Prosinec

Emilie se usadila do křesla, v kterém si ještě o pár minut zpět hověl Bjørn. Ten se právě vrátil do místnosti a věnoval oběma ženám podezřívavý pohled.

,,Na co se chystáte, bábovky?" s tou otázkou se zastavil přímo nad Emilie a pohledem fixoval její předloktí.

,,Je přijatá do rodiny, tak si jí musíme označkovat," pronesla lehkým tónem Pernilla a blondýnka, která právě byla středobodem její pozornosti, se zavrtěla na křesle.

Bjørn chvíli přemýšlel a bez dutání civěl na obnaženou paži. Nevzpomínal si, že by snad kdy Emilie mluvila o tom, že si chce nechat cokoliv vytetovat. Miniaturní motiv straky ho sice zaskočil, ale nepřišlo mu to úplně od věci. Vlastně ho napadlo, že by se taková trvalá značka na její kůži mohla hodit.

Sklonil se k ní tak blízko, že se jejích tváře téměř dotkly. ,,Tohle chceš?"

,,Proč ne?" odvětila lehkým tónem. Zároveň z její uvolněné tváře a držení těla poznal, že si je jistá tím, co dělá.

Neptal se jí proč. Očekával, že za tím bude něco sentimentálního, ať už to vzešlo z Pernilliny nebo její vlastní hlavy. Dokud se nechystala nechat si tetovat číkoliv jméno nebo cokoliv podobně hloupého, stačilo mu, že si tím byla jistá.

,,To neni nálepka ze žvejkačky," poznamenal se skrývaným pobavením.

,,Myslím, že to chápu," odpověděla blondýnka a po té, co se na něj zeširoka usmála, vyměnila si pohled s Per.

,,Jen jsem se chtěl ujistit," hlesl a přesunul svůj pohled také na Pernillu.

Když mu ho opětovala, opřeli se do sebe zraky a on z jejího výrazu vyčetl, že se rozhodla k nějaké vlastní misi v rámci ženského souznění duší. Protočil panenky a Pernilla se na něj ošklivě zamračila. Tak se raději odebral dát si šlofíka v křesle, určeném pro čekající klienty.

***

,,Šla bych zase plavat," odpověděla na jeho otázku, jaké formě tréninku se hodlá následující den věnovat.

Právě se vrátili z tréninku v Holmenkollenu do jeho skromného obydlí po té, co se ho po cestě v autě nanejvýš nervózním tónem zeptala, jestli by u něj nemohla přenocovat. Souhlasil bez váhání. Neřekl jí snad, že může přijít kdykoliv? Zopakoval jí to.

,,Nechceš radši dělat něco jinýho?" navrhl obratem na její představu o pátečním tréninku s hraným klidem. Ve skutečnosti bojoval s představou, že by jí zase mohl někdo očumovat.

,,Ani ne. Plavání mi dělá dobře na ramena a záda."

,,Na čerstvý tetování neni chlór dobrej," prohlásil rychle.

Zabubnoval prsty o linku v kuchyni v složitém rytmu, který vyžadoval výraznou koordinaci levé a pravé ruky, typickou pro pokročilé bubeníky. Chtěl zůstat klidný, vytáčelo ho, že ho rozčiluje taková banalita jako návštěva bazénu.

,,Co ti na tom vadí?" zeptala se a on na ni překvapeně pohlédl. Zřejmě byla k jeho chování pozornější, než si myslel.

,,Chlór."

,,No tak," trvala na svém důrazným hlasem. ,,Řekni mi to. Tohle promlčování nikam nevede, věř mi."

Zhluboka se nadechl, aby se znovu pokusil ovládnout. Co se mohlo stát, když jí řekne pravdu? Naštve se nebo mu řekne, že je vůl. Nic speciálního.

Podíval se jí přímo do tváře, aby poznala, že nevtipkuje. ,,Nechci, aby tě kdokoliv očumoval v plavkách."

Pak teprve uhnul pohledem, protože ho vytáčelo, jak si ho zkoumavě prohlíží jako vědkyně studující vzorek pod mikroskopem.

,,To vypadam tak špatně?" zeptala se po chvíli uvažování nad jeho slovy a jemu poklesla čelist.

Vytřeštil na ní oči. ,,Co?"

,,Stydíš se za mě?"

Bjørn odfrkl smíchy nad její směšnou otázkou a potřásl hlavou. ,,Zbláznila ses?"

,,To samý bych se mohla zeptat já tebe."

