Únor

Ozvalo se zaťukání na dveře. Bjørn se zamračením zkontroloval čas na smart hodinkách, které měl ještě na zápěstí. Lezly mu na nervy, takže je nejraději sundaval hned, jak jen mohl, pokud neusl únavou jako batole. Ačkoliv je z tréninkových důvodů a kvůli sbírání dat měl nosit ve dne v noci, urputně se tomu vzpíral a byl většinu času připravený přijít s vynalézavou výmluvou, když na to přišla řeč. Teď je měl na zápěstí kvůli povinnostem, které ho ještě očekávaly.

,,Chrisi, zadrž, prosim tě," přerušil do mikrofonu kamaráda, s kterým právě telefonoval, když uslyšel ťukání. ,,Už musím jít."

Naslouchal uspěchanému loučení z Chrisovy strany a přistoupil ke dveřím, aby je pomaloučku na několika centimetrovou škvíru pootevřel.

,,Fajn. Tak pozdravuj Terry a vyřiď jí, že jsem rád, že se jí daří líp."

,,Mluvíš s Chrisem?!" ozvalo se pisklavě zpoza dveří, které stále ještě přidržoval, takže blondýnka, schovávající se za nimi, na něj ani nemohla vidět. Uši jí ale zřejmě sloužily dobře.

,,Že taky Terry pozdravuju!" zahlaholila hlasitě s nadšením a to mu vykouzlilo na tváři nepotlačitelný úsměv. Fakt, že si s k jedné z nejdůležitějších osob v jeho životě vytvořila přátelský vztah, v něm vyvolával zvláštně příjemný, hřejivý pocit. Neuměl to pojmenovat, ale jednoduše to šoupnul k té omračující hromadě potěšení, které mu způsobovala pouhá její přítomnost a bytí.

,,Počkej Chrisi, myslím, že ti ještě někdo chce něco říct."

Bjørn prudce otevřel dveře a natáhl ruku s telefonem přímo před tvář překvapené Emilie. Ta zaváhala. Oči jí z mobilu sjely automaticky k jeho nahé hrudi a několikrát po ní putovaly nahoru, dolu, než zrak znovu zaostřila tam, kam měla. A pak mu telefon pohotově vytrhla z prstů, aby si ho přiložila k uchu.

,,Chrisi?"

S nastraženýma ušima naslouchal, co Emilie říká. Hlaholila o překot a vykládala, jak na Terry často myslí a přeje jí pevné zdraví. Pak se však musel topic hovoru změnit. Zpozorněl. Nemohl kamarádovy otázky slyšet, ale Emiliino pohihňávání a pokyvování hlavou ho zaujalo.

,,Jojo, úplně jako beránek. Neboj se nic."

Po té odpovědi se pro sebe usmál a konečně se zase uvolnil. Zřejmě Chris vyzvídal, jak se to mezi nimi má a jestli se k ní chová slušně. Uměl si to představit jasně v barvách. Sám od sebe by ty otázky zřejmě Chris nekladl, ale ve chvíli, kdy si uvědomil, že se Terry bude vyptávat, přišlo mu na mysl se zeptat. Občas měl pocit, že se Chris do Terry převtěluje. Popsal by to jako ne zrovna neobvyklé splynutí dvou bytostí v páru.

,,Dám vědět, kdyby s Mlíčňákem bylo cokoliv v nepořádku," dodala docela nahlas a srozumitelně. Dráždila ho naschvál.

Mrška

Možná ho chtěla škádlit, ale jemu to v tu chvíli bylo jedno. Opět ho totiž popadla šílená chuť být zase zpátky doma v Lillehammeru. Myslí mu projelo, jak moc by chtěl trávit čas mimo biatlonový kolotoč. Chovat se tak, jak se mu zachce a nemít rozplánovanou každou minutu svého života.

Přistoupil k Emilie zezadu a ovinul jí paže kolem pasu. Pak jí zabořil nos do vlasů, zhluboka vdechl vůni šamponu a opřel si bradu o její hlavu. Pod čelistí cítil jemné záchvěvy, když znenadání nervózním hlasem odpovídala, smála se a loučila se s Chrisem. Zavřel oči a přestal vnímat jednotlivá slova.

