A/N: Svůj prostor dostal Lucius a jeho župan, Harry a jeho vzrušení, tak nakonec se ještě podíváme, co na to Severus.
_______________________________________

Severus ležel v pohodlné posteli a poslouchal dvojité oddechování po svém boku. Vzbudil se brzo, přesně jako každý den. To, že většinu noci strávil úplně jinou činností než spánkem, jeho tělo úspěšně ignorovalo. Koneckonců, bylo na to z minulosti zvyknuté. Nedokázal ani spočítat, kolik nocí strávil plněním úkolů, ať už to bylo pro Pána zla nebo pro Brumbála. Když se k tomu přidala nutnost opravit všechny ty eseje, testy a jiné písemné výtvory zcela neschopných studentů, uvařit dostatečnou zásobu lektvarů pro ošetřovnu i pro svoji vlastní potřebu, stejně jako věnovat se svému výzkumu, moc času na spánek mu nikdy nezbývalo.

Lehké zachrápání u jeho ucha ho vytrhlo z myšlenek na minulost. Musel si připustit, že tentokrát byl důvod pro absenci spánku mnohem příjemnější. Ušklíbl se, když se mu před očima objevil obrázek Pottera, který zoufale prosil, aby ho konečně ošukali, následovaný obrazem výrazu absolutní slasti v jeho tváři, když si ho s Luciusem současně brali. Byl si jistý, že se to Harrymu bude líbit, už od chvíle, kdy si po Luciusově pozvání vzpomněl, jak během toho, co znovu trénovali nitrobranu, narazil v mladíkově mysli na tu fantazii, kterou si vytvořil. Bylo to nedlouho po válce, když se Potter potřeboval zbavit nočních můr a vyhledal ho kvůli pomoci. Severus se tehdy rozhodl své odhalení nezmínit, koneckonců mezi nimi nic nebylo, jen křehké příměří, a ani nečekal, že by to mohlo někdy být jinak, ale ta vzpomínka na představu tří propletených těl, z nichž dvě byla bez tváří, mu na dlouhé roky utkvěla v paměti. A pak, když spolu udržovali už docela dlouhý vztah, přišla jim oběma Luciusova pozvánka a ona vzpomínka se v jeho mysli vynořila na povrch s jasným poselstvím, že je zde možnost, jak Harrymu splnit jeho sen.

Zamyslel se, jestli opravdu udělal dobře. Přece jen, když po několika letech uviděl Luciuse, musel uznat, že jeho dávnému příteli ta doba strávená ve Francii, bez nutnosti klanět se šílenci a plnit jeho rozmary, bez obav o život svůj a své rodiny, rozhodně prospěla. I přes svůj věk byl Lucius velice pohledný muž. A taky bohatý. A společenský. A...

Severus se mračil na strop luxusní ložnice a jak byl zabrán v čím dál chmurnějších myšlenkách, nevšiml si, že je sledován, dokud se vedle něho neozvalo tiché uchechtnutí.

„Mračíš se, jako bys nebyl s uplynulou nocí spokojen, příteli," zamumlal Lucius Malfoy tiše, tak, aby nevzbudil Harryho. Spokojeně se ušklíbl, když zaregistroval, že se mladík ani nepohnul a stále spočíval bezpečně stulený u Severusova boku.

Severus pečlivě studoval Luciusův výraz, když se podíval na Harryho. Snažil se najít náznak toho, že si bude chtít Malfoy urvat mladého muže jen pro sebe. Byli sice přátelé a Lucius nikdy nevypadal, že by toužil po trvalém vztahu s mužem, ale to měl ženu. Teď byl Lucius sám a Severus si nebyl jistý, co všechno se během let změnilo.

„Všechno je v pořádku," zasyčel přes Harryho hlavu, která se lehce dotýkala jeho ramene, a snažil se tvářit vyrovnaně. Věděl, že se mu to moc nepovedlo, ve chvíli, kdy se Lucius zvedl na lokti a naklonil hlavu na stranu, aby si ho mohl lépe prohlédnout.

