mě pleskl po zadku, až to štíplo.

,,Au!"

Sotva za námi zapadly dveře, zůstali jsme v pokoji stát v prazvláštním tichu.

,,Uf, nevim kde začít," podrbal si vousatou bradu, díky které už pomalu připomínal dědu Mráze. ,,Vlastně si nejsem jistej, že jsem takovejhle rozhovor vůbec kdy vedl."

,,Všechno je někdy poprvý," pokusila jsem se ho povzbudit a doufala, že se mi podařilo zamaskovat, jak moc mě jeho slova znepokojila. Chce mluvit se mnou o něčem, o čem ještě nikdy s nikým nemluvil? Proč teď? Zvědavost se mi rozpínala hrudí, až mě to znervózňovalo.

,,Jo. No, myslim si, že tyhle průpovídky maj zapotřebí spíš ženský... Hlavně nechci, abys mě špatně pochopila, ale prostě už před nějakou dobou jsem si ujasnil priority, kterých se za každou cenu chci držet."

Odmlčel se a věnoval mi zamyšlený pohled. Nebyla jsem si jistá, jestli nečeká na nějakou moji reakci a tak jsem jen povytáhla obočí, abych mu dala najevo, že nechápu a čekám. Nenapadalo mě, co na to říct. Věděla jsem přece, kam to chce dotáhnout. A můj kariérní cíl byl stejný, rozhodně jsem o tom nesnila o nic míň než on.

,,Napadlo mě, že by bylo lepší, pokud možno nikomu nic neříkat."

Dál jsem civěla a během vteřiny si uvědomila, že bych měla zavřít pusu, když se divím.

,,Co?"

,,No, přece to, že spolu šoustáme."

Poslední slovo mi přivodilo zkrat v obvodech, takže jsem jen několikrát zamrkala a dál na něj koukala, jak tam přede mnou stojí. V trochu otrhaných džínech, které až příliš důkladně obepínaly jeho svalnatá stehna a v šedivé mikině s vyhrnutými rukávy. Není nad to se příliš obléct v přetopené chatě. A v tom momentě mi došla uspokojivá zpráva, že poslední slovo nebylo v minulém čase, což znělo více než slibně.

,,Potřebuješ prostě klid a abych za tebou nepobíhala?" pokusila jsem se odhadnout pointu jeho sdělení. ,,Myslím, že si docela přesně vzpomínám, jak ses vpodstatě urazil, když sis myslel, že od tebe neočekávám nic jinýho než one night stand."

,,Já tušil, že to špatně pochopíš," povzdechl si a krátce pohlédl ke stropu, ruce si založil vbok. Snad aby se mu líp čelilo mojí nechápavosti.

,,Nechci to tajit, protože si něčím nejsem jistej nebo snad že by mi vadilo, co si kdo pomyslí. O to vůbec nejde! Jednoduše nechci, aby mi to zavřelo jakýkoliv dveře. A teď dobře dávej pozor."

Zamračila jsem se, protože se mi nelíbilo, že mluví, jakoby šlo jen o to, co chce on. Bylo to tak sebestředné, jak jen Bjørn může být. Zdálo se, že mu přijde, že dostatečně nechápu jeho plán boje a on je teď nucen rozložit přede mnou pomyslnou desku, na kterou postaví cínový vojáčky, aby mi to názorně předvedl.

,,V podstatě nechci, aby to do týmu vneslo jakýkoliv pochyby nebo snad aby nám trenéři odmítli dát nějakou šanci, jen protože spolu něco máme."

,,Jak by tyhle dvě věci měly spolu souviset?"

,,Fucking Jesus, zamysli se trochu!" Napomenul mě vyostřujícím se hlasem. ,,Nechci, aby si mysleli, že vedle sebe nejsme schopný normálně fungovat, protože spolu pícháme. Chápeš, že chybovat v závodě a posrat to někomu, na kom ti záleží, je těžší, než to posrat někomu, kdo je prostě jen týmovej kolega?! Shodneme se, že na tom asi něco bude?!"

,,Tobě na mě záleží?" pípla jsem tiše v naprostém kontrastu k jeho naléhavým výkřikům a ústa se mi ze strastmi stažené křivky roztáhly v oslnivém úsměvu.

Bjørn sobě typickým způsobem teatrálně zavřel oči a protáhl tvář. Přála jsem si vidět mu do hlavy a vědět co si právě myslí.

,,A zbytek jsi taky slyšela, co jsem řekl?"

,,Nezamlouvej to," vybídla jsem ho.

,,No jo, prosimtě," utnul mě a všimla jsem si, že už nedokáže udržet svojí cool masku. Na obličeji se mu pomalu usadil úsměv. ,,Záleží no, dobrý? Spokojená?"

,,Velmi," zašeptala jsem, ohlédla se přes rameno ke dveřím.

Rychle jsem k němu přikročila, obmotala mu paže kolem pasu a natiskla se na něj co největší plochou těla. Zhoupla jsem se na špičkách a zaútočila na jeho ústa. Byl však rychlejší a uhl.

,,Proč ne?" zeptala jsem se rozčarovaně.

,,Nebudu tě líbat, když tě nemůžu opíchat," chytil mě za paže a odtáhl se. Úsměv mi okamžitě opadl.