,,Kdy se z tebe stal tuleň?" promluvila k němu jemným hlasem, když ukončila hovor, a pohladila ho po hřbetu ruky, kterou měl položenou na jejím plochém břiše.

Sám nevěděl a tak prostě neodpověděl. Namísto toho se ještě naposledy zhluboka nadechl a políbil ji do vlasů. Vyhnul se jejímu pohledu, když si od ní bral svůj telefon, aby ho obloukem hodil na postel.

Měla pravdu? Začínal měknout? Cítil se v její přítomnosti vždycky zničehonic tak příjemně a bylo snadné se tomu poddat. Většinou se taky objevilo trochu napětí v intimních partiích, které rozhodně nebylo nevítané. Přestávalo ho bavit se před ostatními schovávat. Už neměl chuť krást okamžiky v její přítomnosti a muset hledat záminku, aby mohli být spolu. Byl si pocitů, které v něm vyvolávala vědom už věčnost, ale i přesto ho její poznámka podivně rozhodila. Stále však nenašel odvahu otevřeně jí o tom všem povědět.

,,Měli bychom jít, ať tam jsme včas," uslyšel znovu její vlídný hlas.

,,No jo furt," odvětil tiše.

Ukloněním hlavy k rameni si Bjørn prokřupal ztuhlý krk a pak se otráveně zaksichtil. Nikam se mu nechtělo a jeho přístup k povinnostem ohledně sponzorů nebyl tak zodpovědný jako její.

Termín, který měli domluvený s klukem od Salomonu, aby natočili video, které má fanouškům trošku přiblížit dva nováčky v elitním týmu, ho absolutně netankoval. Věděl, že má vůči sponzorům povinnosti, ale taky si byl vědom, že když přijde pozdě, hlavu mu neutrhnou. Maximálně se mu tím povede je naštvat.

Civěl do skříně a pak popadl tričko, které vypadalo jakože splňuje požadavky reprezentace. Spousta bílých log sponzorů na tmavě modrém textilu. Strčil do něj nejdřív paže a s námahou látku přetáhl přes široká svalnatá ramena, až mu mezi lopatkami zatrnulo, tak těsné mu to triko bylo.

Začal nervně škubat za látku a nakonec si ji strhnul přes hlavu. Vlasy mu kolem hlavy vytvořily obří vrabčí hnízdo, takže připomínal šílence na útěku.

,,Imbecilové! To si myslej, že když jsem malej, tak že se vejdu do dětskejch věcí?!" plival slova s jedovatou zlostí.

Emilie si připlácla ruku na ústa, ale ne dostatečně rychle, takže ho sprška slin zasáhla. Otočil se čelem k ní a spražil ji ostrým pohledem. Snažila se smích udusit, ale nedařilo se jí to a z koutku oka jí unikla slza smíchu.

Ještě nikdy ho neslyšela, že by sám o sobě řekl, že je malý. Při jeho výšce necelých sto osmdesáti centimetrů to pro ni znělo směšně, protože byl dobře o půl hlavy vyšší než ona. A taky o dvacet kilo těžší.

,,Směješ se mi?" zarazil se. Chtěl být naštvaný a trochu se vztekat. Jenže její smích s ním dělal divy.

,,Promiň," zakuckala se. ,,Já se fakt snažím."

Přejel si jazykem po zubech a marně se snažil potlačit úsměv, jak ho zlost opustila stejně rychle jako ho zasáhla. Ohnul se pro tričko, které mrsknul k zemi a hodil ho po ní. Nepokusila se ho zachytit, takže jí přistálo na tváři.

,,Můžeš si to nechat. Ty se určitě do dětskejch velikostí vejdeš."

,,Tak dík," hlesla, odkašlala si a přičuchla k látce. Pak ohrnula nos.

,,Co je? Je nový!"

,,No právě."

,,Co?" zamračil se.

Sjela očima jeho nahou hruď, až spočinula na Ódinovi na žebrech, a znovu se usmála. Nevinně na něj zamrkala. ,,Byla bych radši, kdyby vonělo tebou."

Přistoupil k ní tak blízko, že se hrudí téměř dotkli. Shlížel jí dolů přímo do očí a pak se sklonil, aby jí zabořil nos do ohybu krku. Cítila, jak nasál vzduch.