„Nechme ho spát a pojďme si promluvit, Severusi," zašeptal Lucius po dlouhé chvíli ticha a naznačil, aby se přesunuli do vzdálenější části místnosti, kde byla pohodlná křesla a kam jim skřítkové mohli donést čaj, aniž by Harryho vzbudili.

Severus věděl, že nemá smysl odporovat. Když si Malfoy něco usmyslel, tak se to prostě muselo stát. Opatrně se odsunul od Harryho a pousmál se, když mladík něco nespokojeně zamumlal. Nahý se vydal přes místnost, aby si v koupelně mohl vypůjčit župan, zatímco Lucius se zahalil do svého, který stále ležel na zemi, na stejném místě, kam dopadl, když se k nim Lucius v noci přidal.

Severus se usadil do křesla a sledoval, jak jeho přítel objednává u domácího skřítka čaj a snídani. Uvědomil si, že Lucius se skřítkem jedná povýšeně a dává mu úsečné rozkazy, ale že je mnohem méně nepřátelský, než byl v minulosti, a že skřítek taky není tak strašně vyděšený, jako bývalo u Malfoyových skřítků vždycky zvykem.

Ve chvíli, kdy drobné stvoření s úklonou zmizelo, pozvedl obočí a nadechoval se k otázce, ale Lucius ho zarazil.

„Jsou tu důležitější věci k řešení než můj přístup ke služebnictvu," zavrčel. „A abys nad tím nemusel dlouho přemýšlet, bylo mi ministerstvem velice nenápadně naznačeno, že by někteří lidé nemuseli být nadšení z řekněme obvyklého přístupu čistokrevných rodin k domácím skřítkům a mohli by dělat potíže," procedil mezi zuby a tvářil se kysele.

Severus se v duchu uchechtl. Věděl, že Grangerová si dala hodně práce s prosazováním práv domácích skřítků, a i když většinu její iniciativy považoval za přehnanou, musel uznat, že pokud Malfoy přestal bezdůvodně tyranizovat skřítky, kteří mu věrně slouží, stálo to za to. Zamračil se, když si uvědomil, že by to taky mohlo znamenat o něco větší šanci, že Malfoy získá Harryho.

„Takže, co tě trápí, můj starý příteli?" změnil Lucius téma, když si všiml, že se Severusovo zamračení vrátilo.

„Mělo by mě něco trápit?" odvětil Severus otázkou a natáhl se pro šálek čaje, který se objevil na malém stolku před nimi. Rozhodně se nemínil nikomu svěřovat se svými obavami. A o to méně člověku, který ty obavy způsobil.

„Severusi," pronesl Lucius vážně a propaloval druhého muže pohledem, „nejsem idiot. Viděl jsem, jak se na Pottera díváš. A nemohl jsem přehlédnout, jak se snažíš zabít můj strop pohledem. Miluješ ho."

Severus sebou trhl. Nebyla to otázka, ale konstatování. Lucius si byl jistý a on to nedokázal popřít. A vlastně ani nechtěl. Opravdu Pottera miloval, co by to mělo dokazovat víc, než to, že se mu rozhodl splnit jeho tajný sen. Sklonil hlavu v očekávání výsměchu, který ale nepřišel.

„Přeji ti to, příteli," pronesl Lucius, který dokázal odhadnout, kam směřují Severusovy myšlenky. „Sice úplně nechápu, co měla znamenat dnešní noc, ale co vím jistě je, že on tě taky hluboce miluje."

Severusova hlava při těch slovech prudce vyletěla vzhůru. Dělal si z něho Malfoy legraci?

„Jak jsi k tomuto závěru došel?" zavrčel přes semknuté zuby, ale nedokázal úplně potlačit stopu naděje.

„Jednoduše, příteli," ušklíbl se Lucius. „Téměř mě nenechal, abych se tě dotknul," uchechtl se pobaveně a pokrčil rameny, „nejdřív mi to přišlo jako náhoda, ale pak jsem to začal zkoušet schválně. Byla docela legrace sledovat, jak se vždycky vrhne mezi nás."

Severus na něj nechápavě zíral a snažil si vybavit, jestli měl druhý muž pravdu. Opravdu bylo možné, aby Harry... žárlil?

Ponořil se do své mysli a přehrával si vzpomínky. Pátral po tom, o čem Lucius mluvil. A našel.