,,Vypadáš zatraceně šukézně, toho sis snad všimla, ne?" pokynul směrem k ní s rukou zvednutou dlaní vzhůru, což u něj vždycky zračilo upřímnost. Sjel ji očima od hlavy k patě a zpět. Nechápal, jaká chyba se stala v jejích nervových spojeních, že její mozek funguje uplně podivným způsobem. Ženská. Proč ho nechápe? Bude jí muset všechno vysvětlovat polopatě?

Emilie skutečně potřebovala několik sekund, aby se zamyslela a poskládala si dílky skládačky v hlavě dohromady. Zřejmě si představovala podivné scénáře a vykládala si úplně špatně Bjørnův postoj.

,,Tak v tom případě nechápu, proč ti vadí, že se na mě někdo cizí podívá."

Zoufale si povzdechl a nechal hlavu padnout nazad, takže civěl do stropu. ,,Řek jsem, že chci, abys byla moje. Jenom moje."

,,Hm... Takže mi nevěříš."

,,Cože?"

,,Kdybys mi věřil, že chci být jen tvoje, bylo by ti jedno, že po mě někdo kouká. Kdyby sis mnou byl jistý a vážně si myslel, že jsem... pěkná, tak bys byl na mě hrdý."

,,Já na tebe jsem hrdej," odpověděl bez váhání, ale zavřel oči a skryl si tvář do dlaně.

,,Takže půjdu plavat," zakončila debatu a chystala se otočit na patě.

,,Počkej," zarazil ji a znovu se zamračil. ,,Ještě jsme neskončili."

,,Ne?"

,,Ne. Asi mi taky budeš muset něco vysvětlit."

Povyjelo jí obočí vzhůru, ale znovu se k němu otočila čelem. Založila si ruce na hrudi, což nezpochybnitelně zračilo její odhodlání se bránit.

,,A co přesně máš na mysli?"

,,Jak tě mohlo vůbec napadnout, že bych se snad za tebe styděl?"

Přihlížel, jak stáhla ústa do tenké linky a tváře jí zrůžověly. Zpozorněl a jeho výraz začínal připomínat soustředící se šelmu na lovu.

,,Nevím."

Nesouhlasně zavrčel. ,,Tohle na mě nezkoušej. Ven s tím. Co to mělo znamenat? Vážně tě napadlo, že... nechci, aby ses svlíkla před ostatníma, protože nevypadáš dobře?!"

Pokrčila rameny a podle roztěkaného pohledu si domyslel, jak moc nepříjemná jí situace je a že by nejraději utekla. On jí však bez odpovědi rozhodně nehodlal nechat odejít.

,,No tak," povzbudil ji. ,,Mluv se mnou. Myslim, že si to na oplátku zasloužim."

Přikývla, zatěkala očima kolem, jakoby hledala záchytný bod a když otevřela ústa, aby promluvila, zachvěl se jí spodní ret. ,,Myslím si, že nevypadám dost žensky."

,,Eh?" zašklebil se na ní nechápavě.

,,Slyšels."

,,Slyšel. Ale jak tě tohle kurva vůbec mohlo napadnout?"

Pokrčila rameny a vyhýbala se jeho pohledu. ,,Moc svalů, málo... ženských křivek."

Přenesl váhu z nohy na nohu a nakonec si založil ruce v bok. Tohle pochopit nedokázal. Myslel si, že jako sportovkyně je na svoje tělo patřičně hrdá. Skvělá figura byl podle něj ten nejvítanější vedlejší produkt profesionálního sportu. On teda na svoje tělo rozhodně pyšný byl.

Měl chuť jí o dokonalé atraktivnosti jejího těla přesvědčit činem. Nejradši by ji popadl za boky, na kterých se pod kůží napínaly svaly, když přirážel až po kořen a ona mu vycházela vstříc. Hladil by její ploché břicho, které když zatla, sevřelo se i všechno uvnitř ní a jemu se chtělo plakat, tak dokonale obepínala jeho ptáka v sobě. Plácnul by jí taky po prdelce, které oproti jejímu názoru nechyběla úžasná míra polstrování na během vypracovaných hýždích.

,,Ne všichni chlapi si ideál představujou jako Kim Kardashian."

,,Ty víš, kdo to je?" ušklíbla se.

,,Jasně."

,,Ale nelíbí se ti. Ty prsa. Zadek. A tak."

,,Tak asi kdyby přede mnou ležela na zádech a já jí musel ojet, protože by mi někdo vyhrožoval smrtí, tak bych to asi zvládnul udělat," pronesl mučednickým tónem.

Přihlížel, jak Emilie začalo smíchy cukat ve tváři. Přiblbé vtípky na ni vždycky platily.

,,S nejhlubším přemáháním. To je jasný," dodal s přemrštěným úšklebkem.