,,Taky mi voníš."

Sotva se zachichotala, ucítila na krku jeho zuby, jak se zakousl do její jemné kůže. Překvapeně vykřikla a ucukla. Nedovolil jí uniknout a jeho paže ji pohotově zachytily.

,,Emi," zavrněl.

Když jednu ruku obtočil kolem jejího pasu, natiskl ji na sebe a rty se přisál k jejímu krku. Už několik dní neměli příležitost si to rozdat a jemu z toho nadměrného napětí chvílemi vypínaly pojistky.

Vybavil si, jak se předchozího dne nečekaně ocitli po tréninku o samotě ve výtahu. Dravě ji políbil a následně se přisál na její krk, aby ji jazykem ochutnal, zatímco jí rukama poněkud hrubě vjel pod oblečení. Bránila se, že je spocená a snad vůbec nechápala, že právě taková mu přijde nejvíc sexy. S pokožkou lesknoucí se potem. Chtěl ale, aby se potila kvůli němu. V jeho náručí. Nejlépe pod ním.

,,Co to děláš?! Musíme jít," protestovala a snažila se ho rukama od sebe odstrčit. Když mu její malá pěstička přistála na rameni, konečně se probral ze snových představ.

Záleželo jí na domluveném setkání, na které se chystali. Vůbec se netěšila, že si bude muset sednout před kameru, aby vymýšlela zajímavé a vtipné odpovědi na otázky, které se jí chystají položit. Bylo pro ni však důležité chodit všude včas a působit seriózně. On to viděl úplně jinak. Za důležité pokládal hlavně uspokojení vlastního chtíče.

,,Seru na to," zamručel a uvolnil jednu ruku, aby ji pevným stiskem chytil za bradu.

Pokusila se vykroutit, takže nelibě zavrčel a dál pokračoval v okusování a olizování jemné kůže na jejím krku. Že jí jeho počínání není až tak moc proti srsti, prozradilo zasténání, které jí uniklo s výdechem přes rty. Spokojeně se usmál a vousatou bradou se otřel o její čelist.

,,Ale mě na tom záleží," vyhrkla náhle a neústupně mu hleděla přímo do očí. Jeho úsměv opadl.

,,Pf," odfrkl si a neochotně ji pustil. ,,S tebou je strašná nuda."

,,To na mě nezkoušej," přimhouřila na něj výhružně oči a pohrozila mu ukazováčkem. ,,Tohle je špatnej moment na hecování."

,,Sakra. Máš mě prokouknutýho."

,,Obleč si už něco, ať můžeme jít."

,,To jsem tak hnusnej, že se na mě nemůžeš dívat?" zeptal se a vypnul svou hruď ještě o trošku víc. Věděl naprosto jistě, že holky z jeho těla šílí a věděl, že Emi není výjimkou.

,,Seš žhavej jako Sahara," pronesla trochu netrpělivě, ,,ale už se proboha obleč!"

Ačkoliv se mu snažila oplatit jeho sarkasmus, věděl, že ve skutečnosti to myslí vážně. Nebyl slepý a nikdy mu neuniklo, jak se na něm pase očima. A jí zas málokdy uniklo, co to s ním dělá, protože jeho fyzická reakce byla většinou nepřehlédnutelná.

Položil si ruce na nahou hruď, našpulil ústa, takže vypadal trochu jako kapr, a zavlnil se v bocích v neexistujícím rytmu. Pak si rukama pomalu sjížděl přes prsa a sixpack na břiše stále níž. Sledoval Emiliinu reakci pozorně, takže se hrdelně zachechtal, když protočila oči v sloup.

Zmučeně zakňučela. ,,Na striptéra si můžeš hrát jindy. Ale teď už pohni, ty pako!"

Konečně pochopil, že je prostě jenom nervózní. Netušil však, jak by jí mohlo pomoci, když na místo setkání dorazí s předstihem. Ze zkušenosti věděl, že být někde příliš brzy nervozitě akorát tak nahrává. Byl ochotný ji jakkoliv rozptýlit. Měl jisté pochybnosti, co se týkalo toho chystaného videa. Ale bylo mu ukradené, na co se ho budou ptát. Hlavně když tam bude s ní.

