Červen

Podle toho jak moje tělo reagovalo, se náš kemp ubíral skvělým směrem. Rameno se zlepšilo a při lyžování, ať už na běžkách v tunelu nebo na kolečkových lyžích, se zdálo, že se na něj můžu spolehnout a používat ho správně, bez úlev. Což mě ohromně těšilo, protože nám Torre v průběhu času sdělil, co na nás chystá další týdny po soustředění a zmínil se, že budeme mít tréninky techniky s vysloužilým, olympijským medailistou v skiatlonu. Na to jsem se ohromně těšila. Střílela jsem ráda, ale tréninky běžecké techniky mě bavily mnohem víc.

Toho večera panovala poklidná nálada. Všichni jsme byli stejně jako vlastně ke konci každého dne naprosto zmordovaní. Kluci po předvčerejším střeleckém, interním závodu měli dneska testy v mučírně a samozřejmě jsem neváhala se hned zeptat Mikaela, jakmile jsem ho uviděla, jak si vedl. Zdál se být docela spokojený, ale zmínil, že ještě není tam, kde by si přál být.

Naskytla se tím pro mě naprosto nová situace. Když jsme totiž spolu začali chodit, měl výsledky lepší než já a ke spokojenosti mu evidentně tolik nechybělo, i když nebyl nejlepší z juniorské reprezentace.

Teď jsem však na něm viděla, že se sám potýká se stejnou pozicí v týmu jako já. Nároky se na nás kladly vysoké a potřebovali jsme se s tím poprat. Já však test v mučírně i výběh do kopce zvládla pro mě uspokojivě a jediné v čem jsem pokulhávala, byla moje střelba. Trochu rozdíl oproti juniorské přípravě. Podpořila jsem ho tedy slovy, že příprava je ještě na začátku a že o testech na podzim může být vše úplně jinak. Sama jsem se té útěchy držela jako tonoucí stébla.

Jinak se však zatím mezi námi nic nezměnilo, nebyla možnost se někam zašít a vidět se, jak jsem to svojí dětinskou mluvou nazvala. Takže kromě letmých doteků nedošlo k ničemu dalšímu. Bohužel.

Ale musela jsem si přiznat, že ve svojí mysli už jsem byla ve stavu, kdy jsem se považovala k němu opětovně připoutaná. Už jsem se nesnažila na něj dívat nenápadně, kradmo nebo snad uhýbat pohledem. A taky jsem to nepopírala před ostatními, když do mě drkli, abych přestala tak okatě slintat.

Tento večer byl teplý a konečně bez větru, takže jsme s Mikaelem, Akerem, Larsem, Fridou, Rikke a Bjørnem seděli venku. Všichni jsme po jídle byli dost líní a jen tak se povalovali.

,,Škoda, že jsem se na vás nemohla skočit podívat do mučírny," nakousla pak téma dne škádlivým tónem z ničeho nic Rikke.

,,To by se ti líbilo, ty sadistko," poznamenal Bjørn, sedící na zemi, zády opřený o dřevěné zábradlí a v ruce točil dvěma malými míčky, aniž by se uprostřed jeho dlaně dotkly.

,,Spocený polonahý chlapi, to je to pravý pro Rikke," zasmála se Frida srdečně.

,,Najednou si přijdu trochu jako kus masa," přihodil si Aker.

,,A co jinýho?" usmála se Rikke. ,,Na lyžích na pásu a jenom v trenkách, co toho snad víc prozrazujou než zakrejvaj."

,,Jo, kondom má oproti tomu aspoň nějakou funkci, ale tohle je skoro zbytečný," pronesl Mikael a všichni se rozesmáli.

,,Jakto? Kdybys je na sobě neměl, visely by ti kulky až ke kolenům," pronesl Bjørn a osazenstvo terasy znovu hlasitě propuklo v smích.

,,To je fakt," přikývl Mikael naoko vážně, ale nechal se nakazit naším smíchem.

Chvíli to trvalo, než jsme se zase uklidnili a zavládlo téměř ticho.

,,A už víte, kdo byl nejlepší?" Zeptala jsem se na nejdůležitější detail ohledně testu v mučírně.

Protože mi nikdo neodpověděl, otočila jsem hlavu na Mikaela a všimla si, že s nicneříkajícím výrazem kouká na Bjørna. Ten si dál hrál s míčky a díval se skrz zábradlí někam mezi stromy, jeho pohled pod kšiltem čepice nešlo zachytit. Mrkla jsem zpět na Mikaela a povytáhla obočí.

,,Na mě nekoukej. Zeptej se princezny."

,,Dej s tím pokoj," ohradila jsem se skoro šeptem.

,,Hm?!" Zahučel Mikael, sundal si z nohy žabku a hodil jí po Bjørnovi.

Ten zlostně zavrčel, ohnal se naprosto zbytečně volnou rukou a konečně nám věnoval svojí pozornost.

,,Se nestyď," povzbudil ho s úsměvem Lars, až mu bílé zuby nápadně zářily v dohněda opálené tváři, ,,a pochlub se."

