Říjen

Prohlížela jsem si v zrcadle na skříni svůj obraz a zamyšleně stáhla ústa do tenké linky. Znovu jsem se natočila bokem a několikrát pohla pažemi tam a zpět.

Nespokojeně jsem se ušklíbla a rozhodla se tílko se špagetovými ramínky vyměnit za nějaký jiný top. Třeba takový, který zakreje víc moje ramena, i když jsem původně měla chuť si obléct přiléhavé tílko.

,,Už jsi hotová?" uslyšela jsem za svými zády Mikaelův lehce netrpělivě znějící hlas a přistiženě se k němu otočila.

Poslední týden nás Torre se Sturlou nepřestávali honit jako nadmutý kozy. Zdálo se mi, že i trenérova důvěra ke mně postoupila na další level. Snad jakoby pochopil, co na mě platí a čím mě ještě o trochu víc namotivovat. A když už jsem v některých fázích tréninku měla pocit, že tentokrát fakt umřu, tvrdil, že tak je to správně. Cvičení na speciálním běžkařském trenažeru, kde se stojí pevně na zemi a pomocí táhla se trénují jen paže pro odraz holemi na lyžích, mělo zaručit, že posílím i svou nejslabší část těla. Ruce. Čím víc jsme je cvičili, tim víc jsem je na sobě nesnášela.

,,Ne... musím vyměnit tohle," zatahala jsem za látku, ,,za něco jiného."

,,Proč? Vypadá to dobře."

Několikrát jsem zamrkala a nechala ho, aby mě přejel pohledem. Jeho názor jsem nesdílela. Zase na mě sedl pocit, že moje tělo nevypadá tak, jak bych si přála.

,,Mam v tom moc velký ramena. Nelíbí se mi to."

,,Tvoje ramena jsou naprosto v pořádku, věř mi."

Přiblížil se ke mně a na holou kůži mi položil svoje hřejivé dlaně. Ačkoliv jsem si uvědomovala, že to Mikael myslí dobře, vůbec mi jeho slova nepomohly. Zase jsem byla ve fázi, kdy mi moje tělo nepřišlo dostatečně ženské. Svaly příliš, prsa málo, nevýrazné boky. Chtělo se mi obléct si svetr a schovat se někam. Jenže nás Bjørn pozval k sobě. Takže jsem si nemohla nikam zalézt. Musela jsem najít oblečení, které by můj aktuální problém zakrylo.

,,Vezmu si něco jinýho," zopakovala jsem zarytě a znovu se otočila ke skříni.

,,Sluší ti to takhle," ozval se za mnou šepot a Mikaelovy dlaně mi přistály tentokrát na bocích. ,,Nalíčila ses?"

Lehce jsem přikývla na jeho otázku. Poněkud váhavě jsem si nanesla linky a načernila řasy. Na víc jsem si netroufla. Jinak jsem se nemalovala a tak mi bylo jasné, že by to bylo do očí bijící. Moje současné rozpoložení mysli však o tenhle drobný krok žádalo.

,,Hezký," pochválil mě a dopřál mi tím příjemný pocit zadostiučinění.

,,Oh," zakňučela jsem, ,,děkuju. Miluju tě."

Otočila jsem se přes rameno, abych ho políbila, než jsem se opět sklonila k šupleti, abych z něj vyhrabošila nějakou blůzku nebo jiný volný top, nejlépe s rukávy. Měli jsme však potom jít do zkušebny, takže jsem vlastně nehledala nic super úžasného. Mikael to měl jednoduchý, byl dokonalý za jakékoliv situace a ať si oblékl cokoliv.

,,Pojď už," ozval se znovu jemně a mě se najednou vůbec nikam jít nechtělo.

,,Fajn. Jen si přes to něco přehodím," odpověděla jsem stejně tlumeným hlasem a v duchu se rozhodla pro svetr, který měl částečně tak velká oka, až byl místy průsvitný. ,,Můžeme jít."

Cestou jsme ještě vyzvedli u rodičů moji sestru, kterou vlasáč pozval. Byla z toho překvapená, ale docela se radovala, když jsem jí oznámila, co se ten večer bude dít. Na zkoušce kapely stejně jako já ještě nikdy předtím nebyla.

Ve svém miniaturním domku se střechou obrostlou travou nás Bjørn už očekával. Spolu s Mickem nás přivítali. Psova radost však byla podstatně viditelnější než ta vlasáčova. Na svým cool výrazu si asi dost zakládal, takže si ho hodlal zřejmě udržet.

,,To je dost, že jste přišli..." utrousil a podržel dveře, aby je za námi zavřel.

,,Mam hlad, že bych brečel," přiznal se Mikael, zatímco já vyluzovala zvuky na Micka poskakujícího a vrtícího ocasem.