Když obě jeho ruce skončily v rozkroku a důrazným gestem ji na tu tělesnou část upozornil, zavřela oči a bezradně vydechla.

,,Čím jsem si tohle zasloužila?" zašeptala bezmocně.

Zapátral očima ve skříni a konečně vytáhl tričko, které by se dalo pohodlně obléct. Kradmo pohlédl po Emilie, která po něm s nepopiratelnou zvědavostí pokukovala, když si myslela, že ji nevidí. Tiše si odkašlal, než promluvil.

,,Jo, stojí mi a jestli mě takhle budeš dál šmírovat, tak se na tebe vrhnu klidně i před kamerou."

Její nejistý smích mu dal najevo, že si není jistá, jestli to náhodou nemyslí vážně. Myslel. Ale taky věděl, že by se jednalo o největší skandál v historii biatlonu, což zase trochu rozesmálo jeho.

,,Co se stane, když příjdeme o pár minut pozdě?" uslyšel z ničeho nic její tichý hlas a spadla mu čelist, když se k ní otáčel, aby se ujistil, jestli nemá halucinaci.

Ale to už k němu přistoupila blíž, její ruka vzklouzla do jeho rozkroku.

,,Emi," zachraptěl a sotva se uchichtla, hrubě jí chytil prsty kolem zátylku a jeho rty se zmocnily těch jejích.

*

Podali si ruce s týpkem, který jim oběma nebyl neznámý. Pozdravili se a Emilie se otočila, aby zaujala místo na vysoké stoličce vedle Bjørna, který už se tam se spokojeným výrazem rozvaloval. Přihlížel jí, jak si každou chvíli zas a znovu upravuje uvolněné prameny vlasů za ucho.

Měl pocit, že celý vesmír exploduje, když se jí udělal do úst po té, co mu ho kouřila. Poněkud nevybíravě jí přitom vjel rukou do vlasů, takže jí je rozcuchal. Nepřestávalo ho bavit ji pozorovat, jaká je nesvá. Snad protože očekávala, že všichni kolem vědí, co dělala ještě před deseti minutami. Měl co dělat, aby se nesmál a raději si v mysli vybavoval ten pohled na ni, jak klečí na kolenou a s nadšením saje jeho erekci.

,,Tak se do toho pustíme," oznámil Endre.

Emilie s poněkud strnulým výrazem hned přikývla, zatímco Bjørn vedle ní netečně seděl sesunutý na stoličce. Zamračila se na něj a pak ho šťouchla prsty do svalnatého stehna. Noha se mu zhoupla a on se konečně obtěžoval zvednout pohled nejdřív k ní a pak k Endremu.

,,Hm," odvětil sotva slyšitelně.

,,Zajímá vás, co jsme si na vás připravili?"

,,Jasné," kývla znovu Emilie.

Bjørn nereagoval a až když k němu Endre vyslal tázavý pohled, protáhl obličej a nezaujatě škubl ramenem.

,,Nejdřív se vzájemně představíte. Pak vám budu pokládat otázky. Dopřejte si klidně čas na rozmyšlenou. Zkuste občas odpovídat trošku delšíma větama, ať to není úsečné."

Zatímco blondýnka živě reagovala, opíral se Bjørn znuděně do opěrky židle a bez zájmu těkal pohledem kolem. Když se to od něj vyžadovalo, přikývl nebo souhlasil.

,,Tak jedem," zavelel Endre a pokynul Emilie rukou. ,,Ladies first. Můžeš začít."

Emilie se nervózně zavrtěla na židli a pokusila se usmát.

,,Tohle je Bjørn Gjertsen, pochází z Osla, odkud se přestěhoval do Lillehammeru. Vypadá sice jako hipík, ale ve skutečnosti první sezónu závodí ve světovém poháru v norském biatlonovém týmu."

Vlasáčovi překvapením trošku spadla bradla, ale rychle ústa zase zavřel a kousl se do jazyka, aby jí na to něco stejně rýpavého neodpověděl hned.

Endre ukázal palec vzhůru, když skončila a pak s úsměvem pokynul Bjørnovi, že je na řadě.

