Zdravííííííííím, předem bych se vám moc chtěla omluvit, za to, že jste na pokračování čekali tak moc dlouho...ale doufám, že se vám to vyplatilo a že si tenhle díl užijete.  :) Tak už nebudu dále prodlužovat a vrhneme se hned na díl, no ne? :D Byla bych moc ráda za každý komentář, nebo jen smajlík, vždy to potěší. A tenhle díl bych chtěla věnovat všem, kdo tenhle příběh čtou a líbí se jim :) je hlavně díky vám :) Vaše Pajusska

Dny ubíhaly a s postupem času se z nich stal týden. Během těch pár dnů Lydia samozřejmě nezapomněla na onu záhadnou tvář muže, uschovanou ve svém deníku. Vlastně, tu jeho tvář, a ty ostré rysy jeho tváře nedokázala vypustit z hlavy. Ale v jejím nalajnovaném životě se toho moc nezměnilo, a tak přestala doufat, že ten muž přece jen existuje. A že ho bohužel nikdy nepotká. Myslela si, že je to zase jen výplod její bujné fantazie, nepotřebné a neodůvodněné malůvky. Nebo to tak nebylo? Harmonogram dne, byl stále stejný, ráno vstát, umýt si zuby, udělat ranní hygienu a přece se jen trochu zkulturnit. Poté se obléct a jít bud to na snídani nebo na ranní rozcvičku. Mohli jste si vybrat, ale nepřítomnost se trestala, takže jste si přece jen rozmysleli, jestli se na rozcvičce ukážete nebo ne. Takže mnohdy jste se účastnili vlastně dobrovolně povinně. Po ranní rozcvičce a snídani půl hodiny až hodinu v pokojích, potom krátká procházka, poté zase chvíli v pokojích, pak oběd, odpolední odpočinek, další odpolední procházka, malá svačina, hodiny v pokojích a rozchod po táboře, kolem šesté večeře, možná někdy i malý táborák, hraní nějakých her a poté večerka.

„Všichni Nástup! Okamžitě bez výmluv" nesl se celým táborem Ashleyin křiklavý hlas, zrovna tehdy když si Lydia česala své dlouhé vlnité vlasy s měděnými odlesky a odstínem oslnujících plamenů. „Ashley nás svolává" povzdechly si obě dívky, nechaly všeho, co v tu chvíli dělaly a neochotně se obuly a i s děvčaty, které začaly vycházet s povzdechy a nadáváním ze svých pokojů zamířily za budovu, odkud se linul řev zminované. Ashley Blackeová je jedna z vedoucích na tomto táboře. Je to takový ten typ ženy, který vždycky dostane, co chce. Všichni o ní říkali, že je to mírumilovný andílek, ale je to sám ďábel. Před všemi vedoucími tábora, předstírá, jak strašně miluje děti a díky tomu tady pracuje, ale opak je pravdou. Posuďte sami, nebo by tohle dokázal udělat někdo, kdo miluje děti? Z přemítání o té herečce, které zatím všechno vychází, Lydiu vytrhl hlas, té nány.

„Okamžitě nastupte, pohněte si, nebo si jinak dáte každý 50 co 50 ... 100 koleček kolem této vily a my na vás budeme lít ledovou vodu aby, jste se konečně probudili. Tak slyšíte? Tak šup šup..." okřikne je ta ježibaba. Během chvilky tam byli i všichni vedoucí. Lydia s Meredith už dobíhaly a začaly se řadit potom, co někteří kluci už stáli v řadách, když v tom zahlédly, jak mezi posledními jde Marcus, který si protíral ještě rozespalé oči a něco si potichu nesouhlasně mrmlal. Meredith se rychle podívala po Lydii a zaregistrovala, jak po něm Lydia šlehla nenávistným pohledem. Když si všiml, že se na něj Lydia dívá, jen jí poslal vzdušný polibek a ušklíbl se. „No konečně jste tady všichni, to vám to všem trvalo!" ozval se Ashleyn otrávený hlas, aby všichni utichli a znovu si sjednala pořádek a mohla tak dát slovo hlavnímu vedoucímu Diegovi, který si následně potom odkašlal. „Všechny vás zdravím, jaký jste měli den? Jak se vám zde na táboře líbí? Užíváte si prázdnin? Blíží se nám podvečer a my se dneska s ostatními kolegy dohodli na tom, že dnes bychom udělali další táborák s menší zábavou a zpěvem u ohně k takové menší oslavě, protože pro vás máme novinku. „ usmál se na všechny hlavní vedoucí a na chvíli ukončil svůj proslov. Tak tohle je hlavní vedoucí tábora, na kterém se všichni nacházejí, děti však měli Diega velice rádi. Muselo se uznat, že ten to s dětmi opravdu uměl. Usmíval se, byl na ně hodný, dokázal i velice dobře naslouchat, což děti potřebovaly. Byl prostě jiný, než ostatní vedoucí a taky to bylo vidno na tom, jak se k němu děti chovaly.

Po odkašláníDiego pokračoval. „Vidím, že jste zvědaví? Nebo se snad mýlím? Chcete tedy vědět, co máme za novinku?" schválně zmlkl a nastavil ucho a dělal, ženaslouchá jejich reakci. Po chvíli následoval křik, všech zdejších dětí, a jejich hlasité skandování. „Cože? Říkali jste něco? Já nic neslyšel, tak chcete vědět co je to za novinku?" smál se s dětmi a čekal, až skandování a křik o něco zesílí. „Tak dobře, tak my vám tu novinku řekneme takže, tou novinkou je to, že zde na táboře budeme mít novou posilu. Všichni víme, že je tady na vás všechny jen jedna jediná lékařka a to naše úžasná Kendra Larsonová" poukázal na 26tiletou hnědovlasou dívku s celkem dlouhými vlasy. „Zde se o naše milované děti poctivě stará a pracuje, jako jediná zdravotnice na tomto táboře. Vždy, když se něco stalo, měli jste různá zranění,vždy je všechny důkladně ošetřila a dokázala utěšit. Všichni si jí tady vážíme,ale taky víme, že sama na tolik dětí prostě nestačí, a proto jsme jí našli vhodnou posilu." pokračoval Diego ve svém výkladu. Náhle se rozléhalo táborem zvědavé dětské štěbetání, všichni se zatím jen mlhavě dohadovali mezi sebou, o koho by mohlo jít a jak neznámý nebo neznámá zdravotnice asi vypadá. „Pšššt no ták utište se trochu" začal je utěšovat vedoucí, aby mohl pokračovat. „Chápu, že jste zvědaví, ale no tak utište se, přeci chcete slyšet víc" chvíli počkal, až bude ticho a potom pokračoval. „Naše nová posila je velice příjemný a obětavý 24letý mladík jménem Akano Christopher Jefferson. Jeho práce lékaře ho velice baví, když mu přišla nabídka od jednoho známého pracovat tady jako zdejší lékař a dozvěděl se tak, že by pracoval s dětmi, nabídku velice rád přijal. Nastoupí za třidny a už,ted se na vás ohromně těší. Byl bych velice rád, kdybychom se na něčem domluvili. A to, že bychom ho tady mezi námi hezky přivítali, aby se mu tady s námi dobře pracovalo. Taky všichni doufáme, že se k němu budete pěkně chovat. Určitě si ho rychle oblíbíte." dokončil svůj proslov Diego a přestával být tak moc vážný. „Tak a ted jak jsme si, už všimli, máme už větší přítmí tak konec proslovů a všeho možného a začíná zááááábava" zakřičel na všechny, zdvihl ruku nad hlavu a ukázal na ohniště, kde se vždy dělal táborový ohen. Všechny děti najednou sborově začali pištět, skandovat a hnali se spolu se všemi k ohništi, na kterém se už začalo připravovat dříví. Akano...Akano Christopher Jefferson opakovalo se pořád dokola v hlavě Lydii jeho jméno. „Jak krásné jméno pro někoho jako je on" pomyslí si v duchu Lydia...Tajemný Akáno." pošeptá najednou nahlas a pohledem se střetne s její kamarádkou Meredith.