Lucius si prolíbával cestu přes Severusovu hruď směrem dolů, když ho najednou předběhla Harryho ústa, která se lačně přisála k Severusovu penisu a Lucius se přesunul zpět k jeho bradavkám se zamyšleným pohledem.

Harry, vyčerpaně oddechující, sleduje, jak se Lucius natahuje pro Severuse, aby ho stáhl pod sebe, a okamžitě se vymrští, aby se vtiskl mezi oba muže.

Harry zoufale prosící, aby si ho vzali oba, ve chvíli, kdy Lucius natáhl svoji ruku směrem k Severusovu zadku.

Harry, vyčerpaně usínající, omotavající své končetiny kolem Severuse v jasně majetnickém gestu.

Pousmál se a sklonil pohled k čaji. Věděl, že ho Lucius sleduje a dobře se baví. Nedivil se mu. Usrkl si horkého nápoje ve snaze získat čas.

„Už chápeš, Severusi?" pronesl Lucius měkce a narušil tak rozpačité ticho. „Nechce se o tebe dělit. Raději se nechá ošukat do bezvědomí, než by dovolil, abych ojel tebe."

Severus pocítil, jak se ho zmocňuje lehké vzrušení. Bylo by možné, že by Harry opravdu nechtěl, aby se ho dotýkal někdo jiný? Vypadalo to tak.

Zadíval se k posteli, kde mladý muž stále tvrdě spal s nosem zabořeným v polštáři, na kterém ještě před chvílí ležel Severus.

„Bál jsem se, že mě opustí," zamumlal si spíš pro sebe, ale Lucius ho zaslechl a natáhl se, aby mu přátelsky sevřel rameno.

„To jen dokazuje, co k němu cítíš. Nech mě hádat. Tahle noc... Byla to jeho fantazie, že ano? Něco, co si přál zažít a ty jsi to nějak zjistil. Udělal jsi to pro něho. Abys mu splnil přání, tak jsi riskoval, že se mu to se mnou zalíbí a opustí tě."

Severus jen přikývl. V tuhle chvíli si uvědomil, jak moc mu jeho přítel chyběl. Někdo, kdo ho zná, komu nemusí vysvětlovat svoje pohnutky, kdo ho chápe.

„Tak tedy, jsem si jist, že tvoje starosti jsou zbytečné. Pan Potter tě hluboce miluje a já, jakkoliv jsem si sex s ním výtečně užil, rozhodně neplánuji snažit se ho získat pro sebe. Dávno jsem si uvědomil, že pro společný život potřebuji ženu a sex s muži je pouze povyražení, ač velmi příjemné," usmál se Lucius, ale v jeho pohledu byl patrný smutek, když mluvil o ženě.

Severus si uvědomil, že jeho starý přítel stále miluje svoji mrtvou ženu. Narcissina smrt byla nečekaná a Luciuse velmi zasáhla. Uvědomil si, že ho jeho vlastní obavy zaslepily a tentokrát to byl on, kdo se natáhl, aby mohl dlaní spočinout na Luciusově rameni ve znamení pochopení a podpory.

„Mrzí mě to," zamumlal tiše a sám nevěděl, jestli myslí Narcissinu smrt, nebo svoji nedůvěru.

Lucius přikývl a zamyšleně se zahleděl do šálku s čajem. Oba se ztratili v myšlenkách, ze kterých je vytrhlo až tiché zakňourání z postele.

Severus tím směrem otočil hlavu a pousmál se, když spatřil rozespalé zelené oči, jak si ho pozorně prohlíží a zračí se v nich špatně skrývané obavy. Otočil se k Luciusovi, který ho pozorně sledoval, a neznatelně kývl na souhlas.

„Myslím, že je na čase popřát panu Potterovi dobré ráno, Luciusi," zavrněl tak, aby to zaslechl i Harry, stále je nejistě sledující z postele.

„Nepochybně, můj příteli," usmál se Lucius a v očích se mu zablesklo.

Tohle bude ještě zajímavé, pomyslel si Severus, když se současně zvedli a vyrazili k posteli, nechávajíce tiše sklouznout svoje župany k podlaze.

Konec