,,Emilie..." pronesl Bjørn pomalu a tvářil se, že urputně přemýšlí. ,,Emilie... Karlsen!" zvolal vítězně. ,,Moc ji neznám. Ale stihl jsem si všimnout, že je pěkně drzá a hubatá, na což by mohla doplatit. Bydlí totiž taky v Lillehammeru."

,,Na to, že mě neznáš, tak seš docela informovanej," kontrovala mu jedovatě Emilie se skloněnou hlavou, protože se neobtěžovala kousnout do vlastního jazyka jako on.

,,To se nevylučuje. Jen jsem pozornej a mam skvělou paměť."

,,Vážně vtipné," přerušil jejich přestřelku moderátor. ,,Tak se pustíme do první otázky. Co myslíš, Bjørne, kdyby Emilie nedělala biatlon, jakému sportu by se věnovala? "

Vlasáč v zamyšlení trochu přimhouřil oči. ,,Žádnýmu. Nic jinýho jí nejde."

Emilie šokovaně vydechla a věnovala mu trochu ublížený pohled.

,,Co je? Měl jsem si tipnout," bránil se s nevinným výrazem.

,,To bylo trochu tvrdý, ale bral bych to jako kompliment," doporučil blondýnce Endre. ,,Určitě tím chtěl říct, že ti žádný sport nejde tak skvěle jako biatlon."

,,Jo, Endre má pravdu. Byl to kompliment."

,,No to určitě," zavrčela dotčeně.

,,Co naopak? Mohl by se Bjørn z fleku věnovat jinému sportu?"

Emilie se ušklíbla a přikývla. ,,No, to by mohl. Zřejmě čemukoliv. Mám pocit, že mu jde úplně všechno."

,,Hej, díky, kámo," ťukl ji pěstí do bicepsu vlasáč, až se zhoupla na židli.

Emilie blýskla pohledem po mladíkovi po svém boku a připomněla mu, že si zahrává s ohněm.

,,Nějaký příklad?"

,,Cyklistika."

,,Nikdy," zahřměl vedle ní vlasáčův mocný baryton.

,,Proč ne?" předběhla Emilie Endreho v otázce.

,,Jestli biatlon je fyzický utrpení v závodě, tak co je pak cyklistika? Ti borci se hodiny sebetrýzněj! Musej bejt sadomasochisti. Jo, určitě to tak bude."

,,Já myslela, že rád trpíš pro vítězství."

,,Jo. Půl hoďky třeba. Ale x hodin? No way, baby."

Emilie povytáhla obočí. ,,Aha, jasné, takže něco méně vytrvaleckého. Výdrž není tvoje silná stránka, říkáš..."

Bjørn se zprudka nadechl, aby jí odpověděl něco hodně peprného, ale včas si stihl uvědomit, že sedí před zapnutou kamerou a nesmí. Ztěžka vzduch zase vypustil z plic, kývl hlavou, jakože se vzdává a olízl si horní ret. Tenhle úder jí rozhodně vrátí. Hlavou mu projela vzpomínka na jednu jejich intimní chvilku, kdy už se jí ruce i nohy podlamovaly vyčerpáním, ale on nehodlal přestat bez uspokojivého zakončení...

,,Hehe, je s vámi vážně zábava. Tak nám, Bjørne, prozraď na Emilie nějakou její neřest."

Bjørn civějící mimo záběr kamery vyvalil oči a naprázdno přežvýkl. Ještě se mu hlavou honily představy, jak Emilie ohýbá za trest přes koleno a v duchu slyšel hlasité plesknutí svojí dlaně o holou kůži na jejím zadku.

Pohlédl na moderátora, jestli otázku myslí vážně. Ten povzbudivě kývl hlavou.

,,Pije moc kafe a pak je z toho celá rozvrkočená."

,,Co? Rozvrkočená?"

,,Jo, chvíli neposedíš."

,,To říká ten pravej."

,,Já kafe skoro nepiju."

,,A i bez něj jsi rozvrkočenej."

Oba zírali na moderátora a čekali, že to nějak rozsekne, ale ten jim pohled jen vracel. Když ztichli, konečně promluvil.