,,A jakej je teda tvůj ideál?"

Očekávání v jejích očích vyčarovalo naopak úsměv na jeho rtech. Věděl, co potřebuje a po čem prahne. Chtěla od něj slyšet, že je v jeho očích nejkrásnější. Sice tuhle ženskou potřebu nebyl schopný celistvě pochopit, protože si nebyl jistý, k čemu potřebují neustálé ujištění o tom, jak dobře vypadají, ale byl ochoten tomu trochu energie věnovat. On sám si pod komplimentem představovat spíš pochvalu za vyjímečně dobrý výkon v posteli, slova obdivu ohledně erekce tvrdé jako kámen anebo za bravurní obratnost jazyka při orálních činnostech.

Dřív holkám lichotil, aby je dostal do postele. Teď však poznal, že na jeho slovech záleží a že mu nespolkne povrchní lichotku, naučenou téměř zpaměti. Neměl důvod jí jakkoliv lhát.

,,Amazonka. Holka, který se nemusím bát dotknout."

Naklonila hlavu ke straně a očima hypnotizovala jeho pohybující se ústa.

,,Hm?"

,,Křehotinky nejsou nic pro mě. Ale podívej se na sebe? Seš dokonalá."

,,Já?" ukázala na sebe pochybovačně prstem.

,,Blond vlasy, hebké jako hedvábí. Oči jako studánky. Prostě anděl s ďáblem v těle," dával si záležet na tom co řekne, ale nakonec si uvědomil, že z jejích vlasů přece erekci nedostane. ,,Máš ty nejbáječnější prsa, co jsem kdy viděl. Jsou neuvěřitelně pevný a padnou přímo do ruky. A taky ta tvoje-"

,,To by stačilo," přerušila ho s tím sobě vlastním ruměncem ve tváři. I ten obvykle přispíval k uspokojivé erupci na závěr, když se tak červenala během soulože. Rozhodl se však, že ji nebude příliš trápit, neušlo mu, jak moc si téma ohledně vlastního těla bere k srdci.

,,Fajn. Ale víš, co je na tobě nejvíc sexy?"

,,Ne," vydechla a zapomněla zavřít ústa.

,,Tvoje cílevědomost. Jak si jdeš za svým. Pokaždý chceš být lepší než den předtím."

,,Počkej," zvedla ruku, ukázala na něj prstem a následně se s ním podrbala na čele, když si uvědomila, že to je neslušné na někoho ukazovat prstem. ,,To se líbí mně na tobě. Ty mi čteš myšlenky?"

Potřásl hlavou a rty se mu samovolně roztáhly v širokém úsměvu, aniž by ukázal zuby.

,,Rovný rovného si hledá."

Hleděla na něj těma svýma obrovskýma modrýma očima bez mrkání a on najednou zaváhal, jestli neřekl něco špatně. Nenapadlo ho, že udeřil hřebík přímo na hlavičku.

Vyrazila několika kroky svých krátkých nohou přímo k němu, obmotala mu paže kolem těla a přitiskla mu hlavu na hruď. Chvíli ji hladil po zádech, ale nakonec v něm převládla jiná fyziologická potřeba.

,,Máš hlad?" zamručel.

,,Umírám hlady."

,,Pomůžeš mi?" zeptal se, protože její domnělý antitalent ohledně vaření nebral vážně, a přistoupil k lednici.

,,Já? Vařit?" odtrhla se od něj a viditelně litovala, že raději z kuchyně neutekla.

Konsternovaně na něj zírala, jak hodil kus mrtvého ptáka v plastovém obalu na linku a obrátil se zpět k chladničce, aby vyndal i další ingredience, a neměla se k žádné reakci.

Nepřestávalo ho udivovat, jak vážně celé téma ohledně vaření bere, ale domyslel si, kdo v ní přesvědčení o vlastní neschopnosti v ovládání sporáku a vařečky zasadil. Měl chuť jí z toho omylu nějak vyvést. Měl jí povědět, že jeho vlastní kuchtění spočívalo v nasypání všech přísad do jednoho hrnce a následném vaření po dobu blíže neurčitelnou?

,,Když to bude hnusný, tak na to nasypeš čili a pak stejně nepoznáš, co jíš."

Její zahihňání mu napovědělo, že se snad konečně trochu uvolnila. Sám patřil k lidem, kteří sice dobrým jídlem nepohrdli, ale kdyby existovalo řešení zavedení vyživovací infuze, která by mu ušetřila čas strávený kuchtěním i žvýkáním, neváhal by.

,,To asi od teď budeš jíst pálivý věci častěji, pokud mi hodláš svěřit vařečku."