,,To je dobře. Nehodlam totiž jíst zbytky ještě následující tejden. Co si dáte k pití?"

,,Vodu," pokrčila jsem rameny.

,,To teda ne," oponoval mi Bjørn rozhodně. ,,Jinak s tebou celej večer bude děsná nuda."

Lil se zasmála, Mikaelovi cukaly koutky úst. Zpražila jsem kapitála Drzouna pohledem, přičemž jsem dřepěla na zemi a snažila se uhýbat Mickovi, aby mi neolízal obličej.

,,Někdo řídit musí."

Zarazil se a přimhouřil oči, než odpověděl, ,,já myslel, že ti kombinace alkoholu a řízení problém nedělá."

Můj uražený výraz se změnil ve ztuhlou masku a Mick mi stihl olíznout bradu, než jsem zase uhla. Jak jsem si mohla myslet, že by snad někdo na tenhle můj úlet mohl zapomenout?

,,To si už nemám chuť zopakovat," přiznala jsem se. ,,Mám na dva roky podmínku a nulovou toleranci."

,,Aha. Tak to je fakt smutný."

S povytaženým obočím jsem na něj hleděla. ,,Nevypadáš smutně."

,,Trpim uvnitř. Za tebe, moje drahá přítelkyně," přiložil si ruku na srdce a za zády jsem slyšela smích nejen Lilji, ale hlavně Mikaelův.

Vstala jsem, abych ho za posmívání mohla ztrestat vražedným pohledem z o něco lepší polohy. Rozkošný dětský úsměv mu však z tváře nemizel.

,,Tak se napijeme za krátkonožku společně," dodal ještě můj osobní bůh. Ohnala jsem se a pěstí ho žďuchla do prsou, až teatrálně hekl.

,,Souhlas. Co si dáš k pití ty, Lil?" věnoval se vlasáč konečně části návštěvy, kterou si speciálně vyžádal.

,,Já nevím. Co budete pít vy?"

,,Pivo?" pokrčil rameny Bjørn a pohlédl na Mikaela, co on na to. Ten pokýval hlavou jakože nemá nic proti.

,,Pivo..." hlesla Lilja poněkud pohrdlivě a já se konečně taky usmála. Vlastně jsem si nebyla jistá, jestli ho moje sestra pije, protože na party jsem s ní nikdy nechodila. V tom byla dostatečně aktivní beze mě se svými přáteli. Chmelový mok viditelně nepatřil mezi její oblíbené nápoje.

,,Ne? Blbý?" udivil se vlasáč, ,,No je vidět, že jste sestry," utrousil ještě. Zdálo se, že má šťouravou náladu. Možná to bylo hladem.

Lilja pohlédla na mě. Zřejmě v tomhle ohledu o mě taky neměla dostatečný přehled.

,,Víno bys neměl? Jakýkoliv."

,,Jakýkoliv? Takovou odrůdu neznám. Ale můžeš si vybrat sama. Pojď."

Když Bjørn s Lil odešli do kuchyně prohlédnout si nabídku vína, což mě překvapilo, protože bych nečekala, že náš kámoš dá z vína dokonce na výběr, zůstali jsme s Mikaelem v obýváku. Pohled mi padl na gauč, na kterém jsem strávila noc. Na mysli mi vytanuly vzpomínky na den, kdy měl Bjørn horečku a Terry si myslela, že by mohl být dobrý nápad mě k němu přivolat na pomoc. Kromě zpoceného blonďáka odmítajícího moji pomoc mi mysl nabídla obraz, jak jsem ho neúmyslně zaskočila v koupelně. Pěkně na Adama. Ucítila jsem, jak mi bezdůvodně hoří tváře.

,,Neříkala jsi, že princezna bydlí v nějakým brlohu?" zeptal se mě Mikael, když si sedal na pohovku. ,,Čekal jsem to horší."

,,Tak jsem asi trochu přeháněla no..."

Pokrčila jsem rameny při vzpomínce, jak nepříjemně jsem se zpočátku cítila v cizím obýváku pohlceném v podvečerním příšeří. Zřejmě na moje pocity v tu chvíli měla vliv i celá pro mě neobvyklá situace. V tu chvíli už mi totiž jeho obydlí připadalo docela útulné, tentokrát jsem se necítila nevítaná.

Mikael mezitím opět vstal a přešel k hifi věži, která byla tak ztlumená, že skoro nešlo slyšet, jakou hudbu si před naším příchodem vlasáč pouštěl. Otočil knoflíkem a pokojem se rozlehl řev a pološílený nářez bicích a elektrických kytar.

,,Co to je?" vykvikla jsem směrem k Mikaelovi bez váhání. Jen se spokojeně usmál a nastavil hlasitost na přijatelnou míru.

,,System of a Down."