Vykulila jsem oči na Mikaela a stočila pohled zpět na Bjørna akorát včas, abych zahlédla, že jen pokrčil rameny, ale ve tváři se mu uhnízdil spokojený výraz.

,,To určitě... počkej až tě dostanu v sezóně," slíbil Bjørn Larsovi.

Larse to pobavilo, ,,to se bude počítat teprve, až se ti to fakt povede. Seš si jistej, že s tím odporem, jakej kladou tvoje vlasy, máš šanci mě předběhnout?"

Mikael s Akerem hlasitě ocenili vtípek a já jen protočila panenky. Na jejich věčné pošťuchování už jsem si začala zvykat, takže mě nepřekvapilo, ale v tom schovaný význam se mi líbil. Navzájem se hecovali, ale nešlo v tom cítit ani trochu nezdravé rivality.

,,Bjørne?" oslovila jsem ho, abych znovu upoutala jeho pozornost. Chtěla jsem potvrzení přímo od něj. Proč se nemohl ozvat a prostě to říct? ,,Nakopals jim zadky?"

Bjørn sjel klidným pohledem ke mně, sotva znatelně mu cukl koutek úst, přestal točit míčky, položil si tu ruku na hruď a tou druhou si z hlavy nadzdvihl kšiltovku, aby tím napodobil gentlemenské gesto sejmutí klobouku. To bylo všechno.

,,Yeah, the real viking se vytáhnul," zanotovala Rikke. Vstala, hodila Mikaelovi zpět jeho žabku, která ještě vedle ležela na zemi a při té příležitosti Bjørnovi z hlavy ukradla kšiltovku. Vysloužila si tím vzteklý pohled.

,,Bestie! Vrať to."

On to fakt dokázal! pomyslela jsem si v duchu a kousla se do rtu. To zjistění mě nadchlo.

Nešlo sice o výběh do vrchu, o kterém jsme spolu naposled mluvili, ale mít nejlepší výsledek při měření výkonnosti v mučírně snad bylo ještě lepší. A povedlo se mu to dřív, než bych čekala, ačkoliv je pravda, že jsem neměla příležitost kluky sledovat v tréninku, takže jsem netušila, jak na tom kdo je. Ucítila jsem neomylný tlak na hrudi, který se obvykle dostavil, když jsem podala já sama nebo Mikael skvělý výsledek. Byla jsem na Bjørna pyšná a měla z něj neuvěřitelnou radost.

Pohlédla jsem s lehce vytřeštěnýma očima na Mikaela a rty skoro bezhlesně naznačila ,,To je hustý."

Přimhouřil oči, ale vzápětí mu asi došlo, co myslím. Uchechtl se tomu a pokrčil rameny.

Vystartovala jsem z místa, na kterém jsem seděla a několika dlouhými kroky skočila k Bjørnovi. Nechápavě na mě pohlédl vzhůru, ale rychle mu došlo o co mi jde, a než stihl vyslovit ,,Co je, mrňousi?", klesla jsem na kolena a padla mu kolem krku. Ignorovala jsem jeho snahu mě odradit tím kousavým oslovením.

,,Gratuluju," zašeptala jsem.

Ponořila jsem mu nos do vlasů. Voněly pánským šamponem a já jen ohrnula trošku nos, jak mě ta intenzivní vůně polechtala. Se tím natřel a nesmyl to?

,,Co blbneš."

Jenom jsem se k němu ještě těsněji přimáčkla a nereagovala. Potřebovala jsem tenhle moment, který byl i pro mě nový, abych mu vyjádřila, jak moc mu to přeju a těším se z jeho úspěchu. Nové to pro mě bylo hlavně proto, že do té doby jsem podobnou náklonnost projevovala jen Mikaelovi na jaře na závodech. U ostatních z norské reprezentace šlo vždy spíš o kontrolované, vřelé, ale přesto rezervované gratulace.

,,Sundejte jí někdo ze mě," zabrblal Bjørn falešně otráveným hlasem, ale já i tak měla pocit, že mu ten můj výlev nebyl nepříjemný.

,,Krátkonohá," ozval se pobaveně Mikael, ,,k noze! Tohle princátku nedělej, on na tyhle emoční vlny není stavěnej."

,,Měla bys poslechnout, nebo dostaneš naplacáno," zašeptal Bjørn a když jsem se odtáhla na délku paží a pohlédla mu do těch modrozelených očích, v kterých bylo i trochu hnědé, viděla jsem, že i on se usmívá. Zahřálo mě to u srdce.

Než se stihl ohnat, lehce jsem ho plácla rukou po tváři a zašeptala, ,,seš borec."

Za mou drzost mě potrestal v nejzranitelnějším momentě. Když už jsem stála na nohou a otočila se k němu zády, vystřelil nohu a zezadu mě šťouchl do kolene, až se mi podlomila noha.

,,Ty vole!" vyjekla jsem leknutím a všichni se mi smáli.

Vecpala jsem se na neexistující místo vedle Mikaela a schoulila se k němu jako do bezpečného přístavu. Bylo mi jedno, co si kdo myslí a přitulila se k jeho ramenu. S Bjørnem jsme si vyměnili poslední pohled, slibující odvetu.