Kapitola 62
Z pohledu Anky
Ležele jsem v pelechu Omegy a tulila se k Dingovi. Byla jsem nadšená, že se můj druh vrátil. "Jsem ráda, že jsi zpět," špitla jsem a Dingo mi olízl ucho. "Omego!" štěkl kdosi venku a já se chtě, nechtě zvedla. Dingo za mnou natáhl packu a prosebně se na mě podíval. "Promiň, musím jít," řekla jsem láskyplně a vydala se nahoru.
Vyšla jsem a uviděla Deltu. Okamžitě jsem k ní doklusala a zvědavě nastražila uši. "Alfa dal svolat všechny vůdce," zavrčela na mě bílá fena a rozběhla se k malé skupince psů, sedící na kraji tábora. Já neváhala a rozběhla se za ní.
"Jsme tu všichni," oznámila Beta, když jsem se usadila. Alfa kývl a postavil se "Dnešní rada byla svolána, protože se musím s vámi na něčem shodnout," začal a já nadzvedla tlapku. "Jak jistě víte, vrátila se záchranná skupina," pokračoval a kývl na Hlavního lovce "Též bohužel zemřel Jim, při bitvě proti bestii. Ta však přinesla dávno ztraceného hlídkaře, Bleska,"
"Blesk tvrdí, že na něj jakýsi útočník narazil u hlídkařského potůčku," začala Beta a já smutně kývla. Všimla jsem si, jak Deltě nervózně zacukaly koutky. "Útočník ho málem zabil, kdyby ho nezachránila jakási fena. Tvrdí, že se do smečky připojit nechce, ale podle všeho mám pocit, že je na našem území," dokončil Alfa a Beta zakončila celý proslov "Proto chceme, aby jste uvědomili své skupiny a sebraly všechny své síly a pokusili se tajemnou fenu najít, nehledě na to, že loví na našem území,"
"Ale, já nemám skupinu," namítla jsem a Beta se usmála "Všimla jsem si, jak jste si poslední dobou blízcí, takže se z něj pokusíš dostat, kde je,"
Já přikývla, ale sama jsem netušila, jak to mám provést. "Běžte," štěkl Alfa. Delta okamžitě vystartovala pryč. "Máš to asi nejtěžší," ušklíbl se Flag, který se chystal vstát. "Ale ty jsi lovec, ty nemáš hledání jakési "feny", která možná ani neexistuje při cestě," namítl Colin. "Radši se starej o svou skupinu," zavrčel Hlavní lovec a tak jako pokaždé už běžel do doupat. "Upřímně lituji tvého úkolu," ušklíbl se Colin a též se rozběhl pryč. "Proč? Blesk je náhodou fajn," špitla jsem ale spíš jen pro sebe. Rozhlédla jsem se po táboře a můj pohled strnul na velkém hlídkaři. Nervózně jsem si olízla pysky a klusem se vydala za psem. Právě ležel v trávě a nechal Donu, aby mu olizovala ucho. "Nazdar," zavrčela malá hlídkařka a natiskla se ještě blíž. "Ahoj Blesku, potřebovala bych si promluvit," řekla jsem na rovinu. Blesk neváhal, vyskočil na nohy a po mém boku šel do doupěte Omegy.
"Tak, co potřebuješ?" zeptal se mě, když si lehl. Nechtěla jsem se ho ptát na přímo takže jsem začala úplnou blbostí "Je divné, že není žádný sníh že?" Blesk se ušklíbl "To tě vážně zajímá jen sníh? Náhodou jsem rád, že si nemusím nechávat prochladnout srst nebo chytit nějakou nemoc,"
"To máš sice pravdu, ale sníh je důležitý," namítla jsem a sama se udivila mého náhlého zájmu o řešené počasí. "Netrap se, tohle je Alfova starost," pronesl laskavě a přisunul se ke mě blíž. "Tak a teď, co si mi chtěla?" zeptal se a já uviděla, jak dychtí po odpovědi. "Tak na rovinu Blesku, chci vědět, kdo je ta tvá tajemná zachránkyně," řekla jsem pevně, ale na Bleska se nepodívala. "Už jsem ti řekl, že jsem ji něco slíbil," zašeptla Blesk. "Promiň, ale já to prostě potřebuji vědět Blesku. Je to velká věc, zachránila ti život," naléhala jsem ale pes se jen střídavě díval na své packy "Blesku, bez té feny bys tu nebyl! Možná celá smečka by byla mrtvá! A já chci, má štěňata věděla, kdo se zaslouží na tom, že jsem stále ještě naživu! Chci, aby tě znali! A chci aby znali i tu fenu, která nám tě zachránila!" štěkala jsem a bylo vidět, že si má slova bere k srdci "A navíc ta fena loví na našem území," dodala jsem rychle, ale tiše. "Nejsem si jist," začal s povzdechem a já ho napjatě poslouchala "Slíbil jsem ji anonymitu. A taky jsem poctěn, že chceš aby mě tvá štěňata znala," pak se na chvíli odmlčel "Nech mě si to ještě promyslet," řekl nakonec Blesk a s hlavou skloněnou se vydal do hlídkařského doupěte. Bylo vidět, že konečně přemýšlí. "Je to dobrý pes, určitě si to promyslí," pomyslela jsem si s úsměvem a i když ještě nebyl čas, stočila jsem se do klubíčka a ponořila se do hlubokého spánku.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro