Phineas Nigellus Black. Když se řekne to jméno, asi se vám vybaví ten protivný děděk, ze kterého si Brumbál udělal spojku s hlavním štábem Fénixova řádu. Ale i on byl jednou dítětem. Byl opravdu nejneoblíbenějším ředitelem Bradavic, jak řekl jeho prapravnuk? A pokud ano, jak je možné, že si dokázal svůj post ředitele udržet? A proč se vůbec dával na cestu učitele, když měl na víc?

Kdysi jsem četla jeden krásný citát, kterým bych tuhle jednorázovku uvedla.

„Kočka si nepřeje, aby ji měl celý svět rád. Jenom ti, které si vybrala, že bude mít ráda."

- Helen Thomsonová

^▽^

Křik, pláč a zoufalství. Ta slova by dokonale vystihovala tehdejší náladu na Grimmauldově náměstí v čísle dvanáct. Snad jen dvě malé sestřičky nevěděly co se stalo, ale šestiletý chlapec leccos pochytil. A nechápal to. Jeho starší bratr, jeho vzor! Najednou je pryč? Jak pryč? Napořád? Jak dlouho je napořád? 

"A proč už Siriuska nikdy neuvidíme?" ptal se každého, o kom si myslel,že by mu mohl dát odpověď. Od nikoho se mu jí ale nedostalo. Nikdo si neudělal čas a nevysvětlil mu, co je to smrt. Až později... později to pochopil.

Nech toho.

Čeho mám nechat? Podivil se upřímně Phineas.

Soustředíš se na jednu vzpomínku. Nemůžu tě prozkoumat.

Copak to jde? Myslel jsem, že jsi vševědoucí, odvětil chlapec.

Jsem něco jako nitrozpytec, opravil ho klobouk. Vidím tvé myšlenky. Podle nich poznám tvou povahu. Dokážu se zanořit do hloubky tvojí mysli, ale když ses soustředil na jednu silnou vzpomínku, odvrátil jsi mě. To je zvláštní. Jsem silný nitrozpytec a ty jsi 'jenom' jedenáctiletý kluk. Pár takových už jsem tu měl. Jednou z tebe bude mocný čaroděj. Mocný a chytrý, který dokáže velké věci. Takže...

Ne, ne, zarazil ho Phineas, když ho napadlo, kam tím klobouk může mířit. Já bych chtěl do Zmijozelu. Snažil se zaplašit představu bratra, který mu od stolu mává. Sirius nikdy Bradavice nepoznal.

Však já vím. A mohu tě ujistit, že tvůj bratr by byl také prvotřídní Zmijozel. Vidím ho ve tvých vzpomínkách. Oba jste měli – a ty stále máš - ve zvyku vždycky dosáhnout svého – a po svém. Tentokrát s tebou souhlasím. Za vás oba... "ZMIJOZEL!"

Když si Phineas sundával klobouk z hlavy, měl na tváři úsměv. Dostal se do vysněné koleje – a nechal tam i posmrtně zařadit Siria, který to štěstí neměl. Co si mohl přát víc?

^▽^

Výzdoba velké síně byla okouzlující, ostatně jako každý rok. Z místa ředitele byl báječný rozhled. Phineas rád vzpomínal, jak u zmijozelského stolu kdysi sedával on sám. Na bratra už nemyslel téměř nikdy, vzpomínky z dětství se se stárnutím zamlžily.

Věděl, že se blíží jeho poslední dny. Že už se nejspíš na uvítací hostinu dívá naposledy. Snažil se udržet si ředitelské křeslo do poslední chvíle. Připravit školu na změnu, ale neuskutečnit ji, dokud to nebude nutné. Jako Zmijozel, který se nevzdává. Jako pravý Black.

Nikdy nepochybovalo tom, že to na postu ředitele zvládne. Věřil si. Vždyť i sám Moudrý klobouk mu řekl, že dokáže velké věci. A co mohlo být větší, než umění předávat magii a své znalosti dál, do dalších generací? Co mohlo být větší, než stát v čele školy, která se starala o to, aby se kouzelnická krev zachovala navěky?

S tím, co v životě dokázal, byl spokojený. Věděl, že dost lidí ho nemá v oblibě,ale co na tom záleželo? Proč by ho měl zbožňovat celý svět? On měl svoje zmijozelská háďata. Ačkoliv už dávno nebyl ředitelem koleje, pořád je bral jako svoje. Nenadržoval jim, ono ani nebylo jak. Staral se o chod školy, držel ji nad vodou v nejkritičtějších situacích, které, díky Merlinovi, v posledních letech moc nenastávaly. Byl osobou, která pro venkovní svět zastupovala školu. Často byl pryč, přestože jeho děti už vyletěly z hnízda (dokonce v Bradavicích zrovna studoval jeden jeho vnuk).Stále ale měl svou milující ženu, svou sestru, svůj domov. Se studenty moc v kontaktu nebyl, ale vždycky si našel čas, aby se poptal na prospěch Zmijozelu. Někteří ho viděli jako zlého nebo jako špatného, ale ti, na kterých záleželo jemu, ho chápali.

A to, opravdu jen to, mu stačilo k opravdovému štěstí.

^▽^

AN: Jasně že Phineas nebyl tak úplně zakladatel rodu, název jsem tak nějak odvodila z toho, že je vlastně nejstarším členem rodiny uvedeným na rodokmenu (když nepočítám Siria, který zemřel v pěti letech). Ale tak jako předpokládá se, že kořeny rodiny sahaly mnohem dál =) Už to nebudu měnit, jenom na to upozorňuji =)