Lilja s Bjørnem se vrátili s nápoji a mě neušlo, jak se sestřička culí. Radši jsem se neptala, čím jí vlasáč stihl v kuchyni očarovat. Zřejmě vytáhl nějaký ze svých vtípků.

Připili jsme si a Mikael si znovu s rošťáckým úsměvem postěžoval na hlad. Zcela zjevně reklamoval pánovi domu, aby ho upozornil, že má pohnout. Ten nás tedy nechal o samotě se slovy, nějak se zabavte.

,,Nemohli bysme tam pustit něco jinýho?" zeptala se ségra opatrně Mikaela. ,,Tohle nevydržím."

,,Asi by sis měla zvykat, předpokládám, že ve zkušebně pak budeš poslouchat něco podobnýho," varoval ji a šel v hifině SOAD nahradit něčím méně náročným pro naše uši.

,,Vážně?" podivila se.

,,No dobře, tak možná to nebude až tak hardcore," pokusil se ji uklidnit. V rukách protočil několik plastových obalů, než jedno z cédéček vybral a pustil ho. ,,Tohle se vám bude líbit."

,,Uf. Asi jsem se měla předem zeptat o co jde."

,,Fakt se ti to bude líbit. Minimálně až k tomu pustěj Mlí- ... Bjørna," pokusila jsem se ji uklidnit a Mikael se rozesmál mému přeřeknutí, kterým jsem mu připomněla vlasáčovu přezdívku v kapele. Z repráků zpěvák z Bloodhound Gang drmolil, že You and me, baby, ain't nothin' but mammals. So let's do it like they do on the Discovery Channel.

Tenhle výběr moji sestřičku pobavil mnohem víc a začali se s Mikaelem pochechtávat textu. Rozhodla jsem se jít nahlédnout do kuchyně. Nechala jsem Mikaela s Liljou v obýváku a šla se podívat, co vytváří náš hostitel za hodnoty.

Tlumeně jsem si odkašlala, abych upoutala Bjørnovu pozornost.

,,Kde jsou ty obrázky?"

Krátce zvedl pohled od hrnce, ale hned zase míchal dál.

,,Jaký obrázky?"

Jeho odpověď otázkou mě zaskočila. Přece se mi to nezdálo? Určitě jenom hraje hloupého, na té komodě jsem přece posledně viděla zarámované fotografie.

,,Ty fotky, cos měl v obýváku..."

Přihlížela jsem mu, jak napůl nekontrolovaně pustil vařečku, založil si pravou ruku v bok a levou si přejel přes ústa a nos. Zdálo se mi, jakobych ho zaskočila a tak se snažil uklidnit sám sebe.

,,Tak trochu jsem doufal, že si toho nevšimneš," pronesl, aniž by na mě pohlédl a rty sice stočil do úsměvu, ale nuceného. Náznak naděje v jeho hlase mi napověděl, že doufal v přesný opak. Chtěl, abych si všimla, že ty obrázky chybí, ale nechtěl, aby si je prohlíželi ostatní. Trochu mi z toho poskočilo srdce a já urputně přemýšlela, jaký detail mi nedošel? Čeho jsem si měla všimnout?

,,Jeden z těch lidí na fotkách byl tvůj táta, že jo?"

Vzpomněla jsem si, že o tátovi mi už vyprávěl v autě, když jsem ho vezla na kontrolu k doktorovi. To tedy nebyl ten správný důvod.

,,Jo," zašeptal v odpověď a krátkým pohledem přejel moji tvář, než podivně našpulil ústa a následně mu naskočily svaly na čelistech, jak je zatl.

,,A ten druhý?"

Trochu s obtížemi jsem polkla. Bála jsem se vyptávat, aby mě neposlal k čertu. Něco mi však napovídalo, že Bjørn chce, abych se zeptala. Teď už ano, potom co se mi několikrát tak trochu nuceně otevřel. Vybavila jsem si podobiznu neznamého z fotografie. ,,Kdo je ten muž s dlouhýma, vlnitýma blond vlasama a bradkou?"

Sledovala jsem ho, jak se ostře nadechl, než úsečně odpověděl, ,,byl. Už není."

,,Oh," zůstala jsem na něj hledět s pootevřenou pusou. Ten muž z fotky je po smrti?!

,,Gunnar."

,,Kamarád?" zašeptala jsem opatrně a dočkala se přikývnutí. Uvědomila jsem si, že mrtvý je i druhý muž z fotek, jeho otec.

,,Promiň, nebudu se vyptávat," vyhrkla jsem, když několikrát rychle zamrkal. Uhýbala jsem očima, bylo mi nepříjemné, že jsem nakousla to viditelně choulostivé téma. Stále ještě jsem neuměla moc chodit v podobně ožehavých situacích. Zdálo se však, že oba děláme všechno proto, abysme se to naučili. Po očku jsem zahlédla, jak si znovu dlaní přejel přes ústa a bradu.