,,Miluju pálivý," potvrdil bez váhání a plácl jí po zadečku, zatímco se snažila odtrhnout fólii na balení s kuřetem. Rozkošně vyjíkla a jeho napadlo, jestli by její tělo místo přípravy jídla nemohl zaměstnat jinak. Nechal ji ale trápit se s přípravou a snažil se udržet si kamennou tvář, když jí  odpovídal na nejisté otázky, co a jak má dělat, zatímco seděl na zemi vedle Mickova pelechu v tureckém sedu a drbal ho za ušima.

Nakonec se však ukázalo, že čekat skoro hodinu, než se kuře upeče, je dostatečně dlouhá doba, aby jí názorně předvedl, jak pevnou erekci mu způsobuje, když jí v kuchyni stáhne legíny na půl žerdi. Nejdřív jí však poctil důkladnou masáží prsou pod tričkem. Líbal ji co nejněžněji, ale nakonec ho vášeň ovládla. Neobtěžoval se ji svlékat. Přinutil ji se předklonit, až byla nucena se opřít torzem o čistě umytou linku. Pak zjistil, že pod legíny nemá kalhotky. Bez váhání jí vjel prsty přímo do rozkroku a ke svému potěšení zjistil, že je stejně nadržená jako on. Dopřál si malou ochutnávku přímo z jejího klína a nepřestal ji jazykem trápit, dokud s sebou nezačala cukat pod záchvěvy rozkoše, přičemž se jí z hrdla linuly tóny laskající jeho sluch.

Pak povstal, přinutil jí kolenem roztáhnout stehna od sebe a pak už hleděl víc na svoje vlastní potěšení, které jako vedlejší produkt obšťastňovalo i ji. Musel přestat přirážet, když cítil, že co nevidět dosáhne vyvrcholení, chtěl počkat na ni, až bude stejně blízko. Protože ho však nepřestala dráždit kroucením zadečku v jeho klíně, přestalo se mu chtít čekat a neudržel se. Vzal si jí tvrdě a během chvíle se do ní udělal s nelidským zavrčením přes zatnuté zuby.

Opřel se pak čelem mezi její lopatky a rozesmál se. Pokusila se k němu otočit hlavu.

,,Promiň," zamumlal do její pokožky.

Chystala se něco odpovědět, ale přerušilo ji pípání budíku trouby.

U stolu se pokusil naposledy napůl vtipem překazit její plán jít druhý den plavat. ,,Pojď zejtra na skialpy," navrhl s plnou pusou.

,,Mmh," zahučela neurčitě, jak přežvykovala. Podle jejího omluvného výrazu si domyslel, že šlo o odmítnutí.

,,Proč ne?"

,,Myslím, že budu s rodiči. Je to jeden z posledních dní, než zase odjedu. Můžeš se přidat,"  navrhla.

Přihlížel, jak vidličkou přesouvá zeleninu zleva doprava. Posmutnělý tón jejího hlasu mu prozradil, že ji to trápí. On sám měl dilema. Těšil se na návrat do závodního prostředí víc, než by asi kdo dokázal pochopit a tak se poněkud netrpělivě nutil soustředit na to, aby si dny doma v Norsku užil. Její přítomnost mu v tom pomáhala.

I přesto se při téměř každodenních dvoufázových trénincích neubránil myšlenkám na světový pohár. Dával si už s předstihem menší cíle. Dostat se do top dvacítky, zastřílet dvakrát nula ve sprintu anebo být v cíli s méně než dvouminutovou ztrátou na vítěze. V celém tom soustředění se na cíl nezbyl prostor k obavám z toho, že je už brzy rozdělí stovky kilometrů.

,,Slib mi, že nepůjdeš nikam sám."

,,Proč?"

,,Proč asi? Lavina," pronesla s protočením panenek, protože ten důvod pokládala za samozřejmost. Zdálo se, že Bjørn dokáže zvládnout téměř všechno, ale vyhrabat se z pod závalu sněhu jí nepřišlo reálné ani u něj.

Pokrčil rameny a s ústy plnými zeleniny zareagoval. ,,Laviny nepadaj všude."

Slibu se nedočkala. Na žádný skialpy sám nešel. Chtěl jít s ní a ne sám.