,,Jste jak starý manželský pár," uchechtl se jejich dohadování Endre.

Emilie ztěžka polkla a zavrtěla se nepohodlně na židli. A Bjørn se jejím diskomfortem bavil. Takhle to přeci chtěla?

,,A co naopak? Emilie, pověz nám na Bjørna nějaký jeho nedostatek."

,,Nedostatek?"

,,Jo, něco co mu nejde například."

Emilie bokem pohlédla na vlasáče a s ohrnutým rtem jemně kroutila hlavou, protože ji nic nenapadalo. Nebo alespoň nic nahlas publikovatelného.

,,Jsem perfektní," protl ticho sám Bjørn, ,,proto ji nic nenapadá."

Moderátor i Emilie se srdečně rozesmáli.

,,Určitě alespoň nějaká maličkost existuje," zkusil to znovu chlápek.

,,Nečeše se," vyhrkla pak Emilie.

Bjørn vedle ní hrdelně zahučel, jak se snažil nesmát a pak zvedl ruku, kterou si vjel na boku hlavy do rozpuštěných vlasů, sahajících mu témeř po ramena.

,,Náhodou občas se učešu," bránil se a ve stejnou chvíli se mu prsty ve vlasech zahákly v uzlících. Emilie se rozesmála a dlaněmi se plácla do stehen.

,,Nech toho, akorát si je vyškubeš," popadla ho za zápěstí, aby ho zarazila, když si všimla, že se trochu bolestivě zašklebil.

Pohlédli si do očí a Bjørn po ní nepřestával pošilhávat, když mu ruku odtáhla a následně sama prsty přejela po zcuchaném pramenu vlasů, aby zkontrolovala škody.

,,V čem spočívá Emiliina síla?"

Vlasáč se zhluboka nadechl, povytáhl obočí nad otázkou a pak bez váhání odpověděl, aniž by se na dotyčnou podíval.

,,Je to ta nejodhodlanější, nejvytrvalejší a nejnamotivovanější holka, co jsem kdy potkal."

Zašilháním do strany zjistil, že do něj Emilie očima propaluje díru. Cítil na sobě její pohled, aniž by se na ni otočil, ale za ten pohled na její překvapením vykulená kukadla, to stálo.

,,Oh, to je ale skutečný kompliment," uznal moderátor.

,,To si vážně myslíš?" ujišťovala se nevěřícně Emilie, snad jakoby jí ještě nikdy neřekl nic milého.

,,Jo, slyšelas."

,,Děkuju," protáhla procítěně a on to nevydržel. Rázem k ní otočil hlavu, aby si ji prohlédl, jak tam vedle něj sedí trochu shrbená na vysoké stoličce.

Měl chuť ji políbit a tak prostě našpulil pusu a jednu takovou vzdušnou pusu jí symbolicky s mlasknutím poslal.

Vytřeštila oči a sklonila hlavu, až se jí na krku vytvořila druhá brada. Hrdelně se tomu zachechtal a otočil se zpět k moderátorovi, který se s úsměvem bavil na jejich výměně.

Smích Endremu ještě podbarvoval hlas, když kladl další dotaz.

,,Myslíš, že je Bjørn spíš typ, co by označil sklenici za poloprázdnou nebo zpola plnou?"

Emilie zuřivě přemýšlela a než promluvila, rozhodně kývala hlavou, jakoby se snažila ujistit sama sebe, že má pravdu. ,,Poloplnou. Protože dokud v ní něco je, je z čeho brát."

Bjørn se vedle ní nechápavě zaksichtil. ,,Jaks na tohle přišla?"

,,No a ne? Smýšlíš pozitivně."

,,Ne."

,,Proč ne?"

,,Protože to závisí na okolnostech."

,,Jakých okolnostech?" vyzvídala Emilie a upírala do něj svůj pohled. Předmět hovoru ji tak zaujal, že úplně zapomněla, že spolu sedí před kamerou a ona není tím, kdo rozhovor vede.

,,No. Kdyby to byla sklenice piva, tak bych řekl, že je poloprázdná, protože bych viděl, jak se blíží chvíle, kdy nebude co pít. Aleee..." vlasáč zvedl ruku s varovně vztyčeným ukazovákem, ,,kdyby to byla sklenice na moč a už by byla zpola plná, tak bych začal mít obavy, co bude, až bude plná?"