,,Co to je za logiku?" vypálila jsem rychle a začaly mě zachvacovat dva velmi neoblíbené pocity. Naprosté zklamání a ponížení. Myslela jsem, že mi nedokáže odolávat, ale velmi rychle mě vyvedl z omylu. Založila jsem si ruce na hrudi a udělala krok zpět, abych mezi námi opět vytvořila jím požadovaný odstup.

,,To se zeptej toho dole."

Na chvíli jsem pátrala v jeho tváři a když významně povytáhl obočí, sjel mi pohled k jeho rozkroku a zpět. Trochu jsem přimhouřila oči, jak jsem se snažila rozpoznat, jak moc kecá.

,,Takhle se na mě nekoukej."

,,Jak?"

,,No takhle!" Ruka mu vystřelila do vzduchu a s prsty i dlaní nataženými mi ukázal přímo do tváře. Vážně je možný, aby ho vzrušilo, že se k němu přitisknu nebo se na něj jen podívám? ,,Do prdele..."

Stejná ruka mu zamířila do kalhot, kde si zřejmě něco potřeboval urovnat. Kousla jsem se do rtu, abych se nesmála.

,,Moc se nesměj," pokáral mě, ale úsměv se zdál být nakažlivý.

,,Taky mi na tobě záleží..." rozhodla jsem se ho ujistit, abych ho nenechala s jeho city na holičkách, ,,a tak bych byla ochotná ti s jistými... okolnostmi pomoct."

,,Kurva, jenom to zhoršuješ," prohlásil se zatnutými zuby a zdálo se, že by vážně uvítal, abych mu to neztěžovala. Rozhodla jsem se ho netrápit, ačkoliv se mi samotné sevřelo všechno v pánevní oblasti při pohledu na to, že se zdál být stejně připravený na akci jako já.

On však na místo toho pohlédl na smart hodinky, které jinak na zápěstí nosil jen na trénink. ,,Stine se vrátí každou chvíli."

,,O tom pochybuju," zašeptala jsem. ,,Podle mě půjde za Rikke."

V tu chvíli se ozval šramot a následně cvaknutí kliky.

,,Kurňa," zaklela jsem šeptem. ,,To není fér."

Bjørn se zachechtal a rukou si vjel do vlasů. ,,Zdá se, že se na tvůj odhad nedá spolehnout."

Ve stejný moment se Stine zarazila mezi dveřmi a zůstala na nás hledět, jak stojíme uprostřed místnosti. My jí pohled vraceli.

,,Jé, pardon. Ruším?"

,,Ne!" ujistila jsem ji rychle. ,,Pojď dovnitř."

,,Stejně jsem na odchodu," oznámil Bjørn a mě to poněkud zklamalo. Cítila jsem napětí v celém těle a upřímně jsem se ho potřebovala zbavit. On však zvládal artikulovat a jednoduše pokračoval. ,,Takže souhlasíš, že mám pravdu?"

,,Prosím?"

Vlasáč se roztomile usmál a opět se podrbal ve vousech. Nedokázala jsem odhadnout, jestli ho svědí a měl by se radši oholit, anebo to prostě byl takový jeho zvyk. A pak jsem s sebou cukla, když jsem si uvědomila, že ještě o několik dní zpět by mě ani nenapadlo spojit v jedné myšlence Bjørna a slovo roztomilý. Došlo mi, že se jednoznačně jedná o duševní postižení v důsledku enormního emocionálního prožitku. Totiž sexu.

,,Prostě řekni jo," vyzval mě.

,,Jo."

Stine se za mými zády zasmála mému odevzdanému souhlasu, nad kterým jsem nijak zvlášť dál nepřemýšlela, protože ten kluk měl prostě pravdu. Zcela určitě existovala možnost, že by nám trenéři něco upřeli, kdyby věděli, že mezi námi probíhá cokoliv, co by nás mohlo ovlivnit. A já byla ochotná hrát podle vlasáčových pravidel, pokud budou alespoň trochu smysluplná.

,,Bezva. Já věděl, že seš chytrá holka," pochválil mě Bjørn, zabořil mi prsty hrubě do bicepsu a stiskl, přesně tak jak měl ve zvyku. Nechoval se ke mně jako k nějaké křehotince, i když jsem nechápala proč. Tak tak jsem stihla zatnout čelisti a potlačit bolestné vyjeknutí. Pokusila jsem se na něj alespoň zamračit, ale jen se usmál a mířil ke dveřím.

,,Tak čau."

Sotva za ním dveře zapadly, mrskla sebou Stine na postel. ,,Co chtěl?"

,,Ježiš, já ani nevím," mlžila jsem a zamířila ke koupelně. ,,Myslím, že jsem za chvíli na řadě na fyzio. Jdu se vyčůrat."

Dřepla jsem si na záchod a zírala na lesklý povrch bílých kachlí. Vážně jsem kvůli Bjørnovi právě poprvé zalhala kamarádce? Měla jsem však ruce svázané, když jsem bezduše odsouhlasila, že se budeme schovávat před zbytkem světa. Pak mi zatrhnulo, až se proud čůrání přerušil. Co když se to Stine dozví od Rikke?