,,To je... v pohodě," řekl, ale hlas mu lehce přeskočil, ,,jen o tom nedokážu moc mluvit."

,,Je mi líto tvojí ztráty," zašeptala jsem.

Já kromě prarodičů nikoho neztratila. Nedovedla jsem si představit, jaké to je ztratit otce nebo blízkého přítele. Mohla jsem si jen domýšlet, jak to bolí. I v tomhle se naprosto lišil od Mikaela. Ten ztrátu matky v teenagerovském věku zvládl přijmout, zřejmě díky tomu, že kolem sebe měl sestru a otce. Mluvil o ní rád, vyprávěl, jaká byla krásná a že byla nejlepší máma, jakou si jen mohl přát. Naopak Bjørn působil dojmem, že se se ztrátou otce i kamaráda odmítá srovnat anebo to z nějakého důvodu nedokáže zpracovat.

Chvíli jsme bez hlesu stáli a bezmocně tápali pohledy kolem sebe. On se patrně cítil zranitelný. Mě naopak jímal soucit a bolelo mě u srdce z pohledu na něj, jak tam bezradně přede mnou stál. Nebyla jsem si však jistá, že o soucit stojí. Čekala jsem spíš, že mě od sebe začne odstrkovat jako obvykle, proto mě vzápětí naprosto překvapil.

,,Strašně mi chybí," zašeptal Bjørn.

Nevydržela jsem to. Překonala jsem vzdálenost, co nás dělila a objala ho trochu nešikovně kolem ramen, hlavu mu přitiskla do prohlubně mezi krkem a ramenem s tváří odvrácenou. Visela jsem na něm jako medvídek koala, chtěla jsem však jen jediné, aby věděl, že si jeho důvěry vážím a jsem tu pro něj.

,,Je mi moc líto, že jsi o přišel o kamaráda."

Ucítila jsem, jak jeho paže pevně objaly můj trup a že se tváří přivinul k temenu mojí hlavy.

,,O straku..." dodal také šeptem a následně jsme ve vzájemném objetí stáli hodnou chvíli.

Několikrát jsem si souvislosti otočila v hlavě, mezitím co mě svíral. Trvalo to pár nádechů a jedno olíznutí rtů, než jsem si troufla domněnku vyslovit nahlas.

Tak jsem zvedla hlavu a zadívala se na jeho rameno zakryté černou látkou trička. ,,To tetování..."

,,...máme ho všichni," doplnil mě a já si domyslela, že má na mysli všechny členy skupiny. Pohlédli jsme si konečně opět do očí, z té pro nás neobvyklé blízkosti. Přeci jen jsme si nepadali do náruče na potkání.

Za námi se ozvaly kroky a do kuchyňky vešli Mikael s Liljou. Bjørnovy paže poněkud zdráhavě opustily můj pas, kolem kterého tak nějak zůstaly obepnuté a já se otočila čelem vzad.

Tázavý pohled v Mikaelově tváři způsobil, že se v mém žaludku usídlil špatný pocit s tíhou olova.

,,Co je?" zeptala se Lilja, které situace zřejmě nepřišla nijak zvlášť v nepořádku. Jak jsem si u ní dovedla představit, určitě se s kamarády objímala běžně jen tak.

,,Bjørn to připálil a potřeboval utěšit," zablekotala jsem první blbost, která mě napadla. Podle toho, jaký závan vzduchu jsem ucítila ve vlasech, jsem usoudila, že dotyčného za mými zády moje výmluva mírně pobavila.

,,Míchám! Míchám!" hlásil pro mě trochu zvláštně znějícím hlasem, zatímco bral vařečku opět do ruky. Možná jsem si však jen něco namlouvala. Když jsem s povytaženým obočím opětovala Mikaelův nevraživý pohled, otočila jsem se opět k plotně a zjistila, že je vypnutá, takže připálit už se nemohlo vůbec nic.

,,Fajn. Pomůžu ti nandat? Nebo nosit talíře?" nabídla jsem se a doufala, že můj hlas nezní všem jako bych se právě nadýchala helia.

,,To určitě," vrátil se k obvyklému hašteřivému chování vlasáč, ,,a ještě mi ten masterchef produkt úplně zkazíš. Nesahej na to a jdi si sednout."

,,Fajn, tak si pomož sám," odsekla jsem a uvědomovala si mezi námi zvláštní novou vlnu porozumění. Později jsem si však přiznala, že šlo jen o dozvuk emocí, které ve mně vyvolalo jeho svěření se. Odsunula jsem ten zvláštní pocit na druhou kolej a šla raději za Mikaelem.