Z pohledu Flaga

Pomalu a opatrně jsem se plížil křovím. Tiše, obezřetně a opatrně jsem přešlapoval k cíli. Nalevo ode mě byla Cleo a napravo Zoe. Když už jsem byl blízko našeho cíle, pohnul jsem ocasem nahoru. Obě feny kývly. S hlasitým vrčením jsem se rozběhl proti obrovské srně. Ta se otočila a rozběhla se pryč. Já běžel pár skoků za ní. Pak se ale před ní objevila Zoe, která ji nadběhla. Už jsem jen čekal na Cleo. Ta se ale neobjevila a tak jsem musel improvizovat. Zoe to taky zaznamenala a společně jsme na srnu skočili. Naše váha ji strhla na zem a Zoe ji zakousla. Naštvaně jsem se ohlédl, ale ona tam nebyla. Se zavrčením jsem popadl srnu a táhl ji do tábora. Zoe klusala vedle mě a měla svěšenou hlavu. Když jsme se blížili k místu, kde jsme naposled zahlédli Cleo, uslyšeli jsme zoufalý zvuk. Byla to Cleo, která se svíjela ve strašných křečích. Zoe se na ní dívala, ale nic neudělala. Oba jsme věděli, že se jí to stávalo často. Mohla za to její barva. Byla kvůli ní nemocná a jediný lék byla bylina, kterou už jsme spotřebovali. S odfrknutím jsem táhl srnu dál. Zoe u ní ještě chvíli seděla a pak mě doběhla. Cleo jsme tam museli nechat. Došli jsme do tábora a já předal srnu naší Omeze. Omega měla na starost jídlo a jako jediná věděla, kde se jídlo skladuje. Naštvaný jsem šel k okraji tábora. Seděl jsem tam až do večera. Cleo se ale nevracela a tak jsem se po ní nenápadně šel podívat. Měli jsme zákaz opouštět tábor bez Alfova svolení. Vím, že Moon by mi ho dala, ale byla někde pryč. Rozběhl jsem se ven a běžel, jak jsem to jen dokázal.

Další kapitola je tady, tak co si myslíte, o nemoci Cleo? Příště se už přidají nový členové.