Z pohledu Anky

Opatrně jsem šla do jeskyně za Gammou se štěnětem v tlamě. Když už jsme se blížili k jeskyni, uviděla jsem něco, z čeho jsem málem upustila Yoko. Beta a ostatní vyděšeně hleděli na psa, který se skláněl nad mrtvou bestií. Byl to ten tajemný, který nám pomohl. Byl to Blesk. Měla jsem chuť ho přivítat, protože mi tehdy zachránil život, ale nemohla jsem kvůli štěněti. Okamžitě jsem předběhla Gammu, dala jemně, ale rychle Yoko do pelechu v jeskyni Gammy a rozběhla se zpět. Proběhla jsem kolem Novy a Jenny a vyběhla ven. Blesk se stále skláněl nad mrtvolou i když na něj někteří členové mluvili, ale on nereagoval. "Blesku! Tak ráda tě vidím!" zavyla jsem a rozběhla se k němu. Srazila jsem ho k zemi a začala mu olizovat čumák. Po chvíli jsem se zarazila. Upřela jsem na něj pohled, ale on se nebránil. Normálně by mi ukousl čumák a roztrhal by mě, ale on byl klidný. "Promiň" špitla jsem a ustopila. Blesk se zvedl, otřepal se a usmál se na mě. "Co to dělá?" podivila jsem se a sledovala Bleskův úsměv. "Rád tě vidím" zamumlal, ale já to přesto slyšela. Kývla jsem na něj a položila mu hlavu na záda. Blesk udělal to samé. "Asi jsem blázen" zasmála jsem se potichu a ucítila, jak se Blesk taky zasmál.

Ležela jsem vedle Bleska v jeskyni Omegy a poslouchala. "No a tak jsem se tehdy dostal na pozici Alfy" zakončil a já zavrtěla ocasem. "Dobrý příběh, ale stále jsi mi neodpověděl na otázku" ušklíbla jsem se. Blesk už mi pověděl druhý příběh, když jsem se ho zeptala, co se s ním stalo. "Nechceš slyšet, jak jsem ulovil prvního jelena?" zeptal se mě Blesk a já se usmála "Jasně, ale až později". Blesk si nervózně olízl pysky. "Alfa tě prohlásil za mrtvého" řekla jsem a čumák mu nakrátko položila na krk. "Takže mi řekni, jak jsi přežil? Byl jsi s nějakou fenou? Nebo tě někdo napadl?" ptala jsem se zvědavě a Blesk při zmínce o napadení zavrčel. "Víš, jak tě tenkrát někdo napadl?" začal Blesk a já napjatě přikývla "U hlídkařského potůčku jsem na útočníka narazil a málem přišel o život" pokračoval a já připlácla uši k hlavě, když jsem si vzpomněla na ten hrozný den. "Málem jsem zemřel, ale naštěstí mi někdo pomohl..." řekl Blesk a odmlčel se. "Kdo? Kdo ti pomohl?" naléhala jsem ale Blesk se odvrátil. "Na to bych neodpovídal" řekl a já mu olízla srst na krku "Já to nikomu neřeknu" ujistila jsem ho, ale on zavrtěl hlavou "Nechci ji vystavit nebezpečí.". "Ji? Takže je to fena?" ušklíbla jsem se ale Blesk na to neodpověděl. "Blesku!" ozvalo se a do jeskyně se vřítila Dona. Skočila na mě a začala mu olizovat hlavu. Blesk se odtáhl a udiveně na ni zíral. "Moc jsem se o tebe bála" štěkla Dona, seskočila ze mě a opřela se bokem o něj. "Asi si půjdu odpočinout" řekl Blesk udiveně se dívající na Donu. Následně se zvedl a odešel do doupěte hlídkařů. Dona se na něj láskyplně dívala a pak se na mě podívala "Drž se od něj dál" zavrčela a rozběhla se za Bleskem. "Já mám Dinga!" štěkla jsem za fenou, ale ta se na mě ani nepodívala. Nedokázala jsem nic jiného než se za nimi usmát. S úsměvem jsem se přesunula do pelechu, na kterém předtím ležel Blesk a přemýšlela, jestli je to nová éra.

Tak víte kdo je ten tajemný pes. Kdo je rád, že přežil ať napíše... třeba "Blesk je nej".