*

Už když Bjørn o pátečním odpoledni sedal do auta, cítil, že to není nejlepší nápad. Opakoval si, že se jedná jen o návštěvu. Nechtěl se k ní opět vetřít na její plavací seanci v bazénu. Na jednu stranu si říkal, že i přesto nejedná správně a druhou ujišťoval sám sebe, že nedělá nic strašného, když se jen tak na skok staví u Karlssenů, aby je pozdravil. Ne. Aby pozdravil ji. Skoro jakoby se neviděli naposledy ráno, před sedmi hodinami, kdy se svíjela pod vahou jeho těla a nakonec zachraptěla jeho jméno, když jí začal docházet kyslík, protože ji svíral prsty kolem hrdla. Svíral jej totiž příliš dlouho.

Ihned sevření povolil a zarazil se v pohybu. Rozrušený vlastní ztrátou sebekontroly se jí omluvil. Styděl se za to. Když ho paradoxně pohladila po vlasech, aby ho uklidnila, že je to v pořádku, nevěděl, jestli se má smát nebo brečet. Pak ho přemohl vztek na sebe samého a chtěl z ní vyklouznout. Obmotala se mu pažemi kolem krku a nohy mu zkřížila kolem beder, aby mu v tom zabránila. Hodnou chvíli sváděli oční souboj.

Nakonec se sklonil a něžně ji líbal dokud je oba zase nepřemohl tělesný chtíč, který zahnal i jeho zlost. Od chvíle, co ji odvezl domů, i po celou dobu strávenou v posilovně to nedokázal vyhnat z hlavy. Nechápal, proč se to dělo a taky si nepřál, aby se mu to dělo. A už vůbec nechtěl, aby se to dělo jí. Kladl si otázku, proč v něm dokázala vyvolat to nejlepší a zároveň to nejhorší.

Už když zabočil do ulice, v kterém se nacházel rodinný dům Karlssenových, uvědomil si, že to byl špatný nápad tam jet. Divný pocit v břiše by za jiné situace dával za vinu zaraženým prdům. V tomhle případě ho však nepříjemně zaskočil pohled, který se mu naskytl, když zastavil vedle živého plotu schovávajícího se pod tlustou vrstvou sněhu.

Spatřil černé SUV od bavorské automobilky a aniž by kontroloval poznávací značku, věděl komu patří.

Jakoby ho polili vědrem studené vody. Přesně tak nějak mu tohle procitnutí servírovala obrazotvornost v těch černějších představách. Nepřišlo mu totiž normální cítit se několik dní v kuse jako v extázi. Bylo předurčené, že se něco musí posrat, tím si byl celou dobu jistý. Čím výš člověk na strom vyleze, tím delší a bolestivější pád k zemi pak následuje. Sám sebe však uklidňoval, že si ten příjemný, hřejivý pocit štěstí pro jednou taky může užít. Za tohle mu to ale rozhodně nestálo. Připadal si jako by mu někdo bodl dýku mezi žebra. Jak mohl být tak naivní?

Popojel ještě o kousek blíž, snad protože měl sklony k přisypávání soli do vlastních ran. Ohlédl se směrem k domu, jakoby mu chtěl vynadat, že mu nezabránil v tom, aby tam toho dne přijel. A pak zahlédl pohyb okně u kuchyně.

Vyšší osoba, které ani nemusel vidět do tváře, aby ji poznal, gestikulovala před tělem rukou a něco vykládala podstatně menší osobě přímo před sebou. Na tu dálku nezvládl Bjørn rozeznat, jestli se Emilie usmívá nebo ne. Když však naklonila hlavu lehce ke straně, což měla ve zvyku podvědomě dělat, když jí něco obzvlášť zaujalo, nedokázal prostě odtrhnout pohled a zmizet.

Zamrzl na místě a jako v transu přihlížel scéně za oknem. Živé gestikulaci obou osob následovala pauza, po které on roztáhl paže a ona mu padla do náručí. Nebránila se. Neodtáhla se. Objetí opětovala.

Udeřil pěstí do palubní desky, až to zapraštělo. Mick vedle na sedačce leknutím zakňučel.

,,Promiň, kámo," zašeptal a rukou si shrábl z tváře prameny vlasů.

Do okna domu už se nepodíval. Zíral do středu volantu a soustředil se na svůj dech. Jeho nohy se chtěly rozeběhnout směrem ke dveřím, za kterými se právě odehrála scéna, kterou si přál nikdy nevidět. Záblesky v mozku však byly dostatečně silné, aby zvládl zůstat sedět v autě.

Věděl, že se něco podobného dřív nebo později stane. Nechtěl vědět, jestli za oknem zůstalo jen u objímání. Nesměl udělat žádný průser. Ale věděl, že jestli se neovládne, tak zmaří všechnu svojí snahu, kterou vynaložil za poslední roky, aby se dostal tam, kde byl.

Zařadil zpátečku, pohladil Micka mezi ušima a vycouval podél živého plotu.