Z pohledu Zoe

Zmateně jsem zamžourala a rozhlédla se. Pokusila jsem se vstát, ale něco mě drželo u země. Ohlédla jsem se. Na mém těle ležel balvan a tížil mě u země. Trochu jsem znervózněla, ale ne kvůli sobě, ale kvůli mým štěňatům. Vědělo to jen pár psů. "Pomoc!" zachraptěla jsem, ale můj hlas se ztrácel v prostoru. Beznadějně jsem položila hlavu a těkala očima po prostoru. "Haló!" zachraptěla jsem znovu, ale jako předtím to bylo bez odpovědi.

Setmělo se a já měla strach. Byla mi zima, měla jsem hlad a žízeň. Poslouchala jsem okolní zvuky, protože jsem se příšerně bála. Mé uši však po chvíli najivné představy, že mě někdo sleduje něco zaslechly a to mě znervóznělo. Nemohla jsem utéct a neměla jsem ani dost síly bojovat. Někdo za mnou slézal dolů. Pokusila jsem se mrsknout zbytkem ocasu a ohlédla se. "Potřebuji pomoc! Prosím, jen mi neubližujte, nebudu dělat potíže," kňučela jsem. Zoufale jsem zavětřila, ale necítila nic. Netuším zdali to bylo kvůli tomu prachu a nebo že jsem byla jen paranoidní. "Kdo jste?" zeptala jsem se, ale nikdo mi neodpověděl. Vystrašeně jsem si zakryla oči packami a čekala na smrt. Jenže místo ní přišlo něco jiného. To co mě drželo na místě bylo náhle pryč. Zmateně jsem se ohlédla a uviděla malou fenu. "Děkuji," štěkla jsem a ucítila jak mi vyschlo hrdle. Fenka nic neřekla. Jen ke mě došla, pomohla mi vstát a následně se vydala ven. Já stála na místě a sledovala ji. Fenka si všimla, že ji nenásleduji a tak na mě pokynula. Mé tlapky se zatřásly, ale ustály to.

Za fenou jsem došla až do velké schované jeskyně, která byla nádherně vyzdobená. Fena pokynula na jeden pelech. Já si bez pobízení lehla a zafuněla. "Díky" špitla jsem a fenka odběhla. Já se okamžitě rozhlédla. Byli tam dva pelechy. Jeden takový větší a druhý tak akorát na ni. "Že by tu byl ještě jiný pes?" pomyslela jsem si a došla k pelechům. Oba jsem očichala, ale jen z jednoho jsem něco cítila, z toho většího. Pach mi byl povědomí, ale já znala dost psů, tudíž jsem ho nedokázala zařadit. Když jsem uslyšela zapraskání větví, lehla jsem si rychle do svého pelechu. Fena mi přinesla vodu a položila ji vedle mě. Já se okamžitě napila a vděčně na fenku pohlédla. Ta jen seděla a když jsem dopila, přisunula mi králíka. "Kdo jsi?" zeptala jsem se než jsem se zakousla. Fena se ale jen zvedla a lehla si do pelechu. Všimla jsem si jejího nešťastného výrazu při pohledu na ten větší pelech. "Někoho postrádáš?" zeptala jsem se s plnou pusou a fena konečně promluvila "Byl tu jeden pes. Jediný, koho jsem kdy milovala, ale měl závazky," zakňučela a já si k ní sedla. "Já jsem Zoe," řekla jsem a fena zavřela oči. "A ty jsi...," povzbudila jsem ji, ale ona stále nepromluvila. "No dobře. Ale klidně mi můžeš věřit, protože já chápu trable s láskou," řekla jsem něžně, ale nějak jsem ji nepomohla. "Musíš se prospat, jsi vyčerpaná a to tobě nebo tvým štěňatům nedělá dobře," řekla a já se udivila. Jak věděla, že čekám štěňata? S pohledem upřeným na fenu jsem si lehla a i přes svou zvědavost usla a mnoho otázek rychle usnula.