,,Cože?" vydechla se zhnuseným výrazem blondýnka. ,,Ty čůráš do sklenic?"

,,To jsem neřek," zarazil ji.

,,Ale jo, právě jsi říkal, že-"

,,To byl příklad!" zarazil ji rázně. ,,A navíc jsem si jistej, že existuje sklenice na čůrání."

,,Víte co?" přerušil jejich dohadování zmatený a zároveň pobavený moderátor. ,,Vidím, že tohle téma ve vás zažehlo oheň, ale myslím, že otázka byla dostatečně zodpovězená."

,,Možná byste to mohli vystřihnout," navrhla Emilie.

,,Co?!" podivil se Bjørn, ,,proč by to mazali? Konečně zajímavý téma."

Emilie zvedla ruku a jak mluvila, s dlaní otočenou vzhůru s ní pokyvovala. ,,Tvoje představy o poloplnosti stejně nikoho nezajímají."

,,Co? To tou rukou jako naznačuješ plnost něčeho konkrétního?"

,,Bjørne."

,,Emilie?"

,,Myslim, že to fakt vystřihneme."

*

V tichosti se vraceli hotelem do svého patra. Oběma jim vzájemné odpovědi daly něco k zamyšlení.

Když si vedle něj Emilie najednou lehce odkašlala, věděl, že její zvědavost se opět probudila.

,,Pověděl jsi, že všem, kdo by chtěli začít s biatlonem, bys doporučil, ať do toho jednoduše jdou, i když jim to třeba ze začátku nepůjde. Řekl jsi, ať dělají, co si přejí a ať si za tím jdou."

Lehce mykl rameny. ,,Jo. Myslim, že to je důležitý. Ne všichni si troufnou jít za svým snem. Tak aby pozdějc nelitovali, že to nezkusili."

,,Řekl jsi to dost zapáleně. Má to pro tebe nějaký, hm, hlubší smysl?"

,,Má."

,,A povíš mi o tom?" zeptala se jemně a její hlas pohladil jeho sluch. Měl rád tuhle její nesmělou stránku, kdy sice podlehla svojí zvědavosti, ale zároveň ho nechtěla do ničeho nutit.

Povzdechl si, než odpověděl.

,,Matka nechtěla, abych dělal biatlon. Ale to už jsem ti asi řikal," zakroutil hlavou.

,,Jo. Jako důvod to stačí," připustila.

,,Nechtěla, abych běhal soutěže žáků," zaskřípal zuby. ,,Už po prvním závodě. Viděla totiž, že dali medaili každýmu dítěti. Nepřišlo jí to správný, protože trofej si člověk musí zasloužit. Že prej učit děti, že jsme si rovni, je špatně," potřásl zlostně hlavou. ,,Protože nezpochybnitelný fakt je, že někteří z nás jsou výrazně talentovanější."

,,No, ale ona mojí soutěživost podporovat nechtěla. Ne ve sportu. Chápeš to? Prej tohle honění se za vavříny postrádá úroveň," ušklíbl se a protáhl si krk pohybem hlavy z jedné strany na druhou. ,,Asi proto bych se nikdy nevzdal. A nikdy jsem nelitoval, že jsem si stál za svým a i přes její zlomyslný zákazy, když táta umřel, jsem si za tím šel. I když ji nemám rád, chci jí dokázat, že mám na to bejt nejlepší."

Na chvíli mezi nimi opět zavládlo ticho a když Bjørn pohlédl na Emilie, její vážný výraz a smutek odrážející se v jejích rysech nechaly jeho srdce opět pookřát. Nevraživost, kterou pociťoval kdykoliv na matku jen pomyslel, jakoby odvál vítr.

,,Myslim, že už teď by na tebe mohla být pyšná."

,,Ne, Emi," odporoval jí ostře. ,,To nestačí. Teprve až jí budu moct podržet medajli ze světovýho poháru před nosem. Chci jí ukázat, že se mýlila."

,,Dokážeš to," pronesla naprosto bez pochyb a on se zcela automaticky předklonil, aby ji políbil.